Morsie Morsie komentáře u knih

☰ menu

Svědek Svědek Liza Marklund

Takže třetí repete s Marklundovou a její Anikou. Upřímně se musím přiznat, že jsem se Svědka bála. Měla jsem strach, že když mě chytla jak Exploze, tak Studio 6, že Svědek už takový nářez nebude. Jenže dva ku jedné je převaha a já si knížku prostě musela pořídit.
A ještě že jsem tak udělal - nepřečíst si Svědka, přišla bych o hodně. Asi už bych s těmi obavami měla něco dělat.
No každopádně opět nemá vlastně co dodat. Marklundová je skvělá a její styl psaní mě prostě nepřestane bavit. Strhne vás s sebou a vyšťaví vám mozek. Tahle ženská zkrátka umí psát - novinářku v sobě nezapře.

Svědek je skvělý jako dvě předchozí knihy, zároveň však přináší něco nového. Doporučuju všemi čtyřmi (rozuměj hvězdičkami;)

13.02.2014 4 z 5


Stín banyánu Stín banyánu Vaddey Ratner

Kdybych měla dát na anotaci, nikdy bych si knížku nepořídila. Ta vám totiž ani trochu nepřiblíží to, jaká kniha to ve skutečnosti je!
Je ohromná a to doslova. Ne tedy, že by to byla nějaká dlouhá bichle, v tom její velikost není. Její velikost se schovává za těmi nejmenšími slovy, za tečkou nad I, za nepoznanou krásou nelehkých životních osudů.

Nikdy bych neřekla, že mě Stín banyánu tak chytne. I když… to není to správné slovo, mě to jen nechytlo, mě se to dotklo.
Autorku obdivuju, že si zvolila pro popis války tak netradičního vypravěče. Ale je to asi to nejlepší, co mohla udělat. Očima malé holčičky všechno to, co válka přináší, vypadá docela jinak. Někdy hůř a někdy zase líp.

Nebudu vám lhát, ještě teď je mi úzko a při vzpomínce na to všechno mám husí kůži. Stín banyánu je právem bestseller.

Je to poeticky děsivý obraz války a všeho, co s sebou nese.

10.02.2014 5 z 5


Vraždy bez svědomí Vraždy bez svědomí Luke Delaney

Tomu se říká propracovaný, vyprofilovaný příběh. Je evidentní, že má autor bohatou zkušenost z praxe v kriminalistice!

Vraždy bez svědomí přesně uhodily na hlavičku pomyslné hřebíky v mé hlavě. Užívala jsem si to od začátku až do konce - se zatajeným dechem. Jedno sobotní odpoledne patřilo pouze téhle knize a já toho ani náhodou nelituju!
Výborné, bez hluchých míst, bez nesrovnalostí, strhující, se svižným tempem a psychologickou rovinou. Už dlouho jsem nenarazila na takhle výtečnou detektivku - zvlášť ne pak v mimo-severské zóně.

Bezdechu zhltnuto, bezdechu doporučuju!

29.01.2014 5 z 5


Manželská past Manželská past Jennifer Probst

Už jsem četla Manželskou smlouvu, takže jsem byla celkem zvědavá i na Manželskou past. Jasně, asi jsem čekala, že to bude něco podobného - jen v jiném kabátku, ale byla jsem prostě zvědavá!
No nakonec můžu říct, že jsem si původně myslela, že to ani tak dobré nebude. Skoro mě to bavilo víc, než samotná Manželská smlouva - a že to byla fakt dobrá kniha.
Každopádně co mě nejvíc pobavilo, je fakt, že na sebe knihy navazují. Meggie je sestrou Nicka z prvního dílu trilogie. Líbí se mi, že se postavy znají a že je to zkrátka volné pokračování.
Není to něco tak extra světoborného - to by snad ani nikdo nečekal - ale je to příjemná oddechovka s lehce erotickým nádechem. A někdy jsou takové knížky prostě nejlepší...

28.01.2014 3 z 5


Motýlí ostrov Motýlí ostrov Corina Bomann

Je to docela náhoda, že jsem si přečetla tuhle knihu zrovna v době, kdy se snažím sestavit jakousi kroniku své vlastní rodiny.
S postupem času přicházím na to, že stejně jako Diana, i já dost často tápu a nevím. Sice náš příběh není tak tajuplný a záhadný, ale plno míst opředených nejasnostmi se najde. A taky plno krutých, krásný, veselých i smutných míst - takových příběhů, jakých jsou životy plné.
Když tak nad tím přemýšlím, člověk doopravdy nikdy neví, jací byli jeho předci - pokud je nepoznal osobně - neví co prožívali, jak to prožívali. Prostě jen víte, že byli a že jsou doposud vaší součástí.

Motýlí ostrov je takové melancholické vyprávění o starých dobách, o krutostech i radostech jedné rodiny a o poutu, které nás s našimi dávnými příbuznými pojí.

Nakonec, každý máme svůj malý motýlí ostrov...

21.01.2014 4 z 5


Krásné zítřky Krásné zítřky Katherine Boo

Tak tohle je opravdu silný příběh a kniha je rozhodně právem tak opěvovaná. Je to - no já vlastně ani nenacházím ta správná slova...

Jednoduše potom, co si přečtete Krásné zítřky, si začnete svého života považovat - opravdu považovat. Najednou si uvědomíte, že taková běžná věc, jako je tekoucí voda, je pro mnohé jiné něco nepředstavitelného.
Krásné zítřky jsou v mnoha směrech velice emotivní a podle mě by měly být součástí školní četby... A taky součástí četby těch, co nosí zatek ve zlatě a vyhýbají se "lůze".

Ještě teď je mi trochu úzko a nevím, kdy to přejde. Možná až si na dálku adoptuju nějakého Inda...

20.01.2014 4 z 5


Strážkyně krve Strážkyně krve Tessa Gratton

No, já na tuhle Twilight literaturu moc nejsem, ale abych neodsuzovala všechny tyhle knihy, a abych si o tom aspoň trochu vylepšila mínění, rozhodla jsem se od své neteřinky vypůjčit si Strážkyni krve.
A hle, ono to není zas tak hrozné! Respektive kam se takové opěvované Stmívání hrabe. Strážkyně krve je velice sympatický příběh, jehož styl i obsah mají úroveň hodnou fantasy knihy.

Jako oddechovka je to super a pro ty, které berou upíři, čarování a tyhle podobné věci, je to určitě skvělá kniha. No já si nakonec možná přečtu i Magii krve...

17.01.2014 3 z 5


Krize jako šance Krize jako šance Kurt Tepperwein

Pana Tepperweina jsem si oblíbila už docela dávno. Proto jsem se na jeho novou knihu opravdu těšila - vždycky po přečtení jakéhokoliv autorova díla se dokážu na věci dívat trochu jinýma očima!
Krize jako šance není výjimkou a zklamaná jsem z ní ani trochu nebyla. Ba naopak, možná můžu říct, že se řadí mezi jeden z nejlepších titulů, co jsem od autora četla. Je to opět kniha plná životních zkušeností a především rad, které - když to dovolíte - vám opravdu změní život. Změní vám ho k lepšímu.
Myslím, že Krize jako šance přišla mezi lidi v pravý čas - jen kdyby si ji ti, co to nejvíc potřebují, vůbec přečetli...

15.01.2014 5 z 5


Temné kouty Temné kouty Gillian Flynn

No co si budeme říkat, na Temné kouty jsem byla opravdu žhavá! Zároveň jsem se ale bála, aby mě autorka nezklamala. Ejhle, zklamání se ale nekonalo!
Zato se konalo nadšení! Nemůžu si pomoct, ale Temné kouty jsou rozhodně nejlepší Flynninou knihou. Je vyspělá, propracovaná, neskutečně napínavá a s vaší myslí často pohrává, jako by to nebyl mozek, ale jen laciná žvýkačka.
Páni, jsem plná dojmů! Před chvílí jsem knížku odložila a ještě jsem se z toho tak nějak nevzpamatovala. Každé jednotlivé slovo se mi dostalo pod kůži a já se toho teď nemůžu zbavit – a snad ani nechci!

Opravdu výjimečná kniha, která ve svém žánru dalece převyšuje konkurenci.

14.01.2014 5 z 5


Pravidla hubnutí Pravidla hubnutí Bob Harper

Jeden vtipálek mi dal tuhle knížku jako milý dárek pod stromeček - fakt děkuju! :D
No upřímně moc nadšená jsem nebyla. Zaprvé se mě to dotklo - ješitnosti není nikdy dost, a zadruhé jako dar jsem si tedy představovala něco podstatně jinačího.
Ale co už se dalo dělat, Pravidla hubnutí byla doma a já jsem do nich z dlouhé chvíle nahlédla. A ejhle - ono to není zas tak špatné.
Pan autor tam vlastně z mnoha stran vysvětluje, že pokud chcete zhubnout, musíte se zkrátka rozloučit s polotovary, fastfoody a vůbec kupovanými potravinami. Vysvětluje proč je tak důležité pít hodně vody a mnoho dalšího. Zkrátka čtenáře připravuje na nový životní styl.
Nakonec můžu říct, že je to docela přínosná publikace - i když jsem svému dárci ten vtip ještě neodpustila!

12.01.2014 4 z 5


Beznaděj Beznaděj Stephen King

Beznaděj byla dlouho mou nejoblíbenější Štefanovou knihou - až pak přišlo To a všechno převrátilo naruby!
Myslím ale, že je opravdu neprávem v modrých procentech, podle mě si zaslouží červená. Jenže to by lidi museli číst víc než jen to napsané.

Jasně, na první pohled to vypadá jako nepříjemná pámbíčkařina - jako by se nám Štefan snažil Boha narvat všemi možnými způsoby. Člověk ale musí svůj pohled na věc trochu rozšířit! Když se zbaví svojí omezenosti, pak možná i pochopí, že to není jen o tom hodném dědovi, co sedí na mráčku a hlídá nás - že je to spíš o lidské vůli a síle.

Sakra, Bůh je přece ta největší Beznaděj - když to dovolíme...

11.01.2014 5 z 5


Past Past Marko Leino

Další z knih, která se ocitla pod mým Vánočním stromkem – a že jich nebylo málo!
No, nejprve jsem si říkala, že ji budu číst asi jen ze slušnosti, protože ten námět mě fakt moc nevzal - mám radši trochu víc "masa" :D - ale pak jsem se začetla a už jsem nemohla přestat! A to myslím doslova, kvůli Pasti jsem nešla vůbec spát. To se mi stalo naposledy při Kingově Temné věži! No opravdická bomba.
Ne, upřímně musím říct, že Past je daleko víc, než jen skvěle propracovaný thriller. S Pastí se ocitnete v pasti raz dva. Ta kniha si vás omotá a vy nebudete vědět ani jak.

Protože v pasti se může ocitnout kdokoliv...

11.01.2014 4 z 5


Nano Nano Robin Cook

Opravdu povedený thriller. Vlastně bych ani tak dobrou knihu nečekala! Osobně mě totiž příběhy z lékařského, vědeckého, nebo podobného prostředí moc nebaví a nezajímají. Je to nejspíš tím, že jim často nerozumím. Bohudík existují výjimky a Nano je toho důkazem. Robin Cook dokáže psát i o těch nejsložitějších věcech tak, že je pochopí každý laik. Což je obrovský plus.
Druhým velkým plusem je samotná hlavní protagonistka. Piu jsem si oblíbila hned po prvních stránkách. Je to skvělá žena - statečná, tvrdohlavá, odhodlaná. Není to žádná puťka ani pipka - to mi imponuje.
No jak jsem ze začátku z takového dárku nebyla moc odvázaná, teď jsem ráda, že je Nano moje.

26.12.2013 4 z 5


Seznam tajných přání Seznam tajných přání Lori Nelson Spielman

Zas tolik nadějí jsem téhle knize nedávala - což je obrovská škoda! Je to neskutečně propracovaný příběh a je smutné, že nese označení: román pro ženy. Hlavní hrdinkou je sice žena, ale to je asi tak všechno, co je na příběhu ryze ženské. Tuhle knihu si může v klidu přečíst každý chlap a nemusí si připadat blbě.
Navíc u většiny ženský románů je problém s jistou plochostí a povrchností - to ale rozhodně neplatí pro Seznam tajných přání. Ne, tahle kniha je příběh o životě a o tom, jak ho žijeme nebo nežijeme. Dává nán naději, že nikdy není pozdě, že když se chce, jde všechno a hlavně, že náš život je jen náš a že ho můžeme a musíme řídit jen my sami.

Nestačí být jen něčí tvárnou hmotou, jde o to skutečně být...

25.12.2013 4 z 5


M*A*S*H aneb Jak to bylo doopravdy M*A*S*H aneb Jak to bylo doopravdy Richard Hooker

Bože, M*A*S*H mi přináší tolik nostalgických vzpomínek, že to moje hlava ani nepobírá!
Už je to tak dávno, co jsem viděla ten seriál prvně... Byla jsem ještě docela malá a většina vtipů mi unikala - ale stejně mě ten seriál bavil a smála jsem se. A pak, s každým znovu shlédnutím, to bylo o lepší a lepší.

Totéž platí knižní předloze.
Říká se, že kniha je vždycky lepší než film. No, já to nikomu nebudu vyvracet, jen se sama zdržím jakéhokoliv srovnávání. M*A*S*H je prostě pojem a vždycky bude.

Takže je mi jedno, jestli se koukám na skvělý seriál, nebo čtu výbornou knížku. Pro mě to bude vždycky hořkosladká srdcovka a moje dětství...

18.12.2013 5 z 5


Poslední dopis od tvé lásky Poslední dopis od tvé lásky Jojo Moyes

Nikdy mi knihy o lásce moc neříkaly. Přesto jsem se k Poslednímu dopisu od tvé lásky nechala zviklat. Nejen že mě přesvědčily všechny ty kladné ohlasy, ale samotnou mě zajímalo, čím si autorka vysloužila takovou popularitu!

No, teď už to asi vím. A taky asi vím, proč mě neberou knihy o lásce. Většina těch knih je totiž jen snůška nesmyslů a nereálných tužeb starých panen. Každá ta kniha má blíž k pohádce, než k reálnému životu - to mě na těch knihách asi nejvíc štve.
Jenže tady? Tady je to úplně jiné kafe. Příběh má hlavu, má patu a nejsou to jenom tajná přání nenaplněných srdcí, ale skutečný obraz lásky. Láska je tu v té nejprostší podobě. Taková, jaká narostla - bez příkras, bez mamutích gest.

Poslední dopis od tvé lásky je přesně taková kniha o lásce, jakou jsem si vždycky přála číst. Upřímná, čistá, hluboká a trochu smutná.
Krásný příběh, kdy se vám sevře srdce tak, jako byste to prožívali sami.

15.12.2013 4 z 5


Nebe v hubě aneb Chrocht, chrocht Nebe v hubě aneb Chrocht, chrocht Zdeněk Troška

K téhle knize jsem přistupovala docela s rezervou. Ne že bych pana Trošku zcela zatracovala, musím se přiznat, že jeho trilogii Slunce, seno, atd., mám vskutku v oblibě, ale nebyla jsem si úplně jistá, co od něho jako kuchaře mohu čekat – já, vegetarián.

Jenže mě čekalo velice milé překvapení. Jistě, pan Troška není žádný Pohlreich, ale ani Babica – naštěstí! Všechny jeho recepty, které tedy vlastně jeho nejsou, vypadají jako docela dobrá, netradiční a přesto obyčejná jídla. Navíc mě, zmiňovaného vegetariána, čekalo další překvapení v podobě mnoha bezmasých jídel. Troška u mě trošku zabodoval :)

Navíc musím uznat, že takhle zábavně zpracovanou kuchařku jsem ještě nečetla - což je velké plus. Jo, já jsem z ní docela nadšená. Ovšem kdo je nejvíc nadšený, tak to je můj táta - rozený žravec.

29.11.2013 4 z 5


Míša v síti Míša v síti Veronika Matysová

Chtěla jsem pro svojí starší neteř, která shodou okolností miluje počítače a internet, nějakou knížku pod stromek. Jak už to ale tak u mě bývá, když mám doma nějakou knížku, prostě jí otevřu a začnu číst.
Myslela jsem, že knihu jen ta zběžně prolétnu a nechám být. Jenže než jsem se rozkoukala, měla jsem ji už půlku za sebou. V tomhle případě mě totiž čekalo docela příjemné překvapení. I když je knížka spíš pro mladé slečny, mě docela bavila - jako dospěláka.
Nejvíc mě asi zaujalo, že autorka svým příběhem mladé slečny varuje, ale přitom to nepůsobí nijak káravě ani výchovně.
Má neteř bude určitě spokojená... A já doufám, že si vezme ponaučení...

29.11.2013 3 z 5


Na ocet: Deník slečny Daniely Na ocet: Deník slečny Daniely Jiří Růžička

Zas tak často takovýto žánr literatury nečtu, jenže když za mnou přiběhl kamarád s tím, že je to fakt pecka a ať si to přečtu, neodolala jsem. Je tedy pravda, že jsem si nejdřív myslela, že se asi zbláznil, když jsem se pak ale sama začetla, pochopila jsem.
Takhle kniha je fakt zábavná! Když k ní přistupujete s úsměvem, otevře se vám v celé své kráse a vy se bavíte. Je to prostě nadsázka – ta kniha si dělá srandu sama ze sebe. Prostě nečekejte nic hlubokomyslného, vždyť je to stokrát omleté téma, čekejte zábavu – pak budete nadšení.
I když to není nic originálního, cosi nového na tom je. Nebo lépe řečeno, když si uvědomíte, že to psal chlap, chápete pak, proč je třeba brát to všechno s rezervou.
Tedy já to tak brala... a náramně jsem se bavila!
Jak říkám, není to nijak převratné dílo - to by asi ani nikdo nečekal - ale svou hodnotu má.
Na ocet je jeden z nejlepších ženských románků, jaký jsem četla - od chlapa!

28.11.2013 4 z 5


Krvavá mlha Krvavá mlha Patricia Cornwell

Krvavá mlha je moje první setkání s Kay Scarpettovou i se samotnou Patricií Cornwellovou. Jsem asi docela dost literárně nevzdělaná, neboť o této světoznámé spisovatelce jsem doposud nevěděla - no jo, chybička se vloudila.
Kamarád mi knížku půjčil se slovy, že budu nadšená. No, vlastně měl pravdu! Docela žasnu a to nejen nad neskutečně napínavým a strhujícím příběhem, ale taky nad tím, že příběhy o Kay Scarpettové mi celou dobu utíkaly! Teď už je jasné, co bude o Vánocích dělat. Číst, číst, číst - dohánět resty.
Každopádně mohu říct, že mě knížka velice příjemně překvapila! Prostředí ženské věznice i samotné vražedkyně mě vždycky zajímaly! Žel bohu je jich v literatuře jak šafránu! Všude vraždí chlapi - a pak se můžeme bavit o nějaké emancipaci, že?
Těším se, až se začtu do další autorčiny knihy.

27.11.2013 4 z 5