moonell komentáře u knih

Backman ždíme a pumpuje slzy víc jak pořádnej hollywoodskej doják a já mu to celou dobu žrala i s navijákem. Chtěla jsem něco odlehčenýho a nebyla ani trochu připravená na tohle švédský mono no aware v podobě mrzutýho dědka se Saabem a diverzního ansámblu, před kterým by se zastyděl celej Netflix.
Ano, čerpá to klišé a hraje na city, ale je mi to jedno. Sedlo to jak prdel na hrnec.

5 25.04.2024

Dostat se tak k téhle knize jako dítě, myslím, že bych se zbláznila radostí. Třeba jednou to štěstí zprostředkuju nějakým mladším generacím. Do té doby bude muset stačit, že i jako dospělá jsem zvládla několikrát pobreknout.

1 16.04.2024

Pasáže s intruzivními myšlenkami byly hodně nepříjemný, ale jako člověk s OCD jsem ráda, že autor s OCD dal život postavě s OCD. Po dějové stránce mě kniha nijak zvlášť neuchvátila, ale za interní pochody a ruminace Holmesy 10/10.

2 11.04.2024

Můj vztah k Soukupové je trochu zvláštní. Na jednu stranu mě totiž rozčiluje, jak píše, jsou i (pro nedostatek lepších slov) lyričtější způsoby, jak vytvářet dojem toku myšlenek a autorka se občas moc neobtěžuje s rozsáhlým slovníkem, díky čemuž členové rodiny ve svých niterních projevech místy splývají a působí jen jako určité výhonky sebe navzájem. Ale možná je to záměr, co já vím. Koneckonců vlastně výhonky jsou?
Nicméně realističnost, které byla schopná docílit ve faktických interakcích mezi postavami, mi vyrazila dech už potřetí. Cítila jsem místy nasrání na Veroničiny rodiče pomalu intenzivněji než na ty svoje.

5 31.03.2024

Pratchettův archetyp idiota, který vůbec není idiot je mi s každou další Zeměplochou víc sympatický. Nakombinovat středověk, laciná klišé fantasy, filmů noir i detektivek, téma rasismu a sexismu, celý to zasypat britskou suchostí a voilà, pejsek s kočičkou upekli velice solidní dort.

5 28.03.2024

Nějak se ne a ne naladit. Možná by bylo potřeba u Šiktance zvolit start na začátku, vyvíjet se s ním? Takhle jsem si z toho odnesla jen pár hezkých obratů, které mi nepřeletěly hlavu, a spoustu kaleidoskopického zmatení.

Starý, třikrát ohřívaný život
rozšuměl se na plotně
...
Blázen, mám ještě na všem lešení!
...
A pořád jsou věci, které přivoláš jen
mlčení.

02.03.2024

Cunningham je americký Kundera emocí, kdyby ovšem Kundera nebyl tak zatraceně sexistický a homofobní.

Nesnesitelná lehkost bytí na člověka dopadá ze stránek v naprosto nestřežený momenty. Nedokážu tu hořkost, křehkost přetavit do slov. Jen ve mně zůstává viset. Cunninghamovská melancholie, neurčitá nostalgie po životě, který jsem nikdy neměla. Nevysvětlitelná úzkost, nekonečný příval pocitů, který rozbíjí hlavičky hřebíků.

4 01.03.2024

Začalo to slibně, ale nezvládlo to tempo, není to dotažený. Vytváření konceptů postav a celého světa, který potenciálně mohl být zajímavý, ale zůstal jen dvojrozměrný, načrtnutý, šuplíkový. Nedochucený.

5 17.02.2024

Mám Plíhala ráda, leč spousta z jeho humoru zestárla nehezky. Nemyslím si, že jakákoliv jeho slova kvetla ze špatných úmyslů, zkrátka jsou místy jen sociálním odrazem dřívější doby, po které si nijak nestýskám.
Hračičkování mu ovšem nikdy upřít nelze.

05.01.2024

Myslím si, že by kniha potřebovala být delší. Ne ve smyslu příběhu, jen propracovanosti, budování světa, vtahování do reality Hill Housu. V první polovině jsem se nemohla odtrhnout, v druhé mě autorka místy ztrácela kvůli náhlé změně v tempu. Pořád si myslím, že se jedná o výborně napsaný román, jen bych ze své redaktorské deformace autorku tlačila vyždímat ze sebe víc :)

2 04.01.2024

Náhodný úlovek v knihovně. Občas se vyplácí soudit knihu podle obalu, tichá voda rozemlela všechny břehy mých standardních proudů. Mám ráda, když se mi tříští zkameněliny uvažování o útesy cizích myšlenek. Dopadla jsem z výšky a nečekaně, brní mě holeně.
Chci ji mít v knihovně a učit se některý verše nazpaměť. Šla hodně hluboko, zdála se blízko. Děkuju.

28.12.2023

Možná jsem ji přečetla moc mravenčím tempem a něco mi uniklo. Jsem si tím poměrně jistá.

15.12.2023

Politicky zahořklé dobové porno. Místy zajímavé myšlenky a hluboce propracované vnitřní pochody postav, místy neuvěřitelně otravné stížnosti vypravěče/autora na úpadek společnosti a proměnu prostředí, genderových rolí a třídních poměrů. Konec podivně otevřený interpretaci. V některých úsecích šel autor natolik za hranice tehdejší morálnosti, že se to nějak záhadně dotklo i mě o téměř století později. Znovu ji číst nebudu, ale jako otisk poválečné Anglie velice zajímavý kus trilobita usazený v jantaru.

2 13.07.2023

Kdysi v pravěku jsme si s Timem komentovali a kritizovali básně na psancích. Teď je z něj slamer a ze mě knižní redaktorka; různý konce téhož lana, životní dráha dokonána (?), ale jeho poezie pořád dští známou melancholickou nostalgií a obrazy, které občas musím zkoumat natřikrát, abych si byla jistá, že se mi nerozkutálejí jako skleněnky mimo zamýšlený cíl.

25.06.2023

Jsem zatím přibližně ve čtvrtině knihy a velice zvědavá, jak se bude po dějové stránce vyvíjet dál, ale do háje, kdo tohle překládal a redigoval? Jedna věc je, že překladatel naprosto zjevně nezvládá ani základní idiomatické fráze (No shit přeloženo jako Ani hovno, například), občas jsou přeložené názvy písniček a podniků, ačkoliv k tomu vůbec nemělo dojít (Denny's, Mambo no. 5), celkově nechytá Kingův vernakulár a kvalita překladu občas přímo brání porozumění a mění význam původních myšlenek, ale že to prošlo i přes redaktorku a korektora v takové podobě? To si toho vážně nikdo nevšiml? Vůbec nemluvě o překlepech, zdvojených pomocných slovesech, zájmenech a podobně. Beta nemá až tolik tahajících autorů a King je bezesporu největším z nich, věřím tomu, že by redakční posádka měla věnovat mnohem víc času a pozornosti někomu tak klíčovému pro svůj provoz.

K obsahu, který je značně zprzněn překladem a editací: King zvolil slušný rozjezd, ale myšlenky nedotahoval, neutahoval a postupně se mu rozmotávala příze, konec uspěchaný a vyznívající naprázdno. Škoda, je to bohužel můj dojem z většiny jeho tvorby posledních let. Nějak to skřípe, brachu.

5 04.06.2023

Kdyby to tak šlo víc do hloubky, víc rozdráplo povrch a vykrvácelo, vyhnisalo ven. Možná je ve sbírce málo kusů? Možná úspornost poskytuje menší prostor hnusu? (Ha, nechtěný rým.) Těžko říct. Náznaky solidní.

03.06.2023

Trochu tomu v koncovce došel dech, to mi bylo líto, i linka se závislostmi mi přišla lehce nedotažená, možná nedomyšlená. Ale jinak velice nečekaně intersekcionálně feministické dílo od bílého muže v osmdesátých letech, nestačila jsem zírat. Šachové pasáže byly velice umně zvládnuté, s trochou snahy bylo možné si některé partie přehrát víceméně celé.
Nesouvisející, ale přece trochu - byla jsem velice příjemně překvapená tím, jak málo netflixové zpracování zasáhlo do děje i myšlenek, až na pár výjimek víceméně šlo obraz od obrazu (konec vynechme, tam to ujelo někam mimo).

4 02.06.2023

Soukupová mě vyfackovala ze čtenářské letargie, takže jsem jí vděčná už jen za to. Zhltala jsem všechny tři novely v rozmezí několika dní a z každé odcházela s jinou příchutí slovanského zoufalství a deprese. Způsob psaní, který tu někdo kritizoval, mi připadá naopak dokonale podtrhující, sedící k lehce chaotickým skokům v myšlenkových i vyprávěcích procesech, ladící s celkovou náladou textů. Pokud by po mně někdo chtěl, abych vybrala jeden z kusů jako oblíbený, zaboha bych nebyla schopná, všechny mají něco svého, něco dokonale rozbitého, nedotaženého, smutně skutečného. Zůstává se mnou po dočtení pocit, kterému nedokážu dát patřičný tvar.

9 29.05.2023

Podezřele feministické na svou dobu, zvlášť pokud vezmeme v potaz to, že hru napsal muž (byť tím mužem je Wilde). Je to možná příliš melodramatické v nějaké momenty, ale to snadno odpouštím vzhledem k době publikace.

1 24.05.2023

K osvětě dobré, myslím si. Zvlášť pro lidi, kteří nemají s duševní nemocí zkušenost, případně se s ní sami potýkají v ne zrovna ideálním prostředí. Těžko objektivně hodnotit, i vzhledem k počtu autorů a témat, takže hodnotím záměr.

13.05.2023