Tak jsem si přečetla, co vše by my dle komentářů mohlo vadit a já musím přiznat, že to tak necítím. Ano, je to jiné než Šifra, více symbolů a hlavolamů by mi taky nevadilo, ale zvládla jsem to bez nich. Téma vědomí mě nadchlo, rozuzlení s golemem bylo logické, ale nečekané. Pražské kulisy se mi líbily a naopak oceňuji, že to nejsou úplně klasická profláknutá místa. Navíc se to tedy přes svou rozsáhlost četlo rychle, mělo to spád a napětí. Já jsem zkrátka spokojená.
Přemýšlím, jestli jsem někdy četla knihu, která ve mně vyvolala tolik rozporuplných emocí. Bylo toho všeho moc, spousta věcí by mi určitě secvakla až tak při desátém rereadingu, motaly se mi postavy, místa i časová osa, ale stejně jsem si Daniela, Juliana a Fermina neuvěřitelně oblíbila. Opravdu zajímavý kousek.
Knížky od Klevisové mají za mě vše. Zajímavé hrdiny, krásné prostředí, přiměřené napětí, smysluplné zápletky, nejsou zbytečně morbidní a na závěr do sebe vše hezky zapadne.
Asi to celé nebylo tak dramatické a šokující jako Hana nebo Les v domě, ale Mornštajnová se čte prostě dobře. Moc se mi líbí myšlenka, že každý se potřebuje něčemu věnovat, dělat něco s láskou a čerpat tak pozitivní energii. To, že je kniha nakonec vyznívá pozitivně je fajn změna.
Teda Klevisová je s každým dílem lepší a lepší! Opět skvěle a originálně vybrané prostředí mini vesničky v pohraničí, spousta zajímavých a skvěle vykreslených postav, vrah celou dobu na očích a přitom neviditelný . Opravdu paráda!
Přiznám se, že jsem čekala víc té údajné inspirace a míň fantastických šťastných náhod. Četlo se to dobře, ale bylo to opravdu hodně tuctové a předvídatelné.
Jsem nadšená! Prostředí Beskyd, obývaných samot a boj mezi ochránci přírody a pytláky mě úplně učaroval. Ze začátku jsem byla trochu zmatená z množství postav, ale pak to do sebe začalo vše zapadat. Vraha jsem neobjevila a přitom byl na očích a dávalo to smysl. Opravdu skvělá detektivka.
(SPOILER) Třetí Karin a třetí nadšení. Její knihy se mi opravdu čtou dobře, vždy si najdu oblíbené postavy a tady navíc i nádherné prostředí prosluněné Kréty. Vývoj Igora se mi moc líbil, kéž by se to opravdu dělo... Matea mi bylo líto a mrzí mě, že jsme se o něm nedozvěděli víc. Celkově mi ten konec ohledně něj a Adama přišel takový useknutý a nedořešený. To je ovšem jediná výtka, jinak jsem spokojená.
Já mám Falka ráda, ale tady nějak nevím... Děj byl extrémně pomalý a oba případy byly z minulosti, takže i když nakonec rozuzlení bylo překvapivé, tak tomu chyběla ta jiskra a napětí. Ale za konec jsem ráda.
Není to samozřejmě žádný výkvět krásné literatury, ale je to neskutečně čtivé a napínavé. Postavy jsou skvěle popsané, příběh skvěle propletené, závěr nečekaný a dojemný.
Taková odpočinková četba. Hlavní hrdinka byla sympatická, teta Vera správně nesnesitelná, vévoda neodolatelný. Prostředí staré Anglie se mi moc líbilo.
(SPOILER) Knížka, která mě chytla hned od první věty. Okamžitě si mě zaháčkovala a nepustila. Všechny postavy byly tak živé, emoce opravdové, celé to bylo srdcervoucí a já jen doufala a chvílemi už ani nevěřila v aspoň trochu dobrý konec... Vytkla bych akorát spojení nehody s alkoholem - to mi ani k jedné z postav nesedělo. Ledger se posouvá mezi mé top mužské hrdiny. Takový chápavý cíťa s vizáží drsňáka - ten se autorce povedl.
Dlouho jsem ji odkládala, ale když už jsem se do ní pustila, nešla odložit. Backman je prostě můj srdcový autor. Akorát jsem přemýšlela nad tím, proč v podstatě hned na první stránce vyspojleroval sám sebe. Že by přece bylo větší napětí a šok, kdyby to neudělal. Pak mi ale došlo, že kdybych se se závěrem postupně nesmiřovala přes 600 stran, úplně by mě rozsekal. Takhle to bylo aspoň trochu snesitelnější.
Julie Caplin nezklame, ani nepřekvapí. Knížky jedou stále podle stejné šablony, ale když chce člověk vypnout hlavu, je to ideální volba. Francouzský venkov v létě byl popsán absolutně idylicky. Hned bych vyrazila a dala si croissant a kávu při východu slunce.
(SPOILER) Musím uznat, že je to napsané čtivě, i když rozsah knihy mi přijde úplně zbytečný. Za mě je tam moc neustále se opakující omáčky. Párkrát jsem byla příjemně překvapená dějovým zvratem, který jsem nečekala. Závěr podle mě mohl být trochu méně sluníčkový. Ale jinak super. Časem se asi pustím i do dalšího dílu.
Přiznám se že, kdybych knížku nedostala k Vánocům, nikdy by mě nenapadlo ji chtít číst. A to by byla taková škoda! Odudy rodin v průběhu generací a odkrývání tajemství miluju! A že jich tady tedy bylo... Je fakt, že chvílemi už to na mě bylo lehce za hranou ohledně magie, ale za to jak byl skvěle příběh promyšlen a jak vše zapadalo, to autorce odpouštím. Závěr mě teda dostal, měla jsem pořádný knedlík v krku. Určitě si chci přečíst další díla paní Karin.
