Messilina komentáře u knih
Přiznávám se, že mám doma ještě ty zbývající dva díly této knihy ,,Město" a ,,Panské sídlo", ale nečtené. První díl se mi nelíbil, tak jsem nečetla ani pokračování.
Dostojevskij byl mistrem svého žánru. Vynikající psycholog. Pravda ovšem je, že na dnešní dobu to je trochu moc dlouhé a popis převažuje nad dějem.
K Dostojevskému se prostě člověk musí ,,pročíst''.
Je to trochu jiné sci-fi, než na jaké jsme v současnosti zvyklí. Ale s přihlédnutím k tomu, že kniha tohoto žánru byla napsána v Rusku a vzhledem k době vzniku, nebyla špatná.
Velmi čtivá historická knížka. Paní Loukotková byla mistryní tohoto žánru.
Já mám paní Loukotkovou ráda už od dětství. Myslím, že její historické romány jsou na perfektní úrovni.
Tato kniha, to jen potvrzuje.
Co ještě napsat k tomu, co už tady bylo řečeno. Nic nového nemám, jen budu opakovat předchozí. Skvělá kniha, výborný cestopis. Snad bych za sebe jen doplnila postřeh, v knize bylo řečeno, že naše (bílá) rasa přišla s biblí v jedné a střelným prachem a kořalkou v druhé ruce. To je 100% pravda. Je škoda, že jsme si to uvědomili tak pozdě.
S panem Vaculíkem jsem se moc nepotkala, když odhlédnu od toho, že s mnoha jeho názory prostě nesouhlasím, tak ani jako literárním dílem tím nejsem nadšená.
Obávám se, že to byla první a poslední kniha, kterou jsem od něj četla. Prostě POSLEDNÍ SLOVO.
Kdysi jsem myslím viděla televizní zpracování. Jako scénář k půlhodinovému filmu je to dobré, ale na knihu toho je málo. Děj začíná až někde v polovině knihy, před tím je hrozně dlouhý popis. Přiznávám, že jsem se nudila. Bohužel jsem celkem zklamaná.
Kniha obsahuje dvě povídky. První povídka je o městě v pustině, kde nikdo neumírá a ani se nikdo nerodí.
Druhá povídka je inspirována Bílou velrybou.
Nebylo to špatné, ale na Marťanskou kroniku to nemá.
Skvělá kniha. Samozřejmě, že tam byla dost znát doba, ale na to, co tady vycházelo, to není úplně špatné. Navíc architektura je umění, a umění je otázka vkusu. Rozdíl mezi uměleckým dílem a kýčem je někdy velmi malý.
Přemýšlím, jestli je divnější Proces, nebo 1984. Mimochodem jsem někde četla, že tyto dvě knihy četl norský terorista Anders Breivik, (za to Kafka samozřejmě nemůže).
Kniha je dost depresivní a absurdní, ale dobrá. Prostě Kafka.
Docela pěkná kniha. Něco na pomezí hororu a detektivky. Trochu to připomíná to A. E. Poa. Ale to u Bradburyho asi nepřekvapí.
Není to úplně Bradbury. Trochu si myslím, že měl potřebu napsat něco jiného, než klasické sci-fi. Tak napsal něco jiného, ale asi to není úplně ono. Asi jakoby Agatha Christie psala milostný román. Je to hezká kniha, ale napsal i lepší.
David Beckham byl ve své době idol. Znalo ho i spousta lidí, kteří o fotbale nevěděli téměř nic. David byl ikona, kam se na něj hrabe Cristiano Ronaldo.
Ale knihu bych hodnotila jako běžnou biografii, kterých vyšlo o D.B. plno.
Vysloveně špatná kniha to nebyla, ale můj šálek kávy to není.
Kniha je o pohnutých dobách, které já naštěstí nepamatuji. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Nebyla to špatná kniha, ale po chvíli jsem měla pocit, že čtu pořád jedno a to samé. Trochu ty povídky splývají. Takový průměr. Čekala jsem víc.
Přiznávám se, že jsem čekala, že kniha bude hodně jiná, než knihy evropské. Že z ní bude znát asijská odlišnost, ale není to tak. Je to hezká kniha ale kdybych nevěděla, že jí psal Japonec, vůbec bych to z ní nepoznala.
Toto je moje srdcovka, kniha o ženě, která si bez sebemenší pochybnosti zaslouží obdiv. Jak bylo napsáno níže, je škoda, že se o takovýchto lidech více nemluví. Paní doktorka byla obdivuhodná žena. Přiznávám se, že jak se u knih příliš nedojímám, tak po smrti dětí a manžela paní doktorky jsem měla problém se udržet. O to více obdivuji, že to dokázala překonat a jít dál.
Toto byla možná úplně první kniha o Brazílii, kterou jsem četla. Samozřejmě, že je tam politický podtext, ale ono by to bez něj ani nesmělo vyjít. Dnes tuto knihu hodnotím trochu kritičtěji, ale když jsem jí četla poprvé, jako dítě, byla skvělá. V dobovém kontextu jí hodnotím jako celkem pěknou.