Mona-Amel
komentáře u knih
Sekáč
Terry Pratchett
Smrť nahodil lacláče a dal se na farmařinu - obilí seká po klásku (to by jinak přece bylo neosobní) a rajtuje na vesnické tancovačce. Oproti této venkovské idylce se v metropoli Ankh-Morporku samozvaně rojí košíky a staví obrovský nákupák...
Terry opět prokázal své mistrovství ve vyprávění a fantazírování. Vše korunuje Smrtěm, který postupně objevuje svou lidskou stránku a tento přidělený život si hodlá užít naplno, a v druhé linii zmateným senilním mágem Rumpálem Žičkou, který místo aby umřel, zahazuje senilitu a zmatenost (narozdíl od ostatních mágů) a stává se z něj hrdina, co zachraňuje situaci - tohoto sympatického staříka si nutně musíte oblíbit. Totéž platí i pro Regiho Půlbotku - tomu sice pan Pratchett nepřidělil tolik prostoru, ale jeho neustálá snaha a boj za práva mrtvých jsou nesmírně sympatické.
Ve všem tom břitkém anglickém humoru se ukrývá i velká hloubka a filosofie, jak už je to u Terryho knih zvykem - @smazenaryba hodnotí Sekáče, že je to "tá najkrajšia, najromantickejšia a najveselšia kniha o umieraní" - tak pod to se jen podepíšu! :)
Sekáče určitě stojí za to si přečíst - ocení především milovníci Smrtě (a to bych tipla, že je u Pratchettovců většina).
Howgh! Tedy... Krleš! :)
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Je úžasné, jak - a to platí pro všechna podobná varovná díla - jsou schopni autoři najít, pojmenovat a popsat hrozby pro lidstvo dlouhá léta předtím, než se plně projeví. Paní Atwoodové se toto rozhodně podařilo. Témata knihy jsou závažná a obsahují hodně paralel se současným světem (problémy s neplodností lidstva a vymírání, totalita, postavení žen,...).
Způsob, jakým je kniha podána, mě ale výrazně neoslovil, a po přečtení ve mě zanechala rozporuplné pocity... Na konci zůstalo až příliš mnoho otazníků - nevysvětlila pozadí vzniku systému, republiky (spíše tzv. republiky - Gileád byl ledasco, ale do republiky měl daleko), konec hrdinů a mnoho dalšího. Některé popisy dní Fredovy byly zbytečně zdlouhavé, až nudné, oproti tomu jiné klíčové okamžiky prolétla bez významnějšího komentáře (někdo sice může namítnout, že to buduje atmosféru knihy, za mě to bohužel spíše uškodilo...).
Ke cti autorce slouží zajímavě podaný konec ve vědeckém fóru. To bylo příjemné překvapení, v konečném důsledku ale prezentování výsledků tohoto fóra neodhalilo navíc téměř nic, co by si čtenář už v průběhu knihy nedomyslel... Seriál jsem zatím neviděla, ale už jsem z několika zdrojů slyšela, že toto je ta světlá výjimka (která potvrzuje pravidlo), kdy je filmové zpracování lepší než knižní předloha.
Knihu bych asi doporučila k přečtení jako varování pro budoucí generace, ale musím dodat, že na to jsou tady kvalitativně i lepší díla...
Stráže! Stráže!
Terry Pratchett
První zeměplošská kniha s tématem noční hlídky je jedním slovem dělo, stejně jako celá noční hlídka samotná :) Všechny postavy si člověk nutně musí zamilovat - správňáckého ožralu kapitána Elánia, nelidského Nobyho, seržanta Tračníka i spravedlivého Karotku. Výborně vypracovaná zápletka s překvapivým rozuzlením v tajemném Ankh-Morporku, kde řádí magií přivolaný drak, který místní obyvatele mění v hromádky popela. To vše korunují Karotkovy depeše do rodného dolu: ...Řekl jsem Nobymu o vyhlášce o hazardních hrách a on mi řekl, aby ses neposral, a já si myslím, že to bylo porušení nařízení o pohoršování slovem na veřejnosti z r. 1389, ale nakonec jsem se rozhodl, že proti němu nevznesu obvinění...Váš milující syn Karotka.
Vládce parazit
Carl Zimmer
Výborná kniha jak pro odborníka, tak pro laika. Carl Zimmer velice správně parazity odhaluje v pravém světle - tedy ne jako degenerované jedince, kteří by si bez hostitelského organismu ani neškrtli, ale jako specializované a vysoce vyvinuté organismy, které byly, jsou a vždycky budou před námi o kus napřed a které se zásadním dílem podílely, podílejí a budou podílet na vývoji našeho světa.
Malí bohové
Terry Pratchett
Touto knihou jsem se poprvé před mnoha lety setkala s Terry Pratchettem a toto setkání nelze nazvat jinak než láska na první přečtení. Terry si mě svým stylem psaní, humorem, uvažováním a vyprávěním zcela získal. Malí bohové - stejně jako všechny Terryho knihy - v sobě pod vrstvou suchého britského humoru ukrývají hluboké a závažné myšlenky a úvahy hodné filosofa - oboje však výborně vyvážené. Malá jednooká želva chytne za srdce, Bruta je úžasný, Vorbis je výborný zmetek a Didactylos je frajer!
A ŽELVA KRÁČÍ!
Noční klub. Díl první
Jiří Kulhánek
Kulhánek je ďábel! Noční klub je zvrhlost, nechuťárna, odpornost... ale naprosto dokonalá! :)
Dva proti Říši
Jiří Šulc
Jiří Šulc se tímto počinem zařadil do poličky mých oblíbených autorů - kniha je velice dobře napsaná, čtivá a velice zajímavým způsobem ukazuje na jednu z nejhorších kapitol českých, evropských i světových dějin. Více takových autorů! :)