Knížka, na niž po přečtení těžko dokážete někdy zapomenout. Detaily možná uniknou ale celek ve vás zůstane. Je to skvěle napsaný příběh jedné dívky z "lepší" rodiny v létech po Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku. Drsné, nelehké čtení, které ovšem patří k dalšímu doplnění střípků z historie.
Malá ukázka, která asi vypovídá o všem, o tom, o čem kniha je:
Alja Rachmanovová „Studenti, láska, čeka a smrt.“
„Doteď jsem hledala v lidech něco božského „slavíka v srdci! Teď vím, že neexistuje zvíře, které by bylo ukrutnější, ohavnější a odpornější než člověk.“
Je to druhá kniha, kterou jsem od této autorky přečetl. Její knihy se nazývají "romantickými thrillery." Asi to sedí. Žádné prvoplánové potoky krve ale mnohem spíš velmi zdařilé psychologické popisy postav a jejich jednání. K tomu pak popis tamní drsné přírody a počasí. Psát opravdu umí! Téměř jistě si přečtu další její knihu. Akorát nepatřím k těm, kteří louskají knihy od stejného autora jednu za druhou. Vždy si musím dát odstup. Možná si to jen namlouvám ale mám pocit, že většina autorů si nedokáže pomoci a píše stále obdobně, stejným stylem.
A tak další kniha od téhož autoru přichází na řadu až když už trochu zapomenu.
Knihu doporučuji!!
Knihy, které napíší skuteční bývalí vězňové KL, bývají autentičtější, přesvědčivější, věrohodnější. Přečetl jsem jich hodně, takže srovnávat určitě můžu.
Autorka ovšem zasluhuje velké uznání, protože život v KL osvětluje těm, kteří třeba ty autobiografické příběhy nečetli. To opravdu není málo. Každý trochu vnímavější člověk, by měl vědět co se v těch hrůzných táborech odehrávalo. Jaké neuvěřitelně bezcitné bestie v uniformách SS žily. Díky tomu, že někteří vězňové to peklo přežili, tak se běžný člověk dozvídá, jaké zlo je v některých tvorech, kteří se nazývají lidé, skryto.
Pro mě bylo zajímavé číst o životě v KL z pohledu německé politické vězenkyně. Přežívání těchto vězňů bylo přeci jen o kapánek snazší než u vězňů židovských. Příště, pokud si vyberu knihu s tímto tématem, bude to už jen kniha, kterou napsal ten, který to peklo na vlastní kůži prožil, a přežil. Těch knih je hodně.
Povedená kniha. Žádné potoky krve, přesto zřetelně cítíte to šílené napětí, které musely hlavní hrdinky 24 hodin prožívat. Je to i z toho důvodu, že se do podobné příšerné situace může dostat kde kdo.
Za mě, příjemné čtení od počátku, až, až do samého konce! Což bylo pro mě velmi důležité.
Kniha se mi dostala do ruky, když svou knihovnu likvidovala jedna známá. Znovu jsem si potvrdil, že Jan Procházka byl výborný spisovatel. Na to, že se musel jistě vypořádat s cenzurou, je to dílo docela odvážné. Popisuje život na moravském venkově po roce 1948. Daří se mu velice dobře vykreslovat charaktery jednotlivých postav. Příběh je navíc pojat jako takový menší horor. Za mě velká spokojenost. Určitě tuhle útlou knížečku stojí za to si přečíst!
Čekal jsem něco jiného. Po dlouhé době jsem nějakou knihu nedočetl. Přijde mi, že autorka, když knihu psala, byla buď zhulená, nebo sjetá. Poprvé jsem chtěl skončit asi po dvaceti stranách. Pak jsem se domníval, že se něco víc dozvím o té zajímavé lince, tedy o životě sovětských utečenců ve Finsku. Jak šly stránky, dozvídal jsem se toho čím dál tím méně, a tak jsem si říkal, že je to čtení pro mě ztráta času. Zvlášť když je taková spousta jiných knih.
Je možná trochu zvláštní, že si tuhle knihu k přečtení vybral člověk, který Arnolda viděl snad jen v Policajtu ze školky. Terminátoři, Conanové a spol. mě minuli. Já si tu knihu vybral ale proto, protože mě zajímalo, jak se kluk ze sousedního Rakouska dostal na výsluní. Jak na výsluní kulturistické, herecké, tak politické. V tomhle ohledu mě kniha nezklamala. Je v ní, však je to bichle, vše popsáno tak podrobně, že jsem i trochu přeskakoval. Je v ní i přesně vysvětleno proč to Arnold Schwarzenegger dotáhl tak daleko. Dosáhl toho díky své ohromné ctižádosti, pracovitosti, talentu, vzhledu a charismatu.
Když jsem si tu knihu půjčil, vůbec jsem netušil o jak neobvyklou, zajímavou knihu půjde. Velmi otevřený, odvážný popis života ve zvrácené sektě, je šokující. Kdyby to nebyla skutečnost, také bych se přikláněl k tomu, že je to vybájené. Jenže, zjevně není. Mnohé důkazy o tom svědčí.
Ale asi to, že se něco takového děje, až tak velké překvapení není. Dnes a denně se setkáváme s tím kolik lidí je nesmírně naivních, schopných nechat se napálit. Tudíž existuje i procento těch, kteří jsou schopni nechat si vymýt mozek natolik, že vstoupí do nějaké sekty. Tedy i do sekty zvrácených pedofilů.
Jedna známá likvidovala knihovnu a mně se dostala do ruky tahle knížka. Zkusil jsem prvních několik stránek a byl mile překvapen. Karel Poláček byl skvělý spisovatel. Skvělý pozorovatel života. Kniha se odehrává za První republiky a my se v ní dozvídáme o životě lidí ze střední a vyšší vrstvy, většinou zřejmě židovské národnosti. Poláček umně předkládá atmosféru té doby s humornou nadsázkou. Počátky automobilismu, letní pobyty movitějších Pražanů v letních letoviscích.
Kniha má jiné tempo, jiný slovník, než jsme dnes zvyklí a možná i proto to pro mě bylo skvělé osvěžení. Karel Poláček byl výborným spisovatelem. Škoda, že byl předčasně usmrcen nacistickými podlidmi.
Kdo nečetl, nechť dál nečte!!
Ano, kniha má tady vysoké hodnocení, je napsána dobře. Autor psát umí.
Já se ovšem v nejmenším nemůžu ztotožnit se závěrem. Autor na něj má pochopitelně právo ale mně ten závěr přijde úchylný. Ti policisté neuvěřitelně zbabělí, nelidští. Nic na tom nemění to, že ronili nějaké ty slzy. Ještě aby ne, vždyť napomáhali vraždě nevinného člověka. Možná je to americká realita té doby, kdy hrdinové knihy v souladu nevím s čím, nedokáží vykonat vše proto, aby došlo k nápravě justiční vraždy. Nedokážou prozradit skutečnost, že je nevinný ani šéfovi věznice, kterému ten nevinný zachránil manželku. To je zcela mimo mé chápání.
Rozumějte. Kdyby se dozvěděli někdy, že je nevinný až po vykonání popravy, tak ano, tam se slzy dají pochopit. Takto ne.
Na film se určitě dívat nebudu. Lomcoval by mnou vztek!!
Podle mě jedno z obsahově nejlepších děl Bohumila Hrabala. Citlivě natočený příběh z nedobré doby, o nevšedním hrdinovi.
Hrabalovy knihy mají kupodivu, pro mnohé jistě překvapivě, leccos společného s Vieweghovými.
Filmy bývají totiž leckdy o dost lepší než originál. Vezměte si filmy natočené podle Hrabalových děl, Postřižiny a Ostře sledované vlaky, a filmy Román pro ženy a Účastníci zájezdu podle knih Vieweghových.
Nechci se opakovat. Tenhle díl plynule navazuje na díl první.
Ve svém komentáři jsem uvedl, že MOTÝLEK je legenda. Dodám jen, že kniha, která se bude číst po generace!!
Bravo, Henri Charriére !!!!
Jedna z mých nejoblíbenějších knih a já dosud nenapsal komentář?
Chybička se vloudila.
Nechci opakovat to, co se zde již asi objevilo mnohokrát. Takže jen stručně. Úžasná knížka, úžasný příběh, který mě, když jsem ho četl poprvé, doslova uhranul.
Motýlek, PAPILLON, je jedna z nejskvělejších dobrodružných knih, která kdy vyšla. Zcela jistě i proto, že se nejedná o příběh vymyšlený, nýbrž příběh skutečný. Spekulace, které zpochybňují některé pasáže na tom nemohou nic měnit.
MOTÝLEK je prostě legenda!!!
Autorka bezpochyby psát umí. Umí skvěle vykreslit charaktery postav a stejně tak umí skvěle popsat reálie života v amerických městečkách v období po roce 1938.
To vše jsou plusy kvůli kterým určitě stojí za to si tu knihu přečíst. K tomu přidám styl, kterým vzbuzuje ve čtenáři napětí, jak to vše bude dál a co se z toho nakonec vyklube.
Mnohé, dle mne zbytečně zdlouhavé, pasáže mě až udivovaly. Ty se určitě měly proškrtat. Jelikož jsem byl zvědavý kam se ten příběh posune, přeskakoval jsem je.
Na obálce se píše, že je ta kniha inspirována příběhem autorčiny babičky. Tomu také moc nerozumím, poněvadž autorka se narodila v roce 1938. Spíše by to vypovídalo, že se jedná o její život. Viz datum narození hlavní hrdinky.
Je to náročné čtení z dramatické doby. Kniha zachycuje všechny podstatné události, které se v SSSR po několik desetiletí odehrávaly a které tamní obyvatelé prožívali. Žádná selanka, tvrdý, drsný život, který obnažuje charaktery tamních lidí. Víckrát ale tuhle knihu číst nemusím. Jednou stačilo.
I film se povedl.
Tohle jsem ještě nehodnotil? Je to možné?
Jedná se o knihy, které jsem četl již v mládí a pak ještě několikrát opakovaně. Obě knihy jsou mistrovským dílem autora. Na příběhy těch nešťastných kluků nahnaných do války ve mně zanechaly nezapomenutelný dojem. Asi ještě o fous víc než první kniha se mi líbila ta druhá, Cesta zpátky.
Najednou v dnešní době, kdo by to kdy v mém mládí i pozdějším věku kdy řekl, je to knížka velmi aktuální.
Ti, co mají to štěstí, že přežijí válku v první linii budou poznamenáni na celý život.
Určitě stojí za přečtení!!!
Smutné, kruté čtení. V jedné chvíli se změní život jedné dívenky a celé její rodiny. Kdyby to nebyla skutečnost, domníval bych se, že má autor příliš velkou fantazii. Asi se sešlo několik faktorů. Zkušený pedofil a naivní, příliš mladá a málo odvážná dívka. Těžko na dálku říct. Je těžko uvěřitelné, že ten únos trval tak dlouho.
Souhlasím s názorem, že by se tyhle knihy měly číst, byť stačí jistě jednou. Jako varování. Mnoho lidí je příliš důvěřivých, čteme to dnes a denně.
Po prvním díle jsem si Přál jsem si číst o dalších nových českých fotbalových reprezentantech. Generaci těch velmi úspěšných.
Zdeněk Šálek splnil mé přání, napsal druhý díl.
Koupil jsem si ho a často v něm listoval. Několikrát jsem si tu útlou, ale hutnou, knížečku vzal na chatu, kde provozujeme menší bistro. Popíjel jsem na jaře roku 2006 tradiční pivo a kávu a všiml si že u jednoho stolu na venkovní zahrádce sedí s partou člověk, který se velmi podobá tomu na fotografii v té knize. Tedy Zdeňku Šálkovi. Jelikož mám mizernou paměť na tváře, povolal jsem pro potvrzení svou tchyni. Tchyně na rozdíl ode mne má paměť na tváře dokonalou. "Je to on," pravila s naprostou jistotou.
Došel jsem pro knihu a požádal Zdeňka Šálka o podpis. Vyhověl velice rád a chvíli jsme si povídali o fotbale a o životě vůbec.
Moc krásný zážitek! Snad i pro něj, když zjistil, že si někdo vozí sebou jeho knihu!!!
Zdravím Zdeňku tam nahoru!!!
Pro milovníka fotbalu neocenitelný dárek. V době bez internetu zdroj velkého množství informací o všech hvězdách českého fotbalu. Mám ji dodnes a občas si v ní listuji. Koupil jsem si pak i druhý díl a k tomu mám zajímavou příhodu.
Velmi čtivé pro člověka, který tehdy na některá ta místa, které Walda navštívil, mohl jen tak smutně koukat na mapě.
O to víc se mi ta knížka líbila. Bylo zajímavé si o těch místech alespoň přečíst. Líbilo se mi to. Jak by se mi to líbilo dnes, netuším.
