Moncele komentáře u knih

Je až neuvěřitelné, kolik se v této tenké knížce nachází zajímavých myšlenek - o lidském životě, rodině, herecké pokoře a kumštu vůbec. Knížku jsem objevila v místní knihobudce a když jsem si ji odtud odnášela, v hlavě mi zněl sametový hlas pana Moravce. Protože právě skrze jeho hlas, zejména jako dabéra, jsem ho vždy vnímala. Myslela jsem si, že ji po přečtení do knihobudky vrátím, ale ne, nechám si ji. Naopak budu pátrat ještě po pokračování, pokud se autorka a pan Moravec sešli tak, jak to bylo v závěru knihy naznačeno.
Citat o mládí a mladých lidech: Já myslím, že i dnes kantoři a profesoři, kteří tomu rozumějí, ty mladé nepodceňují, protože vědí, že jsou vnímaví. Doba je sice jiná, možná nelítostnější, ale mláďata si určitě vědí rady.

2 21.11.2023

Kolik smutku je tak akorát? Těžká otázka, velice individuální záležitost... Hlavní hrdinka Amanda prožila obrovský šok a ztráty, jejímu přístupu k smutku se vůbec nedivím. Podstatu jejího žalu se dozvídáme postupně, postupně se odkrývá život její a jejich nebližších. Krátké chvíle štěstí vystřídala bolest a smutek. Amanda však není sama, má na dosah lidi, kteří smutní také, také se musí se svým smutkem a ztrátou vypořádat... Velmi zajímavá kniha, doporučuji.

8 17.11.2023

Tuhle útlou sbírku básní, složenou z dalších autorových sbírek, jsem rozečetla začátkem října tohoto roku, kdy jsem se chystala na divadelní představení Dům Bernardy Alby v pražském Vinohradském divadle. Chtěla jsem se trochu naladit na Španělsko, jeho horko, písek a vůně. A toho se mi čtením Lorcových básní vrchovatě dostalo (s výjimkou básní ze sbírky Básník v New Yorku se mi líbily téměř všechny...). Ač jsem knihu po uvedeném divadelním kuse odložila, moc ráda jsem se k ní vrátila a dočetla ji. Asi nejvíce, vzhledem k neznámému místu hrobu básníka, na mě zapůsobila báseň Memento:
"Až já jednou umřu,
s kytarou mě pochovejte
v písku, tam vám usnu.... Jednou, až já umřu!

3 17.11.2023

S panem Valeriánem jsem měla možnost setkat se v březnu tohoto roku na Knižním festivalu v Ostravě, kde byl přítomen na jedné z besed a v jejím průběhu pozván na pódium jako emeritní policista. Až dodatečně jsem se dozvěděla, že je autorem, resp. vypravěčem skutečných kriminálních příběhů z knihy Bratrstvo tajných hrobů, kterou jsem právě před chvílí dočetla. Některé z těchto příběhů jsem již znala, a to z různých krimi podcastů, některé pro mě byli novinkou. Hodnotit obsah této knihy hvězdičkami, vyjadřujícími jak se mi líbila, se mi docela příčí, proto to neudělám, ale jednoznačně byla zajímavá. Souhlasím s komentáři níže uvedenými, že si kniha zasloužila lepší redakci a korekturu. Co jsem na knize velmi ocenila, byly názory týkající se nedostatků české justice při posuzování výše trestů. A ještě jednu věc oceňuji, a to, že kniha vyšla v edici Victima, což znamená "oběť"...
"Všechna práva a nároky obžalovaného, jeho obhajoby, jsou náležitě opečovávány... Naopak zavražděný člověk je jen položkou, faktum bez vývoje. Jeho rodinný příslušník, přesně řečeno pozůstalý, má zase hodnotu jako případný svědek - jakmile skončí výpověď, nikoho už nezajímá. Je to nespravedlivé a je potřeba na to stále upozorňovat..."

Kniha mě před dlouhou dobou, jako správného knihomola, zaujala svou anotací - žena plánující emigraci z rodné země zachraňuje svou knihovnu. Rozečetla jsem ji letos při návštěvě Slovenska, konkrétně Košic. Jelikož z východního Slovenska pocházím a studovala jsem v 80-kách v Bratislavě, byl mi děj knihy více než blízký. Na první pohled hmotně zabezpečená vysokoškolská kantorka zvažuje vše pro a proti emigraci z Československa do tehdejšího západního Německa, protože její touha po svobodě je silnejší... Rozhodování ale není jednoduché:
"Sloboda. Stačí ak malý utláčaný neslobodný človek prekročí hranice a už sa aj zmení na slobodného? Na druhe strane čiary sa zrodí nový človek?"

1 05.11.2023

(SPOILER) Vzhledem k tomu, že legendu o třiceti šesti spravedlivých znám, množství odkazů na Bibli a jiné náboženské texty mě vůbec nepřekvapilo, ani nenudilo. Příběh byl přiměřeně napínavý, těšila jsem se na každou novou kapitolu. Prostředí chassidských židů v New Yorku, prostředí velkého deníku a pátrání po pachatelích na první pohled obyčejných vražd jsem si užila. Váhala jsem mezi oceněním 4 nebo 5 hvězdičkami, nakonec jsem se přiklonila k 5 hvězdám, a to hlavně kvůli závěrečnému konfliktu, i když jsem své podezření o "šedé eminenci v pozadí" měla již dříve. Obvykle nevybírám knihu podle obalu, ale tento mě v místní knihobudce zaujal na první dobrou. A když jsem dnes knihu dočetla, pustila jsem si televizi, kde zrovna běžela Ďáblová lest... Doufám, že to byla jen náhoda, a konec světa je ještě v nedohlednu... Myslím, že kdo po knize sáhné bez předsudků a s otevřenou myslí, nebude zklamán. Přeji hezké počtení!

2 20.07.2023

Tuhle útlou sbírku básní slovenské básnířky jsem objevila zcela náhodou na nějakém knižním e-shopu, kde, přiznám se, mě zaujala zejména svým poněkud dlouhým názvem. Byla jsem zvědavá, zda básně, v ní prezentované, jsou taky tak dlouhé... Zklamaná jsem určitě nebyla, některé z básní byly delší, obsažnější, jiné naopak kratší a údernější. Byl to zajímavý exkurz do slovenské básnické tvorby, ač tyto texty obsahují odkazy na místa v Praze, jelikož vznikaly za jejího stipendijního pobytu v tomto městě, jak je uvedeno v závěru knihy. Nejvíc na mě zapůsobil text o nádraží Praha - Bubny...

03.07.2023

Letošní červen jsem pojala jako měsíc, ve kterém budu číst knihy o Francii, knihy francouzských autorů, o francouzském stylu života. Sáhla jsem proto i po knize Jiřího Žáka ... na slovíčko, Francie. Užila jsem si spoustu krásných myšlenek, pocházejících od francouzských osobností jakými jsou spisovatelé, herci, zpěváci, se kterými se autor ve svém životě potkal. Dozvěděla jsem se informace o Borisi Vianovi, zajímavosti ze života Jane Birkin, která, ač Angličanka, je s Francií nerozulučně spojena, o historii divadel Bobino a Olympia. Celá kniha pro mě byla hodně inspirativní, jsem ráda, že jsem si ji před časem koupila ve výprodeji v místní knihovně. Určitě doporučuji k přečtení.

3 17.06.2023

Hledání lásky, vášně... Hledání života...

2 15.06.2023

Poslouchala jsem jako četbu na pokračování na ČRo, i když mám tuto knihu i v papírově podobě, a to už několik let. Nebyla jsem schopná se k jejímu přečtení dokopat, takže jsem formu audioknihy moc uvítala. Vasil Fridrich jako interpret textu byl zvolen velmi dobře, byl to bod, který přispěl k tomu, že jsem text poslechla až do konce. Nebyl to úplně můj šálek čaje, byť uznávám, že poselství této knihy je docela čitelné a shrnula bych to jednou větou: Válka je vůl!

3 15.05.2023

První dočtena kniha roku 2023. Řadím tuhle knihu do mé vlastní kategorie, které říkám "knihy na noční stolek". Kromě této knihy do ní řadím knihy povídek, fejetonů apod. Je to proto, že tyto knihy nelze číst systémem start-cíl, ale právě pomalu a jednotlivé části knihy si vychutnávat. Pověsti, příběhy i informace o stavebních stylech, kterými jednotlivé domy prošli, se mi líbily. Souhlasím s tím, co bylo napsáno níže, že kniha je dobrou pomůckou při procházkách Prahou,

3 07.01.2023

I když jsem si uvědomovala, že jde o zkrácené verze románů uvedených autorů, jsem nyní na velkých pochybách, zda lze bez uzardění vynechat v knize Toxin, v porovnání s jiným vydáním, cca 80 stran... Přečetla jsem si ještě pár úvodních stran z románu Až za hrob Dicka Francise, nevypadá to špatně, ale asi sáhnu po plné verzi. Knihy Mary Higgins Clark mám ráda, takže si zde uvedenou "verzi" raději taky přečtu jako "plnou"... Příslib lásky mě už dle názvu neláká, a tak vracím knihu "Nejlepší světové čtení" tam, kde jsem ji vzala, a to do knihobudk a obsah knihy nehodnotím. Snad si svého čtenáře najde.

(SPOILER) Přiznám bez mučení, že kniha mě v místní knihovně zaujala zejména obálkou a popiskem na ní, tj. "skutečný příběh", což bohužel asi není tak zcela pravda. V tomto můžu s komentářem čtenáře Mistames jen souhlasit. Na druhou stranu mě velmi zaujala forma románu, tj. krátké kapitoly, úvodní informace o obsahu kapitoly. Zaujal mě taky úvod románu, tj. jak se autor (údajně) k příběhu dostal. Některé věci se mi zdály hodně přitažené za vlasy, ale budiž. Téma útěku z protektorátu a život přeživších holokaust bylo zpracováno již mnohokrát, toto je zase z jiného úhlu pohledu. Když jsem si tedy v hlavě srovnala, že jde o fiktivní příběh, musím uznat, že to nebylo nezajímavé. I tak ale váhám, jaké hodnocení k tomuto komentáři vlastně přidat...

Tak tohle pro mě byla jízda! Nevadila mi rozervanost hlavního hrdiny, vždyť lidé občas v životě nadělají přešlapů a bot, se kterými si pak nevědí rady. Nevadila mi hovorová čeština, všimla jsem si, že kniha není napsaná ve spisovném jazyce až po pár stránkách. Užila jsem si v podstatě vnitřní monolog vypravěče, jeho vzpomínky, běsy a frustrace. A zároveň jsem obdivovala jeho odvahu, že ač neustále v lihu, přece jen se sebral a alespoň se pokusil podívat se své minulosti do očí. Ráda si od autora přečtu něco dalšího.

9 06.08.2022

Jedním slovem? Super!

25.07.2022

Koupeno spíše ze zvědavosti, přečteno za pár hodin v jedno sobotní odpoledne. A můj dojem? Jsem zcela jiná věková skupina, než autorka, nejsem ani žádný odborník na poezii, ale ona se svými verši dotkla něčeho, co mám pořád hluboko v sobě, i když jsem si myslela, že mám vše již vyřešeno. Láska nezná hranic v žádném ohledu, ať jde o věk nebo přístup k životu nebo plynutí času, ta nenaplněná bolí všechny stejně...

2 09.07.2022

Přiblížit se tvorbě a stylu Arnošta Lustiga je pro mě nesmírně obtížné, a tak jsem uvítala "přečtení ušima" a knihu jsem poslouchala jako četbu na pokračování na ČRo v úžasném podání pana Josefa Vinkláře. Souhlasím s většinou zdejších komentářů, to téma je nesmírně obtížné a skličující, ale myslím si, že člověku dá mnohem více témat a otázek k zamyšlení, než knihy, které dnes o holocaustu vychází. Snad někdy dospěji a dorostu k tomu, abych si knihu přečetla i v papírové podobě, kterou mám doma...
"Život patří živým..."

4 04.06.2022

Tak tohle bylo tak milé! Paní Hermanovou si pamatuji už jako dítě. V té době to byla již dáma v letech, ovšem vždy elegantní a okouzlující, udivující pružností těla... Tahle útlá knížečka, kterou jsem mimochodem objevila v knihobudce, mi přiblížila paní Ljubu jako nesmírně vtipnou ženu a kamaráda, které nezkazí žádnou legraci. Oceňuji bohatou foto přílohu, přímo z archivů Ljuby Hermanové a kresby Ondřeje Suchého.

2 29.05.2022

Nyní jsem poslouchala jako audioknihu v úžasném podání Vilmy Cibulkové a Jana Šťastného. Knihu jsem četla jako dítě a moc ráda jsem si to v rámci čtenářské výzvy zopakovala. Nevzpomínám si již, co mě nejvíc zaujalo jako dítě, ale nyní se mi nejvíc líbilo, že jednotlivé mýty a legendy na sebe plynule navazovaly. A příběhy o Trojské válce mi připomněly velkofilm Trója s Bradem Pittem...

12 01.04.2022

Když jsem si přečetla první kapitolu, myslela jsem si, že kniha skončí nedočtena v knihobudce. Četla jsem ale dál a postupně jsem ji vzala na milost. Myslím, že tato kniha je určena spíše "ženám určitého věku", než ženám a dívkám vysloveně mladým. Nejde určitě o nic extra vyjímečného, ale pár zajímavých věcí tam žena určitě najde. Asi hlavní "poselství", které jsem si z této knihy odnesla je, že žena o sebe má přiměřeně pečovat v jakémkoliv věku, ať je tlustá nebo tenká, pracuje ve fabrice nebo na vysokém postu jako manažerka. A péče nezačíná a nekončí u vlasů nebo nehtů, neboť krásný obal bez krásné lidské podstaty je k ničemu...

01.04.2022