Melanka komentáře u knih
Je to krásná kniha. A doporučuji vyslechnout si audio, které čte Jiří Dvořák - nádhera! Český rozhlas - čtenářský deník.
Opět skvělá kniha, plná emocí - smutku i radosti. Mimo jiné autorka inspiruje, co dalšího číst. Rozhodně doporučuji ke čtení!
Mně se líbily ostatní víc než tahle. Ale stejně - nálada těchto detektivek je víc než příjemná.
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak to stálo za to. Rozhodně to není lehké čtení a chce to hodně soustředění. Propojení jednotlivých příběhů je skvělé a opravdu kniha připomíná Cunninghamovy Hodiny.
Milá, úsměvná knížka, krásně retro s hodně mrazivým koncem.
Mawer umí vyprávět. Tahle kniha není z jeho nejlepších, ale bavila mě. A rozhodně mě neurazilo, že se Marian líběj chlapy.
Velmi popisná kniha, bez vývoje charakterů, motivací k jednání. Celkem nudné čtení.
Nepravděpodobné, chvílemi nudné a naivní. Prostě jen takové prázdninové čtení, které člověku nic nedá. Ty hlasy, co se stále ozývaly, sny, co se opakovaly, hadi a stonožky, to jsem musela přeskakovat.
Úplně souhlasím se zuzanou, člověk chvíli váhá, hledá, nevěří, ale pak ho kniha strhne a začne bavit. Vyloženě mi bylo líto, že už příběh končí. Ale uznávám, že pro každého tohle čtení není.
Vzhledem k žánru - napínavá a čtivá kniha, přestože všechny tři vypravěčky jsou k nesnesení. Čtení jsem si náramně užila.
Potřetí to už tolik nebaví. Kniha se čte hezky, ale všechno tu už bylo.
Skvělé čtení. A jako u Skály - zajímavý exteriér, úžasný popis počasí a přírody. Moc mě baví, když se v knize dozvím něco o reáliích a historii, hned mám chuť ta místa navštívit. Kupodivu to může být i v detektivce!
Vydržela jsem do půlky, ale nedočteno. Nuda a humor..., no prostě německý. Z nápadu by se přitom dalo vytřískat spousta zábavných situací. Film si taktéž odpustím.
Jo, četlo se to samo, krátké kapitoly a od autora vždy nechaný nějaký otazník, který vás nutí pokračovat hned dál. Zase tak převratná a úžasná kniha to není, jak jsem slyšela. Souhlasím s Hlavinkou, taky mě při čtení napadl James Bond, styl psaní mi zas připomínal Dana Browna. Nicméně jsem se nenudila.
Úplně chápu, proč to autorka napsala. Závěr logicky smutný a dojemný. Ale jsem tak jinde, než rodina popisovaná v knize, že jsem to prostě jen přečetla.
Sci-fi nečtu, ale tuhle knihu jsem si velmi užila. Je v ní tolik narážek, vtipů a přesmyček, že se bojím, že jsem všechny nechytla. To mě na Urbanovi baví, každá kniha jiná, ale kouzlo jazyka a pobavený nadhled zůstává. Po dočtení mám příběhu plnou hlavu, ale s úsměvem. Mrzí mě, že jsem prošvihla výstavu Urbo Kune v DOXu, protože výtvarno mě v knížce taky hodně bavilo.
Tak tuhle knihu nedokážu číst. Nemůžu se ubránit dojmu, že autor exhibuje a chlubí se svým vytříbeným jazykem. A pak tam najdeme skvost jako: "Musíme zavčas někam vyrazit, zítra bude hnusně."
Komorní příběh ze severu Švédska, který má skvělou atmosféru a je velmi uvěřitelný. Ani ne moc detektivka, spíš sonda do psychiky obyčejných vesnických chlapů, z kterých jsou najednou zločinci.