MissBlack
komentáře u knih
I když se umíš smát jak dalajláma
Andrea Vatulíková
Ona je ten tragický typ mě kdysi opravdu nadchla, dokonce natolik, že jsem si ji pořídila do své knihovny, kde většinou kupuju kusy, které mi opravdu přirostly k srdci. Proto jsem byla nadšená z nové sbírky a hned jsem si ji půjčila v knihovně.
Ještě, že tak. Knihu jsem ani celou nedočetla, posledních cca 20 stran už jsem prostě nechtěla číst. Bylo to nudné, chaotické a oproti Ona je ten tragický typ i méně přímočaré se silnou snahou působit "těžce umělecky". Nevím. Možná nejsem dost umělecká duše, abych to pochopila, ale asi ani nepotřebuju být.
Nevěsty bez ženichů
Adele Parks
Ale tak jo, já jsem byla spokojená.
Příběh Lydie a Edgara byl chvílemi až trochu otravný, především ta přeslazenost, takže za toto hvězdička dolů, ale konec to naštěstí trochu pozvedl. Mnohem víc mě zaujaly příběhy ostatních žen a je škoda, že se jim nevěnovalo víc prostoru. Jazykově je to v rámci žánru nadprůměr (aspoň bych řekla, zas tolik toho načteného nemám), našla jsem tam mnoho pěkných obratů, popisů i metafor, kdy jsem si uvědomila, že přesně takhle něco je, ale nikdy by mě nenapadlo to takhle popsat. Zasazení do poválečného období bylo zajímavé, trochu poučné a i k zamyšlení, stejně tak jako nastavení, pravidla a očekávání tehdejší vyšší společnosti.
Řbitov zviřátek
Stephen King
Moje první rande s Kingem na doporučení mého muže. Zpočátku jsem byla dost netrpělivá, furt jsem se muže ptala, kdy se tam konečně začne něco dít, ale nakonec jsem se dostala do bodu, kdy jsem si jednoduše užívala vyprávění, jazykovou vybavenost a usmívala se nad tím, jak King skvěle dovede popsat něco, co všichni občas cítíme - jako rodiče, jako partneři i jako přátelé, ale přesně vyjádřit to neumíme. To vytváří pocit opravdovosti a uvěřitelnosti postav, je lehké zapomenout, že jsou fiktivní a samotné toto Kingovo umění stavím nad samotný příběh.
Takže jsem si čtení samotné vážně užila a opravdu nedoporučuji číst současně s nějakou odpočinkovou romanťárnou, protože ta vás pak nedokáže uspokojit. (V mém případě jsem zkoušela číst Chatu ve Švýcarsku a ten rozdíl byl téměř nesnesitelný. Musela jsem po prvních pár stránkách vrátit do knihovny.)
Šest kufrů
Maxim Biller
Že prý je tento román jako vybroušený diamant. Aspoň na toto láká kniha sama, ale reálně to byla spíš nuda v mírně chaotickém vyprávění. Pro mě zbytečná kniha, kterou jsem ani nemusela číst a o nic bych nepřišla.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Ta obálka. Ta obálka je zkrátka kouzelná.
A ten příběh je taky dobrý. Sice se tam střídá dost postav, ale mně to kupodivu moc nevadilo, přišlo mi to docela přehledné a naopak jsem ocenila i všechny ty jiné úhly pohledu. Je to jedna z knih, které mi po přečtení zůstaly ještě chvíli v hlavě, abych přijala všechny ty osudy a zapřemýšlela nad nimi. Protože nebylo to nic, čemu by se nedalo věřit, u čeho byste si neřekli, že to se určitě takhle stát nemohlo a kdoví, kolik lidí přesně takové osudy mělo.
Za hranicí fantazie
Michaela Mitroci
Jedna hvězda za obsah a jedna za obálku. Není to nic, k čemu by se člověk vracel.
První den mého života
Paolo Genovese
Byla to po dlouhé době zase kniha, která mi už od prvních stran přišla naprosto úžasná a ten pocit mi vydržel až do konce. Ten námět se mi vážně líbil, líbil se mi vývoj postav během jejich týdne, líbila se mi lítost i pochyby a vůbec všechny emoce, které to přinášelo, byť pro postavy samotné jaksi s odstupem. A konec, ten konec byl vůbec nejlepší, přesně takový, jaký být měl, aby ta kniha v člověku zanechala dojem.
Salon Eliott
Jean Marsh
Příjemné, milé čtení, které člověk slupne raz dva. Postavy sympatické, prostředí zajímavé, za mě spokojenost.
Pravidla zdvořilosti
Amor Towles
Ještě teď si vzpomínám, jak těžce jsem se prokousávala začátkem Gentlemana a pak jsem nemohla přestat číst. Pravidla jsou jiná, pro mě osobně i tak trochu zvláštní, ale v dobrém slova smyslu. Četla se "lehčeji", ale nebyla jsem tak nadšená jako z Gentlemana.
Stříbrná cesta
Stina Jackson
Kniha je čtivá. Čtivá tím způsobem, že i když se tam po delší dobu neděje nic moc významného, neunudí to k smrti a pár falešných stop se taky najde.
Má to dvě dějové linky, které se v určitém momentu střetnou a je pravda, že Mejina je záživnější než ta Lelleho. A asi to je to, proč člověk čte pořád dál, protože i když od poloviny už tuší, kdo má zmizení na svědomí, zajímá ho, zda se to nějak osobně dotkne i Meji. Konec byl takový překvapivě rychlý oproti tomu, jak to zpočátku trvalo a žádné wow člověka nečeká, ale není to úplně zlé.
Na zabavení skvělá, ale asi se k ní člověk už vracet nebude.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Protože je to první kniha, kterou jsem od autorky přečetla, neměla jsem s čím srovnávat. Možná to je výhoda, možná právě není. Mně se kniha ale líbila, příběh příjemný, plynul, styl vyprávění mi také sedl. Minimálně mě to inspirovalo k tomu, abych se po autorčině tvorbě poohlédla více.
Beze svědků
Lisa Jewell
Kdybych ji měla vystihnout jedním slovem, bylo by to naléhavé. Celý příběh je takový, stejně jako vaše čtení. Hlavní hrdinka dostává kousek po kousku, zatímco vy byste nejraději dostali hned všechno a tudíž její pátrání i vaše čtení nesnesou odklad.
Chtěla jsem si knihu vzít na cesty, naivně jsem si řekla, že jen s pár kapitolami začnu doma a najednou bylo dočteno. Zase mám důvod zajít do knihkupectví, takže za mě skvělá kniha :)
Pekárna v Brooklynu
Julie Caplin
Říká se, že většina pokračování je slabší. Byla jsem tedy mile překvapená, když mi Pekárna v Brooklynu přišla ještě o kus lepší než Kavárna v Kodani. Myslím, že tyhle knihy jsou ideální čtení na dovolenou, plyne to a člověk může u četby krásně relaxovat a usmívat se.
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Knihu jsem dostala jako dárek k narozeninám. Byla vybrána naslepo, tudíž jsem do ní nevkládala velká očekávání, abych nebyla zklamaná. A hle, nebyla jsem ani trochu. Kniha se četla sama, příběh je sice to, co už tu tolikrát bylo, ale když si k tomu člověk přidá Kodaň a hygge, vzniklo z toho něco hrozně milého, co vás přinutí přemýšlet, zda by váš další výlet neměl být do Dánska.
Můj kámoš Ježíš
Lars Husum
Tak trošku zvláštní kousek, alespoň pro mě. Ne snad kvůli příběhu samotnému, ale kvůli vývoji vztahu já a hlavní postava. Zpočátku jsem ho vážně nesnášela, ale postupem času mi začínal Nikolaj být víc sympatický, ke konci jsem ho měla i ráda. Celkově si cením knih, které ve mně dokáží vyvolat silné emoce, ať už negativní či pozitivní, a to tahle zvládla dobře. Jen jsem doteď přesvědčená o tom, že té knize, resp. konci knihy chybí tak půl strany.
Severská mytologie
Neil Gaiman
Asi jsem čekala něco jiného, ale nemohu říct, že bych byla zklamaná. Začátek pro mě poměrně rychlý a popisný, ale vzhledem k tématu to chápu. Posléze, kdy mýty začaly být rozvinutější, s dialogy a gradací, bylo to skvělé, mnohé pobavily, mnohé okouzlily.
Tulák po hvězdách
Jack London
V začátku knihy jsem byla trošku rozpolcená, věděla jsem, že by to mělo být skvělé, ale popis vztahů ve věznici mě až tak neuchvátil. Nicméně, pokud člověk zvládne přejít přes tuto část, je to kniha, která se těžko pouští z rukou.
Kopanec do zubů
Adam Glass
Pro mě prostě o dost lepší, než film, který mě víceméně zklamal.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Babička přesně podle mého gusta.
Začátek je vtipný, svižný, babička i Elsa docela perlí, jejich zážitky stojí za to :D Někde tady si kniha člověka získá a když je rytířka Elsa babičkou vyslána za dobrodružstvím. Co se zpočátku jeví náhodně a nevinně, je už dopředu velice dobře promyšleno a nejednou jsem byla opravdu překvapená. O to víc, když pohádky jsou paralelou k lidem, které Elsa zná a žije s nimi v jednom domě.
Oceňuji, že i když je Elsa na svůj věk chytrá, pořád ve vyprávění zůstává ten dětský pohled, nepřechází to samovolně do vyprávění, které by zvládl jen dospělý, autorovi se daří tam tento prvek držet. A ač se mi občas chování Elsy (i dost) nelíbilo, pořád jsem ochotná nad tím přivřít oči, protože děti takové někdy jsou, je až zvláštní, jak plné zloby dokáží být.
Zkoušela jsem číst i Muže jménem Ove, ale po několika kapitolách jsem jej odložila, protože mě nudil. O Babičce tohle rozhodně říct nemůžu, tam jsem se tolikrát od srdce zasmála a myslím, že šanci dám i Britt-Marii :)
Hledání dokonalé lásky
Jennifer Probst
Nemůžu být spokojenější.
Kate a Slade byli skvělí, ale Kennedy a Nate? Bože... Často to bohužel dopadá tak, že křivka kvality s počtem dílů klesá, ale já byla druhým dílem nadšená, nadšenější, než prvním a jsem opravdu ráda, že u této série jde křivka nahoru - aspoň tedy doufám, i když myslím, že Wolfe a Genevieve bude zase úplně pecka :D (Nemluvě o Connorovi a Arilyn, kterých se taktéž nemohu dočkat.)
Zpátky ke knize. Proč se mi zdála ještě lepší? Kvůli minulosti obou hlavních hrdinů. Byla těžší, než ta Kateina a Sladeova, zanechala víc šrámů na duši a prožívat s hrdiny tu umně napsanou proměnu jejich osobností a vnímání, to bylo prostě úžasné. Díky propracovanosti a také i propojení postav (Nate a Wolfe na golfu, to jsem se úplně zatetelila :D), neplytkosti dialogů, vtipu, výjimečnému přátelství hrdinek a jedinečnosti každé z postav, ale i velké náloži citů, strachů a odvaze je překonat, je to všechno tak uvěřitelné, milé čtení, které zanechá úsměv na tváři a skvělý pocit.
No, a v rámci žánru rozhodně velký nadprůměr, na tom se asi shodneme.