Mooneylan komentáře u knih

Jedna z klasik, která zcela minula mé obzory. Poslechla jsem v audio verzi.
Skvělý postapo román, který, kdyby byl DnDčkem nebo RPGčkem, byl by jistě hrán ve variantě "Super Easy". I když přeživší na Malevilu měli mnoho výhod k přežití, bylo moc zajímavé procházet s nimi potíže při nastolení nové společnosti.

2 23.10.2023

Dlouho opomíjená klasika, ke které jsem se dostala až v době, kdy na mém srdci nezanechala až tak hlubokou stopu. Vyslechla jsem v audioknize a zpracování bylo velice příjemné.

23.10.2023

Do knihy jsem se pustila se silnou chutí, která postupně opadávala. I když mám ráda gotické romány a horory, a Taxidermistova milenka mi svým vyprávěním právě tento styl připomněla, nemohla jsem se do ní pořádně zakousnout. Nicméně námět byl skvělý, i když už zkraje titulu celkem předvídatelný. Moc se mi líbily popisy vycpanin do posledních detailů, včetně duševního rozpoložení. Zcela jistě neotřelé zpracování zajímavého tématu.

2 23.10.2023

Asi jako většina lidí, první jsem viděla film Valmont, který mě (léta zpět, jako dospívající dívku), samozřejmě naprosto učaroval. Libertinská doba je pro mě (co do romancí) srdcová záležitost. A teď jsem se konečně dostala ke knize! Tedy, audioknize, kde Dvořák a Cibulková naprosto dokonale namluvili hlavní postavy.
Nebyla bych to já, abych si neposteskla nad některými výrazy, jako jsou "Ach ne, to byla nuda!", nebo "Autor asi nepochopil, co je to romantika.", nebo "To mě vůbec nebavilo.". Mno, jak bych to řekla. Autor tuto knihu napsal v roce 1782. Takže... ehm, pardon, že to není Netflix YA romanťárna... Já jsem naprosto spokojená, kniha měla všechno, co jsem od ní čekala.

3 01.08.2023

Knihu jsem si vzala na dovolenou a musela jsem si jí hodně šetřit, jinak bych jí slupla na posezení. Děj velice rychle ubíhal, zápletka byla čitelná, duchařina skvělá a rodné příjmení "King" z toho kapalo na všechny strany. Za mě spokojenost!

01.08.2023

Mám ráda povídkové knihy. Člověk si u nich odpočine, ale pořád může skákat ze světů do světů a pokaždé se bát trochu jinak. I když jsem se tady nebála až tolik, to přeskakování jsem si užila. Jen škoda, že když jsem knihu četla, za okny svítilo sluníčko a neřádil tam Halloween! :)

2 06.06.2023

Původně jsem čekala opravdu zajímavý horor, ale vzešlo z toho spíše dobře napsané YAčko. I když mě příběh ani nevyděsil, ani neznechutil, celkem jsem si u něj odpočinula.

Co jsem si z knížky odnesla? Asi to, že na práci na zahradě teď nutně potřebuju stejně zdobené nářadí, jakým je ta lopatka na přebalu. :⁠-⁠D

1 27.02.2023

Pan Mercedes mi přišel vždy jako "moc normální" název pro Kingův titul. Proto jsem se k němu dostala až nyní. S "normalitou" jsem měla trochu pravdu. Nemůžete zde čekat nic nadpřirozeného, naopak. Jde o surovou detektivku z pohledu vysloužilého detektiva, který se rozhodně na vlastní pěst polapit vraha, kterému už je všechno jedno. Skvělý příběh, který vás ani jednu stránku nenechá na pochybách o tom, že je King mistrem mnoha žánrů :)

10 13.12.2022

Povídky Kingovi vždycky šly. Těšila jsem se na každou další a říkala jsem si, jak je vůbec možné, že Král dokáže vměstnat tolik hororu, hrůzy a napětí do několika málo řádek. Jenže jako na každém umělci je hrozně moc znát, když se dostane do psychické pohody a celkového klidu. Jeho tvorba už postrádá surovou eleganci hororu. Postupně se z Kingových příběhů stávají skoro až netflixovské vyprávěnky před spaním. Snad nás ještě dokáže Mistr překvapit něčím novým. Nebo toto žezlo už dávno převzal jeho syn...?

6 09.12.2022

Prokletí rodu Usherů a Edgar Allan Poe. Co by se dalo na takové knize zkazit? No, co třeba konec a plytké vyústění celkem dobře budované zápletky? Ach jo... Celou knihu jsem si celkem užívala. Bylo to oddechové, s náznakem tajemna, jistých nadpřirozených schopností a detektivky. Závěr však pocit z celé knihy naprosto smazal. Ale ne něžně, jako se třeba maže tužka měkkou gumou. Ne. Bylo to svázání hrubým provazem, plivnutím do obličeje a hozením do vody. Škoda.

3 09.12.2022

Vypozorovala jsem zajímavý jev. (A určitě jsem objevila Ameriku :D ). Když si chcete přečíst klasickou kingovku, jděte do starších kousků. Tituly nad rok 2000 jsou sice dobré, ale je na nich znát, že je King v psychické pohodě (alespoň částečně) a jeho tituly už nemají takový šmrnc. Jestli chcete dobrý příběh, hledejte v historii Kingových depresí, závislostí a životních krizí, protože tam vznikají ta správná díla. Já vím, je to trochu přitažené za vlasy, ale přesně takhle to funguje ;)
Temná půle je přesně takovým kingovým hororem, který si chcete přečíst, když chcete pravého Kinga. Drsný popis vražd, cesta do hlubin vrahovy duše, rozepsané myšlenkové pochody detektivů a spisovatelova morální dilemata doplněná o pořádnou dávku nevysvětlitelných věcí. Upřímně mě tento kousek vrátil do doby, kdy jsem s Kingem začínala a přesně tímto stylem mě uchvátil. Ach, ty vzpomínky...
(a ne, nebudu sem psát "Vrabci zase letí", i když se mi hrozně moc chce! Dělá to každej a já nejsem mainstream...tak... :D )

7 28.06.2022

Obyčejně, když sáhnu po Stephenovi, čekám horor. Temný příběh, rozervané postavy, morální dilemata, tichou hrůzu našlapující tiše ve vašem stínu... Ale tohle jsem nečekala! Krátký milý příběh o lidskosti, běžných věcech v ne zcela běžné situaci. Pokud si chcete obnovit vnitřní naději v lidstvo a zároveň u toho vnímat genialitu Kingova psacího stroje, jděte do Povznesení ;)

8 20.06.2022

"3,6... not good, not terrible"
I když bych to tady na databázi spíš hodnotila jako 2,5/5.
Elementálové jsou podle mě milý odkaz na klasické gotické romány se strašidelnými domy. Jižanská kultura je tady trochu zvláštně vykreslená a nemyslím si, že zcela správně. Mnoho dialogů je tu psáno na sílu a celý příběh se nejdřív dosti táhne a k vyústění dojde tak rychle a nesmyslně, že než vystrašení jste spíše otrávení. Přitom má titul skvělý koncept i myšlenku, postavy, na kterých by se dal stavět opravdu dobrý horor. Ale autor možná sám psal dílo někde v hlubinách Beldamu a bylo mu tak strašné vedro, že už to prostě jenom chtěl mít za sebou.
Obecně mi přijde, že poslední dobou se z hororu stává spíše žánr odpočinkový, takový na to "letní čtení". Aby vás zaměstnal jen tak napůl, aby zaujal, ale nenutil moc přemýšlet. Co mě ale upřímně děsí na tomto (a dalších titulech), jsou přeložená doporučení na přebalech mistrů Petera Strauba nebo Stephena Kinga. To jako fakt...?
Když to ale vezmu kolem a kolem, jsou Elementálové odpočinkové čtení. Možná i skvělým startem pro dospívající čtenáře, kteří chtějí začínat s hororem z lehka.

15.06.2022

Když jedete do Brna pomocí Českých drah a vaše hodnoty, morálka i duševní rozpoložení se hroutí do lovecraftiánských temnot, není nic lepšího, než sáhnout po pořádném knižním bizáru.
V pořadí druhý nakladatelský počin Medusy vám zpříjemní cestu do kterýchkoliv horoucích pekel. Skoro jednohubkový, hororově weirdový příběh koncipováný jako pocta HPL a vytvořen jako vzteklá a hořká zpověď osobního života autorky na vás dýchne těžkostí, úzkostí, drsnou surovostí a snovým oblakem plným kouzel a krve. Vtáhne vás do magického cyber světa plného strojů a tajemné energie a donutí vás přihlížet nejbizarnějšímu porodu v historii městečka Becher. To vše za zvuku skvěle sestaveného playlistu, který je pro vás díky QR kódu a vkusu samotné autorky k dispozici na zadní straně titulu.
Takže Romane, moc díky za výbornou literární svačinku! Co bude k večeři? 3:)

6 15.06.2022

Spirály mě provází celý život, ale nikdy mě nenapadlo na ně nazírat z té druhé strany, z té strany hororu.
Příběh malého města nakaženého spirálou vám tento útvar vypálí do mozku a donutí se zamyslet nad tím, čím jste ve vašem životě nakažení vy sami? Čemu se podřizujete, co ve vás vyvolá touhu se přeměnit a co po vás zanechá stopu (byť jen jako spirálový kouř na obloze)?
Kromě obsahu samotného vás na této japonské manze uchvátí i to, jak mistr Junju Itó v hororu zachytí i tak obyčejnou věc jakou je spirála. Rozhlédněte se... trojúhelníky určitě něco kujou!

6 11.06.2022

No dobře, tady jsem to vzala při své cestě za klasiky trochu zkratkou, neb Obraz Doriana Graye jsem četla už na střední :D Ale co Cantervillské strašidlo? Krom toho, že jsem ho znala jen jako filmovou adaptaci s panem Bartoškou a paní Bohdalovou (díky Mikýřovi už slyším jen "Jiřinkoooooooooooooo" :D ), jeho knižní verzi jsem spolkla při jediné jízdě metrem. A co o strašidlu říct? Je v depresi (a není divu!), chce se vám ho pohladit a nalít mu sklenici horkého kakaa, zabalit ho do deky a pak po špičkách odejít do druhé místnosti a hlasitě se celému jeho osudu zasmát. Celá povídka je opravdu humorná a vážně si u ní odpočinete, pokud hledáte satiru na konzumní americkou společnost stojící proti tajuplné a mlhou zahalené britské smetánce.

2 11.06.2022

Ray Bradbury byl mojí další zastávkou na cestě za doháněním klasiky. Já vím, já vím. Správný knihomol by si měl klasiky číst už tehdy, když mu je diktují školní osnovy, ale já holt byla rebel a četla si pod lavicí komiksy (nebo hrála DrD), místo povinné četby. Ale teď vše napravuji, tak se pojďme mrknout na dvě hitovky "dospělýma" očima.
451 STUPŇŮ FAHRENHEITA
Jako závislák na knihách snad ani nemusím popisovat tu tíži celé atmosféry, kdy se pálí knihy a s nimi i obrovský kus kultury, znalostí a svobody. Krátký, v utopii vybudovaný příběh, ve vás vyvolá zmar, depresi a naději...a pak znovu zmar, kdy si říkáte, že ke stejnému konci beztak svou "pokrokovou" myslí a snahou nikoho neurazit nevyhnutelně spějeme...
MARŤANSKÁ KRONIKA
Vlastně jde o stejný pocit, jako z předchozího díla, jen v tmavě modrém. Lidstvo kolonizující Mars ze začátku chápete. Jejich nadšení je setřeno, nechápete co se děje a chvíli je vám pozemšťanů líto... ale potom? Možná je dobře, že nás ještě nekontaktovaly (opravdu ne?) jiné druhy života. Protože bychom je nejdřív rasisticky odsoudili, pak bychom se jim snažili vzít půdu, potom jim prodat levné párky u silnice a potom je prostě a jednoduše vyhladili...

Možná si říkáte - Mooney, come on! Tolik pesimismu v jedné reakci na sci-fi? Well, bohůmžel. Měla jsem co dělat, abych knihu dočetla bez toho, aniž by se mi dělalo zle z lidstva a ze sebe samé. Abych nepropadala hlubokým myšlenkám o lidstvu a o tom, kam jako druh spějeme. Možná by takovou knihu měl každý alespoň jednou za rok přečíst, abychom měli o čem přemýšlet. Třeba bychom se přestali nudit, tvořit nadbytečné věci/myšlenky a zastavili se nad samotným životem a řekli si: Mno, tak tohle jsme pos*ali...

1 11.06.2022

O Švejkovi jsme se učili, o Švejkovi jsme slyšeli, Švejka citujeme, když voláme "Na Bělehrad!" nebo "...žral, kdybys mi dal." Ale ruku na srdce, kdo ho kdy doopravdy četl? Já určitě ne :D Až nyní, kdy jsem si tuto klasiku poslechla ve formě audioknihy, vyprávěné mistrem Werichem. Konečně dostal Švejk i jiný tvar, než mu vtisknul nezapomenutelný Rudolf Hrušínský. Jestli ještě váháte nad čtením klasiky, sáhněte po audioknihách. Ulehčí vám život a rozšíří obzory! :)

11 01.04.2022

Když jsem o Rybách slyšela (poprvé cca před třemi lety), říkala jsem si, že to bude pěkná blbost. Chodící ryby? Cože? Ale jak už to u hororových mang bývá, tak z původního tématu, které může být tak trochu cringe s přitaženým culíkem, se vyklubal luxusní příběh. V dnešní době by mi vlastně nepřišel ani až tak nesmyslný (ha, ha....ehm). Skvělé jsou i trešničky na dortu v podobě dvou krátkých horůrků na konci titulu. Zcela doporučuji k odpolední kávě, která přerazí ten odporný hnilobný puch...

2 01.04.2022

Abych se přiznala, některé pasáže jsem si musela přečíst dvakrát. A to hned ze dvou důvodů. Ten první, horší z nich, byl zamotanost celé situace. Někdy se nedalo na první dobrou odhadnout kdo je kdo a k čemu směřuje. Druhý, ten lepší, byl naprostá dokonalost kreseb. Obzvláště těch, které se odehrávaly v pralese.
Černá orchidej je zásadní komiks, který, dalo by se říct, formoval Gaimana k sepsání série Sandman. Snovost, absurdnost a éteričnost celého příběhu jen volá po pánu snů! A Batman je jen třešinka na dortu ;)

2 17.12.2021