Moncele komentáře u knih

Kniha byla výletem mimo mou komfortní zónu, ale jsem za její přečtení ráda. Zajímavá zápletka, zajímavé prostředí. Bavilo mě množství vnitřních monologů hlavní postavy, několik zajímavých myšlenek jsem si poznačila, ač bych to u thrilleru snad ani neočekávala...

1 09.04.2021

Knížka je velmi útlá, má dvě části, a to I. Básně z pozůstalosti a II. Rozhovory s bohatou fotografickou přílohu, která tvoří pomyslný předěl mezi uvedenými částmi knihy. Pro porovnání tvorby mladé Vladimíry (17 let) a básní z její pozůstalosti slouží básně publikované v časopise (pravděpodobně Květy). Fotky pochází jak z období 60. let z Prahy, tak i z let pozdějších, kdy žila ve Francii (Paříž, Burgundsko, Cévennes), kde se potkala se zde žijícími emigranty z tehdejšího Československa. Rozhovory zahrnují jak vzpomínky na českou kotlinu, tak i na život v emigraci. Kromě psaní se Vladimíra Čerepková dle svých slov věnovala i výtvarnému umění, měla několik výstav. Momentálně mám rozečtenou knihu o autorce od Alice Horáčkové, časem bych si ráda přečetla i další básně Vladmíry Čerepkové.

5 13.03.2021

První stránky knihy ve mně budily dojem, že jsem sáhla po špatném příběhu. Jak ale příběh plynul, ukázalo se, že i popis dětství autorky v Caracasu byl důležitý, protože dokreslil vztah otce a dcery. Dcery, která měla množství otázek a otce, který na ně neposkytoval odpovědi. První vrchol příběhu pro mě byl "návrat" do Prahy, ani teď však nebyla tajemství odhalena. Muselo uběhnout ještě hodně času, kdy autorka sama, za pomoci písemných dokumentů, fotografií, hledání přes sociální sítě a za pomoci rozvětvené rodiny, rozeseté v podstatě po celém světě a přátel, příběh v celé jeho hloubce odhalila. Na knize oceňuji i skutečnost, že i když autorka nežije v Evropě, uvedla ve své knize nejpodstatnější informace o druhé světové válce, holocaustu a zejména situaci v Terezíně. Každé její zjištění bylo střípkem i do mé mozaiky vědomostí. Druhý vrchol knihy pro mě byl pobyt autorčina otce v Berlíně, musela jsem ho obdivovat, byl to vrchol odvahy. V závěru knihy se autorka zamýšlí nad tím, zda vše, co její otec prožil a jak to na jeho charakter zapůsobilo, bylo předáno i jí a jejím dětem... A ještě jedna zajímavá myšlenka ze začátku příběhu, kdy autorka popisovala důvody, pro které poněkud odsunula pátrání po minulosti, a to, že musela být silná pro své děti, protože nevěděla předem, jakým způsobem pravda jejich život zatíží. A i když od těch temných dob uplynulo hodně vody, příběhu lásky, odvahy a rodinné vzájemnosti to jen přidalo na pravdivosti. Přeživší holocaustu a války své prožitky zatlačili do zapomnění, ale my bychom zapomínat neměli...

10.03.2021

Tentokrát byl více bojů, ale přesně ve chvílí, když toho na mě bylo moc, nastoupila nějaká ta romantika a lidské osudy... Bylo to velmi dobré, určitě budu ve čtení série pokračovat.

4 16.02.2021

Jsem moc ráda, že jsem se k této knize dostala. Bylo to velmi zajímavé čtení, od rodinné historie (a v podstatě i anamnézy), přes počátky profesní kariéry až po příklon od novinařiny k spisovatelské dráze. Život Oty Pavla nebyl vůbec jednoduchý, jeho konec byl trpký. Hodně mě zaujal vztah mezi Otou Pavlem a Arnoštem Lustigem, o tom si určitě ještě nějaké zdroje vyhledám. Znám film Smrt krásných srnců, teď si ráda přečtu i povídky, na základě kterých vznikl. Vysoce hodnotím množství zdrojů, které autor Aleksander Kaczorowski v závěru knihy uvedl, jakož i stručný přehled života Oty Pavla tamtéž. Je vidět, že autor je novinář a práce se zdroji mu není cizí.

2 07.02.2021

Jedním z úkolů v čtenářské výzvě na sociální síti bylo přečíst knihu povídek. Původně jsem uvažovala o Krvavém Bronxu, ale jeho anotace mě nějak zvlášť nezaujala, tak jsem sáhla po knize povídek jednoho z uváděných autorů, tj. Michala Sýkory. Navíc jsem si už delší dobu chtěla od něj něco přečíst, protože znám televizní zpracování jeho románů a postava Velké Sovy se mi moc líbila. Nejhorší obavy byly výborné, každá z těch povídek měla zajímavý příběh. Musím se přiznat, že nad povídkou, která dala celé knize název, jsem se zpočátku ušklíbla, protože jedna z hlavních postav mi byla krajně nesympatická, ale naštěstí jsem se hodně spletla... Doporučuji.

3 10.12.2020

Když jsem si knihu vyzvedla v knihovně, byla jsem překvapena, jak je útlá. Přečetla jsem ji za pár hodin dnes odpoledne. Co k tomu říct... Snad jen pár slov: příběh ze života. Jen by mě zajímalo pokračování, zda se slova změnila v činy...

2 04.12.2020

Možná jsem očekávala více popisů Vídně a samotného hotelu Sacher, ale jako oddychovka to bylo velmi dobré. Sympatická hlavní postava, dobře vykreslené postavy, které se v ději pohybují. Spousta voňavých sladkostí (naštěstí jen na papíře...). Ráda si přečtu i druhou knihu autorky po jejím vydání u nás.

1 04.12.2020

Tip na přečtení této knihy přišel od dlouholetého zpravodaje Českého rozhlasu (možná i České televize) ve Francii Jana Šmída, který se o ní zmínil v jednom rozhovoru. Je až neuvěřitelné, kolik je možné napsat o jedné pařížské ulici, když se umíte dívat, umíte se ptát a máte rád lidi. Každá kapitola je vlastně příběh sám o sobě, kdy pojítkem je ulice Rue Des Martytrs, její barvy, vůně a hlavně lidé, kteří tady žili a žijí své životy. Doporučuji, luxusní záležitost, získáte i další náměty na knihy, filmy nebo hudbu, kterou žila tato pařížská ulice. I když se ulice mění, poslední kapitola dává tušit, že její duch přežije...

2 31.10.2020

Na knihu jsem narazila úplnou náhodou v našem knihkupectví před několika lety. Když jsem asi před třemi týdny přerovnávala knihovny, uplatnila jsem při třídení knih novou fintu: knihy, které jsem ještě nečetla, jsem si dala pěkně po ruce, na viditelné místo, abych se k nim dostala co nejdříve... A toto byla první z nich, kterou jsem si vybrala ke čtení. Musím říct, že mám moc ráda historii, příbehy lidí a jejich osudy. I když v knize je každému z herců věnováno jen pár stránek, oceňuji, že mě kniha vybídla k dalšímu pátrání a zkoumaní jejich života...

1 09.08.2020

Přiblížit se tvorbě Arnošta Lustiga, jeho povídkám, novelám a románům, se mi zatím nedaří, i když mám v knihovně několik jeho knih. Tak jsem si řekla, že to vezmu hákem přes informace o jeho životě a sáhla jsem po vzpomínkové knize autora, který s panem Lustigem strávil jistě krásné a na životní zkušenosti bohaté chvíle. A udělala jsem velmi dobře. Na poměrně malé ploše jsem se o panu Lustigovi dozvěděla hodně zajímavých a podstatných informací z jeho bohatého života, který, ač byl často tvrdý a nelítostný, nenechal za sebou zatrpklého a zlomeného člověka. Humor, šťastná povaha (jak o sobě pan Lustig sám mluvil), která se nedokáže ani dlouho zlobit, ani dlouho trápit, ale nikdy nezapomíná... Jdu si dát kafe á la Lustig...

1 27.06.2020

Jde asi o druhou knihu, kterou jsem četla nezvykle dlouho. Ne proto, že by se mi nelíbila, nezaujala mě, naopak. Vychutnala jsem si každou povídku, nad spoustou z nich jsem se zamyslela, nad spoustou z nich zasmála, z některých mi běhal i mráz po zádech, protože lidé jsou v podstatě nepoučitelní... Pokud bych se chystala někam do divočiny nebo na opuštěný ostrov, mám jasno: tyhle povídky beru sebou.

6 14.06.2020

Byla to velmi zvláštní kniha, plná vnitřních monologů, zvláštních podobenství a přirovnání. Zcela jistě jsem očekávala mnohem méně komplikovaný příběh dvou žen, nejsem sice zklamaná, ale pořád si nejsem jistá, zda si tuto knihu ve své knihovně ponechám...

1 13.06.2020

Píšu téměř bezprostředně po dočtení... Podle komentářů zde uvedených jsem neočekávala žádnou vysokou literaturu, takže jsem v podstatě nemohla být zklamaná, přesto mě tato kniha přitahovala až tak, že jsem si ji dobrovolně koupila. A musím říct, že zklamaná vůbec nejsem. Samozřejmě některých slov tam bylo přespříliš, ale jinak ten příběh byl dobrý. Hodně se mi líbila forma, jakým hlavní postava příběh podává, po přečtení asi dvou třetin knihy bych mu dala korunu, chudáčkovi, páč jsem očekávala nějakou tragédii... A ona to je šťavnatá tragikomedie... Podtrženo, sečteno: za 5 (hvězd)

2 09.05.2020

Velmi příjemné počtení, zajímavá obálka a krásné černobílé fotografie.

08.04.2020

O autorovi, ani o knize jsem si předem nic moc nezjišťovala, podle názvu jsem tipovala spíše na nějakou romantickou zápletku. A i když trhriller není můj obvyklý šálek čaje, četlo se mi to dobře, dokonce velmi dobře. Taky jsem si někde uprostřed děje řekla, aha a co bude dál? Musím říct, že i "druhá" část byla pro mě přijatelná. Nejsou tady potoky krve, ale napětí zcela jistě ano. A pro mě bylo zajímavé i to, co možná jiným vadilo - nějaký přesah, nějaké poselství... Není všem dnům konec...

5 05.04.2020

Tak tohle se povedlo, a moc... Pro mě velké překvapení... Náhodné setkání muže a ženy, vyprávěno z pohledu muže, žena nabízí jen pár, ale za to důležitých postřehů. Příběh bez sentimentu, napsaný lehkým perem. Oceňuji jednoduché ilustrace, které příběh posouvají vpřed. Už dlouho mě něco tak nevzalo a proto: Jo, jo a ještě jednou jo!

5 02.03.2020

Některé informace ze života paní Hegerové mě dost překvapili, např. koncertování s kapelou Petra Hanniga, to jsem vůbec nezaznamenala. Zároveň to je impuls časem si přečíst knihy Lenky Holas Kořínkové a Víti Vávry... Ale zpět k Smutné černé paní... Její písně jsou úžasné, projev ojedinělý a ona sama je vzácnost veliká. Holt, dobrého moc nebývá a ona se umí udělat vzácná. Popis politických událostí v jejím životě mi přišel na místě, tím, že není jedna z tuctu a její písně nejsou slyšet z každého rádia, je v mnohém důsledkem politiky a lidí v ní. Vlastním DVD z koncertu v Olomouci, tak si ho jdu pustit. Určitě mi to hezký pocit ze zrovna přečtené knihy ještě umocní...

3 19.09.2019

Pecka! V 90. letech mi některé věci unikly, tak to teď doháním, a tohle se fakt povedlo. Nejsem žádný velký autorův příznivec, s výjimkou Vybíjené jsem četla snad jen nějaké povídky, ale toto dílko se mi moc líbilo. Ve chvíli, kdy to píšu, mám puštěný film a je mi fajn...

12 04.09.2019

První díl jsem přečetla celkem rychle, i část druhého dílu mi celkem odsýpala. Poslední čtvrtinu jsem ale četla už s obtížemi, knihu jsem i nanějaký čas odložila. I když jsem sama pejskař a mám taky bull plemeno, a podobné psí příběhy znám z první ruky, dostihla mě bolest knih, které původně vznikly jako blogy. Pokud to čtete jako samostatné příhody tak, jak to bylo původně zamýšleno, třeba jednu-dvě za den, třeba před spaním, je to fajn. Číst to ale v kuse, alespoň pro mě, nebylo moc přínosem, asi těžko bych mohla popsat děj nebo jednotlivé části. Trochu mě rušila i sazba a styl písma, protože ve spojení s bullží řečí, jsem se často musela vracet, zda jsem vše správně pochopila. Jinak výtvarní stránka knihy se mi moc líbila, bylo to něco jiného... Jako blog a příběhy z něj ano, jako kniha mě to místy až nudilo. Věřím ale, že si kniha své čtenáře a nadšence najde...

1 18.08.2019