Zlord Antiježíš komentáře u knih

Snad ještě více než slavnou a velkolepou Millerovu "300" je třeba Xerxa brát jako legendu. Legendu mnoho let ústně podávanou a historiky mnohdy k různým účelům zkreslenou. Nemá cenu nimrat se v historických "faktech" která beztak zřejmě skutečnost také nepopisují. Raději se oprostěme od dějepisných srovnání a pojďme si užít příběh, který se zmíněnou "300" úzce souvisí, přesto je jiný už jen tím, že je rozprostřen na výrazně delší období. V popisovaném období se odehraje i slavná Bitva u Thermophyl, ale zde o ní není ani zmínka. Sledujeme vrchol a zánik Perské říše, ve kterém byla tato bitva pouhou epizodou, jednou z mnoha. Vzestup a pád Krále Králů, i příchod podmanitele říší - Velkého Alexandra si vychutnáme zejména díky dnes už mnohokrát napodobované, přesto jedinečné kresbě Franka Millera. K tomu zřejmě není třeba mnoho dodávat, tušíte asi co Vás čeká a místy jsou to přímo Millerovské orgie, především na stránkách bez textu. Zklamáni tedy nebudete, protože jde-li o kresbu, takového Millera opravdu chcete a určitě si to skvěle užijete. S příběhem je to trošku složitější. Dlouhé období na málo stránkách z knihy Xerxes dělá sice naprostou povinnost pro fanoušky třístovky, ale její stín nepřekračuje. Není to proto že by snad Xerxes byl JEN omáčkou kolem, nebo pouhým doplňkem či snad bonusem pro fanoušky slavnějšího "bratříčka". Jen by si zasloužil větší, možná dokonce mnohem větší rozsah. Nicméně nutno zmínit že i příběh funguje samostatně a bez znalosti třístovky, proto komu se třístovka líbila, musíte to mít a kdo snad třístovku ještě nemá, má příležitost si ji koupit v novém vydání a určitě doporučuji přibalit i Xerxa. Osobně bych se nebránil Millerově "Řecko-Perské" trilogii, ať už by autor pokračoval Alexandrem, nebo se vydal trochu jinam.

2 18.11.2023

Máte-li práci, která Vás baví a naplňuje, jste šťastní. Pravděpodobně je pak i Vámi odvedená práce kvalitní, protože když Vás baví a jde Vám, tak jste v ní dobří a nebo dokonce jedni z nejlepších. A teď si představte, že jak si tak děláte práci, která Vás baví a ostatní tuto práci oceňují, rozhodnete se chvíli tu práci nedělat pro ostatní, ale jen sami pro sebe. Tak takhle nějak asi vznikají geniální, legendární a kultovní umělecká díla. Jedno z nich se mi právě dostalo do rukou! Netušil jsem co mohu čekat. Spojení Kung-fu a divokého západu leccos naznačuje, ale ve mě taková nepravděpodobná spojení spíše vyvolávají mírný strach a nevysoká očekávání. Sám si za to můžu. Za to že teď sotva popadám dech a hodiny a hodiny se nimrám v detailech kresby a připadám si jak malé dítě nad knížkou "Kde je Valda?".
Od první stránky je Vám jasné, proč a pro koho tohle vzniklo. Pro radost autora samotného. A my máme ohromné štěstí, že to jen u autora nezůstalo a radost s ním můžeme sdílet. Nemluvný shaolinský mnich se svým věrným, dost mluvným, "ořem" vás vezmou na cestu, po jejímž konci pravděpodobně jen otočíte knihu a začnete znovu. Budete si nejspíš chtít znovu užít velkolepé frontální výhledy "pod a v ose osla", nebo nekonečnou frontu "nejen ostřílených" pistolníků, pistolnic, havěti, jejich vybavení a harampádí, jakož i skal notně poznamenaných místními sprejerskými gangy. Je úplně jedno jak dlouho do toho budete koukat, myslím že pořád budete nacházet nové a nové detaily, popkulturní easter-eggy, absurdní doplňky, nepravděpodobné polohy a nebo skvělé narážky. Jste-li čtenář, pro kterého je vizuální stránka komiksu jen doplňkem toho důležitého co se píše v bublinách, asi to úplně nebude pro Vás. Pokud ale komiks vnímáte jako celek, kde text i obraz jsou ve vzájemné symbióze, tohle vás dostane! Nedokážu si to představit v menším formátu. Tady je kolosální rozměr nutností!
Nesmím zapomenout, a tady si díky veršovaným pasážím nelze nevšimnout, na famózní práci na překladu, to je další lahůdka a moc jsem si to užil.
A závěrem...věděli jste, jak funguje potápění a vynořování žraloků? I to se dozvíte v Kovboji ze Shaolinu. On žralok má totiž balastní nádrž...a co je obsahem balastní nádrže? Aha???

2 18.11.2023

Conana není nikdy dost. Vlastně čím více ho je, tím více ho chci. Alespoň co se týká toho Conana, na jehož konzistenci dohlížela Conan properties. U ostatních je vyznění mnohdy značně neconanovské a i kvalita dost nevalná. Na Conana pod hlavičkou Dark Horse a nověji u Marvelu tato organizace dohlížela velmi pečlivě a tak je kvalita zaručena, i u povídek které nemají oporu v Howardově nestárnoucím díle. Je tomu tak i v případě druhého, a bohužel posledního, dílu vedlejší vydavatelské větvě nového marvelovského Conana - Příběhů psaných mečem. Fanoušci osvaleného svobodomyslného rebela nemají nad čím přemýšlet a musí si knihu obstarat, není co řešit. Přesto zmíním alespoň to, že v první, nejkratší jednosešitové povídce ŽENICHOVA POMSTA má Cimeřan dost "na kahnánku" a z téměř bezvýchodné situace se dostane jen díky kombinaci všech svých předností - mazanosti, svalů, trpělivosti a samozřejmě i kousku štěstí. Závěr je tak perfektně conanovsky chladný a strohý, až mě upřímně nadchnul. Další na řadě je titulní ÚKLADY VRTKAVÉ ŠTĚSTĚNY kde se z hrdiny bez jeho přičinění stává gambler, který ve hře podobné pokeru bojuje o velký majetek, aby se nakonec utkal o holý život. Všímejte si také obálek, především obálky druhého sešitu této povídky, kde je Conan zachycen v boji se svým vůbec nejtradičnějším nepřítelem, který je zároveň velmi důležitou kartou zmíněné karetní hry! Knihu uzavírají sešity povídky TEMNÝ KRISTAL V TEMNÉ SLUJI o které už teď vím, že si ji velmi brzy přečtu znovu. Vrtá a hlodá mi totiž v hlavě. Je to jedna z těch povídek která mi neobvykle sedla, neskutečně mě bavila ale já marně přemýšlím proč. Je dobrodružná, je výpravná, se ženskou postavou, která patří k těm silnějším, se kterými se kolem Conana můžeme potkat. Hlavně si ale myslím že je zkrátka zábavná a uvolněná. Takhle by mohl vypadat Indiana Jones, kdyby jej psal Howard.

3 18.11.2023

"To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili; měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé..."
Vítejte zpět v Burden Hillu! Divném místě k životu, kde kdyby několik pejsků a kočiček spolu nehospodařilo, možná by to vůbec místo k životu nebylo. Dějí se tu totiž moc divné věci. Něco tu číhá a nejde zrovna o příjemné a vítané stvoření. Pokud jste si partičku těchto domácích mazlíčků zamilovali už v první knize, tak jako já, zajisté se nemůžete dočkat. A zklamaní nebudete. Hned první příběh otevírá červený návštěvník s upilovanými rohy, doutníkem, pořádným kvérem a oteklou pravou přední packou. Sice jsem to nevěděl, ale teď, po přečtení kapitoly "Oběť" jsem zjistil, že jsem si vždycky chtěl přečíst Mopsovu hlášku na Hellboye. A vy chcete taky, třebaže to také možná ještě nevíte.
"Křístek má hlad" je taková podivnost u které se náramně pobavíte díky skvělému překladu. "Pohádka na dobrou noc" se hodí, pokud si usmyslíte trošičku usměrnit svá štěňátka a to už se dostáváme k výbornému "Mučení jehňátek" - jasně, zvířátka, psové a kočičci jsou k sežrání. Ale dětem to číst nedávejte. Poslední stránka téhle kapitoly, to je jeden z vrcholů knihy. Ne, tyhle ovečky nechcete počítat před spaním!
"Lovci a sběrači" s jen o fousek zvládnutým úkolem a opět skvělým mopsem dokazuje, že opravdu nejde o samostatné povídky, ale kapitoly velkého příběhu s partou hlavních a spoustou vedlejších, ale také důležitých postav. A příběh začíná gradovat Damiáninou nápravou hříchů minulosti v "Kdo jinému démona volá". Tady už je dávno a definitivně jisté, že kočky nehrají jen druhé housle. Dvě závěrečné kapitoly "Cizinci mezi námi" 1 a 2 jsou akčním a napínavým závěrem knihy, rozhodně však ne celého skvěle kresleného, napsaného a vyváženého příběhu - je jasné že ten bude pokračovat. Následuje tradičně obsáhlý bonusový materiál s netradičně totálně úžasně famózně nádherně bombasticky skvěle perfektní hellboyovskou obálkou. Je to ta tmavá s malým čtverečkem a písmenem M.

1 18.11.2023

Někteří fanoušci doufali. Jiní už ani nedoufali. Těm co nedoufali, nezbylo než sáhnout po namátkových a nesystematických ochutnávkách od Semic-Slovart, nebo sice chronologických, ale graficky téměř nečitelných a především překladatelsky poněkud zanedbaných comicsových legendách od Crew/Netopejr. A možná si tím jen zkazili požitek, nebo získali názor na nevalnou kvalitu této adaptace.
Naproti tomu ti co doufali se právě dočkali!!! Ano, konečně vychází legendární marvelovský Conan v důstojné formě, kvalitním smysluplném a plynulém překladu a dokonce v barvě!
Patřil jsem mezi doufající a tak, bez dojmu zkaženého nepříliš povedenými pokusy z minulosti, vyjma letmého prostudování, jsem téměř šokován, v pozitivním smyslu. Kvalita původního marvelovského Conana u nás díky předchozím pokusům neoplývá příliš dobrou pověstí. Čekal jsem tedy zajímavé retro, spíše lahůdku nebo zajímavost pro fanoušky černovlasého svalnatého hrdiny mezi které se počítám. Ovšem tento předpoklad dostane zásadní trhlinu, jakmile si uvědomíte, že příběhy Barbara Conana jsou zcela nadčasové. A definitivně se zbortí, když zjistíte, že ten duch conanovských příběhů, ve více než 50 let starém komiksu nechybí. Funguje, není to retro, je to Conan, ten Conan co dokáže čtenáře pohltit, uchvátit a vzít za dobrodružstvím do nám tak známých zemí hyborského kontinentu.
Kromě sešitů #1 až #13 série Barbar Conan by Marvel získáte spoustu zajímavého bonusového materiálu - krátkou povídku, kterou si Marvel před spuštěním samotného Conana oťukával tržní zájem, příběh Kulla dobyvatele a především nesmírně zajímavé texty Roye Thomase, jenž pro fanoušky popisuje cestu Marvelu ke slavnému Barbarovi

6 28.09.2023

Vězte, ó princi, že čekání stálo za to a pouštíme se do skvostného dobrodružství. Pozor, nečeká vás jen Conan, ale další mocné postavy meče a magie. Můžete se těšit na Howardova krále Kulla, nebo Rudou Sonju ale i Moorcockova Elrika z Melniboné. Vše v dosti kompaktně a souvisle fungujícím příběhu z blízkosti Vilajteského moře. Ano, kresba už Vás dnes neoslní. Ona Rudá Sonja s trvalou není v současnosti úplně symbolem krásy a žádostivosti, ale díky velmi dobře fungujícím příběhům to vlastně není vůbec důležité. 50 let starou kresbu nevnímáte jako rušivou. Díky bezvadně fungujícímu ději, který nezestárnul ani o chlup se na ni vlastně vůbec nesoustředíte.
Co mě ale fascinuje nejvíc je to, co si uvědomíte nejpozději u zajímavého bonusu na konci knihy. Že Conan, postava a jeho příběhy, které do značné míry definuje konkrétní přístup k sexu a násilí, dokáže fungovat i pod dohledem šílené Comics Code Authority. Je to téměř neuvěřitelné, ale ani prudérnost tohoto puritánského "autocenzorského" kodexu nesrazila Conana na kolena. S odstupem padesáti let vidíme naopak nesmyslnost a dokonce směšnost takových mravokárných dohledů. Na jedné straně nesmíme vidět v kresbě náznak ňader, nebo v textu zmínky naznačující znásilnění, na straně druhé se z dnešního pohledu zcela skandálně nekorektně vzteky kope do toulavých psů, nebo ženy posílají starat o domácí krb.
Z mého pohledu je ovšem zásadní, že se nevytratilo to, co jsem na Conanovi vždy považoval za nejdůležitější. Poselství svobody a nezávislosti, které Conan nese: Jen Barbar, nezatížený zotročující civilizací, předsudky, nebo falešnou morálkou, může být skutečně svobodný. Slouží, ale jen tomu, komu sám chce. Nepokleká a nerespektuje nezasloužené autority. Do řad nepřátel tím vnáší zmatek na který nejsou připraveni a přátele nechává okusit nové pocity. Právě Conan nám ukazuje původní a skutečný význam anarchie pocházející z řeckého An Archón - bez vládce, skutečnou svobodu!
Nemám dost, bylo to skvělé, ale chci víc, takže se těším, až vyzvednu díl třetí, který vychází současně s tímto, pustím soundtrack od Basila Poledourise a začnu číst další příběhy mého oblíbence.

8 28.09.2023

Kniha pro začátečníky, stejně jako pro ostřílené Bitcoinové OG´s. Pro ty co přečetli Odluku peněz od státu, i pro ty, kteří Odluku nečetli. Jde o soubor volně provázaných a volně na sebe navazujících esejů zabývajících se příčinami a důsledky fungování našeho světa kde hrají peníze nezbytnou roli. Autor se zamýšlí nad problémy a možnostmi jejich řešení, které nám nabízí zdravé peníze.
Psáno velmi čtivou a poutavou formou, doplněné nejslavnějšími meme v jednotném provedení a s úchvatně stylovou obálkou. Jsem nadšen po všech stránkách.

2 28.09.2023

Nevychází tu příliš mnoho sci-fi komiksů. Vítám tedy každý takový.
Přístav Země i Zatmění vychází z klasických sci-fi, v případě druhého post-apo a přináší originální zápletku. Příběh je akční a má spád, ač nějaké hluboké vícevrstvé a nejednoznačné poselství nepřináší. Jde o docela přímočaré, vcelku oddychové a nesmírně zábavné čtení (a sledování). Otázka k přemýšlení v případě přístavu dost rezonuje např. s moderním veledílem "Vzpominky na zemi" a Teorií temného lesa. Zatmění zase zamyšlení nad post-apo situací a plno otázek co se mohlo stát.

Kniha je to úctyhodných rozměrů a hmotnosti, ačkoli pokud jste zvyklí na kolosálky, dech nevyrazí. Knihu jsem četl půjčenou z knihovny, ač desky už nesli známky mnohého čtení, vazba drží krásně. Jedinou výhradu k technickému provedení mám k lesklému papíru. Matný se čte lépe a kvalitní zřejmě dává i lépe vyniknout barvám.

Co dech rozhodně vyrazí je množství bonusového materiálu. Toho je, zejména u Zatmění tolik, že vám vystačí na stejný, ne-li delší čas než čtení samotných komiksů.

Super, jen tak dále!

6 25.09.2023

James Tynion IV nebude českému komiksovému čtenáři neznámým jménem - má za sebou totiž řadu, v češtině vydaných především netopýřích zářezů. Ovšem mě, tento mladý a perspektivní scénárista (hehe, je o pár let mladší než já, tak musí být mladý a perspektivní!), dosud míjel. Na superhrdinskou klasiku si nepotrpím, takže první setkání se začalo, v mém případě péct až v okamžiku, kdy Comics Centrum ohlásilo hororový komiks. Ano, sice jsem měl maličko strach z díla autora, který dosud pracoval snad výhradně právě jen s hlavním proudem Marvel a DC, ale to zase kompenzoval slíbený formát knihy, totiž ten nejlepší jaký se mi může v knihovničce objevit - kolosální, i ukázka v edičním plánu Comics Centra, která mnohé napověděla. Teď jsem se konečně dočkal a komiks si mohl přečíst. Veškeré obavy definitivně zapomenuty, zaplašeny, zameteny pod koberec a spláchnuty do...pryč.
To co zabíjí děti je velmi, velmi znepokojivý horor. Podobně jako u Zámku a klíče, To, nebo Stranger Things jsou v něm totiž právě děti cílem skrytého a záhadného zla a jsou to zase ony, kdo se v konečném důsledku musí se zlem vypořádávat. V minulosti, současnosti i do budoucna. Se zmíněnými - komiksovým, beletristickým a televizním počinem vidím ale paralel více. Ve všech případech jde o chytře budované příběhy, které nestojí na laciných lekačkách, hnusu nebo nechutnostech, ale na pečlivě budované a gradované atmosféře. Dobře, u Stranger Things to není vždycky tak geniální, ale zase ty osmdesátky... ;-P
Zvláštní je u první knihy To, co zabíjí děti také to, že původní koncept zamýšlený autory byl úplně jiný, než výsledek jejich práce. Jak nám prozrazují v obsáhlém rozhovoru na konci knihy, v plánu byly jednosešitové povídky, každý s jiným příběhem a jinou hlavní postavou. Během psaní ale scénáristovi vyšla pětisešitová série, s poměrně uzavřeným koncem. Ovšem člověk míní, život mění a tak ani po pátém sešitu zdaleka nekončíme. Předěl je dost výrazný, avšak to co vás čeká za ním není jen nastavovaná kaše. Autoři se s problémem zakončení minisérie popasovali zcela hladce a bez logických nebo těžkopádných přešlapů. Začali budouvat zajímavý svět, který čtenáře nenechá v klidu, servíruje množství otázek a odpovídá jen na ty, na které je odpovědět nutné (například incentivy a původ Eriky) a to rozhodně ne obyčejným polopatickým způsobem. Rozvíjí postavy i mytologii, nebo nám lehce poodhalují tajemství zla i jeho nejednoznačnost. Zlo tu totiž nejsou jen nadpřirozené příšery. Zlo jsou zde i ti, kteří pro ti nim bojují a zlo, pomstou vyvolané, je částečně i v tom, kdo bojuje jak proti příšerám, tak proti těm, kteří proti nim bojují. Nakonec zlo je i v obětech, v té autorově autobiografické části s chlapcem gayem, který je terčem předsudků a šikany vrstevníků.
Příběh čtenáře, nebo alespoň mě ano, od začátku čapne a nepustí až do samého konce. Naštěstí už na obálce jsem si všiml něčeho, co mi při ohlášení, nebo v edičním plánu uniklo - totiž té krásné jedničky, která znamená, že budeme pokračovat! Chci vědět víc o Erice, chci vědět víc o Koleji, o příšerách. Chci se do toho světa vrátit.
Absolutní objev je pro mě kreslíř Dell'Edera. Jeho práce s Erikou a zejména jejím neobvyklým obličejem je úžasná. Ale i na ostatních postavách, na první pohled rozpoznatelné a do jedné zcela charakteristické a charismatické, je vidět, že ač třeba vedlejší, nakresleny jsou s maximální péčí a kusem mistrovství.
Kresba je spíše minimalistická, nezabývá se kurdlinkami v pozadí, ale jde syrově až na kost a právě tím, spolu s ponurými barvami Miquela Muerta, vytváří hutnou a napjatou atmoséru. Zmínku zaslouží i zvláštní rámečky panelů, což je opět zmíněno i v rozhovoru na konci knihy a nebo práce s denní a noční dobou.
Asi nemá cenu doporučovat, ať si to všichni okamžitě běžíte koupit. Nebude to pro každého - Pochmurný Kraj, Měsíční stín, Údolí zrůd, Bestie Burdenské, Arkwright a další tituly, také nejsou pro každého. Kdo ale nepotřebujete být vždy vedeni vypravěčem za ručičku a mít pomalu ke každému panelu vysvětlivky, nebo dokonce máte rádi nemainstreamové experimenty, práci své vlastní fantazie a zrovna moc nemusíte klišé, zkuste to.

4 08.08.2023

Impozantní mistrovské dílo. Scénáristicky i výtvarně zcela jedinečné.
Mnoho jsem neočekával, ale dostal jsem excelentní zážitek ke kterému se opakovaně vracím. Pokochat se kresbou, nebo si to přečíst jako celek.
Atmosféra knihy je natolik unikátní, že nemám s čím porovnávat. Takže se nabízí výstižné slovo které by toto definovalo = KULTOVNÍ

6 08.05.2023

Tak dobře, napíšu to hned na začátek: Toto je zatím jedna z nejlepších knih Hellboy universa!
Vše klaplo naprosto dokonale. První Hellboyova mise získá v prvním sešitě obrys, ve druhém už je ale budována tísnivá atmosféra neznámého tajemství a pocitu neurčitého nebezpečí. V sešitě třetím získává nebezpečí jasnější kontury. Hellboy začíná čelit skutečnému nebezpečí, které, jak zjišťuje, je mnohem větší a tajemnější, než se zdálo na začátku mise. Aby první mise nebyla taková pohodička, dostává klacek pod nohy ještě kvůli zradě z nečekané strany.
V posledních dvou sešitech příběh úžasně graduje a stává se esencí toho pravého Hellboyovského příběhu. Setkáme se se starým známým záporákem a užijeme si akční soubojové scény, vše ve famózních historických kulisách a prostředí utajeného náckovského spiknutí.
Narážka na prostředí, kde se kniha odehrává, budiž mi oslím můstkem k tomu, co mi na knize sedělo vůbec nejvíce. Tím je jednoznačně kresba Alexe Maleeva. Stručně famózní! Samozřejmě ještě vyšperkovaná, tradičně, koloringem Davea Stewarta. Naprosto a 100% zde ale funguje právě už kresba, tísnivě ponurá a skvěle vystihující atmosféru a náladu.
Mistrovské!

7 18.04.2023

Otevřel se mi nádherný fantaskní svět.
Příběh Neviditelného království zcela zjevně čerpá inspiraci z klasiky žánru jakou je Duna Franka Herberta. Tématem i stylem právě Dunu připomíná, a podotýkám že pouze připomíná, nejvíce. Nečekejte však rozmáchlé, epické a monstrózní dílo á-la Jodorowského Incal/Metabaroni. Naopak, příběh je sevřený, odehrává se, na vesmírné poměry, ve velmi omezené lokalitě jednoho solárního systému, byť velmi pestrého, a vyznívá spíše komorně, než výpravně. Na první pohled jde o klasické sci-fi klišé o boji zlé, tfuj-tfuj megakorporace, proti které stojí hlavní hrdina v boji za osvobození a spravedlnost všech. Ovšem po začtení zjišťujeme, že na této triviální slupce neustrne, především díky linii hlavní hrdinky. Moc zajímavá postava z extrémně zvláštního světa svázaného tradicí a povinnostmi uniká před svým osudem a vrhá se do náruče víry, aby byla konfrontována s mnoha podobami pravdy i fanatismu, především náboženského.
Příběh je tedy na jednu stranu šikovně ztvárněnou cestou za oddaností, věrností a přátelstvím. Na stranu druhou jde také o hledání pravdy, lásky a zejména cesty k sobě samým. To samozřejmě není nic vyloženě převratného, neobvyklého, nebo překvapivého, že? Přesto je tento komiks výjimečný! To nejúchvatnější na něm je totiž výtvarné zpracování. Surreálné scenérie několika odlišných světů, hra s rozvržením panelů, barvy a famózní celostránkové nezřízené vizuální orgie vás pohltí a přenesou do psychedelického světa. Myslím si, že jsou jen dvě možnosti, jak vznik něčeho takového vysvětlit. Buď má Christian Ward úžasnou a neobvyklou fantazii za kterou zaslouží bezbřehé uznání, nebo našel nějaký materiál, který by měl být neprodleně dekriminalizován! Po přečtení jsem si musel knihu ještě několikrát celou prolistovat, občas se zastavit a nechat na sebe působit pocity, vystupující z vizuálu.
K českému vydání musím zmínit ještě své nadšení z jeho dvou aspektů. Vzhledem k výše napsanému je logické, že tomu ohromně sluší kolosální formát. Nedokážu si představit, a ani nechci, kolik by to ztratilo v malém formátu, právě po grafické stránce. A, ač opakovaně, opět potřebuji zmínit úžasnou překladatelskou práci týmu CC. Nevím kdo z vás má na svědomí třeba "Cirkulbazmekátor", takže děkuji všem, kdo na překladu pracovali!

5 17.12.2022

WTF. To, že někdo do dětského příběhu neuměle naroubuje pár vulgarit a křečovitých dialogů z toho má udělat příběh pro dospělé? Ufff...neskutečně pitomé!

2 13.04.2022

Tek tenhle humor by mohl sbírat bavlnu!

4 23.07.2021

Podivné nebe nad východním Berlínem je další lahůdka, kterou si zřejmě nebude schopen vychutnat každý. Ale co, kaviár, ústřice a lanýže také nechutnají každému. A přemýšlet o existenciálních otázkách, malicherností nicotných hmyzích životů lidských a absurditě soupeření se také nechce každému. Sedne-li Vám ale úchvatná mrazivá atmosféra a mystický příběh s hlubokým podtextem a vyzněním, těšte se na znepokojené převalování v posteli a hloubání, dumání a přemítání.
Tohle je další z toho mála "komiksů", které byste neměli číst pro zábavu, ale číst byste jej rozhodně měli.

11 21.04.2021

Wow, wow, wow!!! Tohle byla jízda na jeden zátah! Dlouho se mi nestalo že bych se od něčeho měl takový problém odlepit. Od prvních stránek mě to chytlo a spád jaký děj má nepolevil ani na chviličku. Poslední stránka dává tušit moc zajímavý vývoj příběhu v dalších dílech a já se už teď nemůžu dočkat, protože tohle bylo to nejlepší co jsem poslední dobou četl. K tomu famózní výtvarná stránka, snad ještě lepší než v pochmurném kraji a to SFX!!!

5 20.04.2021

Jeden z nejlepších komiksů, co jsem zatím četl. Ani ne tak kvůli příběhu, ale díky emocím a atmosféře. Famózní

8 04.11.2020

Docela dlouhý čas (autor stihl od té doby asi další tři knihy) po celkem zdařilé a svým způsobem i dost zábavné variaci na Forresta Gumpa - Stoletý stařík... jsem se pustil do Analfabetky. A ač jsem čekal nenáročnou oddychovou zábavu, stalo se z četby mé ohromné osobní vítězství! Vše začalo dle očekávání, ale postupně mě toto dílo přestávalo bavit, až zhruba v polovině knihy pokusy o zábavnost zcela zardousil...no, přídavného jména se raději vyvaruji...příběh, neuvěřitelnost, opakující se vývoj událostí. A právě přibližně od poloviny knihy jsem se už pouze modlil, aby to nebylo dále horší a horší, nebo už to alespoň skončilo. Málokdy nedočtu knihu a tady už jsem ke konci byl ve stadiu rozhodování, jestli tomu ještě pár hodin věnuji, abych mohl hodnotit, nebo knihu odložím a zapomenu navždy. Nevím, zda bylo mé rozhodnutí správné, bylo rozhodně těžké. Že jsem to nakonec dokázal dočíst bylo velkou zkouškou síly mé vůle.
Tímto se s autorem nadobro loučím, do oblasti mého zájmu se netrefil.

10 17.09.2019

Steampunk je specifická odnož fantastiky. Mnoho autorů s ní nakládá možná až příliš citlivě a nechává se svázat nepsanými pravidly žánru. Je to ale škoda a především, není to třeba, jak nám ukazuje Joe Benitez.
První díl jeho steampunkové ságy byl velmi slušný, ale především zábavný rozjezd. Nebyl jsem si jist, jestli budu s Lady Mechanikou pokračovat, ale dal jsem jí šanci a ona mě druhým dílem nezklamala. Nic mě však nepřipravilo na to, co jsem dostal ve třetím díle a to především jeho druhé části - LA DAMA DE LA MUERTE. Tento příběh je zatím to nejlepší, co nám Lady Mechanika přinesla a pokud se v dalších pokračováních něco alespoň přiblíží - atmosférou, dramatičností, emocemi a nebo vizuálním ztvárněním, démonické paní smrti, budu chrochtat blahem.

5 15.08.2019

To si tak jednou jdete ze světa knihy, a mimo jiné si nesete podepsanou Kastu Metabaronů a k tomu nově vyšlé Oči kočky a Královskou Krev. A doma pak má manželka neodbytné nutkání volat zasloužilého a váženého pana doktora Chocholouška. Metabaroni i Incal jsou výborné sci-fi, o tom není pochyb. Ale až právě oči kočky a královská krev (možná pod vlivem bližšího a přímějšího seznámení s osobou Alejandra Jodorowského) mi k tomuto autorovi plně otevřely dveře a zpětně začínám doceňovat jeho díla, se kterými jsem se setkal v době od prvního seznámení s autorem (Incal) až po tento okamžik.
Královská krev má až Shakespearovský scénář ze kterého na čtenáře dýchne taková ta atmosféra, kterou dokáže vyvolat opravdu pouze klasické divadelní drama. Upřímě, ze scénáře tohohle komiksu jsem si opravdu sedl na prdel a to především díky emocím, jaké ve mě dokázal vyvolat. Není zde černobílých postav a to na mě zkrátka platí, vím to o sobě a pokud to na mě někdo hraje takto intenzivně, podlehnu.
Podruhé jsem si sedl na prdel z kresby. Tohle mi sedlo! Z těch panelů je bitva i slyšet, v erotických scénách chcete být a brečíte nad utrpením postav.
Potřetí si sedám na prdel, když si uvědomím, jak se scénář s kresbou doplňují a jak to funguje jako celek.
Monumentální dílo!

7 25.07.2019