myreadingplace - Příspěvky

Jako zabít ptáčkaJako zabít ptáčkaH. Lee

Nevinnost, nerovnost, respekt.
Po přečtení mě napadají právě tato 3 slova.
Věděla jsem, že se jedná o jedno z nejlepších amerických děl minulého století a očekávala nějáký originální děj. Chyba. Jedinečnost díla rozhodně nění v něčem novém.
Sílá této knihy je v celé knize. Dospíváté s ní jako malá Čipera (Scout) a nahlížíte na svět trochu jinýma očima.
Rozhodně nězapomenu na ,,Ahoj Bubu". Byl to pro mě naprostý zlom, jako by můj život dával najednou smysl.

02.02.2016


Babička pozdravuje a omlouvá seBabička pozdravuje a omlouvá seF. Backman

Kniha, která působí na první pohled neškodným dojmem, ale ukrývá neuvěřitelné příběhy. Ani nevím, proč jsem ji začala číst. Anotace rozhodně nevybízí k přečtení a sama kniha podle mě hodně lidí odrazuje tím, že ji pokládají za knihu pro děti. Tohle rozhodně neni kniha pro děti a kdyby ano, museli byste být jako Elsa. Po dočtení to ve mně vyvolalo neobvyklé pocity, usměvavý smutek. Snad se taky naučím, jak se dostat do Miamasu bez Babičky.

02.03.2016


Analfabetka, která uměla počítatAnalfabetka, která uměla počítatJ. Jonasson

Byla jsem v knihovně a náhodou Analfabetku objevila v ,,Dnes vráceno". Stoletého staříka jsem četla, ale přiznám se, že mě Analfabetka nelákala. Jeden důvod byly negativní komentáře na této stránce a druhý byly postě jen předsudky. A právě ty předsudky opět ukázaly, že si každý musíme udělat na věci svůj vlastní názor. Riskla jsem to, vzala si Analfabetku domů a právě ted po dočtení musím říct, že to byla super volba. Dokonce mi kniha příjde v mnoha ohledech lepší než Stařík. Opakuje se tu hodne podobných témat až mi někdy přišlo, že se chce autor přiblížit svým minulým úspěchům, ale rozhodně mi více vyhovovala jedna dějová linie. Ze začátku to šlo pomalu nevinně a nkonec to nabralo ty správné Jonassovské obrátky. Postavy mi byly sympatičtější a oficiálně prohlašuji Holgera I. za nejvíce nervy vytáčející knížní charakter!

22.01.2016


O čem mluvím, když mluvím o běháníO čem mluvím, když mluvím o běháníH. Murakami

Pokud jste knihu dočetli, dozvěděli jste se v doslovu, jakým způsobem vznikala, že neměla žádný určitý cíl a sám autor o publikaci pochyboval. Proto mě mrzí, jak v knize někteří hledají další originální román. Na konci je také zmíněné, že pokud jste fanda pouze do běhání, Murakamiho, nebo jen chcete vědět jak se stát spisovatelem, dost možná dílo přeceníte. Já se považuji za ideálního čtěnáře této knihy. Obdivuji autora, miluju sport a psaní mě též zajímá. Myslím si hlavně, že se zde nemusí najít pouze běžci, ale celkově sportovci jako já, kteří dokáží ocenit popisy dřiny, pocitů při tréninku nebo odhodlání. Kniha ale znamená více než jen běhání. Je to odraz života jednoho výjimečného člověka, jehož výjimečnost tvoří běhání a psaní.

06.03.2016


Sputnik, má láskaSputnik, má láskaH. Murakami

Melancholie, jemnost a úžasné osobnosti. Nebyla to má první kniha od Murakamiho, ale i přesto se mi líbila, a to díky té jednoduchosti. Jsem však trochu skeptická jak knihu ohodnotit. Mám si nechat rezervu na další díla? V tento moment nebudu řešit omáčku, ale celkový dojem. Četlo se mi lehce, skoro jako bych byla taky někde u moře, v jiném světě a opravdu mi to zpříjemnilo dny.

26.05.2016


Anna KareninaAnna KareninaL. N. Tolstoj

Z nějakého nepochopitelného důvodu jsem se rozhodla, že Anna bude můj letní challenge. (Možná to je tím množstvím stránek) A jelikož jsem opravdu trpělivý člověk, tak jsem ji po dvou týdnech přelouskala. Ano, nerozuměla jsem polovině myšlenek, které se autor snažil vyjádřit. Ano, přiznávám se, ani jsem jim nechtěla rozumět abych se k tomu konci vůbec dostala. Ale jsem tady se závěrečným dojmem. Byl to skvělý zážitek a zkušenost. Celou dobu jsem přemýšlela, jestli se ještě vůbec najde někdo jako Leo, kdo by dokázal tak dokonale psychologicky zhmotnit osudy těch neobyčejných lidí. A rozhodně bych vyzdvihla hlavně Levina a jeho vnitřní boj, ve kterém se svým způsobem najde každý člověk.

20.07.2016


Písečný mužPísečný mužL. Kepler

Písečný muž je asi můj nejoblíbenější díl o Joonovi Linnovi a to ani nevím proč. Naši švédští autoři opět nezklamali co se týče zvratů, bizarních zápletek, ale hlavně neuastálým napínáním. Pokaždé když od nich něco čtu, tak mě to nesutále nutí nepřestávat, a proto se mi i u Písčného muže stalo, že jsem to přečetla skoro za den. Už mě čeká jen Stalker, mám takové špatné tušení, že to bude naposled, ale i tak si vše přečtu znovu.

18.01.2016


Kafka na pobřežíKafka na pobřežíH. Murakami

Někdo zde psal, že na knihu musíte mít správný čas. Řekla bych, že můj čas byl přesně takový. Byla to má první kniha od pana Murakami a vůbec mi nevadilo, že je až tak hluboko do fantasy. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsem něco takového četla a nechalo to na mě opravdu veliký dojem. Nedokážu říct, jestli ještě někdy budu něco takového číst, protože kniha je opravdu jedinečnost sama. Nejůžasnější na ní je, že každý zde najde něco jiného a vezme si z ní, co potřebuje. Není to zrovna kniha, kterou bych někdy někomu doporučila. Proč? Protože by mi pak bylo líto, že by ji dotyčný nepochopil. Lidé hledají samé reálné příběhy opřené o fakta a neumí být kreativní. Nekreativní lidé jsou mrtví.

20.01.2016


MiniaturistaMiniaturistaJ. Burton

Přemýšlela jsem jaké dát knize hodnocení a nakonec jsem se rozhodla pro 4*, ale kdyby tady byly i ,,půlhvězdičky" tak by to bylo nejspíš 3,5. Je to první kniha autorky a nepůsobí na mě žádným přehnaně originálním dojmem, jak jsem nejprve předpokládala. Líbí se mi že se drží při zemi co se týče miniaturistiky a nezachází do fantasy.
Začátek byl opravdu hodně krkolomný, četlo se mi strašně těžko, ale s příchodem zvratů mě to začalo hodně bavit. Nejvíce na celém dojmu ocenuji nepředvídatelnost. Moc často se mi to nestává, většinou dokážu odhadnout další průběh děje. Nevím jestli bych knihu někomu doporučila, ale jestli už jste se ke knize dostali, neodsuzujte ji hned na začátku.

05.02.2016


StalkerStalkerL. Kepler

Konečně. Konečně jsem se ke knize dostala! Rok jsem její přečtení vlastně odkládala, protože už mám přečtené všechny díly s Joonou Linnou a chtěla jsem mít pořád jeden v záloze. No a jak jsem s ní spokojená? Necítím žádně zklamání, ochuzení. Úplný závěr mě malinko překvapil, ale chápu to. Občas mi v knize přišlo až moc průhledné popisování neznámých osob, u kterých bylo jasné, že nedopadnou dobře. Proto radím, k nikomu se moc neupínejte, at nejste zklamaní. Na závěr dávám 4*, protože začátek nebyl tak působivý.

20.05.2016


Ten, kdo stojí v koutěTen, kdo stojí v koutěS. Chbosky

Když jsem si brala svůj anglický výtisk na prázdniny, tušila jsem, že mě od něj nic neodpoutá. Tak jako většina lidí jsem viděla jako první film a po přečtení musím říct, že jsem snad lepší shodu filmu s knížkou neviděla. Ve filmu bylo skvělé obsazení, žádné mainstreamové soundtracky a atmosféra, kterou jsem pak v knížce doslova cítila.
Jsem si jistá, že podobných komentářů je pode mnou mraky, ale i já se musím přidat. Bylo to citilivě napsané, plné úvah a jasně ukazuje, jak není vůbec jednoduché být teenagrem. Někdy mi přišlo, jakobych dopisy psala sama. Zajímalo by mě jestli budu za 20 let cítit to samé, nebo naopak nechápat, proč jsem knihu někdy četla. Ano, nemá děj, je mírně naivní, ale tento typ knih není o neuvěřielném příběhu, ale obsahu. Myslím si, že právě proto jsou někteří lidé z díla zklamaní. Měli by si však uvědomit, že život není jako zkreslené braky, které jsou nám každodenně cpány a jsou plné toho, co všcihni podvědomě chtějí.
Život se píše sám.

08.01.2016


Odpusťte mi, váš LeonardOdpusťte mi, váš LeonardM. Quick

Poslední dobou mě knihy na podobné motivy jako je Lenoard pronásledují a Leonard doslova. Četla jsem spoustu recenzí, ale anotace knihy přesvědčila mou zvědavost k přečtení.

No a máme tady neděli, den potom, co jsem začala číst. Doslova jsem knihu zhltla, což je trochu škoda, protože si právě ,,zhltnuté" příběhy pamatuji nejméně. Ale na postavy jako je Leonard, Herr Silverman a Walt se nezapomíná. Leonard byl geniální, empatický. Nedokážu o něm vlastně napsat slušný komentář, protože to nejde. Nedokážu to. Některé knihy si musíte přečíst, abyste pochopili.

14.02.2016


Noční cirkusNoční cirkusE. Morgenstern

Noční cirkus si mě k sobě nějákým neuvěřitelným způsobem přitáhl a já ani nepostřehla jak. Možná se mi o něm někdy zmínil kamarád, ale jako vždy jsem to ihned vytěsnila z hlavy. Najednou jsem jej ale držela před sebou a ocitla se na úžasném místě, které bych si sama nikdy nedokázala vysnít, natož představit. Mé smysly byly v pozoru na 120%, ani jsem nedýchala. Už dlouho jsem nenarazila na knihu, která by mě obklopila svou atmosférou při každém slově. A to nefandím fantasy, magii a romantice. Tady to bylo ale ve skvělém poměru, nic přehnaného a dokázalo to obměkčit i realistu jako jsem já. Nezaváhala jsem a dávám opravdu zaslouženě 5*.

12.03.2016


Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné dětiSirotčinec slečny Peregrinové pro podivné dětiR. Riggs

Nevyhledávám dobrovolně fantasy, ale kniha jako je tato se k čtenáři prostě dostane. Byla jsem obklopena recenzemi, naaranžovanými fotkami a neustále jsem o tom podivném sirotčinci slyšela. A když jsem uviděla, že už bude i film, konečně mě to donutilo si ji půjčit. A ted jsem docela překvapená, že zde vidím pouhých 77%. Ani bych ji zbytečně nevychvalovala, ale musím se přiznat že mě to strhlo. Přinášela mi opravdový únik z reality a bylo mi jedno, že jsem jednou nemohla usnout, ačkoliv není výrazně strašidelná. A do toho ty fotky. Někdo tvrdí, že z toho autor udělal jen komerční produkt a i když je na tom možná trochu pravdy, tak jsem z knihy stejně nadšená. Fotky krásně doplnují stránky a tvoří nezapomenutelný příběh. A jako bonus je kniha hezkým doplnkem do každé knihovničky.

02.04.2016


Kdo chytá v žitěKdo chytá v žitěJ. D. Salinger

Konečně jsem to dočetla. Kniha k maturitě, na kterou jsem se těšila. Docela jsem ale narazila. Už od začátku se text vlekl a nic mě nedokázalo oslovit. Pokáždé, když jsem se trochu s Holdenem zžila, udělal kličku a zmizel z roviny mého chápání.
Na databázi vyskakují podobné knihy -Ten, kdo stojí v koutě/Odpustte mi váš Leonard. - Obě jsem četla, ale nenapadlo by mě je přiřazovat k Kdo chytá v žitě. Každý z hrdinů vyrůstal v jiné době, ovlivněn jinou společností, a i když mají společné vnitřní boje, jsou naprosto rozdílní v názorech, a proto pro mě osobně nemají žádnou spojitost.
Ve výsledku knihu hodnotím průměrně. Možná by to bylo jinak, kdybych ji četla v originálu. Překlad mi moc neseděl, ale jinak je tam spoustu myšlenek a věcí na uvažování.

21.09.2016


CarolCarolP. Highsmith

Carol jsem často vídala vystavenou v knihkupectví a zaujala mě hned na první pohled grafickým zpracováním i anotací. Už od začátku jsem z ní ctíila nějáké tajemství. Nakonec jsem si ji vypůjčila v knihovně a začala číst za těchto deštivých a pochmurných listopadových dní. Možná to byl jeden z hlavních faktorů, proč jsem se od ní nemohla odpoutat. Celá kniha se totiž odehrává v podobné atmosféře, která ale nemusí každému sedět. Postavy byly propracované a líbila se mi jednoduchost, která je obklopovala. Jsem zvědavá na film.

19.11.2016


Wonderland: Země divůWonderland: Země divůJ. Hillier

Kniha se mi četla dlouho a vadilo mi neustálé opakování určitých věcí-Bezdomovec Harry, Kluk z ruského kola, Twitter, rudé vlasy Binacy Bishopové atd. V jednom momentě jsem taky odhadla hlavního pachatele a tudíž to pro mě bylo trochu předvídatelné a nezáživné, ale ve výsledku to bylo zajímavé počtení.

15.01.2017


JedenáctJedenáctM. Watson

Začala jsem tuto knihu číst po klasice, a proto byl přechod do autorova stylu trochu civilizační šok. V první polovině jsem byla zmatená, nechápala některé souvislosti a nakonec dospěla k závěru, že autor byl asi sám taky zmatený.
Jak to tak ale bývá, zvykla jsem si. Začala jsem se orientovat v postavách a konečně se začalo mluvit o minulosti hlavního hrdiny. Najednou to dostalo úplně jiný směr a čekání na další zapletení osob. Co bude s jejich osudy?
Konec bych přirovnala asi k vlně, která se na vás navalí a zmizí. Nebyla jsem z konce zklamaná, protože jsem se sama přistihla při představě, jak řetězec pokračuje a něco podobného jsem očekávala. Kniha vás sice donutí zamyslet se nad skutečností, hodnotím ji ale průměrně, protože jsem necítila žádné kouzlo a zítra už si z celého díla vzpomenu jen na jméno hlavní postavy. Možná by to v originále bylo lepší.

05.01.2016


Dívka ve vlakuDívka ve vlakuP. Hawkins

Právě jsem ji dočetla a uznávám, že to byla taková jednohubka. Dívka ve vlaku na mě před přečtením působila zajímavě. V průběhu jsem k ní ale dostala odpor. V podstatě mi nebyla výrazně sympatická ani jedna ženská postava. Od naši hrdinky jsem neustále očekávala nějáký pořádný zlom, ale pochopila jsem, že od alkoholičky toho moc očekávat nejde. Přesto se mi líbilo jakým stylem to bylo psáno a že nás autorka nechávala neustále v napětí. Bylo to docela originální. Musíme si uvědomit, že je těžké vymyslet něco nového a nemožné zavděčit se všem.

09.01.2016


Deníky Sylvie PlathovéDeníky Sylvie PlathovéS. Plath

Nemá na jejím úspěchu největší podíl sebevražda? Nepřeceňují její tvorbu? Právě to jsem se chtěla dozvědět a jelikož nejsem zrovna do poezie, dostat se Sylvii do hlavy pomocí deníků mi přišlo zajímavé.
No a stalo se něco co jsem vůbec nečekala. Stala se mou spřízněnou duší a každý zápis jsem si vychutnávala.
Četla jsem zhruba měsíc a ted mě i trochu mrzí, že jsem to neprotáhla na déle, i když normálně tak dlouho nečtu. Až do konce knihy jsem pociťovala osvícení, inspiraci a měla chuť taky psát. Naneštěstí (naštěstí?) její deníky upadaly v době největšího rozkvětu básní a jak je na konci psáno, cítila jsem jak zemřela už mnohem dříve než ve skutečnosti. Nakonec si přece jen pozornost získala sebevraždou, ale přesto by si zasloužila větší uznání za života.

21.02.2016


Podivuhodný případ Benjamina ButtonaPodivuhodný případ Benjamina ButtonaF. S. Fitzgerald

Nejprve jsem viděla film, který mě hodně zaujal a pak jsem zjsiitla, že předlohou pro film byla tato povídka od mého oblíbeného autora. Chci zdůraznit předlohou, protože se film s povídkou shodují jen v hlavním tématu. Trochu mi to ,,zprotivilo" film, protože je opět vidět jak se snaží americké společnosti filmy co nejlépe zdramatizovat a neustále do nás cpát tu pravou lásku, aby nám oko nezůstalo suché. Ale zpět k povídce. Četla se snadno, ocenila jsem dvojjazyčné vydání. Téma je opravdu hodně psychologické a celou dobu jsem si říkala, jak Fitgerald krásně popsal celý život po svém.

29.02.2016


Eleanor a ParkEleanor a ParkR. Rowell

Pro mě doslova paradoxní kniha. Eleanor sebe vidí jako naprosto tlustou holku, zatímco Park v ní vidí úplný opak. No a na nás je, abychom si to dokreslili v průměr. To mi moc nešlo. A taky mi hodně vadilo jak okatě se autorka snaží zapůsobit na čtenářské publikum. Bylo to v maličkostech, ale dobře propracovaných maličkostech - The Smiths, kazetáky, rok 1986, nepředvídatelná láska, šikana, rádoby citáty a nesmí chybět komiks do ruky správného hipstera. Je vidět, že se autorka hodně inspirovala young adults knihama a v jejím případě bych si na Greena moc nehrála. Přes všechny maličkosti mě to nakonec vlastně bavilo. Bavilo mě na tom jak se do ní dokážete ponořit - hlavně v první polovině.

30.04.2016


Newtonův mozekNewtonův mozekJ. Arbes

Když už mě povinná četba přivedla k Svatému Xaveriovi, rozhodla jsem se přečíst i Newtonův mozek. Na konci jsem konečně v praxi pochopila v čem romaneta spočívají a myslím, že do budoucna je vyhledávat nebudu. Přesto mě však Newtonův mozek bavil víc než Xaverius a musím uznat i nadčasovost. A jakožto studentka gymnázia se mi hodně líbilo závěrečné putování skrz všechny války a boje. Doslova dějiny lidstva v kostce (nebo spíše trojúhelníku).

10.05.2016


Jak je důležité míti FilipaJak je důležité míti FilipaO. Wilde

Skvělá komedie, ani ne za dvě hodiny přečtená. Poslední dobou mě začaly divadelní hry bavit a Filipa bych chtěla vidět i na jevišti. Zápletka se mi zdá opět trochu ,,neuvěřitelná", ale tak to koneckonců u her chodí. Obdivuji také originlitu, a to konkrétně skvělé nové slovíčko - bunburista.

08.06.2016


VypravěčkaVypravěčkaJ. Picoult

Co napsat? Nechápu.
Nedokážu si představit kolik práce si musela autorka dát, aby nás dokázala vyprávěním strhnout, když sama nic podobného nezažila. A přitom vše působí tak autenticky.
Zpočátku mi vadily pasáže vloženého Minčina příběhu, ale chtělo to jen čas. A když jsem se dostala až k Osvětimi, tak mi vše došlo. Kolik podobných osudů lidí muselo existovat? Lidí, kteří přišli na to, že i když nemůžou vyhrát svůj život, alespon po sobě zanechají stopu.
Knihu jsem si vychutnávala jako tu nejkřupavější rolku, kterou tatínek Mince připravoval. Ale nakonec jsem ji zhltla za dva dny. A závěr opravdu překvapil.
Přesto chci být i kritická. Někdy mi vše přišlo už moc překombinované a úmyslně zaměřené na oslovení publika, ale o to jde koneckonců každému. A myslím že zde autorka opravdu zapůsobila.

22.08.2017