msjadepaton komentáře u knih

Normálně bych dala čtyři hvězdičky, protože povídky samy o sobě byly dobré a nápad hrozně zajímavý, ale za jeden z nejhorších překladů, co jsem kdy četla jde hvězdička dolů. Kostrbaté, místy nesouvislé věty. Někdy má dokonce přeložená věta úplně opačný význam než originál, takže to pak v češtině nedává v kontextu smysl. Četl to po paní překladatelce vůbec někdo? Dalšího Sandersona budu číst jedině v originále, protože tohle byla fakt hrůza.

1 25.05.2020

Nic vyloženě špatného na tom nebylo, ale bylo tam dost hluchých míst, ve kterých jsem se musela vyloženě nutit do čtení. Naopak tam byly části, které mě hodně bavily a nemohla jsem se od nich odtrhnout. Takže průměr.
Yennefer, kterou jsem v předchozím díle vzala docela na milost, protože je sama o sobě zajímavá, mě opět střídavě štvala a střídavě zoufale nudila. Jakmile se ocitne v jedné místnosti s Geraltem, je zle. Oběma klesne IQ na bod mrazu a vše se začne točit jen kolem jejich vztahu a všechno ostatní ustoupí do pozadí. Vlastně pořád nevím, jestli je ten vztah takhle hrozně napsaný schválně nebo jestli to má být hrozně romantické a já bych jim měla přát, aby spolu zůstali. Ať je to jak chce, celou knihu jsem si urputně přála, aby byli každý úplně na jiném konci světa.
A na slova "čas opovržení" jsem začala být dost alergická. Ke konci už jsem protáčela oči pokaždé, když byla v knize použita.
Na druhou stranu, svět a politické intrikaření, akční scény a pak závěr s Ciri opravdu stály za to. Marigold to taky zachraňoval, jak se dalo. Upřímně, z celého zástupu postav v téhle knize byl Geralt asi nejméně zajímavý. Je to sice největší drama queen ze všech, ale jinak toho tady zase tolik neudělal.
Budu v sérii pokračovat, ale nejspíš si dám menší pauzu.

3 29.11.2019

Možná to bylo tím, že jsem jedničku i dvojku zhltla jako jednu knihu, ale líbily se mi obě v podstatě stejně. Vlastně to v mé hlavě jedna kniha je. Mám samozřejmě své výhrady, ale nic natolik závažného, abych snížila hodnocení.
Vzhledem k tomu, že jde o poměrně krátkou grafickou novelu, nelze očekávat žádné spletité příběhy a osobně jsem na tu délku dostala možná víc, než jsem čekala i v podobě vedlejších postav, které (třebaže povahově hrubě načrtnuté) vytvářely celkem smíšené obsazení.
S grafickými novelami nemám moc zkušeností (vlastně v podstatě žádné), ale ty kresby tady na mě možná byly až moc školácké. Spolu s věkem hrdinů, obsahem a dost i těmi dodatky na konci (jako soundtrack, co jsou za Bradavické koleje a co si oblékají) tahle série podle mě míří spíš na mladší YA (tak 12 - 15). A z toho hlediska to považuji za povedené.
Pro mě příjemná odpočinková jednohubka. Vyzněním je to takový Muffin a čaj v grafické podobě (a bez té urputné snahy o hloubku).

3 04.11.2019

Žádné velké boření mýtů, jak se píše na zadní straně knihy, se nekonalo. Naopak to bylo jedno klišé za druhým. Uznávám, že vzhledem k tomu, že jsem z České republiky a ještě navíc z Prahy, nemám o poměrech gayů na Slovensku žádné informace, takže třeba to tam vážně je takhle tragické.
Jenže s tím jsem až takový problém neměla. Horší bylo spíš zpracování, díky kterému to celé vyznělo téměř komicky. Měla jsem pocit, že čtu mexickou telenovelu (anet8843 to vystihla naprosto přesně). Možná chtěla autorka napsat něco jako Malý život ze slovenského prostředí, ale příliš neuspěla.
Další věcí jsou ty socálněvědní přednášky, které jsou do textu zasazené tak násilně, že jsem se z toho pokaždé chytala za hlavu.
Autorka se zřejmě ze všech sil snažila, aby nebyly postavy černobílé, což musím uznat dopadlo ještě celkem dobře. Až na to, že se ty postavy moc nechovaly jako lidé. Hlavně tak nemluvily. Buď neustále vedly dlouhé proslovy o rovnoprávnosti nebo trousily homofobní poznámky, často v rozhovorech, které s tím absolutně nesouvisely (například o skákání padákem).
Na druhou stranu, po tom, co jsem četla Bosse je ve srovnání s tím v podstatě všechno literárním skvostem s vypiplanými postavami a realistickým příběhem. A kniha se čte opravdu sama, to zase ano.
Pokud od toho nebudete čekat nějakou hloubku nebo příběh, který naprosto změní vaše chápání světa a pokud máte rádi telenovely, mohlo by se vám to i líbit.

3 21.10.2019

Musím přiznat, že někde v polovině jsem se zasekla a činilo mi potíže se do příběhu ponořit zpátky. Jak už tu bylo zmíněno, není to klasický thriller a pokud čekáte spád a jasnou linku s postupným odhalováním a klasickým vyvrcholením, kniha vás nejspíš zklame.
Já s asijskými autory nemám zkušenosti a dost mi trvalo, než jsem se odpoutala od očekávání, která ve mně vyvolávaly zkušenosti se západní stavbou příběhu. Hlavně to, že tu chyběla pevně sevřená konstrukce západních thrillerů, mi dělalo dost problém, protože jsem měla tendenci hledat souvislosti tam, kde žádné nebyly, což mě rozptylovalo a odvádělo mě to od příběhu.
Když jsem si to ale uvědomila, bylo to pro mě mnohem snazší a kniha se mi začala víc líbit. Musím říct, že od začátku se četla snadno, ale v druhé polovině, kdy jsem ji nechala volně plynout, to šlo ještě líp.
Občas jsem měla problémy se jmény v hierarchii a zvyklostech japonských policejních složek mám pořád stejný zmatek jako na začátku knihy, ale možná, kdybych tomu věnovala větší pozornost, nebyl by to takový problém.
Byla tam jedna věc, která mě dost zarazila. Nevím, jestli to byl překlad nebo kulturní odlišnost, ale je tam scéna, kdy otec praští svou náctiletou dceru do obličeje. Žádná citlivka nejsem, ale něco takového bych rozhodně považovala za nepřiměřené. V knize je to ovšem odmávnuto, jako by to bylo na denním pořádku. Uvízlo mi to v paměti, proto to zmiňuju.
Celkově musím říct, že to bylo dobré. Možná si to časem přečtu znovu.

3 10.10.2019

Kdybych mě tolik nezajímali Kit a Ty a možná částečně Kieran a teď už i Diana a ty epizodní role postav z ostatních knih, tak to nedočtu. I tak jsem to málem vzdala, ale říkala jsem si, že budu muset tuhle sérii znát kvůli té budoucí, kde budou Kit a Ty hlavní postavy.
Ten konec to trochu napravil. Alespoň se tam něco dělo a bylo tam pár zajímavých odhalení. Každopádně je ale tahle série zatím bezkonkurenčně nejslabší. Ta politická zápletka je docela dobrá, ale bohužel je pohřbená pod spoustou mnohem méně zajímavých věcí. Julian a Emma už ve své nezajímavosti směle konkurují Clary a Jaceovi a jestli je v příští knize uvidíme pohromadě (což tak zatím trochu vypadá), tak to bude hotová olympiáda v tom, kdo mě dokáže dřív uspat.
To neuvěřitelné množství postav se ani po druhém díle nijak výrazně nezredukovalo. Vlastně vůbec, protože za ty, kterých jsme se zbavili, nastoupily postavy jiné. Jen doufám, že třetí díl nepůjde ve stopách Města nebeského ohně, kde se v prvních třech čtvrtinách nic nedělo. U tak dlouhé knihy už bych to asi znovu nedala.

4 26.08.2019

Nic moc. Pro mě tak 2,5 hvězdy, ale upřímně mě to nepřekvapuje. Cassie má trochu problém s úvody, protože první knihy v sérii pro mě byly nejslabší vždycky (s výjimkou Red Scrolls of Magic, což je pecka, ale taky zatím další nevyšly, tak třeba budou ještě lepší). Taky u mě nemá moc úspěch s hlavními postavami (s výjimkou Tessy). Emmu jsem ještě docela mohla jako vedlejší postavu ve Městě nebeského ohně. Byla možná trochu otravná, ale taky byla ještě dítě, tak jsem to dokázala odpustit. V téhle knize mi ale byla úplně ukradená. Julian na tom byl o malinko lépe. Ve srovnání s Jacem docela ušel, ale to není kdovíjak vysoká laťka.
Jenže v předchozích knihách byly vždycky opravdu dobré vedlejší postavy, kvůli kterým jsem příběh četla s chutí. To se tady nepovedlo a nejspíš to bylo hlavně proto, že tady je těch postav až příliš hned od začátku, takže na žádnou z nich pořádně není čas.
Postavy, které mě docela zaujaly, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Mark je jeden z nich a ten měl náskok z předchozích knih, takže pro něj nebylo těžké zaujmout. Kieran byl taky dobrá postava, i když se tam bohužel moc nevyskytoval. A pak tu je Ty, což je jediný ze sourozenců, který má alespoň nějakou osobnost a já bych si přála, aby ta série byla o něm.
Jenže pak je tu kupa více či méně zapomenutelných postav, které můžete popsat jedním nebo dvěma slovy a víceméně vystihnout veškerou jejich hloubku (nebo spíš její nedostatek): Diana (záhadná učitelka), Arthur (bláznivý strýc), Cristina (kamarádka), Octavius (dítě), Livia (Tyovo dvojče), Dokonalý Diego (to je celá jeho osobnost), Drusilla (fakt nevím, proč tam je; většinou na ní zapomínám)...
Kit má určitý potenciál. Byl tam zatím asi tak ve třech scénách a už je zajímavější než všechny postavy v předchozím odstavci dohromady.
Co se týče ústřední zápletky, ta byla docela dobrá, i když z velké části uzavřená (alespoň ta zajímavá část), takže se na ni nemůžu do budoucna spolehnout. Líbila se mi i politická zápletka a tak trochu doufám, že to bude hlavní téma dalších dílů. Pak tam byl nějaký náznak o Anabel Lee, ale bylo to tak divné a odbyté, že mě to nijak zvlášť nezajímá.
A co se týče té věci s Emmou a Julianem, tak to mě nezajímá už vůbec. I když musím říct, že Julianově geniálnímu plánu "nenechat se chytit" jsem se docela zasmála. Kámo, byli jste spolu asi dvakrát. Jednou vás skoro chytili a podruhý vás někdo viděl a vaše jediný štěstí bylo, že skončil mrtvý. Jenom idiot po tomhle může sebevědomě prohlásit, že se nenechá chytit.
Takže do budoucna doufám ve víc politiky (což zahrnuje i Marka a Kierana), Tye a možná Kita. A pak tak trochu doufám, že na začátku druhého dílu někdo podnikne frontální útok na institut a trochu tam ty davy proseje (tak půlka osazenstva by stačila), aby tam nebylo tak narváno a my se mohli soustředit na ty zajímavé postavy.

3 27.07.2019

Tahle kniha to tak trochu odnesla, protože padla do nevhodného období, kdy jsem měsíc nic nečetla a zrovna se to stalo v polovině Dívky ve věži. A pak jsem se do toho nedokázala dostat zpátky.
Ale částečně za to mohla i kniha samotná. Kvůli změně prostředí přišla o velkou část atmosférického kouzla prvního dílu. Navíc se téměř celá odehrávala na zalidněných místech, jejichž popisy mi od autorky neseděly ani v prvním dílu. Vždycky mi ta místa v jejím podání připadala prázdná a statická. Nejlepší a nejnapínavější akční scény jsou ty, kde se autorka zaměřuje maximálně na dvě, možná tři postavy. Jakmile je jich víc, ztrácí scény zaostření a působí zpomaleně, rozkouskovaně a občas i trochu nesouvisle. To byl taky problém, který jsem měla i v první knize, takže nic nového.
Co se týče příběhu, většinu knihy jsem neměla tušení, kam autorka míří a jakou to má s čímkoliv souvislost. Mohlo to být tou pauzou uprostřed, ale i teď mám pocit, že jsem četla epizodku, která neměla s hlavním dějem mnoho společného. Do třetí knihy se asi pustím, tak uvidím, jestli to bude mít vůbec nějaký dopad na děj. Ale s tím, jak to bylo ukončené, tak úplně nevím.
Jinak sám o sobě byl ale ten příběh docela zajímavý a u některých scén jsem opravdu nedýchala. A Vasja je opravdu zajímavá postava. Sice ten její podivný vztah s Mrazíkem je dost zvláštní (hlavně proto, že já si ho celou dobu představovala jako cca čtyřicetiletého chlapa :D), ale na pozadí té doby to vlastně nepůsobí až tak nepatřičně.
Tak uvidíme, co přinese trojka.

17.07.2019

Dost jsem váhala jestli nedat odpad, ale začátek mi připadal docela slibný, tak dávám aspoň tu jednu hvězdu. Jinak to ale byla dost tragédie. A to vlastně doslova.
Kdyby se kdokoliv v mém okolí choval jen z poloviny tak jak většina postav v téhle knize, udělala bych všechno pro to, abych je dostala k psychiatrovi. A to myslím naprosto vážně. Připadalo mi, že se tenhle příběh odehrává v nějaké alternativní realitě, kde jsou úplně všichni silně nervově labilní, ale protože jsou takoví všichni, nikomu to nepřijde.
Vůbec jsem nepochopila, jaký je rozdíl mezi Liborem a Erikem. Oba, jako by si svým chováním z oka vypadli. Ale z nějakého záhadného důvodu byl jeden hajz a druhý naprosto neodolatelný sexy chlap ten záhadný důvod je samozřejmě to, že jeden má břišáky a velkou výbavu). Bohužel, soudě podle Teovi rodiny, se k němu celý život všichni chovali jako k rohožce, takže ten má nejspíš pocit, že je to normální. To už se ani nezmiňuju o tom, že spát s někým, kdo je takovým způsobem pod obraz, jako byl Teo v jedné části příběhu, je opravdu hodně morálně na hraně, čehož si naprosto nikdo v knize evidentně není vědom.
Drama je to teda velký, o tom žádná. Hlavně proto, že v podstatě všechny postavy (a hlavně Teo) chytají každou chvíli hysterák kvůli nesmyslům. Pak mají být schopní vypořádat se s opravdovými problémy. Někdo tady psal, že se Teo chová jako hysterická ženská, ale já nevím. Pár hysterek jsem potkala a Teo by měl mít svou vlastní kategorii.
A musím uznat, že určité pocity to ve mně vyvolalo. I když si nejsem jistá, jestli bylo autorovým cílem vyvolat ve čtenáři nutkání začít mlátit hlavou o stůl. Jestli ano, tak gratuluji, měla jsem to nutkání několikrát. Když jsem to dočetla, aspoň jsem několikrát praštila hlavou do polštáře, abych to ze sebe aspoň trochu dostala.
Každopádně to bylo aspoň krátké a dočetla jsem to, takže bych si asi neměla stěžovat :D. Jenom jsem trochu vykolejená, protože jsem čekala erotickou romanci. Místo toho jsem dostala příběh dvou mentálně labilních chlapů, kteří se dají dohromady, aby si vzájemně ještě víc podělali život. Bylo mi jich na konci skoro líto.

2 15.07.2019

Asi je to trochu jako s Aristokratkou. Zpočátku jsem se opravdu smála nahlas a hodně, ale jakmile jsem si na ten humor zvykla, tak už mi to zas tak vtipné nepřijde. Pořád je to hodně dobrý, dobrodružný příběh, ale kdyby se neobjevila nová postava ve formě Alex, asi bych zvažovala, jestli nedat 3 hvězdy. Nejspíš bych ani tak nedala, ale zamyslela bych se nad tím.
Nejlepší jsou asi stabilně scény s obry. Riordan je píše tak zajímavě, že je těžké se tím nebavit. A i ti bohové jsou většinou vážně zábavní.

1 14.07.2019

Tohle pro mě bylo trochu zklamání. Magnuse mám ráda a tak jsem očekávala, že se mi bude kniha líbit, ale bohužel se žádné nadšení nekonalo. Magnus je stovky let starý a má za sebou velkou spoustu věcí. Jeho příběhy by vydaly za celé kroniky. Přesto těch opravdu silných je v knize pomálu. Většina mi připadala trochu plytká a pro Magnusův život nedůležitá. Jako bych se dozvěděla spoustu o lidech, se kterými se kdy setkal, ale ne o něm samotném. Ve většině povídek si zachovává tu svoji lehkovážnou masku.
Původně jsem si nebyla jistá, proč mě vlastně tolik povídek moc nezaujalo. Došlo mi to až teď, když jsem četla určitou část z Red Scrolls of Magic. Magnus tam mluví o tom, co se stalo s jeho nevlastním otcem, a krátce zmíní třeba i to, jak se setkal s Catarinou. Tohly byly důležité události z jeho života. Jeho flirtování s talířem v Peru mezi ně nepatřily a já netuším, proč by mě to mělo zajímat (nehledě k tomu, že celý ten vtip s tím, jak se Magnus někde opije a jiný mu pak vypráví, co provedl, byl ohraný už když byl v knize poprvé).
Co se tedy týče jednotlivých povídek:

What Really Happened in Peru (1/5):
Je to několik povídek v jedné a nedozvíme se v podstatě nic. Ztráta času

The Runaway Queen (2/5):
Tohle by podle mě bylo lepší jako kniha. Mělo to v sobě dost potenciálu, ale nějak to vyšumělo, jak to bylo krátké a nebyl prostor. Pořád to mělo rezervy, ale aspoň se tam něco dělo.

Vampires, Scones and Edmund Herondale (3/5):
Tohle sice nepochybně byl jeden z důležitějších momentů Magnusova života, protože stál u zrodu Dohody. Bohužel tenhle aspekt je jaksi odsunut do pozadí na úkor jiných věcí. Upřímně by mě docela zajímal vznik Dohod podrobněji. I tak to bylo dobré a mělo to i určitý emocionální náboj.

The Midnight Heir (4/5):
Dostáváme se k jedné z těch lepších povídek. James mě zaujal už v Tales of the Shadowhunter Academy a i když zrovna tohle bylo dost patetické, pořád to bylo zajímavé. Co mi trochu vadilo byl fakt, že tohle není povídka. Je to prolog k sérii, která bude vycházet letos na podzim. Jinak se to opravdu brát nedá, protože tenhle příběh akorát vzbuzuje otázky, ale v podstatě žádné nezodpovídá a nic se nevyřeší.

The Rise of the Hotel Dumort (1/5):
Cokoliv se tady stalo, nevydalo to na samostatnou povídku. Stačily by dva odstavce v nějaké jiné. A k tomu navíc zase není uzavřená. Ta záležitost s Camille se nezodpoví ani v pozdějších povídkách a opravdu pochybuju, že někdy odpověď dostaneme, protože si nemyslím, že by o sérii o Camille byl velký zájem. Upřímně nechápu, proč tam ta povídka byla.

Saving Raphael Santiago (5/5):
Ano! V téhle povídce bylo úplně všechno. Bylo to postavené jako doplnění už existujícího příběhu, bylo to uzavřené a emocionální. Vztah mezi Magnusem a Raphaelem je naprosto skvěle popsaný a dost mě baví. Řekla bych, že tohle pro mě byla asi nejlepší povídka z celé knihy.

The Fall of Hotel Dumort (2,5/5):
Nebylo to tak hrozné jako Rise a nějaký děj to mělo, ale pořád to nebylo nic moc. Upřímně, jak to bylo s hotelem mě v Nástrojích smrti nijak zvlášť nezajímalo. Ani mě vlastně nenapadlo, že by mě to mělo zajímat. A celá ta protidrogová kampaň byla jak z Agathy Christie a ta psala v době, kdy bylo nutné někoho přesvědčovat, že brát drogy není to nejlepší, co se svým životem můžete udělat. Ale zase jsem se úplně nenudila, když jsem to četla.

What to Buy a Shadowhunter Who Has Everything (5/5):
Dobře, u téhle jsem zaujatá :). Děj to nemá, je to spíš taková vtipná epizodka, ale zasmála jsem se a ocenila jsem i narážku na Pekelné stroje. Upřímně, kdyby se nejednalo o vztah s Alecem, asi bych to nehodnotila tak vysoko, ale prostě Alec :D.

The Last Stand of the New York Institute (4/5):
To bylo dobré. Další střípek z minulosti Kruhu, který bychom jinak asi neměli šanci vidět. A ta závěrečná scéna to krásně završila. Pořád to pro mě sice nemělo takový náboj jako ten příběh s Raphaelem, ale stálo to za to.

The Course of True Love (5/5):
To je zase proto, že jsem zaujatá :D. I když upřímně na to, že to asi bylo míněné jako menší odlehčená jednohubka, se tam toho dělo víc, než v jiných povídkách, které se tvářily mnohem akčněji. Kromě toho oceňuju cokoliv, co mi trochu víc poodhalí Aleca jako postavu.

The Voicemail of Magnus Bane (2/5):
Tohle zas nebylo úplně nutné. Kdyby to bylo v delším časovém úseku a nezaměřovalo se to jen na jednu událost, tak by to mohlo být zajímavé, ale takhle to bylo vážně moc. Zezačátku jsem se občas zasmála, ale pak to už začalo být dost trapné a únavné.

2 14.07.2019

Tohle jsem opravdu nečekala. Slyšela jsem o Riordanovi hodně, hlavně ve spojitosti s Percy Jacksonem, ale nikdy jsem od něj nic nečetla. A to byla chyba.
Za prvé to bylo velmi vtipné, i když předpokládám, že ten humor nemusí sedět každému a občas to možná bylo až příliš přestřelené, ale to asi spíš kvůli tomu, že je to pro mladší čtenáře.
A ta různorodost postav i to, že jejich odlišnost má jasné dopady a omezení, to je upřímně řečeno víc, než najdete ve spoustě knihách pro dospělé.

4 08.07.2019

Bylo to dobré. Taková pěkná oddychovka s dobrými historickými kulisami.
Osobně bych klidně vynechala tu záležitost s lady Joan, to by mi sedělo spíš do nějaké romance typu Suzanne Enoch, ale naštěstí do toho autor až tak nezabředl.
Co se týče samotného případu, tak mě celkem bavil. I když občas to bylo trochu frustrující. Ta vedlejší záležitost, kterou Hugh na konci ověřoval jako nějaký objev, to bylo taky něco. Hughu, zlato, já na tebe kvůli tomu už v půlce knihy ječela. Tos mě jako neslyšel? :D
Ačkoliv, kdyby něco takového Hugha napadlo, tak by ten plot twist asi nebyl tak dramatický, protože by tam byl druhý podezřelý a Hugh by mohl vznést pochybnosti.
Asi nejzajímavější na tom pro mě bylo Hughovo povolání: popisy lékařských postupů a ohledání těl a tak dále.
Občas jsem si říkala, jestli jsem neotevřela nějakou teologickou literaturu s těmi občasnými dialogy o Bohu. Myslím, že do jisté míry by se to dalo považovat za křesťanskou literaturu, protože i na to, aby to odráželo dobu tam toho bylo trochu moc. Ale nijak zvlášť mi to nevadilo.
Do dalšího dílu se rozhodně pustím.

3 20.06.2019

Tohle bohužel nebylo tak dobré jako jiné jeho knihy. Zhruba na úrovni Filozofa, bych řekla. Ze začátku se mi ten nápad docela líbil, ale pak se to začalo moc opakovat. Příběh ustupoval filozofování mnohem víc než v jeho ostatních knihách a i když to bylo pořád lepší než u většiny esoterických knih, stejně jsem to bohužel neocenila.
Celá ta věc s tajným bratrstvem byla celkově trochu přitažená za vlasy. Závěr byl dost uspěchaný a v případě některých postav vyloženě useknutý.
Jinak to ale bylo čtivé a nápad taky oceňuji. Prostě průměr, tak 2,5 hvězdičky.

1 20.06.2019

Tohle bylo tak nudné, až bych brečela. Postavy chodily a mluvily jako loutky, až jsem občas slyšela v hlavě jejich dialogy naprosto bez emocí, jako by je četl dabér Umučení svatého Šebestiána. Navíc to byl jeden z nejotřesnějších případů insta-love, na které jsem kdy narazila. Takový, že jsem opravdu nevěřícně zírala, jestli to jako autorka myslí vážně. Stmívání hadr.
Ten plot-twist na konci se snažil hrát na emoce, ale nic moc to nezachránilo. Navíc se to dalo čekat. Z toho, jak se autorka pořád vracela k určité věci, bylo vyloženě cítit, kam míří.
Lilarie je asi ten nejstupidnější název země, jaký jsem kdy slyšela. Já chápu, že to má být pohádka, ale tohle už je fakt moc. Mohla to pojmenovat La La Land a znělo by to líp. I když předpokládám, že to by narazila na copyright :D.
Styl psaní jak od 13leté puberťačky (omlouvám se 13letým puberťačkám) už ani neřeším. To nemá smysl.
Odpad nedávám jen proto, že mě to aspoň nenaštvalo. A četlo se to rychle, což je důvod, proč jsem to dočetla. Ale druhý díl už teda fakt ne.

2 20.06.2019

Hmmm, tak jo, no. Ta kniha mohla být o polovinu kratší a nic by se nestalo.
Že jsou Clary a Jace nudní patroni, to jsem tak trochu věděla (i když v předchozím díle ve mně Clary vyvolala určité naděje), ale doufala jsem, že se bude aspoň něco dít, když už to má být vyvrcholení celé série. Jenže první polovina knihy byla úplně hluchá. Teprve pak se to začalo pomalu rozjíždět a poslední čtvrtina konečně za něco stála. Nevím jestli za 300 stran nudy, ale za něco ano.
Uznávám, že Clary měla v knize dva světlé momenty, ale proti minulému dílu na ní jinak nic zajímavého nebylo. Jace měl jeden světlý moment, kdy jsem si říkala, že mě možná překvapí, ale prd. A jakoukoliv osobnost kdy Sebastian měl, asi ji úplně vyčerpal v předchozí knize, protože tady fakt nic.
Upřímně mě zaráží, že z celého širokého výběru zajímavých postav, které v knize jsou, máme jako hlavní postavy ty dvě úplně nejméně zajímavé. To je fakt jako Bran na trůně.
Tím se ale dostávám k tomu, co celou tuhle sérii spasilo a to byly vedlejší postavy. Nebýt Magnuse, Aleca, Simona, Isabelle, Luka, Maiy a dalších, nejspíš bych celou sérii nedala. A tenhle díl už vůbec ne.
Ale uznávám, že by to byla škoda, protože ten závěr byl opravdu dobrý. Možná se to potom nemuselo tak natahovat, aby se uvedly ty další hordy knih, které budou následovat, ale dejme tomu. Reklama být musí.

3 20.06.2019

Možná proto, že už se to z velké části neodehrávalo ve škole, se tady už v podstatě nic, s čím jsem měla problém v prvním díle nevyskytovalo.
Dějově to bylo navíc podstatně zajímavější. Lepší než jednička, která byla spíš romantická. Jsem ráda, že autor u dvojky mířil jinam, protože jsem se docela bála, že to bude jen nastavovaná kaše. Ale nebyla. Celá ta spiklenecká zápletka se mi navíc trefila přímo do vkusu, takže nemůžu jinak, než dát plný počet. Opravdu mě to velice příjemně překvapilo. Nestává se mi často, že by se mi druhý díl líbil víc než první.

9 14.05.2019

Koho zajímají hlavně politické příčiny a důsledky černobylské havárie, ten si přijde na své. Kniha je celkem hutně napsaná a ve jménech a pozicích aktérů jsem se místy dost ztrácela, stejně jako v měření radioaktivity.
Víceméně to ale bylo tím, že jsem možná očekávala větší zaměření na samotnou katastrofu a bezprostřední dopad nejen na obyvatelstvo kolem elektrárny, ale i v širším zasaženém pásmu (oblastem mimo Ukrajinu byla věnována minimální nebo žádná pozornost). Tím se zabývala možná tak třetina knihy. Předpokládám, že pro mě asi bude vhodnější třeba Modlitba za Černobyl.
Každopádně, co se týče informační stránky knihy, kvalita se jí upřít nedá, takže moje hodnocení je založené čistě na mém subjektivním pocitu z knihy, ne na tom, jak historicky přesná je. Rozhodně jsem se z ní o černobylské havárii dozvěděla opravdu hodně, třebaže jsem byla občas v pokušení si dělat poznámky, abych vůbec rozklíčovala jak byl kdo s havárií spojený.

3 04.05.2019

Tohle byl pro mě asi nejlepší díl. Nevím, jestli se chci pustit do dalšího, ale u tohoto jsem ráda, že jsem se k němu dostala. Dva předchozí mě tolik nerozesmály jako tenhle.

3 07.04.2019

Normálně bych dala 4 hvězdy, protože z hlediska příběhu to bylo dobré a poměrně neotřelé. Ale za ten překlad celá hvězda dolů. Chvílemi jsem si nebyla jistá, jestli to čtu česky nebo anglicky, protože bylo nemožné za těmi neobratnými frázemi nevidět anglický originál. Překladatelka možná anglicky umí (což u překladatelů překvapivě není pravidlem), ale cit pro češtinu nemá.

2 06.04.2019