Minas komentáře u knih

Zajímavé, netypické. Od anotace jsem očekával cestování ve vesmíru, což jsem sice dostal, ale k tomu jako bonus také sebezpytování vlastního nitra, tíživé hledání vlastního smyslu života. Charakter hlavního hrdiny je vskutku sepsán troufale, impotentní miliardář, který si potřebuje dokázat, jak je báječný, na úkor svých životních zklamání a sexuálních pudů.

3 20.02.2016

Opět slušné čtivo od Simmonse. Kniha je napsaná působivým stylem jako vždy, bohužel téma a vůbec zabředávání do špionážních akcí a Hemingway nejsou mým šálkem kávy, proto takové hodnocení (v rámci Simmonse).
Špioni jsou všude okolo a nikdo netuší proč by je měla zajímat taková blbost jakou Továrna křiváků podle hlavního hrdiny bezesporu je. Dvojití agenti hrající pro třeti a čtvrté strany. Nikomu nemůžete věřit a už vůbec ne tomu prolhanému a báchorky smýšlejícímu spisovateli, který se honí za neexistujícími ponorkami.
Nejvíc jsem se bavil částmi, kdy americký špion, který nenávidí romány, sám sepisuje knihu na počest právě Hemingwayovi. Simmons si prostě nemohl odpustit narážky, ostatně jako vždy.. přičemž jsem se jich nemohl nabažit.

Čeho jsem se však bohužel dosytosti nabažil, odpusťte mi mé hrubší výrazivo, byla totálně zprzněná korektura. Plejáda se jako vždy na korekturu z vysoka vykálela. Od doby kdy jsem četl Flashback, který se mnou zamával, co do otřesných chyb, jsem si myslel, že se Plejáda napraví. Teď však uvažuju, kde těch chyb bylo více. To není politováníhodné, to je neskonalý průser! Jak mám Simmonse rád, děsím se každé další jeho knihy, která výjde v tomto nakladatelství.

2 16.07.2013

Nikdá jsem si nepomyslel, že bych se pustil do čtení cestopisného románu. A že by mne snad i mohl bavit? Taková myšlenka kolem mne ani neproletěla.Nu a tak oznamuji, že jsem četl, přečetl, líbila se a bavila mne. Poznat kouty vzdáleného Tibetu v letech během druhé světové války bylo naprosto ohromující. A tak teď pomýšlím na to, že bych jednou rád poznal nějakého tibeťana, tibeťanku, dalajlámu.. prostě člověka s takovou náboženskou mentalitou. Konec bezdůvodného opovrhování cestopisy, hurá na výlety do světů, kam se fyzicky zřejmě nedostanu.
Děkuji ti Henrigu, žes vyškolil také mne!

10 24.03.2013

Jednoznačně nejlepší horor jaký jsem za poslední dobu četl. Čtivé od prvních stránek až do konce. Stupňující napětí. Báječně vystižená mytologie zla, jež se po tisíciletích znovu probouzí a přebírá do své temné armády živé i dávno padlé lidi z městečka.V žánru hororu pro mne Temné léto dokonce překročilo slávu Terroru a jevilo se mi jako mnohem ucelenější.

3 04.01.2013

Úchvatná podívaná. Člověk by nevěřil, že třináct měsíců třináctiletého kluka z Black Swan Green bude něčím výjimečným. Ale vskutku je. Dovolím si tvrdit, že v mnohém přesahuje mnohem známější Atlas mraků. Autor se nepokouší stvořit fascinující podívanou, jež by působila nadčasově. Jde mu především o navrácení se k vlastním kořenům každého z nás. Vlastní vzpomínky z dob dětství jsou sice blednoucí a zastrčené hluboko v našem nitru, ale dostanete-li klíč k jejich znovuotevření, zjistíte, že stále jste ty děti, které mají pořád co objevovat.Symbolika spirály života v Mitchellově podání vzbuzuje úžas - tam, kde příběh začíná, tam také končí, avšak v nové rovině zkušeností. Kruh se uzavírá a přitom se otevírá kruh nový. Výpověď mladého hrdiny prostřednictvím monologu je strhující a umožňuje čtenáři ponořit se do jezírka vlastního mládí.

6 22.12.2012

Hra o trůny jako komiks? Proč by ne? Hra jak ji známe z knižního světa je zde obohacena o vizuální obsah, jež je neskonale nádherný. Přesně takhle si představuji, že by měl vypadat svět ledu a ohně. Oproti románové bichli je nasnadě jistá zkratkovitost příběhu. Nevím sice jak by reagoval čtenář četbou nezasažený, ale spíše se mi nabízí představa komiksu jako ideálního doplňku ke knize nežli jako zcela samostatného díla.Rozhodně je zajímavé pozorovat rozdíly a vzájemné doplňování knihy, seriálu a komiksu. Zase se mi Martinův svět přiblížil takřka na dosah ruky.
Ach..

3 21.11.2012

S Kingem jsem si dlouho nerozuměl, zřejmě proto, že jsem od něj četl jeho tenčí kousky (úžasné novely z Čtvero ročních dob vyjímaje) a tak jsem se rozhodl mu dát jednu z posledních šancí. A King mě příjemně překvapil. Né že by se jednalo o kdo ví jak nadčasové dílo, to určitě ne, ale četlo se to zatr-paceně dobře. Jakmile jsem usedl ke knize, nedalo se od ní odtrhnout.
Děj byl místy až dost předvídatelný, čtenář v obecné rovině dokáže zápletky už tak nějak prokouknout a ví, jakým směrem se bude příběh ubírat. Což nic nemění na tom, že v drobnostech a detailu se vždy stane něco nečekaného a příběhu to dodá nádech jakési čerstvosti a uvěřitelnosti. Ve stejném duchu se nese i konec, který jsem očekával, ač jsem se sám sobě snažil namluvit, že tak "jednoduché" to nebude. Celá kniha působí věrohodně, ale ač se o Kingovi mluví jako o autoru, který dokáže psychologii postav dostat bezvadně na papír, slzu jsem za nešťastníky neuronil. V příběhu mi vadily vyloženě jen dvě věci: Barbieho "souboj" s Juniorem (i kdyby byl člověk slepý, rozhodně by to dopadlo jinak a já se dokonce těšil, aby to jinak dopadlo) a halucinotropní jednání s krabičkou v ruce.

A na závěr se zmíním o korektuře. Nikdo si toho asi nevšiml nebo to prostě u Kinga dokáže překousnout, ale tolik šotků, chybějících slov, špatných předložek a spojek jsem už zase dlouho neviděl. Chápu, že při takovém rozsahu se korektor přehlédne, ale na mě toho bylo příliš - prostě do očí bijící. Podělím se tedy s vámi o pár příkladů, ať se taky pobavíte:

Udeřila se od nosu // Ernie chabě usmál // Bylo to instinkt // Ptáš je, jestli to stále platí.

6 19.09.2012

Neskonale podmanivé vyprávění o jednom neobvyklém cirkusu. Hlavní linka příběhu je jemně upozaděna a tak se do popředí dere dechberoucí vykreslení děje. Navýsost překvapující tahy štětcem, jež obarví váš šedě rutinní život a vtáhne vás jak do černobílého cirkusu, tak i do nesmírně barevného světa mimo něj. Užijte si kouzla, která pohladí vaší duši a zanesou vás do fantazie dětských let. Hebké a zároveň dráždivé čtení, jak pro dospělé, tak pro děti.
A upozornění na závěr: Vysoce návykové!

5 13.09.2012

Sice budu opakovat věci, které jsem uvedl již v recenzi, ale nedá mi to, abych nenapsal i komentář. Kniha je úchvatným, postupně se odhalujícím, výtvorem. Do tak příjemně fungujícího sci-fi světa jsem už dlouho nezavítal. Do světa, který se opírá o historické a filozofické zázemí našeho vesmíru, ale přepracovává jej do obdivuhodné podoby nejen přes filologii. Rozdělení světa na učence a běžné lidi je mimořádně chytlavé a nabízí nepřeberné množství zajímavých myšlenek.
V hlavě mi utkvěla jedna z těch banálnějších myšlenek a tak se o ni s vámi rád podělím. Co byste řekli na to, kdybyste chtěli s někým chodit a tuto skutečnost jste museli veřejně oznámit? Oznámit zda s konkrétním partnerem/partnerkou máte v úmyslu jen chodit, mít s ním sex nebo vejít v manželský svazek. Vymýtila by se tak nevěra, když by musely být všechny partnerské vztahy veřejné?
Stephenson se nám nesnaží říct, jak má vypadat ideální svět, ale nabízí mnoho otázek k zamyšlení.

Pro mne, k srpnu, nejlepší kniha vydaná v roce 2012.
Bude se ti to taky líbit, můj fráte :)

5 29.08.2012

Naprosto úchvatná kniha :)) Je to pro mne vlastně úplně první kniha esejů a navíc o češství.. Byl jsem zcela ohromen, překvapen a s jistým šokujícím povzdechem jsem byl nucen přikyvovat autorovým myšlenkovým úvahám. Zprvu jsem byl zaražen Szczygielovým výběrem českých osobností (zvláště, když k této většině mám jistou averzi), ale nahlédnutí do jejich života bylo příjemným oživením - někdy až krutě kontrastující s vzezřením "obyčejných čechů".
Nejzajímavější kapitoly pro mne byly o náboženství a smrti: Jak se vám žije bez Boha? Nikdo tu netrpí rád

Ach, pane Szczygiel, dostal jste mne celou svou duší a přinutil mne uvažovat nad otázkami, před kterými se náš národ snaží zavírat oči a tvrdit, že nic takového není :))

7 23.07.2012

Na Simmonse je toto dílo ve své vážnosti o něco slabší než jeho ostatní knihy. Jenže o vážnost právě v této knize především nejde. Zde jde především o zábavu a Simmons nám ji překládá ve dvou rovinách - první rovina, která nese hlavní děj, totiž naráží na častá klišé rádoby autorů akčních či horrorových děl a nejenže na nich do oči bijícně ukazuje, že ano toto je Klišé, takhle by se to stalo v jiných knihách, ale Simmons se tomu obratně vyhne, klišé obezřetně obejde (a to především vždy vtipně) nebo do klišé vkročí ráznou nohou a projde jim ad absurdum. Vtipem ani tak neoplývá hlavní hrdinka Eleanor, jako spíše zhýralý milionář Trumbo a velmi svérázná postava Cordie, kterou si lze představit jako typickou akční hrdinku, avšak v pokročilých letech.
Druhá rovina se nese na mnohem vážnější vlně, jedná se o deníkový záznam "tetičky Kidder" z roku 1860 a dává čtenáři předzvěst toho, že osudy, které se staly před více než sto lety, se mají znovu opakovat. Zde je Simmons takovým autorem, jakého jej především známe a musím říci, že tahle rovina pro mě byla po většinu knihy mnohem přitažlivější a četla se mi mnohem lépe. Není zde sice taková "zábava" jako v první rovině, ale to bezpečně vynahrazuje pan Samuel Clemens aka Mark Twain, co by uštěpačný pozorovatel tohoto podivného havajského světa. Taktéž vykreslení havajské mytologie opět Simmons zvládl na jedničku a některé pasáže si nezadají v podobnosti s Odysseovým sestupem do podsvětí.

Str. 277:
"Wille, zrovna jsem se pohádal se sviní," řekl Byron Trumbo a hodil do sebe druhou vodku s ledem. "Věřil bys tomu? S podělaným prasetem."
Will Bryant přikývl a podíval se směrem k Hiroši Satoovi a ostatním lidem sedícím u bufetového stolu. "Věřil," odpověděl mu Will. "Paní Trumbová odsud odmítá odletět a její právník trvá na tom, že..."
"Nemyslím tuhle svini," odpověděl mu Trumbo, rychle se otočil a otřel si horní ret. "Já myslím opravdovou svini. Prase. Čuníka. Svini velkou jako kráva."

6 07.07.2012

Ó múzo, zpívej tu píseň vznešenou,
ohněm políbenou - o Daenerys, matce draků;
ledem obklopenou - o Jonovi, veliteli vran.
Do tance se všichni dejte, neb do západozemí zima vkročila
a nikdo jist si být nemůže, zda právě tento taneční krok není jeho posledním.

Tato lahodná část písně tančí mezi drsnou Bouří a ponurou Hostinou. Martin se rozhodl smíchat dravou řeku s ponurým potůčkem a výsledkem je právě tento Tanec s draky. Možná v kontrastu s tím, jak byla Hostina ponurá a depresivní, se mi Tanec zdál být nabit optimismem, nadějí na lepší zítřky, melodií mnohem povznešenější. Nemohu však tvrdit, že by ta jásavá píseň vydržela na věky věků. On se totiž vždycky najde nějaký tón, který nám dá ochutnat, že hrůza a čiré zoufalství jsou stále s námi. A ten konec, to je vám naprostý rozklad všeho dobrého, jež byl splácán a poslepován dohromady, rozklad nadějí, které nás obklopovaly.
Co musím vyzdvihnout, jest Martinův popis zimy, která překročí Zeď a přes Zimohrad postupně vtrhává do Západozemí. I přes letní měsíc mi bylo dosti chladno a nebál bych se určitého srovnání se Simmonsovým Terrorem. S přicházející zimou je také možné vidět výskyt netvorů a zrůd v lidské podobě. Velmi nedoporučuji lovit, neb právě oni jsou lovci. Nevěřil bych, že zrůdnost Joffreyho lze ještě překročit, ale Martin ukázal, že dokáže stvořit ještě větší monstrum. Ramsay se tak pro mne stal korunovaně největší bestií, Joffrey a Cersei doufám prominou.
Z hlavních známých postav se mi četl asi nejlépe Jon, jež se stal vskutku sokratovsky moudrým - Ví, že nic neví, což je víc než ví ostatní kolem něj. Ach Ygritte, kde bychom bez tebe byli? Tyriona jsem první čtvrtinu upřímně nenáviděl, poněvadž mě vskutku nezajímalo, kam chodí děvky a začal jsem si představovat, jak by vypadal chodící kamenný trpaslík bez nosu. Pak se hoch ale napravil a stal se znovu takovým, jakým jsme jej doposud mohli znát. Nejméně zajímavými kapitolami se kupodivu staly kapitoly Daenerys, jež řeší Meerenský mír, svůj chtíč a povinnosti.
Kapitoly, které mi však učarovaly byly od postav, jež ještě neměly tu čest vykládat svou verzi příběhu - Barristan, Connington a především Smraďoch (jistě uznáte, že svým způsobem je to opravdu nová postava).

Zima již přišla a až přijdou i vichry, to bude teprve div.. už aby to bylo :)

17 26.06.2012

K této mistrově knize jsem přicházel s negativním předsudkem. Předsudkem, který se zjevoval v komentářích čtenářů, jež četli knihu s počeštěnými jmény. S předsudkem, že nejoblíbenější postavy v této knize chybí, nebo že tu nejsou ty nenáviděné.
Bohové, jak já se mýlil.
5 postav jsou naší staří známí, kteří už měli v předešlých knihách vlastní kapitoly. S dalšími jsme se setkali jen zběžně a pak jsou tu i noví hráči na bitevním poli. Tahle kniha není jen tak nějaký líně se valící potůček, je to na pohled klidné vodstvo, které obepíná širý svět, ale jak známo, i na pohled něco klidného v sobě nese mohutnou sílu.
Martin píše příběh, který je mnohem ucelenější než ty předchozí a ty jemné nuance, které do něj vkládá, do nás zasévají pocit něčeho velkého, fantaskního, co každou chvíli musí vybuchnout - nejlépe celý svět. Oproti předchozím příběhům se zdá, že voda se nyní valí převážně jedním směrem a to na Východozemí. Jsem zvědav, jestli tam bude tolik vran, jako bylo zde.
Také zasazením většího množství postav do děje, nám dal Martin v šanc ukázat, jak se mu daří psát skvělé povídky (což určitě nedokazuje nejen "pouhými" povídkovými sbírkami, jako jsou Písečníci nebo Píseň pro Lyu). Jak je u něj obvyklé, mnoho oblíbených postav zemře a u těch obzvláště krásných dojde k "alespoň" jejich zmrzačení či zohavení.. ach do jakého ponurého světa jste nás to zavedl, Mistře?
Ač jsem Bouři vyzdvihoval jako zřejmě zatím nejlepší díl série, protože se v něm nacházelo neskonale zvratů a zlomů, Hostině jejich absence vůbec neškodí, spíše naopak vyzdvihuje ducha celé knihy.

3 05.06.2012

Závěr trilogie už nedokázal překročit nastavenou laťku z minulých dvou dílů. Knize se nedá vytýkat rozvleklost příběhu, spíše to na mne působilo dojmem, že je tady až příliš události "Deus ex machina", sic se je Simmons pokoušel osvětlit. Chyběl tomu ten správný náboj.. a nemyslím tím určitý kalibr. Jako "jednoduchý" thriller však kniha šlape poměrně slušně. 3,5*

EDIT: Trochu se mi to rozleželo v hlavě a tak budu o něco kritičtější, z původních 4* snižuji na 3*

1 11.04.2012

První díl byl sice akčnější a tempo bylo vražednější, to však nemění nic na tom, že Simmons postoupil zase o něco výše. Tentokrát se z drsné vyvražďovačky stává pořádná detektivka a více než s Marlowem, jsem si knihu spojoval s Dexterem. Né že by tam byla nějaká přímá souvislost, spíše se tam vyskytovala ta "správná" zvrácenost záporáka. Také mi přišlo, že Kurtz snížil svůj ostrovtip a hlášky za něj dodávala spíše jeho sekretářka. Přes to všechno to byla parádní jízda, mnohem ucelenější než první díl a samozřejmě Simmons neopoměl na své typické narážky z knih, filmů a lehkých filozofických vsuvek. Ke konci mě třeba dosti pobavila narážka na úhlavního nepřítele Sherlocka Holmese :D

A něco z Kurtzovy mysli:
"Nejstarší ze tří kluků o dva boxy dál hodil po Kurtzovi hranolek opatlaný kečupem. Kurtz se usmál, zahleděl se na šťastnou rodinku a napadlo ho, jestli by dva z těch kluků, kdyby si je zvedl před sebe, vytvořili dostatečný štít proti kulkám, které po něm Poskoci budou pálit - bez ohledu na to, o jaký kalibr půjde. Nejspíš ne.
Škoda."

5 02.03.2012

Jelikož jak píše Herdek, bubliny jsou od toho, aby splaskávaly, tak tahle mi teda splaskla pořádně. Na sérii Hlídek jsem byl navnaděný, těšil jsem se a při čtení si ji užíval. Kniha se čte zatraceně dobře a musím říct, že když jsem se začetl, nešlo se od ní odtrhnout. Problém nastal, když jsem se odtrhnul a najednou ve mně zavál pocit, že není důvod proč pokračovat dál. Noční hlídka má hezkou myšlenku a bavil jsem se tím nápadem, ale něco tomu schází. Příběhy podle mne měly sestupnou tendenci a jak jsem se bavil u prvního příběhu, prvního objevovaní tajů Jiných, tak jsem se u třetího příběhu trápil, abych už knížku konečně dočetl.
70%

4 09.02.2012

Krutá hra je parádní thriller. Simmons si vzal na paškál americkou drsnou školu a servíruje nám ji s bezprostředním potěšením. Ač sám jsem v literatuře nezatížen tímto typem detektivek, vytanulo mi na mysli několik filmů.. třeba nějaké ty Smrtonosné. Hlavní hrdina, který se dobírá výsledku svého pátrání přes mrtvoly, je tak cynický a bez skrupulí, že si jej musíte naprosto zamilovat. Stejně tak už na začátku víte, kdo je padouch a jaké útrapy našemu hrdinovi chystá. Nebyl by to ale Simmons, kdyby bylo všechno jednoznačné hned od začátku. Protože se Simmons striktně drží právě drsného amerického stylu ala Phil Marlowe, jsou některé zápletky odtušitelné. To však rozhodně nesnižuje kvalitu, protože zápletky jsou zde v tak hojné míře, až se vám z toho zatočí hlava.

Jelikož už jsem se Simmonsem setkal vícekrát, začal jsem si v jeho dílech všímat tří věcí, na které jsem prozatím natrefil ve všech jeho dílech, která jsem od něj četl. A to: Za prvé, že zmiňuje Homéra - zde Ilias; Za druhé, že postavy hrají šachy; Za třetí a v to už jsem ani nedoufal, ale nakonec (a to doslova) jsem se dočkal zmínění Shakespeara - zde Hamleta.

Na Simmonse je to velmi jednoduchá, odpočinková a čtivá kniha, takže po jeho těžších kouscích jsem tuhle knížku zfouknul pěkně rychle.

8 01.02.2012

Matko, smiluj se nad námi! Tohle bylo tak divoké tažení, až mi zamrzl úsměv radosti na rtech.

Začátek knihy se mi zdál pomalejším na rozjezd, a to víc než u Hry a Střetu dohromady. To, co knize chybělo ze začátku, se však přivalilo někde kolem její prostřední části a mělo to takovou sílu mamuta, že to převálcovalo mé dosud tušené možnosti vývoje příběhu. Obě předchozí knihy se ve srovnání s tímto cvalíkem musí cítit jen jako předvoj a příprava na tu opravdovou bouři, která nám byla nadělena.
Těžko zde něco psát z příběhu, abych vám nekazil převapení, kterých je zde nespočet. Bouře se totiž převalí přes celý svět, a to nejen ta, co přináší mokrou sprchu, ale hlavně ta, která zvoní ocelovým zvukem. Bouře jež přináší do už tak nahlodaných srdcí další bol. Bouře, která míchá kartami tak divoce, až ze svých rukou vyhazuje krále. Bouře, která nahlodává mysl všech a nutí je dělat věci, které by v podzimním čase nikoho ani nenapadly. Bouře, která vrhá zmatek ve víru v bohy.
A až se taková bouře přežene, nezbyde nic a nikdo, kdo by jí byl ušetřen.

Pokud jste si v předchozích knihách mysleli, že hůř už být nemůže, pak vězte, že se hluboce mýlíte. Naopak někdy se může stát, že ode dna se dá odrazit už jen směrem vzhůru. Závěr knihy mi vyrazil dech jako pád do zimní krajiny a stejně jako ten, komu hoří oheň v srdci, nejsem schopen jediného slova. A tak mlčky čekám, co přinese hostina pro vrány.

10 20.12.2011

Simmons ve mne ze začátku probudil záměrnou vlnu odporu, která předčila nacistické praktiky z Hladových her. Čekal jsem, že kniha se v počátečním duchu poveze dál, ale jako by postupně ztrácela dech. Jak jsem si u Simmonse zvykl, že jsem jeho postavám vše věřil, tady mě to stálo značné úsilí. Našlo se sice pár momentů, které mě neuvěřitelně bavily, ale bohužel většinou to bylo takové nemastné neslané.
Dovolil bych si s Enderem v několika bodech nesouhlasit: Simmonsova budoucnost je dost pravděpodobná, ač dost vytáhnutá do extrémních výšin. Vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby se taková to vyhlídka podobně uskutečnila - zkrachovalá Amerika, Evropa i Čína. Lidé uvězněni ve svých LSD světech, čímž nahrávají rozpadu veškeré společnosti a na povrch se deroucí národní uskupení, která takový to svět chtějí získat pro sebe. Jediné, co mi na tomto obrazu společnosti naprosto vadilo, bylo to, že křesťanství bylo během několika let zcela zatlačeno islámem - nemyslím si, že by se dnešní církev dala tak jednoduše odsunout do pozadí. Simmons myšlenku Kalifátu živí jen tím, že o něm dává vědět, že je to nejrychleji se rozšiřující náboženství a narozdíl od ostatních věcí, které až detailně popisuje, tak tenhle obraz náboženství nechává bez ladu jen volně na pozadí, aniž by jeho funkci jakkoliv více obhájil.
Xenofóbní názory zde k vidění opravdu nejsou. Simmons hlavní vinu hází do vlastních řad, mezi američany. Což je zdá se taky jeden z důvodu nízkého hodnocení knihy na amazonu. Já se ani nedivím, že nedávají hlas knize, když američané v knize oslavují teroristické útoky a slaví 11.9. jako den k lepší budoucnosti.
Co se týká rozboru Shakespeara u řidiče kamionu, myslím, že vysvětleno je to tam pěkně a padlo to tam, jak hrnec na prdel.

Na detektivku je kniha hodně slabá, jako thriller už funguje o něco lépe. 65%

Samostatnou kapitolou je překlad a korektura od Plejády. Děs a bída. Doposud jsem se nikdy nesetkal s tak nehoráznou prací. Původně jsem uvažoval, že knize dám 2* a to jen kvůli překladu, nakonec jsem rozhodl, že není třeba Simmonsovo dílo kritizovat kvůli tak odbytému překladu. Dovolím si tvrdit, že pokud na každé desáté stránce nenajdete chybu, pak jste ji určitě jen přehlédli.
Ať už se jedná o špatný překlad, vynechaná písmena, vynechanou interpunkci.. pár namátkových příkladů:
Slova: Cool, zfakovanej..
Věty: Z Taosu to bylo jen pár hodiny po Long Row to Santa Fé.
Musel jako blázen položil vidličku.

Snad by měl Flashback i větší hodnocení, kdybych se nemusel od čteného neustále odtrhávat a říkat si, jak se jim ksakru něco takového (ne)povedlo.

3 09.12.2011

Páni, to bylo Něco!
Jestliže jsem Hru o trůny vychvaloval jako bravúrní četbu, pak věřte, že Střet králů jej přesahuje v mnoha ohledech. Hra o trůny byl rozjíždějící se vlak, který nabíral rychlost a po četbě Střetu králů si rychlost nejenže udržel, ale přidal na výkonnosti.

V kolech příběhu se ocitá několik nových postav, které nám ukazují pohled na dění ještě z jiných stran než jsme zatím měli možnost vidět. Ať se jedná o Cibulového rytíře nebo Převlékače, jsou to postavy, které řádně zamíchají kartami. Tvrdí-li někdo, že se s postavami za celou dobu nic výrazného nestane, pak asi čteme každý trochu jinou knihu. Tolik zvratů, kolik jich zde nastane si s jinými knihami opravdu nezadá.

Nejvíce patrné jsou postupné změny charakterů naších starých známých. Každý z hlavních hrdinů byl vystaven novým překážkám, které musí překonat, dostali jistou odpovědnost, se kterou se musí vyrovnat. Všichni se perou se životem právě tak, jak to oni sami umí a to dodává Martinovým knihám ten pravý šmrnc, který neklesá k jednotvárnosti.

Přestože Střet králů je časově kratší než Hra o trůny (děj zde trval jeden rok), Martin nám nabízí mnohem větší záplavu postav, zápletek, střetů mezi králi a na konci pak onu epickou podívanou, která - jako už tolikrát - mění tok celé řeky valící se Západozemím.

Podívejte se, kde se nacházely postavy na konci Hry a kde se nachází na konci Střetu. Více než kdy jindy se vynořuje rčení "Zima se blíží" a zelené vidění nikde nelže!

7 05.10.2011