Moncele
komentáře u knih
Jako diamant
GabrielLa Magrini
Knihu jsem objevila v místní knihobudce. Sáhla jsem po ní v podstatě ze dvou důvodů. Jednak mě zaujala anotace, protože mi připomněla jinou knihu, kterou si chci přečíst a jednak se mi líbila základní barva obálky (šampaň, to je ono...). Kdybych měla uvést základní poznatek, nebo spíše potvrzení určité teorie, který jsem si z knihy odnesla, tak by to bylo to, že peníze a bohatství automaticky neznamenají životní štěstí... Zajímavý příběh, atraktivní prostředí, docela dost postav (ty mladé holky se mi dost pletly...) a co mě docela dostalo, byl v podstatě otevřený konec. Pořád uvažuji, jestli si tu knihu mám nechat nebo vrátit do knihobudky. Asi si hodím korunou...
"Můžeš žít sama, pracovat jako buldozer, sytit se mocí, ale občas musíš slyšet, že jsi krásná, musíš vědět, že umíš a můžeš svádět."
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
Jako první jsem viděla film, docela se mi líbil a tak jsem při první příležitosti sáhla po knize. Přiznám se, že se mi to nečetlo moc jednoduše, jsem asi zvyklá na jiný styl vyprávění. Dokonce jsem ji na chvíli i odložila... Ale ve chvílí, kdy jsem si ve hlavě srovnala, kdo je vypravěčem příběhu, tak se příběh rozběhl a mé čtení s ním. Slyšela jsem velkou chválu na audioverzi s Ivanem Trojanem, po té se ještě poohlédnu, určitě to bude zážitek. A co k příběhu samotnému? Pejkaři ví...
Rozum a cit
Jane Austen
Poslouchala jsem na ČRo jako četbu na pokračování. To bylo tak milé! Určite časem sáhnu i po papírové knize.
Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla "přečíst alespoň ušima", tj. jako četbu na pokračování na ČRo ve vynikajícím podání pana Ladislava Mrkvičky. Knihu jsem asi tak před dvaceti lety zkoušela číst, ale po pár stránkách jsem to vzdala, Hrabal asi nebude úplně můj šálek čajek. Nicméně, film od pana Menzela jsem viděla, líbil se mi, tak jsem si říkala, že snad někdy. A to teď vyšlo...
Kolumbova záhada
Steve Berry
Ze začátku jsem měla s touto knihou problém. Několik časových rovin, z toho některé se objevovaly jen v náznacích, spousta údajů o Jamajce, se kterou se běžně v literatuře nesetkávám a několik míst, na kterých děj odehrává. I těch motivů v knize bylo nějak moc... Nicméně, posledních pár kapitol, kde se děj spojil a všechny důležité postavy se setkaly na jednom místě, jsem doslova zhltala. Zda je to nejlepší nebo méně zdařilá kniha autora, nedokážu posoudit, protože u mě jde o první knihu autora, kterou jsem četla, ale nakonec jsem byla spokojená. Hvězdička navíc pro podstatnou část děje z pražského židovského města...
Apatykář
Lucie Hlavinková
Musím říct, že se mi kniha moc líbíla. Možná proto, že jsem měla celou dobu na paměti, že je velký rozdíl mezi světem roku 1908 a roku 2021 a mám ráda historii a vyprávění o dávných dobách. To, co je dnes běžné a tolerované, v té době mohlo působit velmi nepatřičně. Autorka, alespoň dle mého mínění, dobře vybudovala napětí a tajemno kolem hlavní postavy Františka, stále jsem přemýšlela, co tak hrozného mohl provést a co ho trápí. Shodou okolností jsem v poslední době četla několik knih z počátku 20. století o lécích a jejich nadužívání, takže jsem dohledávala jejich důsledky. Lituji pouze toho, že mi letos nevyšlo vyjet do Štramberka, příběh by pro mě měl další kouzlo...
Skleněný zámek – Vzpomínky na dětství
Jeannette Walls
Dlouho jsem měla tuto knihu na wishlistu. Dlouho mi trvalo, než jsem své přání proměnila ve skutek a knihu koupila. Dlouho jsem kolem poličky s ní chodila, než jsem po ní skutečně sáhla a začala číst. Podvědomě jsem se obsahu této knihy bála. Přesto mě nesmírně oslovila. Na jedné straně rodiče, kteří odmítají přizpůsobit se pravidlům společnosti, chodit do pravidelného zaměstnání, zabezpečit rodinu materiálně, dbát na zdraví dětí a na druhé straně děti, které v tomto uspořádání musí žít. Na jedné straně nezodpovědnost, odmítání běžného komfortu, na druhé výchova k samostatnosti, spousta knih, poznávání přírody. Lidé nejsou černobílí, i tito rodiče měli své světlé stránky, ale přece jen ty negativní znaky u nich převládaly a nejvíc se to podepsalo na nejmladší dceři. Moc hezky je v knize popsán proces sebeuvědomění dětí a jejich odpoutání se od rodičů. Přesto, že dětství nebylo ani zdaleka ideální, děti na své rodiče nezanevřeli, prostě krev není voda... Určitě doporučuji k přečtení.
Plážová chatka
Christina Olséni
Velmi příjméná oddechovka, kterou jsem měla zapůjčenou od dcery. Krátké kapitoly, vždy uvedené datem a časovým obdobím, protože děj se odehrává v několika málo časových rovinách. Děj svižně ubíhal, krátké kapitoly se rychle střídaly a posouvaly děj rychle dopředu. Postavy a postavičky byly i na tak malé ploše celkem dobře vykreslené, jen ta jména...! Kdo ale očekává drsné krimi se spoustou krve a nechutností, bude notně zklamán, i když jde o vraždu... Pokud jde o humor, je ho zde přehršl, občas jsem se pozastavila nad tím, co všechno jsou lidé schopni vymyslet a provést. Určitě si ráda s odstupem času přečtu další knihu ze série.
Z interview s autory Plážové chatky (v závěru knihy): "Na světě je tolik zla, takže jsme se rozhodli hledět na život z té světlejší stránky a psát knihy, ze kterých se člověk raduje."
Kvadratura pomsty
Pierre Aspeslag
Sice trochu pomaly rozjezd, ale poslední třetinu jsem zhltla téměř na jeden zátah... Vtipné, zamotané, detektivka jak má být.
Nepatrně smutná žena
Natálie Kocábová
Kniha mě zaujala ve výprodeji jednoho knižního e-shopu svým vzhledem a samozřejmě cenou. Jelikož jsem od Natálie Kocábové ještě nikdy nic nečetla (z doslechu znám jen Monarcha Absint), s odhodláním jsem po ní sáhla... A byla jsem příjemně překvapena. Knihu jsem sice četla na etapy, ale to jen z toho důvodu, že jsem jednotlivé kapitoly skutečně brala tak, jak byly napsány, tj. jako sloupky do časopisu. Prostě jsem si je dávkovala. Velké plus knihy je její výtvárná stránka. Ponechávám ve své knihovně a určitě se k této knize časem vrátím...
Buď v pogodě
Sandra Pogodová
Část povídek jsem si přečetla před zákrokem v nemocnici, část v rámci následného odpočinkového dne a dnes jsem dorazila zbytek. Líbily se mi jak povídky Sandry Pogodové, čerpající z jejího hereckého i osobního života, tak i povídky jejího "taty", které pochází jak z jeho předchozího uměleckého života, tak i z jeho osobních příhod a trapasů. Královsky jsem se bavila, mám pocit, že dokonce víc, než při první knize Hoď se do pogody. Asi si zde na Databázi knih vytvořím kolonku "knížky na noční stolek". Tahle tam bude určitě mít čestné místo...
Ecce homo Forman: Miloš Forman pohledem blízkých
Radim Kratochvíl
Bezprostředním popudem k přečtení této knihy, kterou už chvilku mám ve své knihovně, byla jiná kniha, a to Just Kids od Patti Smith, která v ní popisuje svůj pobyt v hotelu Chelsea. Vzadu v hlavě mi cinkl zvoneček, "tam přece bydlel i Miloš Forman"... O tomto newyorském hotelu byla v knize pana Kratochvíla sice jen letmá zmínka, ale zato se mi dostalo spoustu krásných myšlenek, příběhů, postřehů ze života a náhledů na osobu Miloše Formana jak od autora, tak i od mnoha známých lidí, přátel nebo spolupracovníků Miloše Formana. Kniha se mi moc líbila, a to jak obsahem, tak formou včetně množství fotografií a říkala jsem si, že si budu jednotlivé kapitoly "šetřit", ale nešlo to, závěr jsem již zhltla jedním dechem. Doporučuji.
Lenka
Anna Fodorova
Lenka. Příběh matky a dcery. Příběh, ohraničený posledními měsíci života Lenky Reinerové, ale s mnoha odbočeními do minulosti, dávné i nedávné. Matka, zocelená událostmi a dobou, které si nevybrala, ony si vybraly ji. Dcera, která svou matku miluje, obdivuje ji a za všech okolností je ochotna ji pomoct. Dcera, která má, dle mého názoru, vysokou míru empatie, pravděpodobně proto si v určité etapě svého života vybrala jako povolání psychoterapii. Na spoustu věcí mají rozdílné názory, řešení a přístupy. Ukazuje se zde, že sice přicházíme na svět s nějakou genetickou výbavou, ale obrovský vliv na nás má i doba a hlavně překážky, které nás na cestě životem čekají. Někoho tyto překážky vybudí k tomu nejlepšímu, co v něm je, někoho uzemní či dokonce semelou. A pak jsou události, které neovlivníte... Autorka svou matku miluje, ale životní zkušenosti jsou, alespoň podle mě, nepřenositelné. Když jde člověku o život, jiní lidé ohrožuji vaši existenci, a přežije, tak vše ostatní, každá překážka, je malicherná. Možná chápu, proč hlavní hrdinka netouží vyhledávat vztahy z minulosti, otevírat staré rány v kdysi rozvětvené rodině, ale zároveň nemlčí, se svými zkušenostmi veřejnost prostřednictcím své tvorby seznamuje. Zároveň chápu i dceru, která má, asi i oprávněný pocit, že je o podstatnou část svého dětství, života a rodiny ochuzena. Kniha se spoustou myšlenek, ke kterým se určitě budu vracet. Doporučuji.
Just Kids – Jsou to jen děti
Patti Smith
Poslouchala jsem jako četbu na pokračování, která byla doplněna hudbou Patti Smith. Jednoznačně to bylo zajímavé, asi se poohlédnu po knize v papírové formě, jelikož některá jména osob v knize bych si musela najít... Úžasný popis přátelství dvou osob, spojených vírou ve vlastní umění. Bylo to drsné i poetické, Patti si nic nepřikrášlovala.
Žena z Krakova
Alex Rosenberg
Knihu jsem dočetla již zhruba před dvěma týdny, ale po bezprostředním dočtení jsem vůbec nevěděla, co k tomuto příběhu napsat. Hlavní hrdinka klame tělem, ale i duší... Ačkoli blondýna árijského typu, sedá si při přednáškách dle svého původu mezi své židovské soukmenovce. Její studium v Krakově záhy končí svatbou a Rita se svým manželem odjíždí do jeho rodného města. A to klamání duší? Myslím, že Rita svého muže nemiluje, ale přesto by s ních chtěla dítě. Do cesty novomanželům vstupuje manželův kamarád a velmi záhy poté i válka... Myslím, že kniha je úplně jiným pohledem na válku a holocaust, kdy do popředí vystupuje hlavně jednotlivec a jeho jediná snaha: přežít. V určité chvíli si Rita sama klade otázku: jsem sobecká, necitlivá, neberu ohledy na ostatní, nedotýká se mě jejich utrpení? Myslím, že to tak není, je pouze extrémně racionální, nepřipouští si žádný sentiment a na válečné utrpení hledí jako na něco, co jednou musí pominout. Zajímavá je dějová linka Ritina milence, člověka, který si umí poradit v každé situaci. Musím říct, že v určitém ohledu si tyto dvě postavy zaslouží obdiv. Během války musí Rita udělat několik závažných rozhodnutí, kdy to poslední je vůbec nejtěžší...
Zimní moře
Susanna Kearsley
Šlo o mé druhé setkání s autorkou a musím říct, že se mi kniha líbila o kousek víc než Ohnivý pták. Zdále se mi propracovanější a uvěřitelnejší, minulost i přítomnost se hezky a nenásilně doplňovali. A ten závěr!
Serendipity
Viliam Král
Jsem si vědoma toho, že konec roku je ještě daleko, ale tahle kniha bude s velkou pravděpodobností aspirovat na jednu z nejlepších knih, které jsem letos četla, a to jsem na ni vlastně přišla úplnou náhodou. Při listování jedním nejmenovaným knižním e-shopem jsem narazila na knihu s jednoslovním výše uvedeným názvem. Jelikož jsem zmíněné slovo zaregistrovala v úplně jiné souvislosti, kniha mě zaujala. Autor si mě získal jednak tím, že mě vrátil do mých studentských let, jelikož místa jeho studia taky "důvěrně" znám a jednak tím, že je "z vychodu"... Touha po cestování, nelpění na kariéře a "sociálních jistotách", které často nejsou jistotami, ale jen svazujícími povinnostmi a rychlá orientace autora v jakékoliv situaci, to je jen část toho, co mě zaujalo. V době, která cestování moc nepřeje, je to zjevení... Doporučuji číst s mapou světa nadosah (i když některá navštívená místa asi na mapách ani nejsou, což je možná dobře...).
Nevěsta
Ladislav Grosman
Doba koronavirová mi přinesla více času stráveného na sociálních sítích všeho druhu. Při brouzdání jednou z nich jsem narazila na obrazový materiál, týkající se mnohem známější knihy autora, a to Obchodu na korze. Neváhala jsem, Obchod na korze jsem si půjčila v knhovně a přibrala jsem si i knihu povídek Nevěsta. Zaujalo mě totiž, že autor pochází ze stejného regionu jako já a chodil na gymnázium v mém rodném městě. Povídky všeho druhu mám ráda a z povídek v knize Nevěsta jsem nebyla zklamaná. Zkraje čtení jsem měla trochu problém se zorientovat v čase, ve kterém se povídky odehrávají, ale postupně jsem si uvědomila, že je to poměrně krátké období před válkou, v čase tzv. slovenského státu, jen poslední z nich se odehrává krátce po válce. Jednotlivé povídky popisují všedné i sváteční dny a příběhy více-méně uzavřené komunity. Holocaust a válka nejsou primárně popisovány, ale závažným způsobem život těchto lidí ovlivňují. Povídka, která dala název celé sbírky, Nevěsta, byla hodně zajímavá. Vzala jsem si z ní poznatek, že v určitém životním okamžiku, když jdete urputně za svým cílem, i když vaše okolí jen kroutí hlavou, může vám to zachránit život. Nicméně, povídka má otevřený konec, možná nějaký jiný čtenář v ní najde něco jiného. Ani jedna z povídek není prvoplánová, na čtení je, podle mě, nutné se soustředit. Odměnou vám bude lidskost a moudrost, pramenící z tragikomických situací, vše ale postrádající patos tak, jak si to autor přál, když uvedl, že "Člověk se někdy nemůže ubránit smutku. Lidé, o nichž ve své knize vypravuji, už dávno nejsou mezi námi. Tragicky zahynuli...Chtěl bych psát o tom, co se stalo. Bojím se však patosu tragedie." Myslím, že se mu to povedlo.