niknikita komentáře u knih

Perfektně propracované a promyšlené. Bavila jsem se od prvního do posledního písmenka, a navíc jsem dostala možnost nahlédnout do Enzova osobního života.
Bylo to strhující a napínavé, kdy žádná z postav a událostí nebyla jednoduchá ani černobílá. Ve spletitém vyšetřování navíc nescházely ani moudré myšlenky a to můj oblíbený Peter May umí perfektně.

31 22.05.2022

Tohle je poctivá novinařina která obsahuje důležité mezníky v profesním a osobním životě Jana Třísky.
Trochu zklamání, protože neodolatelný Radúz by si zasloužil mnohem víc...

21 16.05.2022

Tak tohle bylo počteníčko!
Guillaume Musso je vypravěč nevšedních příběhů a moje ego si s jeho slovy dokonale rozumí a miluje jeho koktejl emocí a barvitých postav. Je tak sugestivní, že jsem málem jeho fiktivní ostrov ve Středomoří hledala na mapě :)

Marekh ve svém komentáři níže přesně vystihl právě ta místa, která jsem si zapsala do svého čtenářského "cancáku", takže se nebudu opakovat a jenom věřím, že se dočkáme dalších skvělých knih od mého oblíbeného autora.

21 14.05.2022

Doslova a do písmene se shoduji s komentářem Selinute.
Chtěla bych věřit, že se po kouzelné Bretani budu smět jednou i já toulat a na cestu si přibalím průvodce paní Dvořákové.

23 10.05.2022

Je těžké hodnotit knihu autorky, která je u většiny čtenářů na prvních místech v žebříčku.
Uznávám, že si její knihy zasluhují pozornost a napsat tyto košaté příběhy není snadné. Neztratit se v kaleidoskopu vyprávění je ovšem tvrdý oříšek i pro čtenáře a přesně jako jednotlivé obrázky v kaleidoskopu se i jednotlivé kapitoly příběhu rozpadají na další barevná sklíčka, takže klobouk dolů... úžasné kombinační schopnosti autorky.
Musím ocenit i to, jak použila Seifertovy verše k názvu jednotlivých kapitol, ALE...zavřela jsem knihu a v mé hlavě zůstává jenom hromada střípků z neutěšené minulosti, kterou si prošla moje generace a nehezká obálka by mohla vyhrát soutěž obludnosti.
Takže opět musím přiznat, že k plnému hodnocení dodávám svoje ALE...

36 07.05.2022

Za mne by stačilo stručné: "SKVĚLÉ!"
Mám ráda autorův způsob vyprávění, popisy postav i jejich charakterů a nakonec nevadil ani rozvětvený děj napínavého příběhu. Všechno do sebe krásně zapadalo a navíc, umělci a Paříž, to mne nikdy nepřestane bavit.

23 29.04.2022

Přečteno bezpočtukrát a nadšená jsem pokaždé ještě víc a víc.
Překrásný rukopis Antona Myrera ladí s mým ztraceným mládím a hřeje na duši. Prostě Poslední kabriolet je můj "vyprošťovák" a taky srdeční záležitost, ale to jsem tady myslím psala už dříve :)

32 20.04.2022

Tři pokusy ale nepodařilo se mi začíst, takže odkládám a nehodnotím. Ztráta času.

Před časem jsem četla biografii Alfons Mucha z roku 1982 ale tento román je mnohem obsáhlejší a bohatější o informace ze společenských událostí doby v níž Mucha žil a tvořil.
Možná právě proto na mne první jmenovaná kniha působila ucelenějším dojmem.

21 09.04.2022

(SPOILER) Touto knihou jsem se protrpěla přes neuvěřitelný labyrint postav a situací až na konec. Přitom stačilo, přečíst si poslední kapitolu, ze které cituji:

"...Marta dokončila dlouhé vylíčení událostí o prstenu, o jejich otci Charlie Atkinsovi - Catkinsovi - evakuovaném do Kanady pod jménem Lewis Rodwell, o Connie, o sestře jejich otce, která zůstala v Anglii, a dokonce o Henrym, Sylviině vnukovi a Lewisově synovci, který však není v žádném příbuzenském vztahu s Charliem a díky bohu s ní ani s Elizabeth..."

To by nevymyslel ani Jára Cimrman.

16 08.04.2022

Věděla jsem, že to bude drsné svědectví, ale je to horší...je to masakr. Celou svojí bytostí neumím pochopit tolik krutosti a zla v dnešním světě.

Slovy písně Černí andělé: "Středověk neskončil, středověk trvá..."

21 03.04.2022

Marně se snažím najít smysluplná slova k hodnocení. Karanténa je neuvěřitelně vizionářská záležitost a děsí mne, že by mohlo být v současném světě ještě hůř.

35 01.04.2022

Text v knize je obyčejný novinářský rozhovor bez větší hloubky a emocí, zato fotografie nemají chybu. Ty jsou doslova nádherné.
Vlastně to bylo jenom letmé setkání s úspěchy a výrazným telentem jakým Daria Klimentová bezesporu je, ale ráda bych strávila v její společnosti víc, než jedno odpoledne.

19 26.03.2022

Krásné a smutné...

Tato slova by mohla stačit, ale musím dodat, že ačkoliv je kniha napsaná velice čtivě a v krátkých kapitolách, musela jsem si ji "dávkovat" s přestávkami, abych nabrala dech k pokračování.
Literární styl autorky je poměrně jednoduchý a přesto silně sugestivní.
Čtěte.

31 25.03.2022

Zavírám knihu a slyším sama sebe, jak té tváři na obálce nahlas říkám: "díky, Maaro".

Víc už ze mne nevypadne...

19 21.03.2022

Tolik smutných a depresivních pocitů po přečtení této nenápadné knížky jsem nečekala.
Jde sice jenom o skupinu lidských jedinců, ale obávám se, že podobných pokřivených tvorů je společnost plná.
Nelíbí se mi trávit svůj čas v podobných příbězích, které nabídnou čtenáři plno agrese, násilí a podivných sexuálních anomálií...

Na prvotinu hodně dobrý příběh a perfektně propojené vztahy mezi jednotlivými postavami.
Překvapivě docela přesně popsané charaktery, se kterými se běžně setkáváme, takže všechno do sebe zapadlo a bylo to uvěřitelné. Za mne určitě spokojenost.

30 18.03.2022

Všechno už tady bylo řečeno...je to silný příběh a dokonce jsem si zvykla i na literární řeč autorky.

43 09.03.2022

Každá kniha Ladislava Zibury je především skvělý cestopisný zážitek. Zábavné, svěží a v mnohém taky poučné čtení, i když tentokrát silně posilněné množstvím alkoholu. Ale malé vysvětlení najdeme v následující větě. Cituji:
"Alkohol je v kultuře Kavkazu hluboce zakořeněn, což spolu s ohromnou pohostinností místních, vytváří nebezpečnou kombinaci."

Do dnešní nelehké doby stojí za pozornost Ladislavova úvaha o předsudcích.
"...když s předsudkem přistoupíme k náhodné skupince lidí, dost možná jsme nespravedliví ke slušným lidem. Předsudek je ve své podstatě především křivda."

P.S.
Khndzoresk není přesmyčka, ale místo na mapě Arménie.

26 08.03.2022

Román plný odvahy i věrnosti, ale taky zbabělosti, podlosti a krutosti, který se v dnešních pohnutých dnech nečte zrovna nejlíp. Veškeré dění provází postava blonďaté, nenasytné dračice, které jsem od samého začátku nemohla přijít na jméno a k tomu spousta erotických scén...
Všechno je barvitě a podrobně vyprávěno tak sugestivně, jak jsem na to u mého oblíbeného autora zvyklá.
Ale přiznám se, že kdybych nechtěla vědět, jak bude všechno zlo potrestáno, dávno bych knihu odložila na lepší časy.

21 03.03.2022