michaela2338 komentáře u knih

Její úsporný a zároveň hutný styl vyprávění mi připomíná Kazua Ishiguro a to se mi líbí. Je to zajímavá autorka.

2 17.04.2024

Meditativni text v paralelách luku, šípu a terče. Hezké ilustrace.

13.03.2024

Neuvěřitelné zprasený překlad. To snad dělal Google překladač.

Jeho nejcennějším filozofickým dílem bezpochyby zůstává Malý princ. Citadela je plná myšlenek, které jsou hluboké, přesto nijak jedinečné. K nalezení jsou i jinde, v knihách, jež si méně protiřečí. Už v Malém princi jsem nabyla dojmu, že podobenství o růží je odrazem autorova komplikovaného vztahu k ženám. Citadela tento dojem ještě posiluje. Zároveň se obtížné ztotožňuji s hrdinou, jenž trpí velikášstvím a mylnou představou, že on a jedině on může člověka přivést k opravdovému a naplněnému životu. I kdyby ho k tomu měl přimět přes slzy a bolest a navzdory tomu, zda o to stojí.
Ano, je zde řada krásných slov a poetických obratů. To ale nevyvažuje fakt, že jsou tato slova a myšlenky dokola recyklovány.
Pro mě je to jen plynulý proud v autorově rozjímání o smyslu a podstatě života, kterému by ovšem prospěl zásah editora.

Všímavost v nečekaném kontextu. Má to humor i spád. Je to ujeté, děsivě návodné, doma to určitě nezkoušejte.

3 22.04.2023

Knihu jsem pořídila za pět možná deset korun v knihovně při velké čistce. Sáhla jsem po ní, protože ji napsal autor Citu slečny Smily pro sníh, což je kniha, na kterou se nezapomíná. Musela jsem si zvykat na specifický styl vyprávění v dlouhých větách, kde se ty vedlejší bohatě řetězí. Ale jakmile jsem chytla tempo, byla to ta správná jizda. Bylo to vtipné, potrhlé, hluboké i duchovní. A číst se mohlo na řádcích, mezi nimi i za nimi. Každému podle libosti.

3 12.04.2023

Ač mám Fabera v oblibě, tento soubor povídek mi úplně nesedl. Zřejmě kvůli jejich poměrně depresivnímu vyznění.

1 06.06.2022

Milé čtení, ale nic výjimečného.

10.05.2022

Mělo to v sobě prvky brakového viktoriánského románu plného intrik, zlotřilých baronů a hrabat, křehké hrdinky v nesnázích a šlechetného hrdiny, který se bere za její štěstí, byť není v postavení vyjevit své city otevřeně. A pokud je snad na scéně žena odhodlaná a duchaplná, pak jistě vypadá spíše jako muž. Přesto to v tomto případě skvěle funguje a není nouze o nervy drásající napětí. Nešlo mi pořád na rozum, jak autor dokázal věrně zachytit mluvu, tu jedinečnou schopnost neříkat nic na rovinu a jen kolem všeho zdvořilostně kroužit. Tedy schopnost všech zúčastněných číst přirozeně mezi řádky. Teprve až po dočtení mi došlo, že jsem literární ignorant. Wilkie Collins totiž žil v době, o které psal. O to víc oceňuji, že jeho dílo baví i v tomto století. I když není Collins považován přímo za otce detektivky, patří k průkopníkům tohoto žánru. Jsem ráda, že jsem dala na tip Databáze.

8 21.04.2022

Poslední roky registruji rostoucí počet zajímavých českých autorek. A Lenka Elbe není výjimkou. Její kniha byla pro mě překvapením. Trochu Kafka, trochu Bulgakovův Mistr a Markétka. Oceňuji její humor, ironii a jazyk. Podle řady komentářů je to na prvotinu skvělé. Myslím, že by kniha neztratila na své jedinečnosti a osobitosti ani jako druhá, třetí v pořadí. Co rovněž oceňuji, je téma Jáchymova. Měla jsem jen obecné povědomí o podmínkách, v jakých zde žili a pracovali političtí vězni. Až teprve nyní mi došel celý dosah hrůz, které se tady odehrávaly. A nic tomu neubrala forma, kterou k tomu užila.

4 19.04.2022

Gounelle je především psycholog a kouč a není tedy na místě hodnotit jeho literární kvality. Mohl by psát příručky pro osobnostní růst, ale skrze románovou formu osloví větší počet čtenářů. Přiznávám, že některé jeho předchozí knihy mají poutavější děj, a taky se mi příliš nezamlouvala představa, že lze lidstvo vtěsnat do pár škatulek. Navíc se mnou rezonovaly některé aspekty chování u více osobností. Ovšem do chvíle, než jsem narazila na jednu z nich, která mě až příliš zrcadlila. Takže jsem si musela položit otázku, stejně jako hlavní postava, kde je v tom vlastně svobodná vůle, když už jsme s příchodem na svět nějak naprogramováni. I na to má Gounelle odpověď.

1 07.04.2022

Mělo to potenciál do chvíle, než se to pustilo po cestě melodramatu.

23.03.2022

Je těžké tuto knihu uchopit a cokoliv o ní říci. Na to má příliš mnoho vrstev. Nejspíš bude právě o tom, co v konkrétním čtenáři vyvolá. Pokud ji chcete poznat, musíte si ji prostě přečíst.

5 06.02.2022

Moje první setkání s Michelem Faberem. Je zajímavé sledovat, jak autor uchopí nápad - prvotní myšlenku, se kterou si začne pohrávat a sleduje, kam ho jednotlivá vlákna zavedou. Pohrává si s možnými důsledky. Je to cynické, přesto v řadě případů trefné. Postavy nejsou nikterak sympatické, mluví na rovinu a netrápí se politickou korektností, což vyprávění osvěžuje. Způsob, jakým tento příběh odvyprávěl, byl příjemně svižný.

2 11.01.2022

Pokud někdy zažívám chvíle, kdy o sobě coby rodiči pochybuji, pak ve světle tohoto příběhu se zdají všechny mé obavy liché. Je neuvěřitelné, jak šílenství jednoho člověka okořeněné fanatismem formuje dramaticky osudy početné rodiny. Stejně je neuvěřitelné, jak dokázali přežívat navzdory všem děsivým nehodám, které se řetězily, aniž by nevyhnutelně končily smrtí. Nebylo snadné tuto knihu číst, po celou dobu jsem se o mojí hrdinku bála, navzdory tomu, že jsem věděla, že přežije. Ostatně důkazem je tento příběh, který sama sepsala, i její portrét na přebalu knihy. Kdyby to byla obyčejná fikce, říkala bych si, že autor nezná míru a taky bych se pozastavovala nad opakovaně nesmyslným chováním hlavní postavy. Jenže to fikce není, ta by si přinejmenším udržovala přirozený rytmus, kdy vypjaté pasáže střídají klidnější, jež dají čtenáři čas se nadechnout. Tady takovou šanci nedostane. Chtěla jsem knihu dočíst, ale taky jsem to chtěla udělat rychle, jako když se strhne náplast. Každou další stránku jsem otáčela s napětím, ale také s nadějí, že na osudy jednoho děvčete to už bylo dost.

6 04.01.2022

Pět hvězdiček dávám za první "drsnější" část knihy, než se to posunulo do sladkobolného žánru. Taky za to, že napsání této knihy si vyžádalo pečlivou a obsáhlou přípravu. A v neposlední řadě za to, že vzít všechna fakta, ta utřídit, vytřídit a neudělat z toho příručku o čaji, umí jen dobrý psavec.

8 01.01.2022

Neschopnost čelit životu, únik z jednoho vězení do druhého. Vítěze nečekejte. Tíživá sonda do nelehkého údělu lidí postižených demencí, kterou naštěstí odlehčuje cynismus hlavní postavy, která to vše jen předstírá. Tak hořké, tak smutné.

1 28.12.2021

Je zvláštní, jak knihy Tylerové čtenáře dělí na dvě skupiny. První se nechá jejím poklidným stylem vyprávění unášet, druhá knihy s pocitem nudy odkládá. Zdá se, že se v nich moc neděje, ale děje se toho spousta. Její příběhy nejsou jen písmenka tištěná na papíře, ale to co najdeme za nimi. Pro mě byl Běh času o zkušenostech z dětství, které mívají zásadní vliv na výběr našich budoucích partnerů. O tom, jak se snažíme být těmi, o kom si myslíme, že bychom měli být, aby nás mohli mít druzí rádi. O tom, jak se držíme iluze o šťastném a spokojeném životě. Někdy se z takového snu dokážeme probudit, někdy ne. Když se to ale podaří, je to návrat domů - k sobě samé.

5 24.12.2021

Tuhle knižní sérii mám ráda, ale dostavilo se velké zklamání. Vše je od prvních stránek předvídatelné, postavy jednají hloupě, je to melodramatické, popis reálií je spíš vata, která má zaplnit stránky, protože samotný děj na to nestačí. Celé to na mě dělalo dojem práce průměrného rutinéra.

6 09.12.2021

Od půli knihy jsem si přála, aby už vrahy dopadli a všechno to skončilo. Bylo toho prostě moc. Možná se dostávám do věku, kdy oceňuji tradiční britskou detektivku, kde "proč" hraje důležitější roli než "jak" prošpikované detailními popisy naprostého hnusu.

4 02.12.2021