MortRainey komentáře u knih

Jeden z válečných příběhů, kdy ani jeho filmové zpracování (se Seanem Connerym) se nemá za co stydět. Pro ty, kteří si přečetli Král Krysa nebo se jím líbily filmy Most přes řeku Kwai či Velký útěk.

6 20.07.2018

Nenáročný doplněk knihovničky fanouška Beatles. Pro toho, v podstatě až na pár pikanterií ze života Beatles a kapitol z období po rozpadu slavné čtyřky vč. odchodu George Harrisona, nic nového. Nicméně příjemné čtení v krátkých kapitolách dle významných dat, a ještě příjemnější při poslechu jejich nesmrtelné hudby. Věřím, že pro méně zasvěceného a vzdáleného zájemce o chlapce z Liverpoolu může být tento titul skvělým začátkem;-) Za mě 3 hvězdicky, tedy dobrý:-)

2 20.07.2018

"Stále mě ohrožuje nepozornost a pohodlnost. Jestli usnu na vavřínech, na tom, co funguje, stanu se malým dobrým hercem, který nikoho nepřekvapí."
Není výstižnějšího citátu z úst tohoto velkého komediálního herce, který je obsažen v epilogu této vzpomínkové knihy a vystihuje tak podstatu jeho hereckého umění.
Příjemný exkurz do poválečné francouzské kinematografie i divadla plný vzpomínek z per jeho synů Patricka a Oliviera. Vytvářejí tak osobní profil umělce, který je i v naší kotlině stále velmi populární. Kniha také vyvrací mýtus, že Louis Germain David de Funès de Galarza se stal populárním až "na staré kolena" ve svých 50 letech rolemi v prvním Četníkovi ze Saint Tropez. Naopak tehdy už byl velkým divadelním bardem a měl za sebou desítky filmových rolí, i když ty největší přišly právě až v 60. a 70. letech spolu spolu s poslední klapkou v Četníkovi (a četnice) z roku 1982 a jeho následné smrti.
Někde mezi 3 a 4 hvězdičkami za zajímavý mimokariérní pohled, bohužel však s chronologickými výkyvy a občasnou nenávazností v rámci kapitol. Ale jde o vzpomínky, hezké i uctivé.. člověka to vybudí pustit si nějaký film, s jinou optikou diváka, jak si třeba moc lezli na nervy de Funès s velikány Maraisem ve Fantomasovi nebo Gabinem v Tetovaném;-)

3 19.07.2018

Po dlouhé době návrat ke komiksu, resp. grafickému románu;-) který zpracovává, ve zkratce, život jedné z ikonických postav 20. století - Ernesta "Che" Guevary.
V mé knihovně leží už dlouho a nedávné 50. výročí od jeho úmrtí mě konečně přivedlo k jeho přečtení. Obsah je střídmý, ale obsahuje všechny zásadní historické události (putování Latinskou Amerikou - "Motocyklové deníky", Kubánská revoluce i osudná Bolívie). Zároveň kniha bez ohledu na čisté levicové vyobrazení "hlavního hrdiny" velmi jednoduše odpovídá na otázku, kdo byl ten zarostlý a fousatý pán, kterého dodnes nosí mladí a nespokojení na tričkách a mají ve svých pokojících na plakátech.
Četl jsem a viděl lepší komiksy než tento, ale 3 hvězdičky si zaslouží. I proto, že může leckomu snadno ukázat historickou etapu 20. století (vč. Kubánské krize coby předehry III. světové války) v níž "Che" hrál jednu z hlavních rolí.

3 19.07.2018

Jasných 5 hvězdiček!!! Tento thriller prostě nemá chybu!!! Mám za sebou sice jen jedničku Harryho Holea, Netopýr, který má svoje kvality, a jeho další případy určitě taky, ale tento odskok je prostě ve svém žánru mistrovský. Takový smysl pro detail jsem jako čtenář našel například u Larssona, ale tohle?!? Závěr u kterého jsem se vracel do počátečních částí knihy, hledal, a jen s otevřenou pusou a vrtící hlavou musel konstatovat - Jo je pán!!!;-)
Vynikající filmové zpracování jsem shlédnul už před pár lety a jsem moc rád, že jsem, tentokrát v opačném gardu (film-kniha), nevynechal knižní předlohu (ke které si občas člověk hledá těžkou cestu po shlédnutí filmu). Doporučuji!!!

18 19.07.2018

Knihu jsem obcházel docela dlouho. Vlastně se ke mě dostala náhodou. Jednou v knihkupectví jsem si chtěl koupit paperbackovou detektivku na víkend a řekl svojí milované kolegyni, ať nějakou "na blind" vytáhne, dostal jsem do ruky Na zabití, rychlým okem přejel anotaci (byla tam zmínka o Zmizelé) a až teď jsem ji konečně přečetl;-)
Opět jde o thriller se zápletkou "cherchez la femme". Tím nespoileruji;-) ale ženský element je prostě v současném thrilleru nepopiratelný fenomén a já bych Na zabití zařadil klidně vedle Zmizelé, Dřív než půjdu spát či Tuesday s Dívkou ve vlaku;-)
Zaslouží si taky připomenout, že kniha je údajně autorova pocta dílu první dámy thrilleru Patricie Highsmithové - Strangers on a Train a mistrovi horroru, který její dílo filmově zpracoval - Alfredu Hitchcockovi.
Víc jak půl knihy to byla jasná pětka, jen pak mě překvapilo pár nedotažených časových detailů (jsem prostě pozorný čtenář, no;-), a po Lovcích hlav např...). Dlouho jsem tak váhal, jestli nedat nakonec jen 4 hvězdičky, ale závěr si plný počet bodů prostě potvrdil!!!
PS. A moc mě potěšilo, že kniha bude zfilmována, protože tahle zápletka si nejen čtenářovo, ale i divákovo oko zaslouží!!!

6 13.07.2018

"Kdy je láska nejsilnější? Když je opakem smrti." Dala by se parafrázovat hlavní myšlenka povídkové knihy Roberta Saviana, resp. té první z dvou celkem. O sedmnáctileté nevěstě, která ztratila svého jednadvacetiletého snoubence v Afghánistánu, kam odešel v rámci vojenské mise vydělat na jejich svatbu a lepší život na jihu Itálie...
Není to klišé, ale současnost, kterou svým perem popisuje autor světoznámé Gomory (kterou si už konečně musím taky přečíst;-) a znovu se tak vrací ke svému rodnému kraji, neutěšenému italskému jihu, který je úplně jiná Itálie, jak říkají sami Italové nejen z Říma, Milána či Turína, ale vůbec bohatého severu. Druhá je o Savianově "tématu", neapolské mafii. Obě povídky vyšly původně v celostátních denících.
Jasné čtyři hvězdičky pro "krásnou" evropskou literaturu, ve skvělém překladu Alice Flemrové a po nedávno přečtených Geniálních přítelkyních jen další příjemný exkurz do literární Itálie.

4 13.07.2018

Místy až tragikomická Nesbøho novela, jejíž hlavní hrdina nebo antihrdina(?) bude čtenáři, nejen ve finále příběhu, prostě sympatický až líto, i když je profesionálním zabijákem;-) který i děsí. Nejde o klasickou napínavou "jednodechovku," ale jako jednohubka z krimipera mistra oboru sedne jako chuť ještě na něco po vydatné večeři:-) Jemný až filosofický nádech mísící se s ironií osudu a hlavně věčným tématem - láskou - "nahradí" Nesbøův smysl pro detail ve skvělých Lovcích hlav a Harryho případech. Krev na sněhu klidně mohla vyjít společně s dvojkou v jedné knize, ale i tak by ji klidně sedlo šestákové "pulp" magazínové vydání á la Rodokaps. Zasloužené 4*, doporučuji, a do MHD na cestu do/z práce jako udělané;-)

7 10.07.2018

Uff, upřímně, měl jsem co dělat, abych se "nakopnul" knihu dočíst. Nuda, klišé nad klišé, doplněné filosofickými litaniemi a výlevy odkazující mnohokrát na Bibli. Tohle asi nebyl nejlepší výběr na seznámení s brazilským bestselleristou, ale nechtěl jsem hned začít Alchymista;-)
"Abys poznal, kdo jsi, musíš někdy ztratit sám sebe." Tak zní motto knihy (alespoň je uvedeno na přebalu). To je myšlenka příběhu jednatřicetileté Lindy, která po deseti letech manželství zní jako padesátiletá manželka, které pomalu a dobře končí její nudný život (dvě děti, dům na předměstí, kariéra úspěšné novinářky v předním ženevském deníku, bohatý a milující manžel). Chápu, že čím víc toho někdy člověk má, tak tím více se může nudit, zvlášť po pocitové stránce, ale. Ten příběh by se dal pojmout jinak. Musím souhlasit s jinými čtenáři, že opravdu není o nevěře. Je totiž o nudě, která se nedá řešit psychoanalýzou a předepsanými farmaceutiky. Bohužel, ta nuda se přenáší i na čtenáře a chtíči číst dál. Četl jsem lepší knihy o pohledu do ženské duše a upřímně i mnohými zatracovaný Viewegh to uměl ve svých knihách vyjádřit upřímněji a poutavěji.
Kdysi jsem četl, že Coelho tuto knihu sepsal z příběhů svých čtenářek a jejich zpovědí na sociálních sítích, takže pocitu "lepenice" se prostě nemůžu zbavit i když obsah knihy působí jednolitě.
Knihu (ne)doporučuji;-) a dvě hvězdičky za možnost pohledu do současné švýcarské a zvláště pak ženevské společnosti nejen "high class", kterou hrdinka knihy zastupuje.

4 09.07.2018

Příjemná čtenářská dovolená na Kubu očima dua cestovatelů, kteří toho spolu, ale i individuálně už hodně nacestovali, napsali o tom a zároveň natočili.
Vstup: jedna z posledních spoluprací byl krásný celovečerní dokument o jednom z českých cestovatelských guru - Miroslavu Zikmundovi! Ten teď vychází v knižním zpracování - brněnské nakladatelství JOTA prostě tento druh literatury umí;-)
V případě Cuba Libre se nejedná ani o klasického průvodce (i když je jím kniha na několika stránkách jako bonus doplněna), ani klasický cestopis (mimochodem doplněný o krásné fotografie autorů na křídovém papíře), ale spíše bych knihu nazval zážitkopisovou a někdy až fejetonistickou (popis Kuby jako rozverné ženy, doplněného filosofickými myšlenkami;-) dokumentací, kdy se oba autoři v samostatných kapitolách vracejí k tomu nej, co na Kubě v rámci několika návštěv v průběhu let (z důvodu natačení dokumentu) zažili. Kvituji doplnění tématických kapitol fakty jako např. krátká historie kubánské revoluce, pak krize vč. invaze v Zátoce sviní, kultu osobností Fidela Castra a Ernesta "Che" Guevary nebo příběh velikána Ernesta Hemingwaye a jeho pobytu na Kubě.
Zážitek knihy vychází z koktejlu charakteristiky obou autorů: cestovatelů (především), dokumentaristů (hlavně), novinářů (trochu), chlapů na cestách (o kubánském jídle, alkoholu a hlavně krásných ženách) a dalších postřehů (i religiózních) z tohoto rozmarného Ostrova svobody.
Tři hvězdičky jakože dobrý;-) není to na čtenou na jeden zátah, ale spíš příjemná přestávak při dýchání s beletrií jakéhokoliv žánru a to až časopisově v podobě samostatných článků. Doporučuji všem, kdo se nebojí svéraznějšího a méně tradičního cestopisu. Těm, kteří na Kubě byli nebo budou, chystají se, nebo o tom jen sní..;-)

1 09.07.2018

Debut devatenáctileté maturantky - Doroty Masłowské - vyvolal v domovském, a přece jenom oproti Česku konzervativnějším, Polsku nemalé pozdvižení, rozdělující čtenáře na většinu a menšinu. Většina knihu označila za nejlepší v roce vydání a to v rámci ankety největšího celostátního polského deníku - Gazeta Wyborcza (český ekvivalent MF Dnes). Je nabíledni, že právě kniha může ještě něco takového v současnosti vyvolat a je tak důležité podotknout, že Polsko, častokrát vysmívané za národ kšeftařů, je v tomto ohledu daleko kulturnějším státem než jiné, do prsou se bijící jak kulturní jsou. Masłowská, která určitě není polskou Pawlowskou nebo Vieweghem, vystoupila ve všech hlavních polských médiích, s takovou knihou(!)
Červená a bílá je uvedena jako román, ale jím určitě není. Ani příběhem, ani sociální sondou, spíš výkřikem o pozornost v historce, která nemá konce (zdá se jich víc). Co je na knize nejvzácnější? Jazyk, bezesporu! Sama Masłowská v jednom z rozhovorů prohlásila, že kniha je "nepřeložitelná". I z toho důvodu klobouk dolů před Barborou Gregorovou, překladatelkou, která sama přiznala, že ne všechno se dá přeložit, aniž by text ztratil rytmus i kontext pro českého čtenáře (ne)znajícího polské reálie.
Kniha je plná vlastního jazyka určité sociální subkultury vyznačující se buranským chováním a hlavně značkovými tepláky s dávkou agrese - tzv. dresařů (polsky "dresiarze"). Jejich slang, místy až argot doplněný chytrými větami a slovy odposlechnutých z médií a světa vzdělání český čtenář pochopí jen díky překladatelské obratnosti a přirovnání reáliím českým (byť u nás taková skupina není) doplněný jazykem z drogového prostředí (překlady Welshových románů) a teenagerskými hláškami. Stejně tak v textu čtenář nachází německá a ruská slovíčka vyplývajících už z originálního textu pro "oblíbenost" těchto dvou národů u polského obyvatelstva.
Tři hvězdičky za toto všechno, někdy až neč(t)itelné, dílo, které obohatilo moje vzdělání o atmosféru současného Polska vč. již zmíněných reálií. Přečíst, vnímat a vůbec rozuzlit příběh této knihy je opravdu čtenářský oříšek. Jazykem Červené a bílé odkazuji na již zmíněného Welshe: Trainspotting, a hlavně Mechanický pomeranč

1 09.07.2018

Syn zesnulého Davida Bowieho Duncan Jones na začátku tohoto roku na svém Twitteru vyhlásil jakousi "reading challenge" formou čtenářského klubu 100 oblíbených knih jeho otce. První knihou zvolil Hawksmoor. Jako umělcův fanoušek jsem se tuto "románovou detektivku" rozhodl přečíst i já...
Upřímně? Chvílemi to bylo doslova čtenářské utrpení a v celkovém hodnocení jsem někde mezi 2 a 3 hvězdičkami. Na jednu stranu kniha působí jako "wallpaper" ještě předrozparovačského a předsherlockovského Londýna s veškerou svou tajemností i krutostí. Autor se nezapře coby historik a mísí skutečné s fiktivním. Londýn na začátku 18. století po velkém požáru v roce 1666, po velké morové ráně, s postavou Nicholase Dyera, který je hlavním architektem výstavby sedmi nových kostelů, které mají anglické metropoli vrátit její vyhořelou tvář. V souběžném příběhu se seznamujeme s Nickem Hawskmoorem, londýnským detektivem vyšetřujícím záhadné vraždy při londýnských kostelech, který je podivínským mixem Holmese s Mentalistou. Některé pasáže jsou opravdu spíše lyrikou než detektivní beletrií a špičkový překlad angličtiny 18. století (alžbětínské, nikoliv viktoriánské, jak někteří recenzenti uvádějí, historicky až od r. 1837) v podobě staročeštiny mohou klasického krimičtenáře vyčerpat. Na druhou stranu tak kniha zaručuje plné soustředění. Nelituji, že jsem si ji přečetl a opravdu (ne)doporučuji každému, nezdá se to, ale kniha označená jako detektivka je opravdu čtenářským oříškem i když jí budete brát s nadhledem...
Jako jsem kdysi zažil při osobním setkání se Simonem Mawerem a jeho vyjádřením nad Mendelovým trpaslíkem plným chemických vzorců a historických exkurzů do vývoje Mendelova výzkumu dědičnosti, které má čtenář přeskočit, aby se dostal k příběhu;-) Otázka závěrem tedy zní, proč nám to ti autoři dělají, my přece i tak víme, že oni ví..:-))

2 09.07.2018

Musím souhlasit s jinými čtenářkami a čtenáři, že se opravdu jedná o nejlepší případ Eriky Fosterové! Přece jenom tzv. cold case/odložený případ dodá příběhu jistou mystiku a napětí při retrospektivě a odhalení nových příčin od původního vyšetřování. Zároveň však nemá takový rozjezd jako "čerstvá" vražda:-)
Nemůžu si však pomoci, možná i díky delšímu čtení, autorovu modelu znovupředstavování (které může být jinak důležité, kdyby čtenář sáhnul až po "trojce"), opět to není na 5 hvězdiček, ale ze všech tří Bryndzů určitě 4,5*;-)
Doporučuji, pro čtenáře předchozích dvou malé překvapení z Eričina soukromého života;-) (nejde o spoiler!), a těším se na další případy DCI Eriky Fosterové a Bryndzův Londýn...

9 09.07.2018

Další povedená "bryndzovina" u které jsem se tentokrát rozhodl pro 5*! Sice s odřenýma ušima, ale zasloužených, za celkový čtenářský dojem z knihy. Robert se prostě vypisuje a je případ od případu lepší, čtivější, nápaditější, zapletenější, vykonstruovanější, napínavější...
Už minulý cold case Temné Hlubiny byl moc povedený, ale Poslední dech jej překonává a navíc se Bryndza oprošťuje od některých klišé z předchozích třech knih v charakteristikách postav, opakujících se sloves či znovupředstavování hlavních postav - už si to totiž může dovolit, vsadit na své čtenáře a fanoušky DCI Eriky Fosterové. Ty, včetně mne, může jen zamrzet nedávný autorův status na GoodReads, ve kterém uvedl, že Erika půjde na chvíli k ledu, naštěstí ne ve smyslu jejího prvního knižního případu - Dívka v ledu;-) Připravuje totiž novou kriminální sérii, opět s hrdinkou v hlavní roli, forenzní profilérkou Kate Marshall. Máme se tedy na co těšit, včetně dvou dalších Eričiných případů v českém překladu! Ale je nutno dodat, že po zpětné vazbě od čtenářů, Bryndza svůj status poupravil, že není vyloučeno a je v plánu, že se Erika jednou vrátí, stejně jako jeho romantická hrdinka Coco Pinchard:D
Závěrem? Opět recommandé k četbě, ale opravdu chronologicky, začněte od první knihy, dává to smysl!;-) A jestli vám někdy Erika přijde protivná a až nesnesitelná, odpusťte jí to;-) Je sice "svojská", ale právě to jí dělá knižně originální a lidsky pochopitelnou. Právě její původ a naturel z ní dělá individualitu, skvělého vyšetřovatele i další literární detektivní postavu, která určitě nezapadne!

16 09.07.2018

Naprostá rarita - jedna z prvních knih o Beatles v době jejich slávy v Československu od pana hudebního publicisty s velkým H i P.

2 28.06.2018

Bez klišé - jedna z knih mého života ke které se budu vracet!

10 28.06.2018

Čtyři hvězdičky namísto pěti za přílišnou dávku patosu a občasný sek ve vyprávění, které mohlo být rozpracovanější, takovéto a co dál;-) Ale i tak knihu hltáte! Známé příběhy (z knih a filmů) dobrodruhů velikánů od Thora Heyerdahla přes kapitána Scotta s Roaldem Amundsenem až po George Malloryho, který možná zdolal Mount Everest o 30 let dříve před Hillarym... Stejně tak příběhy "obyčejných smrtelníků" z kterých náhoda i kapka štěstí při nehodě či ve válečném konfliktu udělala hrdiny.
Bear Grylls coby sám velký dobrodruh má smysl pro vyprávění o svých hrdinech, takže i ten piedestal berete jako povinnost. Hodí se ke knihám "Když Hitler" a "Když Lenin..." Gilese Mitona i když Gryllsovy příběhy nejsou takovými pikanteriemi. Nehodí se pro čtenáře slabší povahy, některé detaily přežití jsou velmi, opravdu velmi naturalistické...

4 28.06.2018

Výběr z pěti povídek a novel s osobními předmluvami Stephena Kinga vč. jeho hodnocení filmových zpracování. Kromě výborného a napínavého čtení, jsem Kingův fanoušek;-), je to opět zajímavý pohled na věčnou diskusi, zda je lepší kniha nebo film;-) V některých případech dokonce i sám King dává přednost filmové podobě svého psaného díla a to u filmu s velkým "F" - Vykoupení z věznice Shawshank!
Na závěr knihy to dokazuje svou osobní TOP 10 jeho nejoblíbenějších filmových adaptací;-) I když povídkových výběrů z pera Stephena Kinga vyšlo už mnoho, právě tento stojí za přečtení a to nemusíte být jen fanoušci jeho "kratšího díla", ale právě jeho filmových zpracování;-)

3 28.06.2018

Pro čtenáře a milovníky historických pikanterií a báchorek! "Jen" 3* za výkyvy v překladu - občas vázne slovosled a semtam faktická chyba, která rozhodí logiku v obsahu:-(

2 28.06.2018

"Věnováno mužům v nejlepších letech, kteří doposud nepřečetli žádnou knihu. Tahle musí být vaše první!"
Tak zní motto/věnování Jana Folného v úvodu knihy mužskému pokolení ve věku čtyřiceti let. Nevím, jestli bych chtěl londýnský Víkend přečíst jako svou první knihu, a už vůbec ne, zda ve svých 40 ke kterým mi ještě nějaký ten pátek, sobota a snad i neděle zbývá;-)
Nicméně i přes nějaké ty neduhy je Folného Víkend velmi čtivý příběh s podkresem samostatných subpříběhů, které tvoří jednoznačný celek a hlavně povedený literární zážitek. Ony zmiňované "dodatky" mohou některého čtenáře otrávit, proč kniha "nekončí" nedělí, ale bez nich by to nebylo prostě ono.
I když jsem v rámci čtenářských recenzí periferně zahlédl spoiler, který je jasným twistem příběhu, jakož i jeho vyvrcholením, stálo si k této gradaci četbou dojít sám. Ze zásady se snažím knihy nesrovnávat s jinými, ale přiznávám, že jsem si během Víkendu několikrát vzpomněl na Prvok, Šampón, Tečka a Karel a Vybíjená včetně jejich atmosféry a poselství.
Celkový dojem si 5* zaslouží, třeba už jen proto, že kniha je pro čtenáře dalším příjemným, a hlavně povedeným, setkáním se současnou českou beletrií. A to bez ohledu na to, že jde "jen" o další popis krize středního věku obou pohlaví i toho věčného (sebe)litování nad "cobykdyby", nenaplněnými tužbami a nesplněnými sny...
PS. Knihu budu na rozdíl od Folného doporučovat i něžnému pohlaví;-):-)

15 25.06.2018