mschmidtova komentáře u knih
I mně je z knihy úzko a smutno. Jak se hodnotí takové téma? Kdyby existovalo jen v knihách, bylo by na světě mnohem, mnohem líp...
No, já nevím, no. Přečetla jsem si pár komentářů, abych zjistila, jak na tom jsem já a fakt nevím. Mně tam něco chybělo. Nějaké napětí, zvědavost, jak to bude dál, akce, děj...Chybělo mi také, že autorka nejde do hloubky, postavy jsou popsané povrchně, nikdo v té rodině pořádně nepřemýšlí, všichni jdou jen po povrchu...
Do této knihy se mi moc nechtělo. Začátkem jsem se docela dlouho prokousávala a říkala jsem si, že si chci radši přečíst něco vánočního, nějakou romanci, něco hezčího....Ale vydržela jsem a udělala jsem dobře. Úplný závěr ale dává námět k dalšímu zamyšlení a můj pohled na "holku z bažiny" dost mění...
(SPOILER) Knihu jsem četla ráda a těšila jsem se na ni. Líbil se mi i styl, kterým je napsaná. Dala bych jí 5 hvězd, ale:
Nesedělo mi, co Marie prováděla se seniory, o které se starala. Nehodilo se mi to k ní, přišlo mi, že taková není. Kromě toho se tím moc nezabývala, podle mě to měla víc řešit...
A nelíbil se mi konec. Čekala jsem nějaké vysvětlení, rozuzlení, prostě zakončení. Jenže tady žádný konec není, prostě najednou někde skončí děj a já vlastně ani nevím, jak to celé skončilo a proč. Konec jsem prostě nepochopila. Jak to tedy s Marií dopadlo a proč? Nevím?
Kdyby byl konec trochu jiný, byla bych nadšená. Takhle jsem ale bohužel trochu zklamaná.
Byla jsem tam s nimi!!! Když jsem s postavami v příběhu, nechce se mi je opouštět, odejít od knížky a dočíst ji a to je pro mě vždy znakem dobré knížky. Kdo rád a hodně čte, zná ten pocit. A tady to bylo taky tak. Prožívala jsem všechno s nimi, postavy se staly mými kamarády a ještě dlouho na ně budu vzpomínat. Jsou totiž hygge a celá kniha je hygge a stojí za to si ji přečíst.
Je to už dlouho, co jsem naposledy četla něco od Cooka. Už jsem zapomněla, jaké jeho knihy jsou. Baví mě na nich to, že jsou čtivé, napínavé, jde o zajímavá témata, ale nepatří mezi horory nebo thrillery, které nečtu.
I "Krize" mě bavila. Mám ráda příběhy z lékařského prostředí a Cook mě opět nezklamal. Byla jsem zvědavá, jak příběh půjde dál, jaké rozuzlení nastane a konec mě překvapil. Chybělo mi tam vysvětlení několika událostí, ale to neubírá na čtivosti a zajímavosti příběhu.
Právě jsem ji dočetla...Dlooouho jsem nečetla, a teď mám tolik knih, které bych chtěla přečíst a tato kniha k nim rozhodně patří a i další od této autorky. Hrad ve Skotsku je moje první od ní a určitě nezůstane jen u ní.
Hm...je to slaďárna, nebo není? Jde tam o vztahy, kamarádství, jídlo...
"Izzy se v duchu usmála, nebylo nic lepšího než hostit lidi. A o pár okamžiků později, s pusou plnou hovězího a lahodné vydatné omáčky, si pomyslela, že není nic lepšího než jíst dobré jídlo. Rozhlédla se a se zábleskem pýchy a uspokojení si vychutnávala očividnou radost a uznání ve tvářích všech stolovníků. O tomhle byl život. Konzumace a sdílení jídla, něco, o čem její mentorka Adrienne hodně mluvila, a teď když byla její kuchyně plná pestré směsice lidí, z nichž většinu před příchodem na hrad nikdy nepotkala, to pochopila. Tohle bylo to, co chtěla dělat. Starat se o lidi a o to, aby se na hradě cítili vítáni, dopřát jim odpočinek od jejich skutečných životů. Čas na načerpání sil a usebrání."........Tak přesně o tomhle kniha je.
(SPOILER) Nerozumím tomu, za co kniha dostává tolik hvězdiček. Mně z ní bylo hodně zle. Nelíbilo se mi, k jakému rozhodnutí Kate dospěla. Nesouhlasím s tím a nikdy nebudu. Už je to pár let, co jsem ji přečetla, přesto si ale obsah pamatuji.
Hledala jsem nějakou knížku, kde bych se poučila, kde bych dostala příklad "Dobré matky", ale místo toho jsem se hodně zklamala. Knížku vůbec nikomu nedoporučuji, nelíbí se mi, jaký dává návod.
Zajímavá kniha. Nejdřív mi vadil styl, jakým je psaná, pak mi ale došlo, že je napsaná dost dobře, protože hlavní postavou je muž, a tomu přesně odpovídá styl psaní. Děj je vyprávěn z jeho pohledu, jeho slovy, jeho pohledem "muže" na svět a na ženy.
Je to čtivé, zajímavé, ale něco mi tam přece jen chybělo, asi nějaký happy end, sklon k lepšímu. Stejně mi ale hlavní postavy zůstaly v hlavě a nerada jsem se s nimi loučila.
Tato kniha se hodnotí jen velmi těžko. Kdybych měla hodnotit obsah, nedala bych ani jednu hvězdičku. Za to, jak vypadala společnost, kam směřovala, jaké se děly události - nic pozitivního a žádná naděje. Bohužel děj není daleko od dnešní reality a mnoho z popisovaných věcí se děje i dnes. Společnost v knize bohužel není daleko od dnešní společnosti. Pět hvězd dávám ale autorovi za propracovanost, odhad skutečností, které se stávají realitou, za kvalitní jazyk,.... Dobrý pocit z této knihy ale rozhodně nemám a nečetla se mi vůbec lehce.
Kniha se mi líbila, to ano. Ale nějak jsem nemohla poznat svoji oblíbenou autorku. Na jejích příbězích miluju rozmanitost postav, jejich povahy, vše co skrývají, jak žijí atd. Tady se mi toho ale dle mého názoru moc neodkrylo. Někde to drhlo. Přesto se mi příběh líbil, i když jsem si asi do poloviny knížky říkala, že už toho tajemství je až moc, že bych se už konečně tedy mohla dozvědět, co se stalo a všichni by mohli přestat vyvádět. Pak jsem ale pochopila, proč tak vyvádějí. Stejně to ale tak nějak nebylo ono, knihu ale stejně doporučuji.
Dost náročné čtení. Myslela jsem si, že si trochu odpočnu o Vánocích s vánočním dárkem. To vážně ne....Klobouk dolů před autorkou, vybírá si kontroverzní témata, která má fakt nastudovaná, dlouho se připravuje, než knihu napíše. V dnešní době velmi aktuální téma, co je vlastně rasismus, kam až vede tolerance jiné rasy, jiného národa, kdo je tady vlastně diskriminován? Rozhodně stojí za to, si tuto knihu přečíst.
Pěkný a poučný příběh, jako všechny od tohoto autora.
Moc hezký příběh jedné rodiny, ostrova, lidí, co se nevzdávají a překonají všechny krize.
Je to deník, takže nemůžu hodnotit jen styl psaní a obsah. Musím nutně hodnotit i osobnost autora, která se do deníku promítá. Nemám ráda lidi, kteří se chlubí něčím, o čem by vůbec neměli mluvit a ještě to prezentují jako ironii. Lidé, kteří rádi a často mluví, si často neuvědomují, co vlastně o sobě vypovídají.
Vím o několika knížkách, které jsou pro mě pokladem, ale spousta lidí je označila jako odpad, nesmysl,.... Přesně o tom tato kniha je a autorka to i píše v předmluvě. Každý má právo si udělat názor. Kdo chce, pochopí, kdo nechce, odsoudí. Přesně takoví my bílí lidé jsme. Radši, než bychom něco přijali, odsoudíme to, hledáme špínu, místo, abychom hledali pravdu. Já jsem knihu pochopila a dávám si ji k pokladům, za které jsem ve svém životě ohromně vděčná.
Byla jsem tam s nimi! Vážně! Tak moc se mi knížka líbila, že jsem si v ní lebedila, užívala si to a bála se, že ta krása skončí. Moc ráda bych se podívala do Greengage a popovídala si s Josephem, prošla se zahradou, sadem a sešla se se všemi v jídelně. Tak moc hezký celý příběh byl.
Bohužel jsem knihu nnedočetla. Moc jsem se snažila, chtěla jsem si vzít ponaučení, ... Třeba někdy jindy...
Ano, kniha se mi moc líbila. Mám ráda vyprávění o starých časech, vztazích mezi generacemi, vzpomínky. Ke konci mě ale už Hanna trochu štvala a musela jsem ji sesadit z pomyslného piedestalu. Proč pořád utíkala? Proč radši nemluvila a nevysvětlovala? Proč neřekla své dceři pravdu? Ano, chápu, měla pro to svoje důvody a je to jen člověk, tedy literární postava, ale já ji chtěla ideální! :-)
Knihu rozhodně doporučuji, někdy je dobré si připomenout minulost.
Krásný příběh, autorka prostě umí psát a opět mě nezklamala. Děj byl tak prokombinovaný, neustále jsem s hlavními postavami přemýšlela, jak to tedy doopravdy bylo. Měnila jsem názor, někdy jsem byla napřed, ale konec, ten mě tedy opravdu dostal. Něco jsem tušila, ale až tohle tedy ne. Obdivuji autorku, jak umí krásně prokombinovat, sladit, porovnat příběh, aby zůstal napínavý, čtivý a zároveň všechny dílky do sebe zapadly.