Morbidus komentáře u knih

Tento kus Děsivé vědy pochází z časů, kdy už celá série naplno odemkla svůj populárně-zábavný styl. Paradoxně právě v tomto období se u nás začala pomalu vytrácet. Je to škoda, protože kresba, texty i celkové pojetí se rozhodně posunuly výš, než v počátcích tvorby. Snad až na jeden nepřeložitelný vtip (zřejmě antigoat) dovedla tato kniha v čele s fiktivními odborníky udržet laťku morbidního humoru a zvědavosti vysoko.
U tohoto kusu jsem se na ničem netrápil a měl jsem ho hotový rychle. Je asi pochopitelné, že v knize o jedech nebude pro mladé čtenáře mnoho experimentů, ale ke konci se naštěstí pár rozumných našlo. Kniha se rozumně nese v duchu „hele tohle byste měli vědět a ano, děláme si ze všeho srandu, ale tyhle věci nezkoušejte...“ Sympatické!
Pro nejzákladnější přehled v oblasti jedů nejspíš Smrtící jedy postačí.

06.04.2024

Kletba shrnuje to, co si představím pod pojmem fungující fantasy. Ano, je zde magie a může se stát prakticky cokoliv. Zraněné či mrtvé postavy mohou být magií napraveny. Některé věci nemusí dávat v jádru až takový smysl - protože magie, bejby! Ale jakkoli to jindy vnímám pro příběh negativně, tady se magično podařilo přetavit ve výhodu. Když se postavě děje něco hnusného, stále máte pádné důvody se o ni reálně bát. A to je skvělé!
Postavy zde považuji za silnou stránku příběhu; hlavní hrdinové jsou sympaťáci se svými slabostmi, antihrdina má perfektní evoluci a záporák je jak věrohodný, tak i pochopitelný. Oněch cca 700 stran je doslova nabitých magickými zvraty, které jsou postavám motorem pro další vývoj, takže se od děje velmi těžko odtrhává. Ať už je děj odlehčený či temný, vládnou mu barvy; a když už jsme u nich, systému magie snadno porozumíte ze samotné kresby (která za mně nemá chybu a neruší, dobře se na to koukalo).
Komiks tvoří jeden komplexní příběh, který nesklouzne do dílčích podepizod; pokud se něco stane začátkem knihy, důsledek pak klidně může přijít až o hodně později. V jisté věci lze poukázat na „problém s kauzalitou“, ale ve skutečnosti nejde o paradox časový, ale magický (což se dá uznat). Abych však jen nechválil, zaráží mě propojení s předchozími dvěma knihami autora (Dopis 44, Osm miliard přání), protože jejich průniky se dějově navzájem vylučují. Tak či onak jde o svižné a napínavé čtivo pro chvíle odpočinku.
Pokud máte rádi magii a čaroděje, Kletba by vás neměla minout!

05.04.2024

Hnízdo mi nasadilo brouka do hlavy; ačkoli srdce chce hodnotit na maximum, rozum má námitky. Protagonisté příběhu jsou ploší až nevýrazní a víceméně jde o jednorozměrné charaktery. Ty se drží svých stereotypních rolí, takže hulič trávy je rázem vyfetovaný gauner, krásné ženy převážně stojí u plotny a mladí vědci mají automaticky vědomosti jako po třiceti letech praxe. Nejspíš už je znát, že s tímto konceptem postav se příliš nepotkávám. Nadto je jich hodně, čímž paradoxně vynikne ústřední koncept zmutovaných švábů. Ten zvládá celou knihu táhnout navzdory nenápadité likvidaci obětí a faktu, že o jejich hrozbě víme prakticky od první stránky.
Trochu jsem se obával, že se díky výše zmíněnému budu u knihy trápit. Ale jakmile si čtenář zvykne, že některé věci musí spolknout a příliš nepřemýšlet, začne se to číst samo. Okrajovým bonusem jsou informace a teorie ze světa hmyzu; ačkoli ty mají nejspíše za úkol pomocí odborných termínů čtenáře zmást, aby si nevšimli absurdnosti zápletky. Ano, logika je mrtvá a uvěřitelnost si vzala dovolenou, ale stále to nějakým záhadným způsobem funguje. Jednoduchý brakový příběh, ke kterému budete mít asi milion výtek, ale rozhodně má své momenty.
Zvláštní pozornost zasluhuje i obálka románu, kterou považuji za velmi podařenou. Beze slov vyjádří, s jakým typem knihy máte co dočinění. Přidejte k tomu celkový retrovzhled ve spojení se zelenou barvou (má oblíbená!) a máte vymalováno.
Hnízdečko lásky k horroru pro opravdové fajnšmekry.

1 30.03.2024

Klasický zábavný průměr v rámci Děsivé vědy. Ačkoli se zde podobně jako v knize Pekelné zvuky (také z DV) řeší vlnění, je se světelnými vlnami evidentně spojeno více věcí, o kterých se dá souvisle a zábavně hovořit. Vtípky zůstávají na trhlé pubescentní úrovni, člověk si odnese pár zajímavostí a pokud se mu chce, může si po domácku vyzkoušet pár vědeckých experimentů. V rámci edice klasika.
Samozřejmě - a opakuji to u knih z DV vždy - zde nelze hovořit o „zábavné náhradě“ za učebnici fyziky. Tato kniha má za cíl zabavit a rámcově poučit, ne vyloženě vzdělat. Už jen proto, že zde zaúřadoval v pár případech zub času a mladší čtenář se tak může ptát, co je to ono zmiňované CD nebo proč autoři nerozebírají LEDky a další modernější druhy osvětlení. A popravdě - spektroskop, kde se světlo rozkládá pomocí hranolu, jsem nezažil ani já a to jsem kdysi dělal s jedním o dost starším než já sám... :)
Fajn čtení pro mladší čtenáře, kteří se chtějí dozvědět něco málo o světle.

30.03.2024

I v rámci mého současného toaletního vzdělávání s Děsivou vědou je to hezký návrat do dětství. Rozhodně jedna z těch lepších Děsivek, která ve vás něco zanechá - když ne konkrétní informace, tak alespoň určitý pocit, který ji od většiny knih z této edice odlišuje. Těžko říct čím to je. Jiný typ ilustrací? Odlišný druh humoru? Víc textu než je zvykem? Nevím, ale faktem je, že i když jsem dnes už o dost starší než tehdy a většinu uvedených informací znám, tohle mě číst bavilo.
Když už jsme u toho generačního posuvu - pro dnešní mladé čtenáře tato kniha může být poněkud retro, protože zde figurují záhadné pojmy jako teletext, telefoní seznam a pokud ke kalkulačce přilepíte anténu, máte mobil. Ona je vlastně zvláštní i ona omílaná kalkulačka, kterou už má dnes naneštěstí v mobilu (bez antény) kdekdo. Sám ovšem tento závan dob minulých vnímám pozitivně. Navíc je tato kniha v podstatě plná krátkých povídek s matematickou tématikou, nějaké ty hádanky a triky s čísly, které můžete použít (minimálně dva si pamatuji). Měl jsem matematiku vždycky rád, takže po tomhle všem musím knihu hodnotit jen dobře.
Pokud mají vaše děti matematiku a beletrii rády, tohle je dobrá volba.

25.03.2024

Gamebook z uplynulé dekády, který mě opakovaně míjel. Už sám fakt, že mě svou existencí ani anotací nedokázal navnadit k dřívějšímu hraní o čemsi vypovídá. Nenabízí totiž nic extra nového a nadto je ještě poměrně přímočarý. Hrajete za opičího člověka z lesního království Joscholů, které začali plundrovat vetřelci ze severu jménem Askalové. Cílem vaší postavy je tedy zlikvidovat samotného krále Askalů (ano, váš opočlověk je v podstatě novopečený asasín) a invazi tak zastavit.
Relativní přímočarost hry i příběhu bych knize ještě odpustil, byť mám raději komplikovanější věci. Horší je to s příliš častým prvkem náhody, který vás provází takřka všude. Přitom hráč má občas možnost něco překonat rozumovou úvahou (např. koupě předmětu, pokud vám na rozdíl ode mě neschází jeden měďák), ale dost často tomu tak není (proklínám noční plížení kolem tábora Askalů, díky kterému jsem čtyřikrát v kuse zemřel v otroctví). A ačkoli máte možnost náhodu mírně usměrnit body štěstí, je jich většinou málo a nemusí to stačit. Tím spíš, že některým soubojům se zřejmě vyhnout nemůžete a zažijete u nich pěkně krušné chvilky. Na druhou stranu jsem v knize nenarazil žádné vyložené lapsy a vaše volby mají a dávají smysl. Vlastně uvažuji, jestli jsem v nějaké knize zlikvidoval záporáka takhle odporným způsobem - nejspíš ne!
Tento gamebook je ve všech ohledech průměr, ovšem je to průměr velmi zasloužený. Zpátky ke knize mě to netáhne, ale pokud už s herními knihami máte menší zkušenost a chcete zkusit něco „těžšího“, tohle je fajn mezistupeň. Kostkám zdar!

1 19.03.2024

Tuto Pechovku rozhodně řadím k lepším Zrnkům temnoty. Samotný příběh se v principu skládá ze tří fází. V první se prostřednictvím dcery Kristýny seznamujeme s jejím otcem coby nechvalně proslulým autorem horrorových knih. Zde jsem se svým způsobem našel a doporučuji k četbě šéfům zaměstnávajícím spisovatele. U další fáze mi v hlavě zablikala Hellraiser kontrolka a ačkoli příběh začal na pár nebezpečných chvil lehce ujíždět, nakonec v pomyslné třetí části opět chytil stabilitu, načež vše skončilo způsobem, ve který jsem tajně doufal.
Příběh plyne jednoduše a svižně, byť v jádru nepřestává pokládat otázky. Děj je oživován výňatky z rozhovorů, vedlejšími odbočkami a odkazy na horrorovou klasiku (knižní, filmovou i hudební); to vše příběh obohacuje, oživuje a dodává mu ten správný vibe. Na mnoha místech nechybí smysl pro humor, bez kterého se dobrý příběh neobejde. Až na jeden moment (viz výše) prakticky nemám co vytknout. I ta obálka je skvělá!
Jsem nadšen. Doporučuji, máte-li v lásce příběhy psané srdcem.

4 17.03.2024

Už jen jméno tohoto komiksu zní jako obzvláště děsivá kletba. Takže se není co divit, že hned jak do děje naskočí džinové a s nimi základní premisa příběhu (BANG!), stane se z toho splašený cirkus na kolečkách. Když nad tím přemýšlím, je to vlastně „hodně atypické postapo“. Uhodnout, kam se základní myšlenka (protože tohle je zejména o nápadu, postavy jsou víceméně jen hybateli celého „experimentu“) bude ubírat, je stěží odhadnutelné. Takže klobouk dolů tvůrcům, že to celé dokázali uřídit bez ztráty kytičky!
Trochu jsem měl obavy, zda ústřední zápletka nepohltí sama sebe, ale k mé radosti děj držel pohromadě. Zvraty a proměny jsou zejména zpočátku zběsilé, ale jak se dostáváme do delších časových horizontů, vše se inteligentně zpomaluje, až příběh nakonec zastaví v krásném finále. Nějaké drobné chybky by se asi našly, ovšem komiks vtáhne natolik, že jsem ho přečetl na jeden zátah. Fajn kresba, slušná práce s postavami a hlavně - celou dobu jsem se bavil. Pravděpodobně jeden z nejlepších komiksů, jaký jsem měl to štěstí číst!
Přeju si... :)

1 14.03.2024

Slabší kniha ze série Děsivé vědy. Tedy, ona nijak význačně nevybočuje z průměru a již tradičně ji nelze plnohodnotně chápat jako výukový materiál. Zřejmě bych z ní podstatu zvuku nepobral, protože ve snaze věci zjednodušit spíš věci zamotá. Navíc i tentokrát v pár detailech obsahuje chyby. A ačkoli i vtípky stále nejsou špatné (pokud vám zrovna autor nenadává do hňupů a podobně), ústřední duo Ruda a Eva jsou poměrně nezajímavé karikatury.
Hlavně však nerozumím záměru knihy. Jasně, je celá o zvuku - nicméně odbíhá od témata k tématu, čímž netvoří soudržný celek. To je to, co mě na této knize hodně mrzelo; totiž že většinu času jen plácá sem a tam, zatímco spousta knih z této edice se drží tématu a rozvíjejí jej. Na druhou stranu, ono toho o zvuku jako takovém není mnoho co říct. I přesto je kniha stále fajn, na chvilku zabaví a čtenář se svéráznou cestou dozví zajímavé věci. Nic víc, nic míň.
Dobrá volba pro ukrácení dlouhé chvíle.

14.03.2024

Musím přiznat, že na knihy z edice „Old School Horror“ jsem se navzdory zvyklostem těšil. Mou hlavní obavou bylo, abych neměl nepřiměřená očekávání, která dovedou sebelepší dojem zhatit - a musím říct, že je to přesně takové, jak jsem doufal. A to i přesto, že z první a kratší ze dvou novel v tomto svazku jsem byl mírně rozpačitý. Příběh Když nás temnota miluje o čerstvě vznikající rase hlubinných troglodytů v sobě měl onu jemnou temnotu, kterou mám rád. Na druhou stranu je u této krátké novely potřeba trochu vypnout a nepřemýšlet příliš do hloubky; jakmile začnete uvažovat o fyziologii těla, fungování mozku či ekosystému podzemí, narazíte s logikou na zeď. Příběh tak drží na úrovni vykreslení charakterů, jejich vzájemné vztahy a samotná zápletka.
Oproti tomu následující novela Krása je... mi připadala v jistém smyslu jako opak předchozího. Děj vnímám jako komplexně prokreslený, byť mi trvalo pár kapitol, než jsem na děj dokázal zcela naskočit. Prim zde hraje psychika, sociální vztahy a evoluce postav. Už v předchozím příběhu se ukázalo, že v těchto ohledech je autorka poměrně silná a jelikož zde není nepřirozený prvek tak viditelný, tyto klady vyniknou o to víc. Jediná má zásadnější výtka tak spočívá v závěru, který sice není špatný, ale přece jen z těch slabších. I tak jde o krásný a smutný příběh, který mě na několika místech až dojal.
Oba příběhy spojuje téma „generačního horroru“, kde volby či chyby rodičů vedou ke konsekvencím plynoucím zejména pro jejich potomky. Nečekejte nic extra explicitního, spíše bezhlesý výkřik duše. Děj se může občas zdát naivní; ovšem tato patina k horroru dané doby nejen patří, ale také mu sluší. To ostatně lze cítit i z obálky s brečící rozbitou panenkou, která v sobě nese esenci toho, jak má vzhled horrorové knihy působit (a to je bleděmodrá má nejméně oblíbená barva).
Celkově mám z knihy velmi dobrý pocit. Máte-li cit pro onu specifickou horrorovou atmosféru, která zahřeje u srdce - tohle je přesně ono.

3 10.03.2024

Druhé číslo svazku Horrory je celé věnované sedmi povídkám takřka neznámého českého autora, což z ní dělá potenciálně zajímavou sešitovou sbírku. Jakkoli je autorovi možná vytýkána přílišná květnatost, až na pár míst hodných úpravy jsem s texty neměl žádný problém. Naopak pro mě fungovaly skrze opar tajemna, mystična až okultna bez problémů. Pokud máte rádi akční brutnáky plné ocelově strohých vět i dějů opepřených vulgaritou, najděte si na čtení raději něco jiného.
Byť mě autor zaujal, výrazněji dokázal upoutat mou pozornost až druhou polovinou příběhů. Snad proto, že úvodní Nepenthes pro mě nejsou nic divného (zabýval jsem se jimi v rámci studia) a rozhodně nemají žádnou souvislost s tím, co se v této povídce děje. Jinak mě však fascinovala Černá chryzantéma pro svou mrazivou nevyřčenost. Stejně tak jsem měl místy hodně (ne)příjemné pocity z povídky Co je doma, to se počítá (kde jsem si poprvé uvědomil, že nečtu autora z meziválečných let). A protože mám v srdci rád postapo příběhy, dostalo mě i titulní Zemřít není všechno - už jen pro mé nemalé sympatie k hlavní postavě. Zkrátka a dobře, i tohle se povedlo... a obálka lahodí mému oku i tentokrát.
Vhodné pro sběratele a horrorové nadšence.

03.03.2024

Ale tohle nebylo vůbec zlé. První příběh je taková pomalejší brakovka s čímsi, co bych nazval „secret gore“. Navzdory určité předvídatelnosti si zachovává prvek napětí; pokud bych měl něco vytknout (a není to malá výtka), je to přílišné zjednodušení některých částí příběhu. Stačilo by příběh víc rozepsat, dát některým postavám větší roli a trochu se porýpat i v těch věcech, které se dějí na pozadí. Středně zajímavá věc z prostředí Sanatoria smrti od pro mě doposud neznámé české autorky.
Pokud mě první povídka trochu zklamala, Vnitřní světlo od známějšího autora Arthura Machena mě svým koncem po emoční stránce naprosto rozbila. Líbila by se mi i za normálních okolností, protože ladění příběhů z počátku minulého století mi atmosfericky hodně sedí. Ale zde jsem zaznamenal i skvělou práci v tom, jak je příběh vystavěný; je to typická ukázka toho, jak vystavět skořápku zdánlivě chaotických faktů a pak doplnit fantaskní pointu, která všemu dodá potřebný smysl.
Obě povídky spojuje light motiv mozku a také to, že rok úmrtí druhého autora je rokem narození prvního. Někdy příběhy trochu zaskřípou, ale nestalo se tak v mých očích příliš často. Za mně docela fajn obálka, i když mi v zadní části obalu trochu chybí nějaké info o samotném svazku nebo alespoň úvodník. První číslo sešitu Horrory si v mých očích vede dobře.
Fajne věc pro sběratele a horrorové fajnšmekry.

1 03.03.2024

S tvorbou Romana Bílka to mám složité. Když na něj někde povídkově narazím (od Solení ran až po žánrové časopisy), často mě zaujme zvolená zápletka. Náhle však příběh pádí kamsi vpřed, přičemž z mého pohledu míjí místa, která by si zasloužila rozvinout důkladněji - načež příběh často „jen“ skončí. Občas (ale ne vždy) mi zase nesedne mluva postav vzhledem k situaci, kterou prožívají. Na tyto své výtky jsem narážel i zde, nicméně (a to mě opravdu hodně potěšilo) je tento výběr příběhů natolik pestrý a různorodý, že ony neduhy tentokrát tolik nebijí do očí.
Pokud bych zde měl udělat svůj výběr top trojky, rozhodně sem spadá Raport červené kontrolky; smál jsem se co pár odstavců, a to pěkně nahlas. Význačně mě zaujal Frankie notýsek, který zábavnou formou zpracovává pro mě zajímavé téma. A do třetice Švábi v břiše - povídka, kterou jsem kdysi už četl (tuším v některém dílu časopisu Howard) a pamatuji si, že mě už tehdy zaujala; šlo o příjemné osvěžení zasunutých vzpomínek. Takže jo, takto jsem byl nakonec spokojený, všeobecné nadšení chápu a nejde o průměr. Když k tomu připočtu i netradiční zpracování knihy co do vzhledu, zpracování a (což někteří nepochopí) specifické vůně, musím jít v hodnocení o chlup výš. Třešničkou na dortu je fakt, že jsem v samonákladové knize našel jediný překlep (který se pak souhrou náhod dostal i na zadní desku knihy).
Tuto raritu asi jen tak neseženete, ale kdyby ano, jděte do toho!

02.03.2024

Rozhodně jeden z těch lepších a edukativnějších kousků z Děsivé vědy. Tentokrát se nezaměřuje na látku probíranou na školách, díky čemuž odpadá (mylný) výrok, že by kniha jako takto mohla naučit učebnice na školách. Pokud jí ovšem věnujete čas a pozornost, se naučíte obstojně luštit i dešifrovat tajné vzkazy. Vlastně bych řekl, že v tomto ohledu Mazané kódy nefungují jako „letem světem“, ale jdou víc do hloubky.
To se samozřejmě projevuje i na tom, že vtipnost je často nahrazována praktičností, což ale u této knihy není na škodu. Nakonec - tento kus je pro ty, které baví luštění a záhady. Povrchnější čtenáře má potenciál zaujmout, ale není jisté, zda si z knihy něco odnesou. Co se mé osoby týče, tato kniha je pro mě ještě stále užitečná i v osobním životě.
Bude bavit zejména mladé luštitele a milovníky hádanek.

02.03.2024

Mé pocity zůstávají rozporuplné. Na jednu stranu dostaneme typickou Kadečkovku - živé charaktery, zajímavý svět a vtahující zápletku. Nechybí ani typické ingredience v podobě pololidí (v bio i techno smyslu), několika soupeřících frakcí a chemie mezi ústřední dvojicí. Děj je svižný, emoce fungují, dialogy odsýpají. Tentokrát dominuje zejména sci-fi a horrorová složka - a právě s druhou jmenovanou mám problém.
Je fakt, že pokud máte načteno málo či vůbec nic z horrorového žánru (zejména lovecraftovského, inspirace je zjevná), kniha vás možná zasáhne mnohem více, než mě. V příběhu se vyskytují rybolidi, tajemný kult, červovité potvory a další srandy, ale Lovecrafta zde budete hledat marně. Obecně zde temný žánr funguje, takže občas čtenáře (ne)příjemně zamrazí; pravá horrorová hloubka tomu však stále chybí.
Se sci-fi složkou to vypadá mnohem lépe a stejně jako v autorčiných předchozích knihách funguje velmi obstojně. Kniha tak asi do dvou třetin příběhu ve všech ohledech slušně graduje; a pak dojde ke zkratu. Chápu, že to nejspíš mělo být hodně temné - a paradoxně právě proto to pro mě přestalo fungovat. Bez spoilerů se zde nemohu vyslovit, proč to tak vnímám - nicméně součástí problému pro mne byla určitá nemožnost se vcítit do hlavních postav. Samotné finále mě příliš nepřekvapilo, něco takového jsem očekával.
Možná jsem na Chapadla černé hvězdy příliš přísný. V příběhu jsem objevil celou řadu nápadů, myšlenek či zapamatovatelných scén, které fungovaly na výbornou. Epilog je třešničkou na dortu. Velmi nadprůměrná grafika obálky bezpochyby nadchne i toho nejzatvrzelejšího škarohlída.
Doporučuji čtenářům temnějšího sci-fi, weirdu a předchozích knih.

5 27.02.2024

Sice občas slýchávám názor, že nejlepší epochovky jsou autorovy prvotní povídky (ke kterým se časem pročtu), ale román Bestie zatím stále považuji za autorovo nejlepší dílo. Samozřejmě má své mouchy, zejména konec mi připadá trochu násilně propojený a nedotažený. Nicméně tady jsem ochoten přimhouřit oči, protože i nyní, když jsem se k této knize vrátil, mě zaujala vtáhla svou syrovou temnotou. Samozřejmě je zde vnesen i prvek naděje v postavě Attily, s kterým mě příběh navzdory jeho vojenství přiměl sympatizovat.
Zejména části s ústředním vrahem jsou napsané opravu intenzivně; násilí tu nepůsobí „jenom jako“, nýbrž nepříjemně realisticky. Navíc nejde o žádnou glorifikaci hnusu - celá historie vrahovy osoby do sebe logicky zapadá a otázky jsou zodpovězeny (čtenářovy i autorovy). Jakkoli mne běžně příběhy „podle skutečné události“ odpuzují - paradoxně právě tím, co se snaží prodávat jako přednost - v tomto pojetí jde o slušně odvedenou práci. Autor má můj zatracený obdiv, že něco takového dovedl převést (s kořením básnické licence) do literární podoby.
Silný, smutný příběh plný (ne)lidské temnoty.

2 23.02.2024

Výpravy do světa fantazie mě zprvu zaujaly svou obálkou plnou zářivých barev (zejména mé oblíbené zelené, i odstín sedí). Když jsem nakoukl dovnitř, dostalo se mi dalších bizarně zářivých ilustrací. K dovršení všeho byla tato hravá antologie založená na tom, že si z těchto obrázků autoři vybírali, aby podle nich napsali povídku z libovolného odstínu fantastiky. To mě zprvu trochu překvapilo, protože jsem si kdovíproč myslel, že jde o knihu pohádek. Další věc je, že autoři se obrázku místy drželi jen velmi volně či vůbec - a zatímco některé ilustrace si tvůrci zvolili nezávisle na sobě opakovaně, jiné zůstaly zcela nevyužité.
Obsahově je kniha velmi pestrá jak do rozsahu povídek, tak i do použitých žánrů. Některé kusy pro mě neměly jiskru a jiné byly čistě odpočinkové, nicméně pár z nich mě vyloženě nadchlo. Atmosférou starých sci-fi antologií s komediálními prvky na mě dýchnul Starej U'al. Jednoduchým, ale dobře napsaným horrorem s mou oblíbenou tématikou jsou Spory. Svižnou a potemnělou fantasy je kousek U Trollí hlavy s překvapivým twistem v závěru. Zvláštní pozornost si zaslouží i jedna ze dvou nejdelších povídek Vzhůru ke hvězdám!, což je hravé sci-fi bizarro, které na mě plnou vahou dolehlo až po dočtení. Mohl bych jmenovat i další zajímavé kusy, ale tady si dle svého vkusu vybere opravdu každý. Finální bajka O krysoptákovi, co neuměl létat, je skvělá tečka na závěr!
Odpočinková kniha vhodná pro zvídavé multižánrové čtenáře.

2 19.02.2024

Můj e.pochální maraton pokračuje. Tuhle knihu už jsem popravdě četl podruhé a pokud někdy kritizuji samoúčelné násilí, zde udělám výjimku. Právě to se totiž Oni snaží zachytit. Téma násilného chování bez zřejmého motivu a příčiny se v horrorové literatuře čas od času vyskytne - a s železnou pravidelností se u čtenářů nesetká s pochopením. Vlastně ani nemůže být přijato, protože směřuje do míst, kde selhává racionální uvažování a zůstává jen temnota (což je typické pro jakoukoli dobu, v té naší to lze jen lépe vidět). Snad proto se Mark snaží odlehčit toto téma relativně vtipnou zápletkou, autorskou kreativitou či horrorovými odkazy. Evidentně si je zcela vědom, že píše brak a dělá to dobře...
...nicméně tentokrát úplně neudeřil hřebíček na hlavičku. Nemluvím o oněch úmyslných chybách, které autor doporučuje nekritizovat. Dokonce i samotný text je psán čtivě a má drajv. Problém je v tom, že naprostá většina postav (i přes popsání osobní historie) působí ploše a jako evidentní maso na porážku (čímž také jsou). Dokonce se zde vyskytne i alter ego Honzy Vojtíška - známého českého spisovatele horroru - což asi měla být pocta, ovšem počet nepřesností mě bil do očí a realističnost šla do kelu. Nedovedl jsem se přimět příběhu věřit, pouze jsme spolu šli kus cesty. Ale chápu, že autor tyto lapsy z principu moc neřeší a prostě píše (což je mi v jádru sympatické), tudíž se čtenář musí s výsledkem smířit. Každopádně však Mark napsal daleko lepší kusy, než jsou Oni.
Lze doporučit (?) úchylákům, filozofům násilí a milovníkům absurdna.

1 17.02.2024

Série Vymazlených vražd má kvalitativně vzestupnou tendenci. Tady už opatrně v hodnocení přidám, protože tentokrát pachatel není čtenáři úmyslně odhalen od samého začátku. Samozřejmě pokud pominu, že podezřelých není kdovíjak moc. Přemýšlivému čtenáři do sebe detaily zapadnou jako puzzle a většinou je schopen jádro zločinu snadno odhadnout - a přesnější kroky policie to jen potvrdí. V tomhle exceluje zejména první a poslední povídka; je tedy trochu paradox, že mě nejvíce zaujal prostřední příběh.
Stejně jako v předchozích dílech se zápletky točí kolem toho, jak a zda lze daný zločin dokázat (což už jsou věci, ke kterým potřebuje čtenář chybějící data, na která sám nepřijde). Od prvního dílu VV ovšem došlo k „zlidštění“ a některé části příběhu částečně tak ztratily „mechaničnost“ - díky tomu mne vedlejší linky občas dostaly víc, než samotný případ. Čímž nechci nijak snižovat vymazlenost jednotlivých zápletek; až mne trochu mrzí, že jde o poslední část trilogie. Ta svou pověst obhájila i obálkou, na kterou je radost pohledět.
Zaujme fanoušky předchozích knih a příběhů stojících na logice.

1 13.02.2024

Rozhodnutí začít e.pochální maraton právě Zemí kanibalů byla dobrá volba. Některé části knihy jsem před sebou viděl úplně jako film... počkat, ony opravdu filmovými snímky do značné míry inspirované jsou! Dokonce i dvojicí horrorových knih, které kdysi měly specifický vliv na můj literární vkus. Jsem rád, že zdroje své inspirace autor v doslovu otevřeně zmínil, protože jinak by nyní šlo z mé strany o výtku par excelence.
Z toho celkem jasně plyne verdikt. Díky zachycené látce se někde za polovinou děj očekávatelně zvrhává v poměrně syrovou a brutální podívanou. Také je jisté, že pokud už jste látkou kanibalismu načichli v jiných příbězích, nezažijete nic kdovíjak převratného. Za zajímavé považuji zapojení nadpřirozeného prvku, který ale v důsledku hraje spíš minoritní roli. Zkrátka, je to svižná četba plná emocí a nechutností; doporučuje devět kanibalů z deseti.
Pro čtenáře se silnými žaludky bude tento román k sežrání.

2 09.02.2024