Noctua8 komentáře u knih

Výborně jsem se pobavila. Zábavné, svižné, nápadité a vtipné vyprávění zapeklitých kriminálních případů, tak jak je mohli zažít hrdinové v Londýně ve 14. století. Na začátku jsem měla trochu obavy, jestli mi nebude vadit "fantasy", ale nakonec těch nadpřirozených jevů není v knize tolik a dobře zapadají do celkového děje a posouvají ho dobrým směrem. Naprosto jsem si zamilovala hlavu Williama Wallace.... Autorka má hodně načteno (jak se dovíme v doslovu) a zároveň umí skvělým způsobem použít vlastní fantazii, které má naděleno očividně vrchovatě. Je prima, že nezůstává jen u kreslení a pustila se i do psaní. Doufám, že bude ve vymýšlení a psaní příběhů pokračovat. Vřele knihu doporučuji.

3 28.01.2024

Zajímavá sonda do mysli ženy, která náhodou zjistí, že její minulost, resp. rodinná historie, je mnohem "divočejší" než si doposud myslela. Srovnat se s takovou novou skutečností určitě není lehké a domnívám se, že všechny popsané emoce, obavy a otázky jsou tu zcela oprávněně. Kniha je psána jednoduchým, svižným jazykem a dá se přelousknout za dvě odpoledne.
Mě zaujala a zároveň naprosto vyděsila citovaná myšlenka/přiznání spisovatele H. E. Holthusena, který ve své knize popisuje vysvětlení proč se mladí Němci přidávali k očividně zločinecké organizaci SS: "Organizace v černých uniformách s emblémy lebek byla považována za elitu, mysleli jsme si, že je šik a elegantní, a proto ji mnoho zhýčkaných mladíků upřednostňovalo. Považovali se totiž za příliš fajnové na to, aby nosili, podělané hnědé hadry SA, nacistických úderných oddílů." - No, jak jsou některé věci jednoduché. Žádná ideologie, ale slušivé hadry.
Taky mě zaujala zmínka o tom, že se v koncentračních táborech používal k tetování vězňů inkoust od firmy Pelikan. To mě, jako inkoustového nadšence, hodně překvapilo. Rozhodně mě to nasměrovalo na hledání dalších informací.

2 15.01.2024

V zásadě se knize nedá nic vytknout. Jak píší čtenáři níže, je to taková klidná detektivka, na dvě odpoledne. Pěkně napsaná. Hlavní postavy si lehce oblíbíte. Snad jen trochu víc napětí a méně předvídatelnosti by bylo fajn najít v příštích dílech.

4 18.08.2023

Prostě a jednoduše - milé :-)

17.08.2023

Zajímavá kniha, která dává lehce nahlédnout pod pokličku práce kriminalistů. Formát rozhovoru byl přijatelný, i když na papíře působí přeci jenom trochu "sterilně". Líbilo by se mi víc emocí. Asi to mělo opravdu víc připomínat výslech (bez emocí), než přátelský pokec.
Pro ty, kteří shlédli seriál Případy 1. oddělení bude možná trochu zklamání, že většinu popisovaných případů/příkladů už znají z telky. Ale něco nového se tu také najde. Mě třeba zaujala informace, že kriminalisté a policisté nemají v rámci služebního poměru povinnost odevzdat svůj DNA profil a otisky do databáze, tudíž občas zmatou forenzní vyšetřování vlastními stopami.

10 26.04.2023

Dobrodružný a zároveň trochu romantický příběh na pozadí starožitných drobností, obchodů, spolků a zajímavostí. Tajemství hlavního "hrdiny", a sice starověké obří vázy s výjevy o stvoření světa sice autorka jen maličko poodhalila (pravděpodobně k nelibosti všech, kteří jako já, očekávali nějakou "bombu"), ale i tak to byl pěkný příběh se zajímavými postavami, ke kterým si můžete vytvořit vztah (náklonost, nenávist, podezření, lítost...). Příběh udržel moji pozornost celé odpoledne, takže jsem četla a četla. Líbil se mi i styl autorčina vyprávění.
Samozřejmě nelze opomenout a je nezbytné vyzdvihnout krásnou obálku, která skutečně zaujme na první pohled i dotek.

1 23.03.2023

Chvilku jsem si myslela, že pan Vašíček objevil nové záhady, se kterými se touží rozdělit s hladovými čtenáři. Ale v podstatě jen ponovu zpracovává "případy", které už pozorný čtenář/divák zná z příběhů Strážce duší, nebo jiných "Záhad". A kdo by byl na pochybách, tak si při přečtení nemůže nevšimnout několika doslovných replik z dílů Strážce duší - Maska smrti a Démoni noci. Předpokládám, že úvodem "Případy vedené pod krycím názvem Operace sfinga neměly být nikdy zveřejněny...." chtěl nakladatel přilákat jen nové platící čtenáře. Ti "staří" se nic nového nedozvědí.
Knize se ale nedá upřít pěkný jazyk vyprávění, napětí a humor. Postavy jsou sympatické a mají potenciál na román nebo další seriál. Trojici Sumara-Šímová-Runa zde nahrazuje trojice nová - komisař Marten, profesor Richter a geniální rebelka s IQ 160 Denisa. Tak si počkáme co dalšího předvedou.

3 21.02.2023

To byla taková krása... Z téhle knihy jsem naprosto nadšená. Ze všech jejích aspektů. A krásný přebal je to "nejmenší" co může nabídnout. To, co se skrývá uvnitř, je ještě úžasnější. Plynulý a napínavý příběh, který je plný, dobrodružství, tajemství, přátelství, odvahy a naděje, vyvolá v čtenáři mnoho emocí, věřím že bez rozdílu věku a na dlouhou dobu. A vůbec nevadí, že vypravěčem příběhu je malý kluk, právě na prahu první třídy ve škole, která má strašidelnou pověst. Jeho příběh je vlastně úžasným podobenstvím zápasu nás dospělých z každodenního života. A možná i návodem, jak se s tím zápasem vypořádat a s nadějí, že na blízku je vždycky nějaký přítel... Kniha je vyprávěna krásným jazykem a mě se z půvabné "staročeštiny" 19. století občas tajil dech. Pocta Karlu Jaromíru Erbenovi je tu obrovská a mě při čtení několikrát napadlo, jak je možné, že k tomu došlo až teď. Samozřejmě, že jsem se při čtení neubránila nutkání, přibrat si i Kytici a občas se začíst do jednotlivých částí jejích balad. To se prostě nabízelo samo sebou. Takže ji při čtení Staré školy mějte určitě po ruce.

5 15.02.2023

Pro mě rozhodně zajímavější než první díl. Hodně asi proto, že děj prvního dílu jsem znala z filmu a nečekalo mě žádné překvapení. Ale druhý díl, je překvapení od začátku do konce. Charlotta je opět v nesnázích, ale už to není ta naivní panenka, nad kterou kroutíte hlavou a dokáže být i chvílemi akční a dost ostrá. Kolem je spousta intrik a postav, které skrývají mnohá tajemství. A když se na scéně objeví anglický profesor a vědec se záhadnou truhlou, je to už jen ta správná "romanticko-dobrodružná radost".

3 02.11.2022

Taková klasická aristokratická romantika. Nijak komplikovaná, ani překvapivá.
Co mě ale překvapilo velmi, byl fakt, jak moc je kniha stejná jako film. Vlastně naopak. Jak film doslova kopíruje knihu včetně většiny dialogů. Scénárista si to značně ulehčoval... Snad kromě umístění zámku, které je ve filmu na pobřeží moře a v knize v hlubokých lesích. Nicméně ve mě kniha probudila zvědavost, přečíst si i druhý díl....

2 02.11.2022

Směsice romantiky a mystiky. Chvíli jsem byla napnutá, chvíli jsem byla znuděná. Nálady se u mě střídaly během celého (krátkého) čtení. Přítomná mystika mě každopádně bavila moc a těšila jsem se, kam až to spisovatelka rozvede. Myslím, že měla velmi dobrý nápad na zápletku, bohužel jí pak došla odvaha opustit bezpečné vody oné romantické zápletky dvou hrdinek a pustit se do větší hloubky tajemství, které bylo skryté v nenápadné kouzelné knize a na pomezí mezi životem a smrtí. Možná to chápu. Není přece bezpečné a moudré pouštět se do hry s časem, duchy a osudy lidí, když si člověk není jistý, jestli se dokáže vrátit. Potenciál na skvostný zážitek tu byl velký, jen jsme nakonec zůstali spíš u toho "románu pro ženy". Podle mě je to škoda.

14.09.2022

Čekala jsem na to "temné tajemství" ve starém londýnském knihkupectví a dostala jsem jen předvídatelný romantický příběh. A ta předvídatelnost byla asi hlavním mínusem celé knihy. Hlavní hrdinka vede bohatý vnitřní monolog o tom co bude dělat a co nebude dělat, jak se k čemu postaví a jak co vyřeší. Přihlouple tím čtenáře upozorňuje na to, co se dočte na dalších stránkách, jen v opačném smyslu - pokaždé. Mě to dost otravovalo. V zásadě mi Charlotte vlastně nebyla ničím sympatická. Jednoznačně nejmilejší postava příběhu byl kocour Tennyson a taky dvě zaměstnankyně knihkupectví. Těm fandím ještě teď.

4 02.08.2022

Srdcovka z dětství. Vytáhla jsem ji z půdy v rámci ČV a zaplavily mě vzpomínky na čtení pod dekou. Kniha je ohmataná, obouchaná a sem tam i pomalovaná, ale na půvabu jí to neubralo. A Otylku bych chtěla domů hned, stejně jako když jsem byla malá.

2 14.07.2022

Srdcovka z dětství. Vytáhla jsem ji z půdy v rámci ČV a zaplavily mě vzpomínky na čtení pod dekou. Kniha je ohmataná, obouchaná a sem tam i pomalovaná, ale na půvabu jí to neubralo. A Otylku bych chtěla domů hned, stejně jako když jsem byla malá.

1 14.07.2022

Mám vtíravý pocit, že Darcy Coates dochází nápady jak a kam umístit další Strašidelný dům (kdo by se nakonec divil, u sedmé knihy, že?). Všechno bylo takové povědomé - dlouhá zarostlá příjezdová cesta, kovová brána, zpustlá zahrada, dveře obrostlé neprodyšnou zelení, ... a tak. Pak se sice nějaké "nové" prvky objeví, ale není to nic světoborného. Hlavní hrdina není ani moc sympatický a jen těžko jsem si k němu vytvářela vztah. A držet mu palce, mi vážně nešlo. Vývoj jeho osobnosti měl jistý potenciál, ale jak jsme si všimli už v předchozích knihách, má DC snahu vždycky nakonec ze strašení vykřesat nějakou tu romantiku. Takže Guyova nadějná psychóza se nakonec, k mému zklamání - přetavila. Chybí mi také vysvětlení schopností a "prokletí" Amy. Konec je příliš zahalený v šedi pavučiny.
Podtrženo - sečteno, nejsem si jistá, jestli tři hvězdičky nejsou moc.

5 19.05.2022

Mě celou dobu neuvěřitelně štvala hlavní hrdinka Mara. Snažila jsem se jí pochopit, ale nakonec jsem se s ní nedokázala ztotižnit. Chápu její traumata z dětství, chápu i jistý odmítavý postoj vůči spiritualismu, ale její chování i tak nechápu. Nechápu ani její závěrečný osobní "vývoj" .... Tím chci jen říct, že kniha má sice zajímavý duchařský nápad, ohledně motivace nejsilnější entity, ale toto téma je vlastně naprosto nevyužité. Obrovská škoda. Postavy a jejich chování jsou tak málo uvěřitelné, že touto neopravdovostí odvádějí pozornost čtenáře od děje a tím ho úplně zabíjejí.
Pro mě je kniha zklamáním.

3 13.01.2022

Za mě veliká spokojenost. Knihu jsem přečetla za dva večery... natolik jsem se nemohla odtrhnout. Napínavý, poutavý a velmi dobře poskládaný příběh. Zajímavé téma upírů a žen s neobvyklým nadáním, a skutečnost, že se děj odehrává v prostředí Českého Krumlova, který je dokonalou kulisou vyprávěných událostí, považuji za skvělou kombinaci. Kniha má sympatické postavy, a to nejenom ty hlavní, ale i ty které se příběhem jen krátce mihnout (knihovnice, bezdomovec), což je od autorky velmi milé, že si s nimi dala taky práci. Rozhodně si od ní přečtu něco dalšího.

Knize ve své podstatě dávám plný počet bodů. Nicméně "uděluji" výtku editorům, kteří ji připravovali do tisku. Pominu-li občasné překlepy, je dost příšerné jak málo práce si dali se správným uspořádáním odstavců (někdy jsou na první přečtení přehozené), ale hlavně špatně oddělovali jednotlivé dějové linie příběhu. Takže čtete, čtete, jeden odstavec za druhým a najednou si uvědomíte, že jste v úplně jiné části příběhu, na jiném místě Krumlova a v dialogu úplně jiných postav. To se úplně nepovedlo a bohužel se to objevuje poměrně často. Je to velká chyba na kráse celé knihy.

3 03.01.2022

Mám ráda vypravěčský styl Joanne Harris a mám moc ráda povídky. V této knize se oboje příjemně prolnulo a bylo mi velkým potěšením. A jak říká sama Joanne, je velká škoda že se povídky podceňují.

1 30.12.2021

Je nutné, nenechat se převálcovat velkou silou konspiračních teorií, kterých je kniha plná. Ani ve smyslu: "... to je hrozné, jak se něco takového může dít !!" ani ve smyslu: "Tak to je naprostá blbost ...".
Podstatné je, užít si skvěle vystavěný příběh a jeho plynoucí děj. Užít si postavy s jejich emocemi, nadějí a prožitými dobrodružstvími. Nechat se okouzlit těmi šílenými nápady, konspiracemi a tajemstvími, u kterých stejně nikdy nebudeme vědět jestli jsou pravdivé nebo ne, protože všechno je tajný plán v plánu jiných plánů.
Já jsem si knihu náramně užila. Jako příběh, fantazii, tajemství. A přestože mám načteno spoustu jiných prací o tajných společnostech a tudíž mám pochybnosti o spoustě myšlenek tohoto příběhu, přesto mě bavil celou dobu. No a na druhou stranu, ve Vatikánu je možné - cokoliv.

4 27.12.2021

Nápad na detektivku dobrý. Postavy správně tajemné a zatížené osobními traumaty a přehmaty. Jednotlivé zápletky pěkně "Mayovsky" zapletené. Atmosféra skvělá a značně deštivá. Takže napínavé čtení, kdy čtenář, který od Petera Maye něco četl, moc dobře ví, že to nakonec bude ještě trochu zamotanější...... Ovšem to co přišlo v posledních třech kapitolách asi nečekal nikdo. Nechápu pohnutky spisovatele, ukončit příběh takovým způsobem. Je mi to líto, protože May je můj oblíbený, ale dneska musím srazit hvězdy za "neuvěřitelné".

10 30.11.2021