Neo1tex komentáře u knih

Krásná kniha. Ač obálka k přečtení příliš neláká, obsah je skvělý. Dozvěděl jsem se také spoustu nových informací o Baťovi a jeho Zlíně.

Napsal jsem to už párkrát a napíšu to znovu: komunisti byli, jsou a budou zločinci a odporný svině a je úplně jedno ve které době nebo kabátu zrovna jsou.

Fůůha, to bylo silný. A moc mě mrzí, že příběh nepokračoval ještě chvíli. Uměl jsem ale rozumět všem postavám, proč se chovaly tak, jak se chovaly a ta destruktivní síla nevyřčených věcí a proseb a tužeb a výčitek je ohromující. O to víc, že kolem sebe vidím, že to není jen v knihách, ale v životě všude kolem nás. Dej mi sílu, ať tohle sám ve svém životě nikdy nedopustím.

Tohle funguje od první stránky do poslední bez sebemenšího zaváhání. Neuvěřitelně příjemné překvapení a vynikající kniha s krásným příběhem. Autorka píše opravdu excelentně, příběh plyne neuvěřitelně hladce a umí být i nejednou napínavý, smutný, veselý. Krásná kniha.

Tuším, že tuhle knihu si přečetl Coelho a na základě ní začal plodit ty svoje slátaniny...

Laskavý čtenář zajisté promine, ale začnu tenhle komentář tím hlavním, co mám teď v hlavě: NO TY VOLE!
Tohle bylo silný. Mráz po zádech mi běhá ještě teď. A to není žádná fikce. Tyhle svinstva se staly. Tihle lidé žili a dýchali.
Excelentní počin autorky. Výborně se to čte, kombinace vyprávění a dokumentu je perfektní, obrazové přílohy super. Je skvělé, že o téhle (po)zapomenuté době a události napsala. Na tohle nesmíme nikdy zapomenout. Excelentní kniha.

Zase jsem jednou podlehl tomu, že něco má nějakou cenu, medaili nebo já nevím co... jsem nepoučitelný. Nutno dodat, že to nebyl až takový průšvih, jak se mi zhruba v polovině knihy zdálo. Nejsilnější jsou poslední kapitoly, kde se jednotlivé osudy uzavírají a jsou poměrně emotivní. Ale v samotném hlavním příběhu knihy nevnímám nic zásadního, šokujícího nebo převratného, co by mě přimělo napsat, že je to vynikající nebo dokonce výjimečná kniha.

Faktem ale zůstává, že Doerr ovládá svoje řemeslo velmi dobře, kniha je příjemná, čte se hezky. Vadí mi krátké kapitoly, ale to je jen otázkou osobního vkusu a neberu to tedy jako obecné minus.

Začnu tím pozitivním: autor se snaží být objektivní a popsat situaci z obou stran. A myslím, že se mu to daří dobře.

Jinak se v rámci žánru jedná o ryze průměrnou knihu a zpracování tématu je spíš slabší. Jazyk knihy je nezajímavý, styl vyprávění je "Franta měl hlad - koupil si rohlík - najedl se - Franta už neměl hlad". Příběh knihy je velmi předvídatelný a není tam nic, co by člověka překvapilo nebo co by nečekal.

Pokud vás téma zajímá, poohlédněte se po jiných knihách, které téma zpracovávají o mnoho lépe a literárně jsou skvělé. Sudetský dům skvělý není. Není vyloženě špatný, ale další díl už číst rozhodně nebudu.

Rozjezd byl pomalejší, ale přesně v momentě, kdy jsem si začal říkat, že to tentokrát nevyjde, začaly se dít věci a už jsem to sfouknul jedním dechem. Skvělý příběh.

Vůbec to nebylo špatný. Velmi jednoduchý, přímý příběh člověka, který si s vlastním životem a problémy neví moc rady. Ale to vyprávění je krásně lidský a obyčejný a autentický a takové příběhy mám moc rád.

Tohle mě totálně rozsekalo. Snad si na ten příběh vzpomenu, až se zase jednou budu mít chuť litovat.

Velmi poutavě napsáno. Lehká a snadno přehlédnutelná vazba na V šedých tónech je skvělá. Tragický příběh tisíců lidí je strašlivý.

A i přesto, že si tohle všechno ještě pamatujeme a píšeme o tom a čteme o tom, pořád dokola se dopouštíme toho stejného v mnoha koutech světa.

Dal jsem to do třetiny a dál to nešlo. Asi rozumím té terapeutické rovině, kvůli které to Tomáš Šebek potřeboval nebo chtěl napsat, ale není v tom téměř nic, co by mě bavilo číst, co by mi přinášelo nějakou hodnotu - ať už by to byla zábava nebo poučení. Už vůbec potom nerozumím "oranžovým" odstavcům na konci kapitol. Nejen, že mi nedávaly žádný smysl, ale ani nešly díky barvě pořádně přečíst.

Co dodat... Stalin byl jeden z nejhorších masových vrahů historie lidstva a je jen na nás, aby se něco takového už nikdy neopakovalo. Bohužel, když se člověk dívá na Rusko dnes, jen obtížně věří, že to není možné.

Vynikající kniha. Stejně, jako první díl. Čistě náhodou jsem četl knihy v pořadí první díl, Životice a druhý díl a dalo mi to při četní druhého dílu příjemný kontext. Mohu tedy tohle pořadí doporučit i dalším čtenářům.

Karin Lednická je bezesporu vynikající autorka. Když se člověk po přečtení zamyslí, co se stále děje ve světě kolem nás, uvědomí si, jak tupí a nepoučitelní lidé jsou.

Skvělý příběh, dobrá kniha. Jen těch jmen je tam hromada a každou chvíli jsem se v tom ztrácel.

Hájíčkovu Rybí krev jsem koupil jen proto, že byla v akci. Na knihu jsem se už dříve párkrát díval, ale říkal jsem si, že se bude jednat o další patetický příběh z doby nedávno minulé a tak jsem ji nikdy do košíku nevložil, dokud nebyla ve slevě. Jaká to škoda... Už mnohem dřív jsem se mohl bavit s tímhle skvělým románem v ruce.

To jsou ty předsudky, doporučení, recenze... Ke knize, kterou nakonec přečtete prakticky na jeden zátah se nemůžete měsíce dokopat a klasiku světové sci-fi, jako je třeba Duna, odložíte po sto stranách s tím, že už to nikdy znovu zkoušet nechcete (osobní zkušenost).

Když jsem v Kindlu otevřel tuhle knihu, bylo kolem desáté večer. Zrovna jsem dočetl jinou knihu, říkám si, že přečtu jen prvních pár stran, abych věděl, jaké to je a půjdu spát. Spát jsem šel, ale asi za dalších sto stran.

Hájíčkův styl mi perfektně sedí. Čte se skvěle. Zjistil jsem, že mě nesmírně baví tyhle civilní příběhy. Takové to "obyčejné" vyprávění ze života lidí, jako je právě Rybí krev, ale i Žítkovské bohyně, Vyhnání Gerty Schnirch nebo Britannia Road 22 a další. Jestli jste na tom podobně, neváhejte ani minutu. Budete se skvěle bavit...

Na úvod: tahle knížka stojí za velký prd a končím jí s pseudo-žánrem nazvaným "Severská detektivka". Nic takovýho neexistuje. Exisuje jen Larsson a Nesbo a to jsou prostě dobří spisovatelé bez ohledu na to, že jsou ze severu. Lars Kepler dobrý spisovatel není a Paganiniho smlouva je mizerná kniha.

Hlavní hrdina se jmenuje Joona Linna. Je to finské jméno. Ve Finsku možná zní jako Franta Novák nebo Pepa Hrubeš, já měl ale minimálně půl knihy problém si na to jméno zvyknout a zafixovat si, že to není ženská, ale chlap. Klasicky to probíhalo tak, kdy kapitola začínala slovy "Jooona Linna něco udělal a tohle a tomto..." a já: "Do prd..le jaká Joona zase? Co je to za ženskou? Jo moment! Tenhle Joona....".

A to není k postavám vše. Ani jednu nebudete mít rádi. Žádnou. Nebudete k žádné cítit sympatie ani nesympatie. Postavy jsou ploché jak třináctiletá holka od sousedů, prakticky se o nich dozvíte jen to, že některá nemůže spát, jiná se jmenuje jak holka a další je něco jako babo-chlap. Tečka. Konec. Všechno, co se za celou knihu dozvíte o hlavním záporákovi je to, že má černé oblečení. Fůůha, teď jsem se ho začal fakt bát.

Samostatnou kapitolou jsou - kapitoly. Kapitoly knihy. Nevím, jestli to Kepler psal cestou autobusem z šichty domů a tak vždy potřeboval stihnout jednu kapitolu, než autobusem ujel deset zastávek z práce domů, ale asi tak dlouhé skutečně jsou. Nejdelší má asi čtyři strany, ta nejkratší asi třetinu strany. V podstatě celou knihou víc listujete, než čtete. A je to děsně otravný - nicméně docela signifikantní pro tohle dílo. Díky délce kapitol nemá čas ani prostor cokoliv pořádně vysvětlit, rozvést, vtáhnou čtenáře do děje, seznámit ho s postavou nebo pořádně popsat záporáka. Namísto toho skáče z místa na místo jak kozel na kolečkových bruslích a čtenář je z toho akorát nasr...nej.

Chvílemi jsem měl pocit, že Kepler zmrkl Bournovu trilogii a rozhodl se, že napíše taky "něco takovýho". Děj má logické díry, hlavní záporák zabíjí policajty a kolemjdoucí rychlostí španělské chřipky ve středověku, sestřeluje helikoptéry, potápí lodě...... co jen vás napadne. Naštěstí ho Kepler nenaučil lítat, jinak jsme tu měli knihu o temné stránce supermana.

Při čtení jsem se několikrát odhodlával knihu nazavřít a neodložit. Díky krátkým kapitolám to naštěstí odsýpá celkem rychle, takže jsem to dočetl. Ale několikrát jsem se přistihl, že do stránek jen tupě zírám, jak bacil do lékárny a v podvědomí se modlím za rychlejší oči, aby byl už konec.

Chcete ušetřit peníze a svůj čas? Tak to nekupujte a nečtěte. Na trhu je díky bohu hromada mnohem lepších knih. Tahle nestojí skoro za nic.

K námětu knihy jsem byl mírně skeptický a tak trochu očekával, že mě to brzy přestane bavit. Ale nestalo se tak. Námět je skvělý, na skvělé hraně mezi fikcí a (potenciální) realitou. Závěr by mohl být o deset stran kratší, ale to je jen malá výtka. Skvělá kniha.

Dočetl jsem to na stranu 390 a dál už to vážně nešlo. Troška příběhu proložená nekonečnými dopisy, zprávami, hlášeními a já nevím čím ještě jsou nuda k uzoufání. Je tu příliš mnoho dobrých knih na to, abych trávil dalších 300 stran u tohohle. Pokud je pro vás vysloveně zajímavé téma církve a náboženství, přidejte si hvězdu nebo dvě. Po skvělých předchozích knihách autorky bylo tohle obrovské zklamání.

Naprosto geniální kniha. Četl jsem ji už před lety, ale dodnes hluboko ve mě zůstal pocit, který jsem měl bezprostředně po přečtení. Fantastický příběh, krásně napsáno.