Nefilim komentáře u knih

Václav Marhoul dovedl svůj životní sen do dokonalosti, jenom si zkrátka nevybral tu úplně nejlepší knihu. Kosińskému čtenář zahlcený brutálními výjevy odpustí ledacos, ale Marhoul má nevýhodu v tom, že na plátně vynikne každý hluchý moment. Tam, kde kniha nabízí "odpočinek" před dalším utrpením, film drhne, scény občas nemají příčinu a vyznívají do prázdna. Nicméně jsou často natočeny líp než napsány. Nabarvené ptáče se v obou případech trmácí bezútěšnou krajinou a nenaplní svůj potenciál dojetí, protože chlapec většinou jen přihlíží lidskému zlu a když je ho příliš, jde zase o vesnici dál. Marhoul se nebál do knihy zasáhnout a občas přijde s lepší pointou než originál. Finální scéna je důkazem toho, že jeden trefný záběr vydá za víc než několik stran knihy. Škoda, že takový není celý film.

2 18.09.2019

Minimalistický počin, který i na malém prostoru vystihne emoce opomíjené hlavní hrdinky upínající se k nenarozené sestře. Napsáno je to hezky, ale Přítel Stesk může působit jako příprava na román, který toho máš říct mnohem víc. Škoda, že jej Zuzana Nováková nenapsala. Potenciál by tady byl. Takhle je to spíš jen předkrm.

3 29.08.2019

Věčný prudič, nenapravitelná optimistka a motivační diář, který je svede dohromady. Nechybí ani moudrý bezdomovec, krachující rodinná firma a smrtelné choroby. A všechno se to úplně náhodou propojí. Tohle není realita, tohle je naivní a strašně rozvleklá story. Ta kniha není perfektní, není ani dobrá. Je taková, že jsem ji nechal na letišti, ať se u ní trápí někdo jiný.

3 04.07.2019

Ze 24 povídek pro Duhu mě nezaujaly ty s ekologickým poselstvím ani s utopickou vizí, ale ty vedoucí k podstatě - lidem a jejich pocitech. O tom to všechno je. Zavedené autorky A. Mornštajnová, L. Kábrtová a A. Bolavá nezklamaly. Konkurovat jim povídkami o divočině v nejrůznější podobě může T. Šimůnková, K. Rudčenková a K. Vlasáková. Zbytek jsem z hlavy většinou vypustil hned po přečtení.

1 13.06.2019

Na to, jaký má Rekonstrukce krutý námět, je to překvapivě “pohodové” čtení. Hlavní hrdinka celou dobu hledá odpověď, kterou zná jen její matka, vražedkyně a sebevražedkyně v jedné odobě. A v této situaci je těžké přijít s nějakou pointou, protože zkrátka neexistuje. Takže po 300 stranách zůstal dojem, že Eliška vynaložila spoustu energie zbytečně a Viktorie Hanišová napsala dvě lepší knihy. To neznamená, že Rekonstrukce je špatná. Ale samotná anotace ve mně vyvolala více emocí než celá kniha.

11 23.05.2019

Myšlenkám nikdo nezabrání. A když je někdo tzv. slabá duše, jeho myšlenky si žijí po svém. Hana Lehečková svému hrdinovi do Svaté hlavy pronikla experimentem, který se na první pohled tváří jako velký zmatek, ale dokonale vystihuje nezkrocenou mysl v její naivitě, bolesti, nedospělosti i hravosti. Svatá hlava určitě stojí za pozornost.

6 15.05.2019

Jsou knihy, co pomalu dočítám, abych oddálil konec. Tuto jsem ze stejného důvodu nechtěl několik dní otevřít. Není to Hana, ale ani Hotýlek nebo Slepá mapa. Tiché roky nejsou lepší ani horší. Je to jiný příběh psaný s jiným záměrem. A pořád je to Alena Mornštajnová, to je samo o sobě zárukou kvality.

7 06.05.2019

Introvert předčítající zachráněné listy ze skartovačky, invalida hledající v recyklovaných stránkách své ztracené nohy a k tomu nalezený deník toaletářky, který je z celé knihy zdaleka nejzajímavější.

1 24.04.2019

Přečteno na doporučení Aleny Mornštajnové. Lepší reklamu snad ani Ludmila Kábrtová mít nemohla. Sepsala 12 povídek, které se o sebe občas chytře otřou a vytvoří křehkou mozaiku o ženách toužících přiblížit se lásce i za cenu nepříjemných následků. Funguje to samostatně i komplexně, je v tom spousta emocí a ve výsledku je to spíše k zamyšlení, než ke zhroucení. A možná si to dám ještě jednou...

5 06.04.2019

“Teď se z toho musím dostat. Je třeba zapomenout. A jít dál, kam až to půjde.” Nic nadějnějšího jsem v tomto bylinkářském žalozpěvu o nešťastnici, ze které zbyl jen škraloup z lidské kůže, nenašel. Proč šířit zmar a utrpení? Je ho dost i bez knih. Tuhle doma mít nechci, trýznilo by mě samotné vědomí, že jsem v dosahu tohoto mučivého díla. Tak nepříjemný to pro mě byl zážitek.

5 12.03.2019

Lessovo putování je tak bohatě vylíčeno, až jsem byl nakonec tak přesycen dojmy, že se mi obsah knihy strašně vzdálil. Nakonec si z celého díla pamatuju jen dvě definice lásky, které na mě udělaly takový dojem, že knihu nemůžu úplně zavrhnout, i když mě vlastně vůbec nebavila.

1 21.02.2019

Denis Thériault navázal na Podivuhodných život osamělého pošťáka tím nejlepším způsobem. Původní myšlenku částečně okopíroval, ale zároveň rozvinul a přinesl nový úhel pohledu. Výsledkem je enso na druhou. Kniha sama o sobě obstojí, ale ideální je přečíst si rovnou obě, které tvoří harmonický pár.

2 13.01.2019

Jedna z postav se zde pozastavuje nad tím, že lidé utrácejí za zbytečnosti, místo toho, aby podpořili dobročinné aktivity v Africe. Ano, těch 348 Kč, co tento naivní román stojí, by se určitě dalo utratit lépe. Se svařákem, cukrovím a mozkem ve vánočním režimu se to přečíst dá. Po zbytek roku je Sedm dní spolu nestravitelná kniha.

1 27.12.2018

Z poslušného stáda zaměstnanců se po příchodu rebela stanou ignoranti s masochistickými sklony. Helinski bohužel vypráví velmi úsporným stylem a postavy nedostanou dostatek prostoru, aby obhájily svou motivaci. Továrnu na vafle si dovedu představit jako absurdní divadelní experiment, jako kniha to bohužel moc nefunguje.

1 16.12.2018

Nemůžu říct, že by to bylo od začátku do konce strhující čtení, ale moji pozornost Mawer udržel. Je znát, že si dobře nastudoval reálie a vzhledem k tomu, že na rok 1968 nahlíží přes britské postavy tak trochu nezúčastněně, pocit zmaru vystihuje dost přesvědčivě. Jen mi vadilo, že závěr knihy nespěje k výraznější pointě a končí jako neuzavřená epizoda televizního seriálu.

1 14.12.2018

Díky krátkým kapitolám a vyváženosti tří časových rovin se kniha čte opravdu skvěle. Štifter vypráví poutavě, srozumitelně, citlivě, věcně a nakonec mu to všechno do sebe skoro plynule zapadne. Nejstarší část příběhu je jako od Aleny Mornštajnové, v dalších ale dostane prostor mysteriózní zápletka, která ze Sběratele sněhu dělá originální počin.

3 03.12.2018

Tereza Boučková se za adopci místo vděku dočkala teroru od nepřizpůsobivých synů a pohrdání za to, že v sobě našla sílu je zavrhnout. Je to kruté, bezvýchodné, deprimující a autentické, ale silné téma se ztrácí pod návalem nesouvisejících myšlenek. Nakonec mi toho v knize dost chybělo a spousta toho přebývala. Příjemné čtení to nebylo. Ne kvůli obsahu, ale kvůli roztříštěnému a roztěkanému vyprávění evokujícímu rozpoložení autorky.

4 19.11.2018

Na počátku je nenápadný inzerát v seznamce a nakonec poznání, k němuž vedou tři zdánlivě nesouvisející příběhy. Lina Wolf dokáže udržet pozornost až do poslední stránky. Její postavy se sice chovají pateticky a promlouvají teatrálními dialogy. ve výsledku to ale všechno funguje a nutí číst dál. Na ostří jazyka není kniha ze života, na to jsou postavy příliš výstřední. Je to kniha o touze najít společný jazyk. A ten autorčin mi celkem vyhovuje.

1 22.10.2018

Po Houbařce jsem sáhnul i po Anežce. Viktorie Hanišová už tehdy vystihla trauma z nenaplněných představ. Julii přivede urputná snaha o naplnění mateřství ke střetu s adoptivní dcerou, kterou se marně snaží zbavit její identity. Ta jí na oplátku připraví pomstu i za cenu vlastni destrukce. A obě uměle vytvořeným poutem trpí. Anežka stojí za přečtení, nic hezkého od ní ale nečekejte. I když pár míst k zasmání (Sama doma) se tady taky najde.

4 11.09.2018

Nora Eckhardtová nezapře inspiraci artovými filmy. Ty jsou často prázdné, do sebe zahleděné, usilující za každou cenu o jakoukoliv jinakost, nekompaktní a na závěr překombinované, aby přišly s vykonstruovanou pointou. A přesně takový je Sen letící želvy, kde líbivý název nemá téměř žádný význam, snad jen to, že se celá kniha opravdu vleče jako želva. Viktor je snad nejméně záživná a sympatická postava, se kterou jsem měl kdy při čtení čest. Epilog doporučuji před přečtením vytrhnout a spálit, protože mi zkazil i ten náznak dobrého dojmu z knihy.

1 24.08.2018