nemer

Příspěvky

DraculaDraculaBram Stoker

Před několika lety se mi zdál Drákula už poněkud vyčpělý a nudný. Jak jsem se mýlila. Po letech jsem se na jeho četbu vrhla v pokročilých nočních hodinách a musím ocenit atmosféru, kterou Stoker příběhu dokázal vdechnout. Přestože je kniha z 19. století, má stále co nabídnout. Poslední dobou začínám stále víc oceňovat tato prastará a poctivá díla, bohužel jsem asi přečetla nezdravě mnoho "moderní" (rychlokvašené) literatury - ta nemá zdaleka takovou sílu.

21.04.2020


SlavíkSlavíkKristin Hannah

Tato kniha je pro mne důkazem, že klasické vyprávění, zejména pokud se týká tragičtějších údobí lidských dějin, hravě překonává moderní experimentální beletrii typu Světel, která nevidíme (hra se slovy sice může chvíli působit přitažlivě, ale nemyslím, že se stane nadčasovou) Slavík je příběh nadčasový a mimořádně zdařilý, až se mi ani nechce věřit, že kniha vznikla teprve nedávno. Je s podivem, jaká nekvalitní dílka jsou dnes propagována, a takový Slavík, stejně jako ženské válečné hrdinky, zůstává stát nenápadně v koutě, přestože je to příběh hodný pozornosti.

22.02.2018


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Karin Lednickou lze asi právem vnímat jako rodící se literární hvězdu. Na prvotinu působí příběh velmi vyzrále. Autorka má něco, co mnoha jiným autorům chybí - talent (slova Lednické nedrhnou, příběh odsýpá s určitou lehkostí, smutnému obsahu navzdory). U současných českých autorů, byť masově populárních, mi zpravidla překáží vydřenost a úpornost vypravování i směřování ke klasické telenovele. Samozřejmě i zde lze mnohdy příběh předvídat, zejména pokud jde o tragédie a katastrofy, ale snad je to stylem psaní, protože Šikmému kostelu to na kráse neubírá a možná paradoxně i prospívá. Autorka zhmotňuje postavy i prostředí svého románu vskutku bravurně. Čtenář se dokáže s hrdiny sžít, bez ohledu na historickou epochu, jejich věk či pohlaví, bát se o ně, soucítit s nimi. Takové protagonisty dokáže vytvořit pouze talentovaný autor. Přestože se považuji za odpůrkyni současné české tvorby, Šikmý kostel doporučuji. V knize najdete nejen řadu lidských příběhů, ale také kus zapomenuté české minulosti.

14.03.2020


Slepá mapaSlepá mapaAlena Mornštajnová

Nadměrná popisnost a absence stylistického umu (text působí jako školní slohová práce) vedly k tomu, že jsem po několika stranách knihu odložila.

30.08.2014


Sto roků samotySto roků samotyGabriel García Márquez

Je to společensky tzv. nežádoucí, ale je mi to fuk - ta kniha je nečitelná, nesympatické postavy, úmorný až těžkopádný styl psaní ... nemám ji ráda. To, co nacházím u Allendeové, tady nikdy nebylo - Márquezovi (i jeho postavám) schází ženská intuice a vnímavost. Většinou velebím autory-muže, leč magický realismus je výjimkou. Ještě jsem v tomto žánru nenarazila na poutavé dílo od chlapa. Navíc mám pocit, že se sice sem tam (z těch zbytků, co ještě čtou) někdo o Márquezových Sto letech samoty zmíní, ale tak nějak zvláštně, velice opatrně a mlhavě, aby se náhodou neřeklo, že dotyčný není dost intelektuální, když nedokáže ocenit "poklady světové literatury". Přitom ve skutečnosti osobně neznám nikoho, kdo by tu knihu dočetl (včetně mě) Tento výplod je odpovědí na to, proč nemám ráda magický realismus. Márquez mi ho naprosto znechutil a zohavil (čeho je moc, toho je příliš) Sorry, nelze jinak. Každý jsme jiný a umění vnímáme také různě (sice akceptuju, že jihoamerická telenovela těžkého kalibru je většinou vydávána za souhrn moudrosti lidstva a duchaplný skvost, ale nedonutí mě to myslet si totéž). Ani mi nevadí, že tímto budu vyškrtnuta ze seznamu velevážených intelektuálů :)

21.05.2015


Proč spíme: Odhalte sílu spánku a sněníProč spíme: Odhalte sílu spánku a sněníMatthew Walker

Zajímavé a poučné, vřele doporučuji. Kéž by se dané informace přenesly i do praxe a skončil skřivánčí terror, ne každý může vzhledem k nastavení české společnosti zavádět výsledky prezentovaných výzkumů do praxe. Někteří z nás, zcela v rozporu s obsahem knihy, holt budou dospávat až v rakvi

29.07.2018


HanaHanaAlena Mornštajnová

Hana mohla být skvělá kniha, ale bohužel přerod do typicky ženské románové linie mne utvrdil znovu v tom, že čeští autoři nejsou pro mne vhodný žánr, zvlášť ne ti současní. Pokud by zůstalo u Miřina dětství a u Hany, budiž, ale ten zbytek ... Řadu rozsáhlých úseků jsem dočítala se sebezapřením (a asi 50 x knihu odložila a věnovala se něčemu jinému) Vracet se k H. nebudu. H jako hype, asi tak. Na druhé straně Mornštajnová se po řemeslné stránce zlepšuje, její předešlé knihy jsem hodnotila jako odpad, za mne byly nečitelné. Navzdory výraznému autorčinu pokroku bezbřehé a všeobecné nadšení z Hany nesdílím, knize (příběhu) hodně chybí, mnohé zase přebývá. Jsem už zkrátka rozmazlený čtenář :)

29.12.2018


Porodní bábaPorodní bábaKatja Kettu

Je to strašné čtení (a ještě horší poslech, nenechte se mýlit - strašné ve smyslu depresivity, dekadence a ponurosti, což je v audioknize ještě umocněno) Příběh je podán syrově, bez příkras, ale obávám se, že je to mnohem realističtější obraz války než všechny tematické romány dohromady, do nichž autoři nějakým zázrakem dokázali propašovat i trochu poetiky a čtení tak učinili méně bolestným. Porodní bábu doporučuji spíš otrlejším, rozhodně to není nic pro děti nebo příliš citlivé duše. Přestože podruhé se ke knize vrátím jen těžko, hrůzy života a biologické podstaty bytí jsou tu všudypřítomné, musím ocenit odvahu autorky hrabat ve vosím hnízdě. O podílu Seveřanů na nacistických zvěrstvech se příliš nemluví, ani nepíše, přesto je dobré si uvědomit, jak nejen Němci o Slovanech a "podlidech" vůbec smýšleli. Obávám se, že kus tohoto přístupu je v anglosaských národech zakódovaný dodnes.

01.05.2017


Jsou světla, která nevidímeJsou světla, která nevidímeAnthony Doerr

Bohužel pro mne nevěrohodné. Do četby jsem se musela nutit, pak jsem přešla raději na audioknihu (nedočetla bych), válka je v podání autora popisována na můj vkus místy jako pohádková, ale se značnou dávkou sterility. To je asi nejvýstižnější termín - sterilita je přesně to, co mi na knize maximálně vadí a rušilo mne celou dobu při čtení i poslechu. Řemeslně je text zvládnutý dobře (i když jde spíše o experimentální psaní), ale to je vše. Od dobrých knih ovšem čekám víc, nikoli sterilní dokonalost, kniha musí mít duši, atmosféru. Tato je na můj vkus příliš vykalkulovaná, příliš umělá. Občas je jazyk možná poetický, ale když dva dělají totéž, může být výsledek velmi rozdílný. Katja Kettu volí sice také poetické jazykové prostředky, ale kontrastním způsobem (možná má i lepší překladatele). Snad proto jsem byla schopná jejím příběhům uvěřit. Uvěřila jsem i Kirstin Hannahové Slavíka, ale Doerr se mi zkrátka nelíbí a jeho slovům nevěřím. Je to čistě můj subjektivní dojem, docela i chápu, že právě dnes může být tato strohost a sterilita řadou lidí dokonce preferovaná, ale podle mne utváří zásadní dojem z knihy - pro mne zkrátka nemá "duši", postrádá atmosféru, neběhá vám z ní mráz po zádech (ať už v dobrém nebo špatném smyslu). Nevidím důvod se k ní vracet. O válce jsou tu desítky nesrovnatelně lepších knih, ale chyběla jim reklamní kampaň. A ta dobrou knihu nedělá, nicméně prodává. Bohužel žijeme v době, kdy je nejdůležitější obal a nálepka "bestseller".

23.03.2018


Růže bílá, černý lesRůže bílá, černý lesEoin Dempsey

Vzhledem k enormnímu množství gramatických a stylistických chyb tuto knihu v češtině rozhodně nedoporučuji (hodiny opakovaně "odbyly" tu 11, tu 6, o chybějících koncovkách a všelijakých patvarech nemluvě) Překladatel podle mého názoru nemůže být Čech. Byl-li tu korektor, pak nemám slov. Kniha je postavená pouze na reklamní kampani a líbivé obálce, vhodná max. pro náctileté a češtiny a historie neznalé čtenáře, ostatním nedoporučuji. V rámci žánru i historické éry máme k dispozici nesrovnatelně lepší autory a věrohodnější příběhy.

24.08.2019


Geniální přítelkyněGeniální přítelkyněElena Ferrante

V této knize je zásadní atmosféra a styl vypravování. Protagonisté působí naprosto autenticky, tedy docela dobře chápu, proč při dnešní oblibě online života v záplavě sterilních instagramových a jiných účtů mnohé kniha neosloví. Osobně naopak přítomnost hrdinů z masa a kostí vítám a před talentovaným autorem smekám. Ať chceme nebo ne, nakonec jsme všichni pouhými smrtelníky z masa a kostí.

03.03.2020


Den TrifidůDen TrifidůJ. Wyndham (pseudonym)

Bože, jak jsem tuto knížku milovala! Čtení v horkém dni na balkoně byla přímo extáze (četla jsem ji jako dítě a pak asi o desetiletí později - líbila se stále, určitě se k ní vrátím) Že by/se ve skutečnosti lidé chovali/chovají ještě hůř, dokládají bohužel příklady z praxe. Tenounká slupka civilizace nám poskytuje dočasnou iluzi, že jsme civilizovaní lidoopové. Myslím, že bát by se měli Trifidi :)

08.08.2014


Osamělost prvočíselOsamělost prvočíselPaolo Giordano

Pokud bych měla vybrat jedinou knihu, která má nejlépe vystihnout moderního člověka, člověka 21. století, zvolila bych Osamělost prvočísel. Jako znamení naší doby. Přestože je to příběh depresivní, mrzelo mě, když jsem se blížila k jeho konci. A takových knih, na jejichž čtení se těšíte a trápí vás loučení, není mnoho.

10.08.2014


Pamatuji si vás všechnyPamatuji si vás všechnyYrsa Sigurðardóttir

Čtivá oddechovka s predikovatelným dějem, knihu bych mnohem víc ocenila, když mi bylo náct, ale v mém věku už se k ní znovu vracet nebudu, na vážkách jsem i u autorky, zda budou mít její neduchařské knihy lepší zápletku. Vzhledem k účasti duchů je "Pamatuji si vás všechny" především hororovou pohádkou. Osobně bych doporučila náctiletým, kteří si chtějí počíst nějakou pěknou duchařinu.

26.05.2017


BroučciBroučciJan Karafiát

Snad jsme za mého dětství měli doma nějaké socialistické upravené "bezbožné" vydání, ale v Broučcích jsem nadpřirozeného boha, ani příkazy poslušnosti nikdy neviděla. Naopak jsem Broučky vždycky vnímala jako symboliku přírodních cyklů (po smrti z člověka/broučka atd. něco vyroste) Naštěstí každou knížku si každý může přebrat po svém, ačkoli asi zrovna Karafiátovi by se to dvakrát nelíbilo :) A už vůbec ne to, že za největší a nejakčnější pohádky jsem v dětství považovala právě biblické příběhy :)

03.08.2017


MedvědínMedvědínFredrik Backman

Obrovské zklamání, neustálé omílání téhož rychle unaví, absentuje spád i zajímavé postavy. Vyprávění je poněkud plytké a unylé, připomíná mi to nekonečnou Ulici tv Nova. Nenacházím důvody, proč vůbec knihu dočítat. Tohle že napsal stvořitel Oveho?

21.01.2018


Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelStoletý stařík, který vylezl z okna a zmizelJonas Jonasson

Nedočetla jsem. Stejně dopadl film. Možná jsou podobné blbosti v módě, ale to neznamená, že u podobných braků budu trávit čas. Kdyby to byl aspoň zábavný brak. Ale není. Směšné ani úsměvné nebylo zhola nic, další trapné čtivo. Kniha není ani vtipná, ani poučná. Možná kdyby ji všichni nevychvalovali až do nebes, hodnotila bych o bod víc, ale líbit by se mi nezačala. Tento autor určitě nebude můj oblíbenec :) Ale nádherná ukázka výborného marketingu. Určitě se nachytá ještě spousta posléze zklamaných lidí.

28.07.2014odpad!


SněhulákSněhulákJo Nesbø

Nedočteno. Okázale komerční autor. Takový severský Viewegh.

08.08.2014


Padesát odstínů šediPadesát odstínů šediE. L. James (pseudonym)

Komerční škvár nehodný čtení, stačí projít pár pasáží a je zřejmé, o co jde. "Erotický" román pro lidi bez fantazie, úchyláky (sadomasochisty) a náctileté.

03.01.2015odpad!


Kafe @ cigárkoKafe @ cigárkoMarie Doležalová

Bohužel na podobné uvažování i užívaný dialekt jsem už zřejmě poněkud stará. Podobné "oddechovky" mne neoslovují. Naopak mě děsí, jaká forma a obsah u dnešních čtenářů vítězí.

06.02.2016odpad!


Tajemný cizinecTajemný cizinecM. Twain (pseudonym)

Twain předběhl svou dobu. Perfektní a výstižné. Výjimečně tentokrát více oceňuji audioknihu - Satan v podání Rösnera je fantastický.

02.10.2017


Dcery čarodějného vrchuDcery čarodějného vrchuMary Sharratt

Překrásná kniha, přestože příběh je místy značně pohnutý. "Slovem i obsahem" se výrazně liší od většiny v současnosti vydáváných knih, takže ji nemohu nedoporučit. Autorka (nebo překladatel, který občas nepřekládá do češtiny přeložitelný text) volí i knižní jazykové prostředky a popisy prostředí živě povzbuzují obrazotvornost - při čtení jsem se velice snadno ocitla v 16. a 17. století v Lancashire v pendleských končinách. Původně jsem nevěřila, že by mne kniha mohla oslovit, ale opak je pravdou. Jen s obtížemi teď budu číst cokoli "moderního". Příběh (nejen) pendleské zažehnávačky Demdike a její vnučky Alizon se snadno dostane pod kůži a nějaký čas s vámi setrvá. (Ovšem netrpělivým a příležitostným čtenářům raději nedoporučuji.)

29.09.2019


Kladivo na čarodějniceKladivo na čarodějniceVáclav Kaplický

Takřka povinná četba pro všechny pánbíčkáře, otázkou zůstává, co jsou schopni lidé s neurologickou poruchou z obsahu vůbec pobrat. Náboženství jakožto výplody chorých myslí bohužel vždy budou nejvíc přitahovat zase choré a psychopatické mozky. Máme štěstí, že aspoň tady už není rok 1680, ačkoli v mnoha částech světa podobné smýšlení stále trvá. Pro koho je četba náročná, téma není vskutku dobře stravitelné, vřele doporučuji přednes P. Rímského.

25.03.2018


Zlodějka knihZlodějka knihMarkus Zusak

Bohužel mne tyto moderní pseudopříběhy neoslovují. Zřejmě určeno pro jinou cílovou skupinu. Pro mne je to bohužel slátanina, nedočteno, nelíbil se mi ani film, na ten jsem se také nedodívala. Nelíbí se mi ani současný módní trend "laskavých nacistů" a chudáků Němců. Ano, nic není černobílé, ale těch dobrých lidí moc nebylo na žádné straně. Maximálně škodili a udávali se ve velkém i "vlastní lidi" (příslušníci téhož národa, i "dobří" sousedé, Gestapo ve skutečnosti ani nestíhalo prošetřovat všechna udání atd.) V době války toho dobra z reálného historického pohledu nikde moc nebylo, literatura i film výrazně zkreslují - přikrášlují. Bohužel dnešní omladina zpravidla vůbec nezná dějiny, takže je možné předkládat jim naprosto cokoli.
I když připustím, že je tato kniha určena hlavně dětem a mládeži, nevyhnu se srovnání třeba s Říkali mi Leni, to je silný příběh, ale tento? Kdepak.

25.03.2018odpad!


SmrtkaSmrtkaNeal Shusterman

Příběh je čtivý, autor dokázal obstojně vykreslit jednotlivé scény i postavy, dokáže dobře pracovat s psychologií (např. jména smrtek jsou s ohledem na fungování lidského mozku skvělý tah), nicméně podstatou se pořád zjevně jedná o čistokrevnou young adult. Právě místy zjednodušující pojetí a uspěchaný závěr dojem z knihy trochu kazí. Námět je jistě nesmírně zajímavý, ale zpracování není dokonalé. Na druhé straně musím ocenit autorův posun, protože Bez šance, navzdory poutavému námětu, jsem zhodnotila jako pro dospělé čtenáře prakticky nepřijatelné čtivo (nejvíc mi vadila stylistická nedotaženost). O Smrtce se to říct už nedá, naopak.
K této knize je třeba přistupovat jako k lehce morbidní oddechovce, která popisuje osudy postmoderních katů, poeticky nazývaných Smrtky. Čeština je jazyk bohatý, proto mi vadí jeho devastace nevyužitím přechylování, kdy i osoba mužského pohlaví je ta smrtka, ačkoli v češtině máme i smrťáka. Možná jsem jen neporozuměla nové verzi politicko-jazykové korektnosti :) Přiznám se, že spojení typu smrtka Faraday mne hlavně ze začátku neskutečně iritovalo. Nakonec je však největším kamenem úrazu logika, pokud se jen trochu zamyslíte, příběh se okamžitě zbortí jako domeček z karet – v éře, kdy je "vše vyřešeno, rozluštěno a rozklíčováno“ a kdy lidstvo řídí AI, působí existence smrtko-katů až absurdně. Za daných okolností by nebylo třeba sahat po formě vraždění, kterou kniha předkládá, ale regulaci populace by dokázal řešit inteligentnější a humánnější systém (že mne jich napadá hned několik, ale zase bychom neměli knihu :)
Jistá nedotaženost mne mrzí, ke konci autor ztrácí dech, ale snad se v dalších dílech dokáže ještě polepšit :) Ráda mu dám příležitost.

12.06.2018


TerrorTerrorDan Simmons

Život je možná ubohý, ošklivý, krutý a krátký, ale... možná to všechno může něco vyvážit. Abyste se dozvěděli, jak skončí v podání Dana Simmonse osudy kapitána Croziera a dalších členů posádky neslavně proslulých lodí Erebus a Terror, bude třeba sáhnout po knize. Popř. po audioverzi, četla/slyšela jsem obojí a přikláním se spíše k audioknize, která tentokrát nabízí přidanou hodnotu zejména díky jednomu z hlavních interpretů. Styl vypravování odpovídá námětu, neznat datum vydání, klidně by knížka mohla vzniknout před sto nebo více lety :) Není to jen obyčejné vyprávění, člověk se i něco dozví (kurděje jsou nesmírně poutavá a škaredá nemoc :) , ale autor v závěru čtenáře i potěší. Osobně bych publikaci zařadila do sekce dobrodružná literatura, horror to věru není a není to naštěstí ani žádná rychlokvašená slátanina, jak by podle anotace (nebo dostupnosti titulu v Levných knihách) mohlo možná vyznívat. Mohu doporučit i v případě, kdy jste o Franklinově výpravě četli a znáte dostupná fakta - v příběhu figuruje také hodně autorovy fantazie a invence (příběh je jiný než z pera novinářů a oficiálních analýz), ale také je zde patrná autorova pečlivá studijní práce. Sice eskymáckou mytologii bych i oželela, místy je děj příliš rozvleklý, na druhé straně pro někoho mohou být poutavé právě tyto aspekty příběhu. Terror není kniha odpovídající rychlostylu konce 20. a 21. století, spíše jako by se skutečně vynořila ze století devatenáctého, v němž se příběh odehrává (a v tomto případě dodává na autenticitě, na druhé straně moderního mladého ne/čtenáře autor může snadno a rychle odradit). Vřele doporučuji ke čtení/poslechu zejména za dlouhých zimních večerů.

04.03.2019


Prokletí Schwartzovy vilyProkletí Schwartzovy vilyA. B. Bártová (pseudonym)

Hned při čtení úvodní části jsem pochopila, proč kniha není běžně k dostání na pultech knihkupectví, autorka zřejmě využila novodobou marketingovou strategii - v případě této knihy moudrá volba. Z textu bych totiž hádala, že se jedná o prvotinu, která toho má hodně co dopilovávat. Ani šokující úvod nedokáže zastřít slabší stylistické zpracování, rušivě působí neustále "nandávané obědy" a vůbec mix hovorové češtiny se spisovnym jazykem, místy obohacený knižními výrazovými prostředky, je silně kontraproduktivní. Neříkám, že autorka nemůže svou tvorbu vypilovat, potenciál jistě má (o to víc zamrzí zpracování poutavého námětu), bohužel dnes lidem schází sebekritika a vydavá se kdejaká lepší (i horší) slohovka (často si je autoři vydávají raději sami). Možná jiné duchařiny jsou minimálně obsahem a hlavně žánrovou příslušností také tzv. brakovou literaturou, ale diametrální rozdíl tkví ve formě zpracování. Při četbě této knihy jsou pociťovala nutkání většinu textu okamžitě přeformulovat. Tohle dílko zkrátka potřebovalo ještě nějaký čas zrát. Ještě, že dnes mají autoři blogy, vlogy a facebooky, bez nichž by se podobné tituly staly zřejmě neprodejnými. Tímto nad autorkou hůl určitě nelámu, ale přeji jí do budoucna hodně štěstí a hlavně pilné tvůrčí práce, každý autor musí nějak začít a dostat příležitost ke zdokonalení.

04.06.2019


ŠelmaŠelmaAndrew Mayne

Nejprve velice čtivé, poutavé, nadějné - hlavní protagonista působivý vědec, s nímž bych se v mnohém mohla ztotožnit ( "Jsem radši, když se oslovení doktor nechává jenom lékařům. Ušetřím ho své tirády o lidech s usmolenými doktoráty z pedagogiky nebo psychologie, s nimiž jsem se v akademickém prostředí setkal. Nezvládli by test z přírodopisu pro pátý ročník základní školy, a přesto trvají na tom, aby byli oslovováni se stejnou úctou jako primář onkologie ve fakultní nemocnici.")
Bohužel postupně děj začně pozbývat věrohodnosti (jsem si vědoma, že se ve skutečném životě dějí i mnohem méně uvěřitelné věci, než jsou ke čtení v této knize, ale o to v beletrii nejde, ta by měla udržovat určitou hladinu uvěřitelnosti)
Od druhé poloviny děj místy nabírá až parodický ráz a nejsem si jistá, že šlo o autorův záměr. Tedy začátek a první třetina knihy 5 hvězdiček, další část výrazný pokles. Potenciál námětu nebyl zcela využit, z autora zřejmě druhý Thilliez nebude, vědy nám v druhé části hodně ubylo, zato přibyla céčková akce. Na druhé straně celá kniha se čte prakticky sama a vskutku rychle. Vřele doporučuji i příležitostným čtenářům (mimochodem od bestsellerových edic nic moc dobrého neočekávám, s ohledem na tuto skutečnost kniha rozhodně není špatná, spíš naopak)

23.06.2019


Láska je jen slovoLáska je jen slovoJohannes Mario Simmel

Dobré čtení pro náctileté, což je věk, kdy jsem knihu na základě chvalozpěvů našeho češtináře dobrovolně četla (dokonce jsem si ji koupila). Ovšem už jen o pár let, spíš měsíců :) později jsem ji začala považovat za sentimentální, naivní bráček a nebyla schopná ji znovu číst. Souhlasím s Lucopatkou, co píše o knize a dospívání. Asi je to způsobeno věkem, jak se člověk stává cynickým realistou a na podobné příběhy ho pak už neužije :)

08.08.2014


My děti ze stanice ZOOMy děti ze stanice ZOOChristiane Vera Felscherinow

Knihu jsem četla jako náctiletá - moje vysoké hodnocení odpovídá četbě v daném věku. Pro náctileté nelze než doporučit. Knihu bych klidně doporučila každému, neboť celý život je ze své podstaty drastický (v tom či onom ohledu) a nemá smysl si to zastírat.

21.09.2014


1