nemer komentáře u knih

Pro mě nečitelné (snaha byla, ale nedá se to, vážně nedá číst), filmy nesledovatelné, bohužel pokud v knize pro dospělé vystupují postavy se jmény jako "Pytlík" a podobně, nedalo se čekat asi nic jiného, pro mne tolerovatelné tak na prvním stupni ZŠ, kdy bych jistě hodnotila jinak a snad i lépe. Tenkrát jsem četla všechno, ale doba pokročila. Zkrátka pro mne jsou všechny prsteny nestravitelné a jejich masovou popularitu jsem dodnes nepochopila. Dobrodružství mám stále v oblibě, ale u Tolkiena jej opravdu nenacházím.

Před autorem se skláním, dokáže mistrně pracovat se slovy i pocity čtenáře a hluboce Vás vtáhnout do příběhu. Nakonec zjistíte, že je to i Váš příběh.
P. S. Nenechte se odradit nálepkou "horory", tato kniha je žánrově těžko zařaditelná. Každopádně je to fantastické čtení, které by byl hřích minout. Mmch. český název je opravdu nešťastný.

3 18.02.2024

Fantastická knížečka, plná báječného černého humoru i moudrosti. Vřele doporučuji. Přečtena za dvě hodiny, nasmála jsem se jako už dlouho ne, semtam se v oku zatřpytila i slzička. Každopádně ráda se ke kocourovi Frankiemu, který je vypravěčem příběhu, i jeho třem kamarádům, třínohému Profesorovi, veverce Svaloušovi a dvounohému Goldovi, vrátím.

Menší spoiler:
Detail 1: Opravdu tam byl muž.
Detail 2: Stál na židli.
Detail 3: Ze stropu visel provázek.
Detail 4: Konec provázku měl ten muž kolem krku.
Detail 5: je doplněním detailu 4: Ten provázek byl extrémně, ale extrémně silný. Chcete vědět, co si fakt upřímně myslím? Že jsem tak nádherný provázek ještě v životě neviděl.

"Ty máš manželku?"
"Měl jsem," odpověděl. "Teď už nemám."
Uf, to je klika, řekl jsem si v duchu.
"Kde je teď? V novém revíru?"
"Dalo by se to tak říct. Ale spíš v nebi," řekl a ukázal nahoru.
"V nebi? To jako u ptáků?"

"...Co je Bůh?"
"Asi nejsi věřící, co?"
"Je věřící něco jako kastrovaný?"
"Ne tak docela. Bůh je něco, hm, jako šéf. Stvořil svět. Bůh řídí a ochraňuje lidi. Když je někdo věřící, tak věří v Boha."
"Aha, takže nejvyšší vůdce!"
"Přesně tak. Věříš v nejvyššího vůdce?"

Takhle daleko jsem v životě nebyl. A nebe bylo pořád na svém místě. Docela mě vyděsilo pomyšlení, že před nebem se nedá utéct. A ještě k tomu jsem si uvědomil, že nahoře v nebi poletuje spousta lidí, Bůh, hromada duší, ateisti, optici a Goldova manželka. Možná tam s nimi je i stará paní Berkowitzová. Byl jsem z toho úplně hotový, protože mi to přišlo příšerné. A to jsem ještě zapomněl na ptáky a letadla. Takový zmatek! Ale možná je tam i hezky. Příšerně a hezky. Uvažoval jsem, že bych jednou třeba taky mohl bydlet v nebi.

"Frankie, přece znáš tři zlatá pravidla."
"Dělat blbýho, dělat blbýho, dělat blbýho. Jasně."

Lidi jsou v tomhle jinačí. Pořád mluví o tom, jak kdo vypadá a jaký je. A to hraje obrovskou roli. Hej, Frankie, ty seš ale ošklivý! Hej, Frankie, jsi pouliční směska! Hej, Frankie, jsi postižený! Lidi se taky pořád zajímají o tom, kolik je komu let. A pořád o tom mluví. Přitom je přece úplně jedno, jak je kdo starý. Hlavně, že je.

Něco mě napadlo, ale nechte si to pro sebe. A hlavně se mi
nesmějte, prosím! Možná je to hloupost, ale třeba máte deprese z nedostatku spánku a nadbytku přemýšlení. Já žiju obráceně. Spím skoro celý den. Občas se na chvíli vzbudím, vyřídím pár věcí a jdu zase spát. Takový denní režim má jednu obrovskou výhodu: O světě se toho moc nedozvím. Když totiž víte o světě příliš, začínáte o něm přemýšlet a třeba jste z toho pak nemocní a vidíte ledacos černě. Nevím, jestli to tak je. Jsem jenom obyčejný kocour. Přeberte si to sami.

4 22.01.2024

Bohužel převyprávění a ani ilustrace, byť samy o sobě nejsou špatné, mi k ruským pohádkám nesedí tak jako magické výjevy od Bilibina (Finist) nebo V. Fialy (Krása nesmírná). Ti, kteří jsou nepolíbení Peříčkem Finista či Krásou nesmírnou, budou asi spokojeni. Tato Baba Jaga (v ilustracích i zmodernizovaném textu) už není TA Baba Jaga, co se v hmoždíři palicí odráží a pometlem stopu zametá, toto je moderní Baba Jaga, která sídlí na jiném místě a v jiném čase. Jaga, která by teoreticky mohla přisvištět i na motorce, a to už je zkrátka jiný příběh.

24.10.2023

Oblíbená kniha mého dětství, nádherné ilustrace i poutavý text (poetičtější než v Kráse nesmírné ze 70. let nebo převyprávění v Babě Jaze z r. 2019, modernizace mi k těmto pohádkám nesedí, dnešní děti mohou být jiného názoru)
Jedny z nejkrásnějších pohádek, které vskutku jitří a probouzí fantazii. Na Baba Jagu, Krásnou Vasilisu, Kostěje Nesmrtelného a Marju Morevnu člověk jen tak nezapomene (pokud hledáte "dospěláckou variaci" na ruské pohádkové motivy, plnou vášní a magického realismu, pak doporučuji Nesmrtelný příběh od M. Valente)

3 24.10.2023

Jedna z mála Kingových knih, kterou jsem dočetla. Možná právě jen díky mému oblíbenému cestování v čase. Některé věci mne potěšily, jiné zklamaly, příběh mohl být kratší a neubralo by mu to na kráse, spíš naopak.
Klasické sci-fi Dallas určitě není, je to mix hororu, thrilleru, detektivky a sci-fi. Uznávám, že King je skvělý spisovatel, jeho tvorbě se nedá upřít čtivost, ale vzhledem k obsahu a mnohdy (z mého pohledu) úchylným zápletkám a sadistickým postavám přemítám nad duševním zdravím podobných autorů. Z tohoto důvodu jsem většinu Kingových knih nikdy nedočetla. Moje představy o světě i knihách jsou zkrátka jiné.

1 06.08.2023

Milá pohádka na jedno odpoledne nebo večer, překlad by mohl být lepší, ale vzhledem k určení pro náctileté čtenáře se dá přejít. Příběh se mi líbil víc než filmové verze. Nejkouzelnější je ovšem prolog a závěr, Láska a Smrt. Amor vincit omnia.

06.08.2023

Dávná vzpomínka na dětství.

Obálka působivá, bohužel moderní překlad vydání z r. 2023 je z mého pohledu destruktivní, za sebe doporučuji překlad Hany Březákové z 92. roku. Příběh jako takový má své kouzlo i po letech.

5 11.02.2023

Zatím (asi navždy) nedočteno, plné černobílých postav, schematické, jazykově chudé. Za sebe nedoporučuji.

Výběr této knihy byl mou osobní výzvou vyjít z komfortní čtenářské zóny. A nebylo to tak zlé, jak jsem čekala. Jenom velmi pohádkové (a schematické). Jako oddechovka se dá jednou přečíst a zřejmě z žánru červené (v tomto případě kaméliové) knihovny možná patří k tomu lepšímu, protože i jako čtenář primárně jiných žánrů (a notorický nedočítač, když se to z mého pohledu nedá číst) jsem dočetla i s ohledem na nižší počet stran velmi rychle. Nicméně je zajímavé, v jaké podobě nám ony "pravé lásky" předkládá film a literatura, v životě bývá taková "láska" velmi "nepohádková" a ve výsledku patologická (zejména mýtus spřízněných duší a bleskového sblížení je hodně rizikový, přitom jsme to všichni tolikrát četli/někde viděli, že většina lidí žádné riziko nevidí - a pak mají predátoři skutečně pré). Zkrátka nad podobnou četbou musí člověk vypnout určitá centra v mozku a pouze se nechat unášet vlastní obrazotvorností. Za volbu prostředí * navíc.

1 14.08.2022

Půlnoční knihovna jistě mnohé čtenáře potěší nebo už potěšila, ale mezi ně se bohužel nezařadím. Námět zajímavý, zpracování rozvláčné, nudné, predikovatelné a třeba pro mne toto ne že by byla silná káva, ale je to slabý čajový odvar, který se svou rozvláčností stává jedovatým. Čtenářům sci-fi bych spíš doporučila Temnou hmotu od Crouche, která má alespoň nějaký drive, ten tomuto příběhu zatraceně chybí. Půlnoční knihovna by možná vyzněla mnohem lépe jako povídka, řada pasáží je naprosto zbytečná (nemám problém číst knížky o 1000 stranách, ale děj musí přinášet něco víc než být pouhou vycpávkou. Mimochodem tentokrát bych se zmýlila v autorovi, vsadila bych se, že Půlnoční knihovnu psala žena, protože z mé čtecí zkušenosti mám vysledované tendence k rozvláčnosti u spisovatelek, ale vida, umí to i chlapi)

11 07.08.2022

Akční sci-fi, které přečtete velmi rychle. Kvalit Marťaňa a podobných děl sice bohužel (z literárního hlediska) nedosahuje, přesto z mého pohledu je Temná hmota mnohem zdařilejší a čtivější než např. nyní tolik protěžovaná Půlnoční knihovna. Pokud hledáte něco zajímavého, co má současně spád a udrží vaši pozornost až do konce, lze doporučit jako nenáročné čtivo, kterým si lze zpestřit jedno či dvě odpoledne (největším kamenem úrazu, pro někoho to může být plusem, je stylistické pojetí - připomíná filmový scénář).
Ústřední motiv je pro fanoušky sci-fi a vůbec každého, kdo má jen trochu fantazie, jako stvořený. Výjimečně mne potěšil i závěr, ačkoli jsem něco podobného očekávala. Kroutíte-li hlavou nad zápletkou a její nerealističností (nebo naopak), doporučuji videa prof. Donalda Hoffmana na youtube nebo TEDu.

6 07.08.2022

Příběhy plynou jako voda, nenápadně, ale pod hladinou se ukrývá život, který si ovšem musí objevit čtenář sám (i to může mít kouzlo, každý si může najít to své). Chybí akce, napětí, hlubší emoce. Styl A. Doerra mi připadal velmi strohý, v podstatě sterilní už ve Světlech, tady ho najdete také, ale zde mi tolik nevadil jako u Světel, možná díky mé lásce k vodní říši. Právě absence silnějších emocí či zápletek, vše plyne pod povrchem a čtenář se domýšlí, způsobuje, že chybí hutná atmosféra, kterou tak často nacházíme u jiných autorů. Právě tento "minimalismus" Doerra odlišuje, ale např. u mne je také důvodem, proč nevidím smysl v opakovaném čtení jeho díla. Dnes frčí minimalismus, takže frčí i Doerr, každému dle jeho gusta, Doerr rozhodně není špatný spisovatel, ale můj oblíbený styl ten jeho není. Pokud by psala beletrii umělá inteligence, řekla bych, že by mohla být doerrovského střihu (možná, možná taky ne). Pokud máte rádi vodu, nepotřebujete gradující příběhy, ale jen tak se chcete na chvíli oddat přítomnému okamžiku a síle psaného slova, pak vřele doporučuji.

1 18.06.2022

Naprosto úžasná, poetická kniha o hořkosti i kráse života ve všech jeho podobách. Slovo "trtkání" mi sice také pilo krev, ale odpuštěno. Přála bych si mít kamarádku, jako je autorka této knihy. Přečtěte si to. Zvlášť pokud máte rádi zvláštní atmosféru (soft magický realismus) a vyžíváte se v kouzlení se slovy. Snad jen zavilým cynikům lze nedoporučit.

4 10.06.2022

Bohužel česká (obávám se, že celá evropská) psychologie/psychiatrie je zpožděná za americkou o celá desetiletí, souhlasím s hu_87. Pokud chcete tématu porozumět, zaměřte se na zahraniční literaturu - tato publikace opět čerpá ze zdrojů starých 20 let a podobně, což hovoří samo za sebe - popř. na odborníky (nikoli "školené laiky") na youtube. Naprosto nedostižný je profesor Vaknin, jeho vhled (nejen) do poruch osobnosti je jeden z nejpřesnějších, má vše velmi zajímavě prezentováno a ozdrojováno. V angličtině si můžete přečíst jeho Zhoubnou sebelásku (Malignant Self-love). Mimo jiné prezentuje dnes i názor, za který by byl v ČR zřejmě lynčován, totiž porucha (jakákoli) podle Vaknina nemusí být celoživotní, ale může jít pouze o reakci na okolnosti, tedy vůbec nemusí mít trvalý/celoživotní charakter (cílem naší medicíny jsou spíše celoživotní-věční pacienti, zkrátka lékař/psycholog/psychiatr chce být z něčeho živ, mnohdy ke škodě chudáků pacientů/klientů - navíc, byť to není nutně pravidlem, někdy může být víc chorý než pacient "léčitel" sám)

Dojemný pohádkový příběh, který je podle mého názoru primárně určen pro děti a velmi letité čtenáře. Tomu odpovídá i stylistika. Námět je možná výborný, zpracování bohužel už méně. Přála bych si číst podobnou knihu, kdyby ji napsal třeba takový Hakan Nesser, který to umí lépe se slovy, bohužel styl K. Henna není můj šálek kávy. Kdo hledá jednoduché, odpočinkové čtení bude potěšen. (Pro dospělého bude mít kniha možná největší kouzlo ve vánočním čase, kdy jsme téměř všichni náchylnější věřit na pohádky) Neknihomolové pak budou unuděni k smrti v jakémkoli čase :) Jako knihu pro děti a mladší čtenáře hodnotím velmi příznivě.

6 21.04.2022

Dnes aktuálnější než jindy, bohužel.

1 28.02.2022

Náhled na tuto knihu změní to, když si uvědomíte, jak silně je v ní mj. obsažen aspekt narcistické poruchy osobnosti. K tématu doporučuji na youtube kanál nebo knihy prof. Vaknina, který tuto tematiku přibližuje mnohdy velmi poeticky (a občas i drasticky) prostřednictvím literatury.

Na rozdíl od Druhého království vnímám Hlavu světa především jako temnou červenou knihovnu zabalenou do hávu historického románu, kterým ale v pravém slova smyslu není. Dokonce mám pocit, jako kdyby tyto dvě knihy (Hlavu světa a Druhé království) nepsala ani tatáž autorka (možná důsledek překladu). Hlava světa je vcelku rozvláčná, zbytečně popisná, chybí zde spád, o pravopisných chybách (bohužel nová norma) nemluvě. Navzdory zajímavému námětu průměrné čtení na dlouhé zimní večery. Hlava světa podle mého názoru reprezentuje kategorii tzv. románů pro ženy.

2 13.02.2022