Metla komentáře u knih

Pozvolný začátek, kdy poznáváme charakter a zázemí hlavního antihrdiny, přechází ve strhující thriller (s nejnechutnější scénou všech dob). Ve finále jsem se na chvíli ztratila s neodbytným dojmem, zda zápletku autor nepřekombinoval přes rozumnou míru, abych se v další kapitole opět našla a řekla si "ale jo, dobrý".
Byly by to nesmírně silné čtyři, možná i slabších pět hvězd, neobsahovat děj několik závažných výpadků v logice. V Norsku nemají soudní patology ani forenzní specialisty? Čas úmrtí, kousnutí, no je tam toho víc, čeho by si vyšetřovatelé v civilizovaných zemích museli všimnout. Dávám 75-80% za solidní porci napětí a pár neotřelých nápadů (ne, ona nechutnost k nim kupodivu nepatří, tu už jsem několikrát, jen v malinko mírnější formě, absolvovala s jinými spisovateli).

19 06.04.2024

Oceňuji autorovu snahu vymanit se ze škatulky akčních braků, bohužel však musím přiznat, že mě Sudetenland příliš nebavil. Alternativního světa bylo málo, netrpím nostalgií, co se daných časů týká, zápletka mě kdovíjak netáhla a postavy mi byly volné. Všechny. Úplně. Atmosféra a prostředí, které mohu nazvat téměř domácím, velí průměrné dojmy hodnotit třemi hvězdami. Neustálé otravné zmínky o cigaretách a činnostech souvisejících s kouřením naopak nabádají, ať panu spisovateli tu zjevnou závislost na nikotinu poklepu popelem podprůměru... ale to by nebylo fér. Pokud si chce někdo devastovat (nejen) plíce, jeho věc, ale proč svou smrdutou obsesí devalvovat i literaturu?

34 21.02.2024

Poslední kniha čtenářské výzvy 2023, kterou jsem, přiznávám, dočítala po půlnoci, zatímco se venku odehrávalo tradiční novoroční běsnění. Seděla jsem na zemi v předsíni, na klíně se mi uhnízdil předoucí kocour a k boku se tisklo jedno věrné psí srdce, výjimečně vpuštěné domů. Zvířata jsou fajn taková, jaká jsou - hlavně žádné polidšťování.
Čekala jsem, že se novelkou protrápím, ale Bulgakov mě jedním nepovedeným experimentem provedl hladce, s hořkým úsměvem. Tahle satira má co říct i téměř 100 let od svého prvního vydání. 70-75%

33 11.02.2024

Bolestivé téma, výborně napsané, dobré k zamyšlení nad nejednou z uvedených situací / postav, a hlavně s hutnou atmosférou. Já při čtení vlastně courala po Šumavě a snažila se představit (spíše často googlila) jak vypadají ta kvanta zmíněných hub. Snad bych i přimhouřila oko a přidala pátou hvězdu, ovšem ten konec byl na můj vkus otevřený až příliš. Viktorie Hanišová přenechala další Sářiny osudy čistě představivosti čtenáře... a ta moje se zkrátka nenechala přesvědčit k vykreslení růžových (nebo alespoň ne tak černých) zítřků. 80-85%

46 11.02.2024

Milé setkání po letech, tentokrát ve formě audioknihy. V době dospívání mě "Zpěv drozda" úplně dostal a pamatuji, jak mě mrzelo, když mé nadšení nesdílela maminka. Nebyla čtenářkou sci-fi a Tevisův majstrštyk jí přišel náročný, vrátila mi ho nedočtený. Jsem teď zhruba v jejím tehdejším věku, okouzlení z dystopického světa už není tak silné, přesto román i po více než 40-ti letech od vydání stále má aktuální myšlenky a znovu mě oslovil. Musela jsem přimhouřit oči nad několika nelogičnostmi a celkovou naivitou, díky níž "Zpěv drozda" působí jako ještě starší dílo, proto ubírám hvězdu, rozhodně jsem si však Bentleyho cestu za lidstvím příjemně smutně užila.

50 20.10.2023

Více než 14 dní jsem louskala 25% knihy a končím, nenašla jsem dostatečnou motivaci k bitvě s podivným autorovým stylem. Nesedla mi hlavní hrdinka, vedlejší postavy taky ne, zápletku si ještě matně vybavuji z filmu... Možná časem dám slečně Smille a jejímu citu pro sníh novou šanci, momentálně je pro mě nevstřícné uspořádání vět s matoucí časovou posloupností příliš obtížně stravitelné.

Divná knížka, divná v dobrém smyslu slova. Nevšední. Po čtenáři však vyžaduje trpělivost a ochotu poddat se atmosféře, prostředí, místním pravidlům. Pro lepší orientaci by mělo pomoct předem si prohlédnout Piranesiho kresby, ve kterých dominuje fantaskní architektura, často ve spojení s přírodou. Tyhle obrázky mě fascinují od prvního okamžiku, kdy jsem je coby náctiletá Metlička spatřila, proto jsem po knize Susanny Clarkové bez váhání skočila (a překvapeně se kochala luxusně vyvedeným přebalem, jehož detaily na monitoru nejsou viditelné).
Musím však přiznat: nebýt audioverze, možná bych se příběhem neprokousala moc daleko za úvodní kapitolu, není to právě jednoduchá četba - potřebuje správnou náladu, čas (klid) a také správnou osobu s otevřenou myslí. 75%

50 12.08.2023

Vítejte v Beďarech, kde má kouzelnická škola vážný problém: blíží se termín Hydry a ředitelka je kráva.
Kdokoliv měl co do činění s byrokratickým molochem, ten se téhle knize s chutí zasměje... nebo propadne depresím. Já se můžu smát, jelikož mám s libovolnou Hydrou minimální styky.
Pan Jícha mě opravdu příjemně pobavil, děkuji za konstantní úsměv s občasným (a v poslední době vzácným) záchvatem chechtání. 80-85%

39 27.06.2023

Název je zcela geniální, sci-fi detektivky mám v oblibě, Hetešovu stylu nechybí spád, cyberpunkové kulisy jsou fajn, k zápletce netoužím vyjádřit vážnější výhrady, přesto udělím "jen" 75-80%. Důvod: tahle knížka vlastně není nic nového ve vesmíru a Moira mi bohužel nepřirostla k srdci (ani k jinému orgánu). Můj problém, ženské hrdinky mi sednou málokdy, pouhou tvrdohlavostí a nepřesvědčivou drsností si mě nezískají.

50 10.05.2023

Zkombinovat detektivní thriller s válečným dramatem? No proč ne... Linie z 2. světové války na mě působila, jako by slavnému norskému spisovateli promlouval do řemesla mistr Remarque. Současnější část se nese v poněkud špionském duchu, prostředí vysoké politiky, atentáty a podobné záležitosti mě úplně netankují, ale celkově u mě "Červenka" zabodovala velmi dobře. Série "Harry Hole" má zatím stoupající tendenci a neupadá do stereotypu, jsem zvědavá na další díly. 80%

53 03.05.2023

Srdcervoucí příběh, který od čtenáře (spíše čtenářky) vyžaduje jistou míru soustředění, aby nevznikl hokej v jednotlivých postavách. Se smutkem jsem sledovala osudy Rill a jejích sourozenců a od začátku věděla, že u tohoto tématu nelze doufat v úplný happy end. Nebo ano? Nechte se překvapit. Linie z pohnuté minulosti drtivě válcuje tu současnou, ale celkově jde o dobře napsanou, čtivou knihu se zajímavou atmosférou. Pár procent přidám za pěkně zpracovanou audioverzi. 80%

44 26.04.2023

Šestý díl série nechá čtenáře nahlédnout podstatně hlouběji do Steinova soukromí, poodhalí světlejší i temnější stránky Jarošovy osobnosti, to vše v patřičně dobrodružném provedení, kdy není nouze o souboje, padouchy, tajemství, zradu, odvahu, zbabělost, šlechetnost, chamtivost, lásku... no, co by mohlo "Lesu Přízraků" chybět, že ode mě dostal "jen" naleštěné čtyři hvězdy? Barbarič. Mně prostě scházel, bylo to bez něj takové vážné - málo humoru a šmrncovních dialogů. 80-85%

55 23.04.2023

Komentář zcela v souladu s mými dojmy napsala kackahracka, pokusím se však překonat mentální lenoru a shrnout to nějak po svém. Psychicky labilní žurnalistka s nezdravou náklonností k alkoholu natrefí na palubě výletní jachty na záhadu zavánějící vraždou. Z nějakého záhadného důvodu (vždyť kdo by pochyboval o smyslech hysterické notoričky) nedokáže získat důvěru posádky ani spolucestujících, klade otázky, pátrá, chová se jako čůza a vůbec dělá vše pro to, abych dychtivě vyhlížela moment, kdy tahle extrémně nesympatická hlavní hrdinka poslouží coby potrava libovolné mořské fauně.
První polovina poněkud zdlouhavá, s trochou deduktivních schopností lze velmi brzy odhadnout kdo, jak a proč, neměla jsem komu držet palce, zkrátka průměrná detektivka v relativně neotřelém prostředí. Ještě dám autorce šanci. 55%

36 23.04.2023

Mám ráda Kingovy maloměstské příběhy, takže "Colorado Kid" mě od prvních slov popadl za flígr a šoupnul na pobřeží Maine, kde jsem se studentkou žurnalistiky naslouchala dvěma přemoudřelým dědulům, jak popisují jeden neobvyklý případ. Obyčejný a přesto se vymykající běžné realitě, spousta otázek a minimum odpovědí. Nejsem vyloženě odpůrcem otevřených konců, vybrat si finále podle svého gusta je občas osvěžující. Tentokrát mi bohužel pan autor neposkytl dostatek indicií ani motivace, abych se nejasné kontury událostí pokusila svou fantazií dokreslit, přidat jim detaily a barvy.
Kingův záměr chápu, ale pro mě je "Colorado Kid" rozsahem i zápletkou stěží poloviční kniha... a obálka je laciná až hanba, prakticky nemá souvislost s dějem. Modrá čísla jsou tentokrát (dle mého názoru) zasloužená: 65%

48 29.03.2023

Růžová knihovna v kulisách izolovaného panského sídla, sněhové bouře a čehosi znepokojivého uvnitř i v okolním světě. Znáte to: ona je atraktivní, kurážná, byť poněkud zmatená, on je tajemný, silný, citlivý, pohledný... zpočátku to skřípe, ale časem ( ! spoiler:-) ) dojde i na něžný, nevinný polibek. Taková roztomile starosvětská romantika, která může nepříjemně překvapit ve všední realitě ukotvené osoby, co neholdují příšerám ani apokalyptickým scénářům.
Pro mě lehce pošahaný, snesitelný průměr. Za povedenou atmosféru přihodím 5% a jestli se v knihovně vynoří další díly, možná sérii dočtu. Pokud ne, žádná škoda. 55%

43 19.03.2023

Krádeže, boje, podrazy, krev, špína a všemožné lidské nešvary... Vítejte zpět do světa "Prvního zákona", tentokrát v různorodých povídkách příjemně zpestřujících a doplňujících celou sérii. Setkáme se s několika starýma známýma, dozvíme se o nich leccos nového, dobře nás pobaví, občas přimějí k zamyšlení, někdy poněkud vyděsí (že, Krvavá Devítko?), jindy bych je skoro politovala (ačkoliv byl Glokta mimořádně nadutý kretén). Některé postavy jsem nepoznávala, případně si nebyla jistá, kam je zařadit.... už se někde vyskytly, nebo jde o nováčky? Většinou mi takhle neukotvené ke konkrétnímu románu poletovaly ženské, což mě příliš nepřekvapuje. Chlapy si z nějakého záhadného důvodu pamatuju lépe.
Suma sumárum: poměrně vyrovnaná povídková sbírka pro Abercrombieho čtenáře - pokud jste jeho knihy nečetli, "Ostré konce" pro vás nejsou, tápali byste a nechápali. 75-80%

43 26.02.2023

Sharpovy příběhy vznikají podle osvědčené šablony: schopný a odvážný sympaťák v ústřední roli, historické pozadí britských válečných manévrů - obvykle tedy bitvy s Napoleonovými vojsky, skutečné postavy a události dovedně míchané s dobrodružnou fikcí, nesmí chybět nějaký ten padouch, co Sharpovi škodí (nebo škodit chce) a téměř v každém díle jiná (dokonale přebytečná) krasavice, aby po krátkém váhání padla hlavnímu hrdinovi do lůžkovin.
Jednoduché, předvídatelné, chytlavě napsané a už poosmé spolehlivý buldozer na občasné čtenářské bloky. Richard Sharpe mě svými eskapádami přes všechna "ale" pořád ohromně baví a navíc si tak doplňuji dějepisné mezery - tentokrát se Britové s Francouzi utkali ve Španělsku, protože někdo holt za ty nedisciplinované lemry a jejich nezávislost bojovat musel :-). 80%

42 22.02.2023

Nevím, kam na ty brutální úchylárny Carter chodí, ale chtěla bych to vědět... abych se tomu místu mohla hodně širokým obloukem vyhnout. Vážně, takový hnus se v mozku duševně zdravého člověka nezrodí. Přesto je série "Robert Hunter" čtivým představitelem drsných krimi thrillerů moderního střihu, ve kterých dominuje hlavní hrdina se svými "super"schopnostmi, vyšetřování formou analýzy forenzních důkazů, počítačového pátrání i nějaké té logické dedukce. Způsob, jakým byl z Huntera vytvořen génius, je poněkud úsměvný: všichni kolem něj (tedy především jeho parťák a šéfová) obvykle kladou neskutečně debilní otázky, čímž vzniká efekt "mezi slepými jednooký králem". Plusové body dávám za nečekané překvapení v závěru, jisté osobě jsem prorokovala delší životnost.
Pokud máte rádi napětí a nejste cimprlich ohledně nechutností páchaných na lidských obětech, potom Chris Carter možná píše právě pro vás. Akorát nečekejte žádnou vysokou literaturu, pouze svižný odpočinek v krvavé koupeli. Jednou za čas, proč ne, ovšem nemohla bych tuhle sérii číst souvisle díl za dílem. 75%

50 21.02.2023

"Čaropisci" by měli oslovit ty čtenáře, kteří si oblíbili tvorbu Brendana Sandersona (série "Mistborn" atd.), případně Leigh Bardugo (např. "Šest vran") a podobné autory, kombinující sympatické hrdiny (často celou partu) s nevšedními magickými principy v málo přívětivých světech, co akutně potřebují změnu k lepšímu.
R.J. Bennett si získal mou zvýšenou pozornost trilogií "Božská města" a opět dokázal, že je skvělý spisovatel plný originálních nápadů, tentokrát však nemohu zamířit s hodnocením do ultimátních výšin. "Čaropisci" totiž navzdory několika hodně drastickým scénám spadají do young adult škatulky. Být dospívající holčina, pěla bych nadšené ódy, leč v tomto věku (pravěku) mě štvou natvrdlí hrdinové, polopatické vysvětlování a logické propasti, dělající bordel v oněch kouzelných pravidlech, na nichž je příběh založen. A Sancie coby hlavní hrdinka mě prostě nebrala, já na ty drsné, veleschopné holky nějak nejsem - problém mého vkusu, body za to nestrhávám. Pár procent půjde dolů za nadužívaný patvar nahrazující sprostá slova. Občas se sice dočkáme normálního zaklení, většinou se bohužel otravně "krundí".
80% za originalitu, za atmosféru se steampunkovým nádechem (ač bez páry), napětí, dobrodružství, zkrátka za svižnou četbu... kéž by zpracování bylo dospělejší. Čtenáři fantastiky narození ve 21. století by měli pětihvězdičkově slintat.

42 19.02.2023

Bohužel musím mezi zdejší přívětivé komentáře zapíchnout vidle: pro mě byla četba téhle knížky téměř na každé stránce soubojem. Styl, jakým je "Kletba podle Justiny" napsána, bych neoznačila za "reader friendly". Některé věty jsou až heslovitě krátké: "Spokojenost. Bohatá nevěsta. Zásnuby příští středu u Zrubalů.", jiná souvětí zase pro změnu zbytečně dlouhá: "Ke komunistům se dali i Tonda s Hedou, moc o tom nevěděli, nestarali se, v osmačtyřicátém byli spokojeni, nový prezident měl pěkné řeči, líbily se, zvlášť tady, obyčejných chudáků ve fabrikách bylo, radovali se, že se konečně zbavili nafoukané honorace z limuzín, paniček s liškami na podbradku, jo, zametli s nimi, nadšení neznalo mezí."
Připočtěme chaotické střídání časů - chvilku minulý, najednou přítomný, i k budoucímu autorka občas zabrousila. Dialogy jsou divné a to nejen vlivem nářečí, tedy ostravskeho kratkeho zobaku s lokalnimi vyrazy + leccos jakoby z Prajzké (Hlučínsko, kde se čeština promíchala nejen s polštinou, ale také s němčinou). Možná se takto ve Svinově kdysi mluvilo, ovšem já od svých prarodičů slýchala relativně normální mateřštinu, přitom byli jen nepatrně mladší než Leoš a Gabra, hlavní postavy románu, a rozhodně žádní vzdělanci.
Příběh samotný není špatný, navíc je prý inspirován skutečnými událostmi: jeden dům a lidé, kteří se kolem něj (nebo v něm) pohybují, staví, pracují, bydlí, přižení se, přivdají, přicházejí a odcházejí. Velkým bonusem je atmosféra, historické pozadí, znepokojivá duchařská linie působí spíše rozporuplně. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mi paranormálno k ději sedělo nebo ne. Snad při trochu jiném zpracování, což se ostatně týká celé knihy.
Svinov mám neodmyslitelně spojený s dětstvím, jezdívala jsem tam k prarodičům skoro každý víkend, popsaná místa mi defilovala před vnitřním zrakem a ráda jsem se o nich dozvěděla něco nového. Tři čtvrtiny románu jsem váhavě koketovala se čtvrtou hvězdou, závěrečná čtvrtina rozsekla tohle dilema v neprospěch paní spisovatelky a jejího díla. Nejprve Robertův pohled na poválečné časy, popis událostí jako z Pendolina: dlouhé odstavce úvah s minimem přímé řeči. V úplném závěru z doby porevoluční jsem přetrpěla nejapný rozhovor dvou ženských o osudech pravnuků, kteří už snad opravdu nikoho nezajímají a pouze dokreslují atmosféru určitého zmaru.
Četby nelituji, určitě mě obohatila, přiměla k zamyšlení a zavalila těžkou nostalgií, knihy paní Romanské však vyhledávat nebudu. Její literární styl pro mě zkrátka není to pravé tvarohové.

37 18.02.2023