Metroušek
komentáře u knih
Mladík v odboji
C. D. Payne
První tři až čtyři díly jsou opojným mixem přesného, bezuzdného, pubertálního, politicky nekorektního humoru, jaký se v literatuře vyskytne pohříchu málokdy. Další díly mě nikdy nechytly. Film je chabým odvarem této báječné série a nestojí za shlédnutí.
Mladík pod pantoflem
C. D. Payne
Jsem velkým fanouškem prvních tří až čtyř dílů, ale čtvrtým to mělo skončit. Ten drzý, politicky nekorektní mix pubertálního humoru, který dříve tak skvěle fungoval, s přestěhováním do Francie zcela vyčichl a jak jsem nakoukl do dalších dílů, zřejmě se už nikdy nevrátil. Číst je nebudu, ale první čtyřku si kdykoli rád dám.
Potemnělá pláň
Philip Reeve
Pan Reeve dokázal stvořit zajímavý a pestrý postapokalyptický svět plný dobrodružných eskapád. Všechny čtyři díly podle mě stojí za přečtení, pokud v sobě máte klukovskou duši. Velice mě mrzí, že se film nepovedl. Osobně bych to viděl na animovaný nářez, to by asi bylo optimální. Třeba se někdy dočkáme.
Spasen světlem
Dannion Brinkley
Jedna z těch čtyř hvězdiček je za upřímnost autora. Opravdu věřím, že to zažil a že to pravdivě sepsal. To, že zážitek Jednoty nedokázal úplně přesně popsat, docela chápu. Nedokázali to větší duchovní borci. Slova jsou prostě nedostatečným nástrojem a možná ještě dozrávaly různé potenciály, kdo ví.
Vykládám si to tak, že většina z nás má na očích klapky. Někdy jsou jako ty, které chrání v polárních krajích před světlem, jiné jako ty, které nosí koně na ulicích. Většina z nás má ty klapky připevněné na celý život. Málokomu se výhled rozšíří, ale pak jsou opravdu vidět mnohé věci, jak můžu dosvědčit, a to nejsem žádné eso.
Moji bližní a přátelé ten příběh znají. Cítil jsem se zdráv a plný sil a měl jsem nepříjemnou vizi bolestivé, život ohrožující nemoci (obraz plus šílenou bolest na příslušných místech). Vnitřní hlas mě s nemocí seznamoval a časově ji určil. Pochopitelně jsem tomu ani trochu nevěřil. Dokud se to za tři měsíce nevyplnilo. Přežil jsem a byl jsem nucen uvěřit. Možná až příliš, protože před druhou život ohrožující nemocí jsem už varován nebyl. Nicméně jsem opět přežil a teď se bojím, co se stane potřetí. (Od té doby věřím, že čas je umělý konstrukt. Neexistuje. Všechno je Jednota, něco jako všechny dílky pomeranče pohromadě. Jenže my běžně vidíme jenom ten jediný dílek a navíc jenom po kousíčkách.)
Dodnes se musím smát, když jsem se vnitřního hlasu ptal, co se stane po roce 2020. (Už jsem chápal, že ví leccos, možná i všechno.) Nechtěl mi to prozradit a jenom opakovaně, lehce potměšile říkal: "Nebude se ti to líbit." Opravdu se tomu musím pokaždé smát, když si na to vzpomenu. Pochopitelně měl pravdu, a to daleko větší, než bych si tenkrát dovedl představit. (:-))
Lidské vědomí a tajemství smrti
Stanislav Grof
Fantastické a nepopiratelné výsledky vědy v poznání materiálního světa téměř úplně zastiňují její poměrně tristní neúspěchy na poli vědomí. Podmínka objektivity se jeví zcela nepřekonatelnou překážkou a opravdu by mě překvapilo, kdyby se zde objevil nějaký zásadní průlom.
Pan Grof se zkoumání vědomí věnoval celý život a je zajímavé, podnětné a důležité jeho pozdní text číst a promýšlet. Těm, kteří se chtějí dostat dál, ale nerozhodnou se jít jeho cestou, bych stejně jako mnozí další rád ukázal alespoň směr. A ten vede jednoznačně na východ, do Asie, zejména k buddhismu a taoismu.
Právě tam najdete opravdové vědce, zkoumající vědomí. Budete-li se držet jejich doporučení, možná se vám časem dostane nikoli důkazů, neboť ty snad ve světě vědomí ani neexistují, ale alespoň význačných znamení, že vaše cesta stála za projití. Přestože s vámi možná bude Tao, nebo jak "to" nazveme, (i nadále) zacházet jako se slaměným (obětním) psem... (Ano, to je varování. Mě to překvapilo, ale zpětně musím uznat, že jsem byl také předem dostatečně varován...)
Proč volíme psychopaty a jak to zastavit
Bill Eddy
Trochu suchopárné, ale podnětné čtení. Akorát to zase nebudou číst ti, kteří by měli. Je neuvěřitelné, že se během informační revoluce může vyskytnout období, kterému říkáme doba postfaktická, a že si naše sympatie stále dokáží získávat tak nebezpečné a vysoce konfliktní osoby, jako je třeba XY (jistě si dosadíte správná jména sami). Tedy tvory, charakterizovanými podle autora hledáním viny u druhých, černobílým myšlením a řešením situací, nezvládnutými emocemi a extrémně negativními projevy chování. Tato kniha nám psychopaty a sociopaty pomůže rozeznávat a asertivně jim čelit, protože s nimi svět nebude lepší, ale jen a jen horší, než by mohl být bez nich.
Čísla nelžou
Václav Smil
Tam, kde měl Jared Diamond střelné zbraně, choroboplodné zárodky a ocel jako nositele expanze Západu, má Vaclav Smil čtyři pilíře moderní civilizace - čpavek, ocel, cement a plasty. Rozhodně nejsem tím, kdo by s ním polemizoval. Oceňuji jeho erudici a schopnost vyhmátnout problémy a vcelku přijatelně je prezentovat. Svět by mohl být mnohem dál, kdybychom přijali fakt, že "čísla nelžou", a řídili se podle toho. Jenže značná část z nás se nechá unášet emocemi a dalšími často nerelevantními věcmi. A tak optimista ve mně nadává, že by stačilo tak málo, a svět by byl mnohem lepší. A skeptik ve mně zase říká: "Ty blbečku, když to tak vidíš, tak buď rád, že to je aspoň takové, jaké to je..." Asi tak.
Bezpečně nešťastní
Petra Baštanová
Vcelku se to dalo číst, ačkoli se jednotlivé povídky sobě podobají jako vejce vejci. Je to zjevně velice otevřená, upřímná a hořká sonda do milostného života části dnešních svobodných mladých žen se spoustou trefných postřehů.
Božská rovnice: Hledání teorie všeho
Michio Kaku
Vynikající vědecká osvěta, která nám v podobě drobné knížečky ukazuje, v jak fascinujícím Vesmíru zřejmě žijeme. Jsem rád, že vědci dnes zvažují existenci Multiverza, a je mi líto, že Kaku opět - jistě zcela vědomě - a ke své škodě opomíjí Davida Bohma a podobné vědce, protože i tudy podle mě vede cesta k lepšímu pochopení světa.
Robinsoni a donkichoti
Aleš Palán
Pan Palán se opět pokouší vstoupit do stejné řeky, a téměř uspěl, ale opět to není na výbornou. Mezi touto knihou a Raději zešílet v divočině je nějaký drobný, ale zásadní rozdíl. Tam to pro mě fungovalo, tady ne.
Soumrak bílého muže
Benjamin Kuras
Další kniha, dokládající soumrak bílého spisovatele Kurase. Škoda ho. Býval podnětný, zajímavý a zábavný.
Sestry
Kamila Hladká
Bohužel nemohu souhlasit s nadšenými ohlasy. Výpovědi se mi zdají poměrně plytké, na "pouhé" pokorné pěšačky církve (jichž si vážím daleko víc než jejích hodnostářů), které rozhodně musí znát i leccos z její odvrácené strany, příliš jednostranné a nekonfliktní. Angelika Pintířová mě oslovila mnohem více.
Energie! Zdravá cesta z labyrintu únavy
Anne Fleck
Bravo, paní doktorko! Tohle promyslet a sepsat, to tedy smekám! Neuvěřitelně široký záběr, fundovanost a erudice. Nepřeberná studnice tipů, které by nám mohly vrátit energii, zdraví a chuť do života. Vřele doporučuji zejména lidem s oslabenou imunitou a potížemi s příjmem stravy.
K.O. sexu: Jak blaho vymýtit
Benjamin Kuras
Pan Kuras tvrdě najel na kvantitu místo kvality, a jeho dílka mi začínají připomínat politrukovy spisky. Ne, že by do značné míry neměl pravdu, ale rozhodně má na víc. Což takhle napsat místo pěti průměrných knížek ještě jednu pořádnou?!
Pod tlakem
Robert Pobi
Slušný, inteligentní, současný techno-thriller. Trochu příliš filmový a překomplikovaný, a hlavní, geniální hrdina a jeho spolupracovníci samozřejmě musí školit FBI jako prosťáčky, ale což, u tohoto druhu literatury se to dá brát.
Falešný poplach
Bjørn Lomborg
Výborná, dobře napsaná kniha plná faktů a grafů, kterou jistě politikové berou v potaz při rozhodování o tom, kam budou putovat veřejné peníze. (Dělám si legraci. Kdo by se s ní četl, když alarmisté, lobbisté a média mají takové krásné slogany...) Samozřejmě, že adaptace je základem. Zaujaly mě takové nápady, jako jsou bílé silnice a bílé střechy, nebo třeba standardní jaderné elektrárny. Jenže vizionářství je tak nakažlivé a sexy. A slibem nezarmoutíš. Lomborg a politikové, to je něco podobného jako Hazlitt a odboráři. Přesvědčit je k rozumu asi nelze.
Kronika zániku Evropy: 1984–2054
Vlastimil Vondruška
O pana Vondrušku jsem se už několikrát nelichotivě otřel, a jsem velice rád, že ho tentokrát můžu za jeho podnětnou knihu pochválit. Sice s výhradami, protože bych mu román nemilosrdně o třetinu zkrátil, jak už to u chrličů bývá, rovněž mu chybí technologická vize, a spásu bych stále hledal daleko spíše na Západě než na Východě, ale to asi pan Vondruška nejpozději koncem února 2022 doufejme pochopil také. Jenže stejně jako třeba pan Kuras má pravdu v tom, že náš změkčilý svět blahobytu, tolerance a vlády lidu je třeba bránit před útoky fanatiků všeho druhu, neboť "středověk neskončil, středověk trvá". "Demokracie, to je takovej bordel," pravil jistý klasik, aniž by byl ochoten připustit, že nic lepšího zatím lidé nevymysleli a neprosadili. Buďme za ten "bordel" vděční, neboť to je odraz našeho kolektivního bordelu, a ne bordelu šílenců typu Napoleona, Stalina, Hitlera, Maa, Kimů, Putina nebo Sia. Demokracie vyžaduje odpovědné voliče, kteří nevolí podle emocí, a nenechají se utáhnout na marketingová hesla hulvátů a křiváků, a stejně tak odpovědné politiky s vizí delší než je volební období. Pokud tomu tak bude, a nemám o tomto národu příliš pochyb, neboť prozřetelně odmítl vnucované, nedemokratické "my to zvládneme", aby jenom o pár let později přijal na 500 tisíc uprchlíků ze stejného civilizačního okruhu, bude v této zemi dobře. Neboť její těžiště je na správném místě, a dělá to, co dělat má.
Cítit znovu
Mona Kasten
Pravda, vůbec nejsem cílová skupina, ale stejně bych od knihy s 91% očekával alespoň nadprůměrnou kvalitu. Á propós, děvčata, co takhle někdy zabloudit mimo ohrádku YA? (;-))
Lov
Bernard Minier
Oceňuji, jak dobře a řemeslně autor píše, jak dokáže vtáhnout do děje, a také reálie postmoderní, stále do větších problémů zabředávající Francie, ačkoli tam mohl autor ještě trochu politicky nekorektněji přitvrdit. Nicméně Minierovo přemoudřelé, nesmrtelné alter ego mi je čím dál tím nesympatičtější, a opravdu se těším, že ho snad někdy autor nechá zemřít hrdinskou smrtí. Vyvrcholení svých děl podle mě absolutně nezvládá, a ani tato kniha není výjimkou. A bez toho sice může být úspěšným a bohatým autorem, ale nikoli vynikajícím spisovatelem. Škoda, měl by na to.