nemer komentáře u knih

Stylisticky slabá kniha dle mého názoru kupodivu není, ale nelze nad ní moc přemýšlet - společnost, v níž by ženy, resp. sex byl dostupný jen úzké skupině mužů, by nemohla mít dlouhého trvání (leda by všichni byli eunuchové). Tedy v jistém směru působí dílo naivně a asi proto mám stále raději spisovatele-muže, protože (na rozdíl od žen) dokáží vytvářet uvěřitelnější koncepty. Jako ilustraci zvrhlosti pánbíčkářských a podobných středověkých systémů lze však považovat za zdařilé. Děsivá je samozřejmě možnost, že v podobné diktatuře se můžeme celkem snadno ocitnout také, člověk je tvor ryze konformní a nepoučitelný, náš rozvoj bohužel dávno dosáhl maxima, tedy se stále točíme v kruhu a dějiny včetně všech těch hrůz se stále opakují. Jak asi bude lidoop "homo rabiens" v budoucnu využívat stále pokročilejší technologie? Bylo by hezké, kdyby výsledkem nebylo pouze hlubší zotročení ...

Bohužel mne minimálně toto "dílo" neoslovilo, naopak mne utvrdilo v přesvědčení, že se mám české literární scéně raději vyhýbat.

Nemohu se ubránit dojmu, že Austenová je červená knihovna jako bič, nefalšovaná předchůdkyně telenovel, narozdíl od sester Bronteových toto je přímo rudá knihovna, pro mne nepříliš stravitelná. Dokonce si vůbec neumím představit, jak by něco takového mohli "pozřít" mužští čtenáři. Mně stačil Rozum a cit jednou a na doživotí :)

3 25.10.2017

Knihu jsem četla poprvé jako náctiletá, tehdy mne příliš neoslovila, vůbec "červená" knihovna (i když zde atypická) nikdy nebyly mým oblíbeným žánrem. Paradoxně s věkem mne Hůrka zaujala víc než tvorba sestry Charlotte, zvláště s ohledem na větší uvěřitelnost příběhu i atmosféru vřesovišť. Ani postavy dnes nevnímám veskrze tak negativně a černobíle, jak by lákalo člověka v mládí, ale nějak čtu víc mezi řádky... a těžko někoho soudit, většina lidských osudů je spíš výsledkem okolností, v nichž se lidé ocitají, prostředí, do něhož se bez vlastní vůle narodili, popř. genů, které si nevybrali, tedy spíš si kladu otázku - mohlo to být vůbec jinak?

3 18.10.2017

Knihu jsem četla poprvé v osmi letech, takže odpor vypěstovaný na základě povinné četby mne minul. Na druhé straně nejrůznější seriálová zpracování splnila skoro totéž, co u jiných povinná četba :) Dnes už mi dílo připadá poněkud překonané, zastaralé, dokonce až znehodnocené množstvím filmových a seriálových verzí, ale kvůli vzpomínkám na dětství (a tedy jisté dávce sentimentu) jsem schopná brát ho na milost.

17.10.2017

Twain předběhl svou dobu. Perfektní a výstižné. Výjimečně tentokrát více oceňuji audioknihu - Satan v podání Rösnera je fantastický.

9 02.10.2017

Fantastická pohádka pro dospělé. Často vykouzlí úsměv, ale umí být i dojemná. Ke kouzelníkům chovám celoživotně jistý odpor, podobně jako ke klaunům :) O to větším a příjemnějším překvapením pro mne byla knížka, do které se mi původně vůbec nechtělo. Teď Kouzelníka vřele doporučuji :)

3 31.08.2017

Četla jsem před delší dobou jako oddechovku a "uspávanku", z děje si už skoro nic nepamatuji, ale kniha se četla dobře. Zkrátka lehčí žánr a v rámci žánru zřejmě nezklame. Pojetí upírů připomene horor 30 dní dlouhá noc.

20.08.2017

Jedny z nejkrásnějších pohádek, které si užijí děti i dospělí. Zvláště děti "přírodovědné" a starší. Vřele doporučuji. Mně se tyto pohádky líbí dokonce víc než klasické, je v nich skryto víc moudrosti a poznání o koloběhu života. Pro děti jsou podle mě vhodné, však i děti se zajímají o témata jako smrt, jsou to spíš dospělí, kdo (s nimi) nechce o této tematice mluvit.

5 12.08.2017

Snad jsme za mého dětství měli doma nějaké socialistické upravené "bezbožné" vydání, ale v Broučcích jsem nadpřirozeného boha, ani příkazy poslušnosti nikdy neviděla. Naopak jsem Broučky vždycky vnímala jako symboliku přírodních cyklů (po smrti z člověka/broučka atd. něco vyroste) Naštěstí každou knížku si každý může přebrat po svém, ačkoli asi zrovna Karafiátovi by se to dvakrát nelíbilo :) A už vůbec ne to, že za největší a nejakčnější pohádky jsem v dětství považovala právě biblické příběhy :)

8 03.08.2017

Harry byl pro mne léta letoucí doslova a do písmene Harry Potrat, a to díky filmové verzi, která je mi z duše protivná, tedy s knihou podobného typu jsem nechtěla mít nic společného, ačkoli všichni v okolí Harryho zbožňovali. Takže až téměř "na stará kolena" jsem se náhodou díky dárku dostala k ilustrované verzi druhého dílu a svůj názor musím poopravit. Kdybych četla knihu jako dítě, byla bych naprosto nadšená, protože čarodějové a duchové patřili mezi mé oblíbené postavy. Na straně druhé je Harry v podstatě "kouzelnickým či kouzelným lupem", protože všechno už to někde bylo :)

21.07.2017

Souhlasím s předchozími komentáři, že kniha je zvláštní a chvíli trvá, než jí člověk přijde na chuť (mně se to podařilo, až jsem překročila polovinu.) Příběh není nikterak nervydrásající, ani nemá strhující spád, zvláštně rušivě působí skoky do minulosti (a tentokrát bych řekla, že knize by víc slušela posloupnost), přesto nelze dílo hodnotit jako špatné. Nemyslím si, že by na trhu bylo mnoho podobných knih, v podstatě se jedná o moderní gotický román (včetně naivní ženské hrdinky) s noir prvky, který vyčnívá zejména tím, že čtenáři necpe horem dolem nadpřirozeno a duchovno, ale sleduje svět v "Pánbíčkářově", jak jej nazývá jedna z postav, s určitým odstupem. Momentálně bych neřekla, že kniha je fantastická a strhující, nebo že ji dokonce budu číst znova (ale v budoucnu kdo ví), přesto ji kvůli její jinakosti nelze nedoporučit. Zejména v druhé polovině mne to k ní táhlo jako můru ke světlu, ale zcela odlišným způsobem než kteroukoli předešlou knihu. Tento román je zkrátka jiný, ale rozhodně není špatný. Doporučuji dát mu šanci, i když se možná začátkem budete těžko prokousávat. Čtenářům bažícím pouze po akcích ala Kepler se ale asi příliš zamlouvat nebude.

3 13.06.2017

Zhruba v necelé polovině jsem knihu odložila, je příliš rozvláčná, ničím překvapivá, na mě opět nezdravě moc "duchovna", hlavní dvojice si mne také nezískala. "Pamatuji si vás všechny" byla o poznání lepší, tato kniha je poněkud unylá, dočítání zřejmě odložím na důchod :) Nelíbí se mi ani jazykové zpracování. Možná bylo kouzlo příběhu ztraceno v překladu, každopádně mám momentálně k dispozici lepší knihy.

Čtivá oddechovka s predikovatelným dějem, knihu bych mnohem víc ocenila, když mi bylo náct, ale v mém věku už se k ní znovu vracet nebudu, na vážkách jsem i u autorky, zda budou mít její neduchařské knihy lepší zápletku. Vzhledem k účasti duchů je "Pamatuji si vás všechny" především hororovou pohádkou. Osobně bych doporučila náctiletým, kteří si chtějí počíst nějakou pěknou duchařinu.

8 26.05.2017

Je to strašné čtení (a ještě horší poslech, nenechte se mýlit - strašné ve smyslu depresivity, dekadence a ponurosti, což je v audioknize ještě umocněno) Příběh je podán syrově, bez příkras, ale obávám se, že je to mnohem realističtější obraz války než všechny tematické romány dohromady, do nichž autoři nějakým zázrakem dokázali propašovat i trochu poetiky a čtení tak učinili méně bolestným. Porodní bábu doporučuji spíš otrlejším, rozhodně to není nic pro děti nebo příliš citlivé duše. Přestože podruhé se ke knize vrátím jen těžko, hrůzy života a biologické podstaty bytí jsou tu všudypřítomné, musím ocenit odvahu autorky hrabat ve vosím hnízdě. O podílu Seveřanů na nacistických zvěrstvech se příliš nemluví, ani nepíše, přesto je dobré si uvědomit, jak nejen Němci o Slovanech a "podlidech" vůbec smýšleli. Obávám se, že kus tohoto přístupu je v anglosaských národech zakódovaný dodnes.

9 01.05.2017

Příběh primárně určený spíše mládeži než dospělému čtenáři (dovedu si představit, že by se mi kniha nejvíc líbila tak kolem dvanáctého roku), přesto jej rozhodně vnímám jako kvalitnější než v současnosti tzv. doporučované bestsellery z období druhé světové války. Vytknout lze uspěchané zpracování druhé části, osobně bych spíše uvítala dva samostatné tituly, anebo detailnější rozpracování druhé půli. Kniha stojí za přečtění, nepředkládá jako černobílé ani všechny Němce (viz zejména druhá část knihy), přesto nesklouzává k omluvě či adoraci nacismu, což se v soudobých bestsellerech mnohdy děje.

1 01.05.2017

Tentokrát se raději dívám na seriál BBC. Kniha je pro mne nestravitelná. Celkem rychle jsem ji poslala o dům dál. A to jsem přečetla už obsáhlejší knihy. Absence děje, rozvláčnost a knižní jazyk (jinde mi nevadí, tady je ubíjející) sráží tento výtvor na kolena. Zřejmě pouze pro skalní fanoušky fantasy, holt jsem spíš na sci-fi :) Možná až se fantasy začně vydávat jako pohádka, můj pohled bude smířlivější. Navzdory výše uvedenému je třeba ocenit snahu autorky vytvořit v dnešní době něco tak pozoruhodného, přestože "pozoruhodnost" nemusí být nutně vnímána pozitivně.

Knihy mého dětství :) Obsah si už příliš nepamatuji, ale tenkrát se mi Greyovy knížky moc líbily a zajišťovaly báječné prázdiny :)

Vzhledem k žánru překvapivě inteligentní a působivé dílo, které je v řadě směrů bohužel založeno na reáliích, nikoli sci-fi, jak by se neznalému mohlo zdát (ať už jde o zmiňovaného Milgrama nebo aféry, kdy lze hovořit o systémovém selhání - Duplessisovi sirotci atd.). Kniha může být nesmírně podnětnou inspirací pro studium zmiňované tematiky, zvláště pokud si čtenář není jistý hranicí mezi realitou a fikcí. K tomu připočítejte atmosféru ne nepodobnou hororům typu Kruh. Podobně koncipovanou publikaci v rámci beletrie najdeme stěží, samozřejmě jsou mnohé úseky přitažené za vlasy, nicméně právě onu neuvěřitelnou hororovou linku bohužel hravě předčí realita. Stačí zapátrat v dějinách psychiatrického výzkumu a experimentů. Jistě od autora uvítám další české překlady. Na poli detektivek/thrilleru opět netradiční a osvěžující čtení. Doporučuji.

6 30.11.2016

Rozpačitý začátek střídá poutavá prostřední část, aby ji posléze dorazil překombinovaný, absolutně neuvěřitelný závěr s hromadami mrtvol, kdy se nám vynořují hrdinové i antihrdinové hodni pověsti Chucka Norrise a Jamese Bonda. Autoři bezpochyby umí celkem dobře psát, ale je to psaní tzv.komerční, na efekt. Ano, v rámci brakového, oddechového žánru patří zřejmě k tomu lepšímu, nicméně skandinávská literatura oplývá dle mého názoru poutavějšími hrdiny i autory. K příběhu písečného muže nebudu mít důvod se vracet a obávám se, že totéž platí o autorské dvojici. Děj knihy poněkud připomíná hollywoodský scénář k béčkovému akčnímu filmu. Kladně hodnotím alespoň náznaky kritiky péče o duševně choré, i když nejde o nic objevného. Méně pozitivně hodnotím pohádkové uchopení sériových vrahů, kteří jsou s oblibou v literatuře i umění líčeni jako nadlidé a bájné bytosti, ačkoli opak bývá pravdou.

4 01.09.2016