Medvědářka komentáře u knih

Špatné to nebylo, ale autorka to umí líp.

2 16.04.2024

Takové milé jednohubky k jednotlivým dílům. Opět se mi zde ukázalo, že nejvíc mě bavil příběh s Eloise a nejméně ten Gregoryho. Shrnutí romance s Violet bylo moc krásné.

3 16.04.2024

Tohle bylo vtipné, i když ne tolik jako příběh o Eloise.
Hyacint byla velmi milá dívka s občas trochu víc hrrr povahou, ale přitom stála nohama pevně na zemi a k tomu ten její vtip. Hlavně když byla ve společnosti lady Danburyové.
Romantická linka byla stejná jako jsme zvyklí u předchozích knih.

Za mě nejslabší díl z celé série.
Gregory a jeho vyvolená neurazí, ale nepředvedou ani nic moc nového. Tady šarm Bridgertonových mužů není takový jako u jiných bratrů z téhle rodiny.
Občas jsem si říkala, zda vůbec dočtu, ale z úcty k téhle sérii jsem knihu neodložila, protože jsem byla zvědavá, zda autorka přeci jen něčím nepřekvapí. Zda se tak stalo, si musíte zjistit sami.

Mě se kniha líbila. Mám ji v knihovně už opravdu dlouho a její čas přišel až teď.
Styl vyprávění autorky mi sedl. Paříž jejíma očima mě bavila. Poznala jsem historii a kulturu, ale chápu, že někomu by se tyhle podrobné popisy mohli zajídat.
Obálka knihy tomu dala další plusové body navíc.

Je to román plný lásky, tajemství a vzpomínek.
Vracíme se zde na Cape Hudson na pobřeží Virginie. Zimní vilka, kterou známe z knihy Dům v zátoce , má novou majitelku, která potřebuje pomoci s její renovací a také s renovací Jarního domku. S tím jí pomáhá mladá nastávající maminka Megan, naše hlavní hrdinka.
Megan je zapálená pro historii a tak není divu, že jí takový projekt nadchne. Když pak začnou objevovat tajemství Jarního domku, historie jako by začala ožívat s nimi. Co ukrývají za příběh dopisy a deník, který najdou v tajné skrýši? A co za tajemství má sama Megan?
Jak jsem psala už v úvodu, kniha čekala dlouho na své přečtení, aby přišla v tu správnou chvíli.
Vracíme se na známá místa a ke známým postavám z předchozí knihy. Opět tu máme dva pohledy na celý příběh. Současnost se prolíná s minulostí a my opět víc poznáváme rodinnou historii Megan a Lucy.
Ne vždy to bylo veselé čtení, ale příběh byl tak jemně napsán, že se ty smutné chvíle zdáli jako takové zatřepetání holubích křídel, aby převážila radost.
Přijde mi, že náš příběh má otevřený konec. Že by se dalo napsat ještě víc, protože otázek je stále spousta, ale odpovědí méně. Možná nám to autorka jednou sama poví další knihou, ale kdo ví. Třeba je to jen můj pocit.

6 17.03.2024

Colin Pen - ti dva prostě museli být nakonec spolu. Moc hezký díl z téhle série.

Za mě nejvtipnější díl celé série. Bravo.

Dávám 4 hvězdy jen díky poťouchlíkovi Colinovi, který se tu objeví a dá tomu směr. Jinak mi příběh připadá jako směs všech předešlých knih a nejvíce se podobal knize Vévoda a já. Bavila jsem a to je hlavní.

3 23.02.2024

Tuhle knihu jsem přečetla před loňskými svátky. Její název láká k tomu si ji přečíst na Vánoce nebo během nich, ale věřím, že udělá radost v jakoukoliv dobu.
Je to hřejivé, laskavé a i zábavné. Vánoce, sníh, láska a splněná přání. Tak by se dal shrnout děj do pár bodů.
Belle byla ženou, kterou byste si přáli mít za přítelkyni. Byla tu pro všechny, kteří její pomoc potřebovali a sama za to nic nežádala. Její pomoc byla zabalená do laskavosti, která se jen tak nevidí. Nebo možná vidí, ale je to vzácný jev.
Oproti ní Jack byl podezřívavost a vlastně i rozvaha sama. Bál se o svou babičku, která mu oznámila, že měla nehodu a že se o něj bude starat cizí dívka. Co když ta dívka jde po majetku? Co je vlastně zač? Přeci nikdo nepomáhá jen tak, aniž by za to něco žádal nazpět.
Když se ti dva potkají, jsou obezřetní? Co má ten druhý za lubem? Belle je cizí a Jack svou babičku neviděl roky. Co od ní jeden nebo druhý může chtít?
Vše podstatné jsem shrnula na začátku. Myslím, že není co dodávat.

6 27.01.2024

Číst knihy od Julie Caplin je jako vracet domů do hřejivé náruče pohodlí a spokojenosti. Aspoň já to tak mám, protože její knihy jsou zárukou milého čtení, která vás pohladí.
Knihu jsem četla na sklonku loňského roku a začátkem tohoto, kdy mě skolila nemoc. Četla jsem delší dobu, ale ani mi to moc nevadilo. Mezi únavou to bylo něco, co mě uklidnilo, než mi sílu zase sebral spánek a tělo bojující s nemocí.
Vinice ve Francii je další Romantický útěk. Útěk, na který jsme si tak moc zvykli, že si bez něj už nedokáže život čtenáře představit. Nebo taky jo, pokud víte, že vám to občas nesedne. I s tím jsem se setkala, ale to odbíhám od svých hlavních myšlenek.
Zde se setkáváme s Hattie, kterou jsme poznali při našem posledním útěku ve Skotsku. Ta popadla příležitost za pačesy a vydala se do Francie do oblasti Champagne, kde stojí malý zámek uprostřed vinic. zde by s měla konat svatba její sestřenice a ona ji musí zorganizovat. Jak už to bývá, smůla se jí lepí na paty. Ještě že je tu pohledný Luc, majitel zámečku, který se jí snaží pomoci a k tomu i pár dalších postav, které známe z předešlých knih. Které to jsou si musíte zjistit sami, protože já jsem tím zjištěním byla okouzlena. Některé setkání jsem totiž ani moc nečekala a to o to bylo příjemnější.
Co říct k něčemu, co máte tak rádi? Můj vztah k téhle autorce je prostě srdeční záležitost. Ano, jsou občas věci a i příběhy, které mi nesedli úplně, ale vždy jsem na nich našla něco krásného a hřejivého. mám své oblíbené útěky, i ty méně, ale to má snad každý a tak to má být.
Tohle patří k těm oblíbenějším už jen pro moment překvapení z postav, které se zde objevují. A taky mi hlavou vrtá jedna otázka. O kom bude vlastně další útěk? Bude to někdo, koho jsme potkali už dříve nebo přijde úplně nová postava? Na to nám může odpovědět jen samotná autorka a tak nebává se jen těšit, co napíše příště a kam se s ní podíváme.

4 27.01.2024

Příběh nám představuje Ninu. Ukázkovou knihomolku a inrovertku, která je velmi chytrá a dokazuje to v kvízových soutěží. Nemá ráda změny a velmi ráda se drží svých plánů. Jenže tenhle její život jednou naruší právník, který jí oznámí, že jí její zemřelý otec něco odkázal a že má najednou velkou rodinu. Problém je v tom, že o otci nikdy neslyšela a o velkou rodinu nestojí. Narušilo by to přeci její klid, kterého si tak moc cení. Do všech těch zmatků kolem nové rodiny se ještě připlete láska, která se zjeví jen tak a i to ji rozhodí.
Jak si s těmi všemi novými, rušivými věcmi poradí? Odhodlá se ke změnám, které ji tak moc děsí, že je odmítá, i kdyby to mohlo být k lepšímu?
Mě to bavilo. Líbil se mi styl, jakým nám autorka Ninu a její život popsala. Práci v knihkupectví, kde bylo občas hodně veselo.
Poznávání nové rodiny, kdy ji její členové ne vždy přivítali s otevřenou náručí a k tomu láska. Ta byla takovou hezkou třešničkou na dortu.
Je mi ale jasné, že na někoho bude kniha působit chaoticky, nedobře a možná až nudně. Anotace totiž slibuje něco jiného než co dostane nakonec. Tedy mě to tak přišlo, ale nevadilo mi to. Já si to čtení opravdu užila.

3 27.01.2024

Příběh, který na stránkách poznáme, máme hned dvakrát, i když ten druhý byl spíš jen doplňujícím toho prvního.
Je 2. světová válka a i v takové se rodí legendy o neohrožených mužích a ženách, kteří se bijí na pomoc dobru a potírají krutosti, které německá vojska páchají na lidech a je jim jedno, zda jsou děti, ženy nebo starší lidé. Vidí v nich jen havěť, které je se třeba zbavit. A v téhle době se zjevuje tajemná Šípková Růženka. Pohlaváři na ní mají pifku, protože jim vraždí důležité německé důstojníky a nikdo vlastně neví, jak vypadá a kdo to je.
Jenže před Růženkou to byla obyčejná dívka. Dívka, která měla své sny, plány a lásku. Když zažije v životě krutost a ztrátu, umíní si, že se pomstí a tak se změní z laskavé Stasie na Rose.
Princezna je najednou zlou královnou, která se vydá na téměř jistě sebevražednou misi. Vrací se do míst, kde prožila ty nejkrásnější chvíle, aby porazila draka, který ohrožuje zámek, který jí byl tak drahý.
Po boku jí jdou její věrní druhové, ale nikdo vlastně neví, kdo je až na jednoho. Ten někdo je z minulosti, o které si myslela, že už neuslyší. Promění se díky němu zase na princeznu nebo zůstane zakletá v zámku stejně jako královna?
O mnoho let později si zámek koupí dvě sestry. Legenda o Šípkové Růžence je jim známá, ale nevěří na ní. Zámek si vyhlédli i díky jejich babičce, která psala pohádky o tomhle starém vyhořelém zámku.
Když pak najdou stopu, která by mohla objasnit, kdo Růženka byl, nevěří, že by to mohla být ta, kterou si myslí. Je příliš málo důkazů a fantazie je tak přiživená ještě víc.
Příběh Stasie za války se mi líbil hodně. Její ztráta byla hrozná a co za život viděla také a je tak hlavní hrdinkou naší knihy.
Linka ze současnosti byla hezká, ale přišla mi krátká. Málo rozvedená a měla spoustu míst, které nechávali otevřená vrátka.
Kniha vychází z mnoha skutečných událostí, ať už je to útok na francouzské lodě, které jsem si sama vyhledala, po vylodění v Normandii, které známe všichni. Autorka to vše krásně spojila s fikcí a tak vznikla kniha, od které se nedalo jen tak odtrhnout a to je u mě co říct.

4 27.01.2024

Vánoce mezi knihami z Nakladatelství Baronet byla pro mě velmi krásná knížka o lidských citech a bolístkách. Strachu z lásky a toho, jak být v životě šťastný.
Tenhle příběh by se mohl odehrávat kdykoliv, ale tím, že byl situován do období Vánoc a zimy, vytvořil kouzlo okamžiku.
Megan je vdova a má za sebou už 3 roky truchlení. Ví, že by to mělo už skončit, ale jak si se nedokáže dostat ze své ulity bolesti a vzpomínek.
Xander Stone je uznávaný spisovatel, který má za sebou úspěšné romány, ale i ten má svá tajemství a bolístky, které v sobě dusí a schovává.
Jak tyhle dvě na pohled nesourodé postavy k sobě najdou cestu?
Megan se zdá Xander hrubý a chladný. Nelíbí se jí, jak moc rychle odsoudil romantickou literaturu a tak ji hodně překvapí, když přijme její pozvání do romantického kroužku žen, který se schází pravidelně u ní v knihkupectví.
Co tím sleduje? Chce se jí a jejím přítelkyním vysmát?
Jak jsem psala na začátku. Tenhle příběh se mohl stát i na jaře nebo v parném létě, ale zima tomu dodala tu správnou šťávu. K tomu připočteme prostředí knihkupectví, kde se naši hrdinové nejvíce vyskytují, romantika a mluvení o knihách a je to dokonalé.
Megan i Xander si k sobě nacházejí cestu pomalu a občas kolem sebe chodí po špičkách, ale cítíte, že je něco ve vzduchu.
Bolest a vzpomínky mi zase říkali, že možná si i autorka tímhle psaním něco dokazovala a přenášela to na své hrdiny. Že zažila sama něco smutného a tím, že to dala do příběhu, si ulevila. Nevím, jen hádám.
Každopádně kniha je to moc hezká. Bavila mě číst a já se těšila z každé stránky. Děj je předvídatelný, ale bylo hezké sledovat, kdy a jak k některým věcem dojde a jak to nakonec skončí.
A vedlejší postavy v knize tomu také hodně pomohli. To mi můžete věřit.

6 16.11.2023

Vánoční knížka v listopadu? A proč vlastně ne.
Vánoční přání z Nakladatelství Baronet mě k sobě nalákalo na svůj název i malebnou obálku. Její autorku Karen Schaler jsem neznala, ale díky téhle knize silně uvažuji, že si pořídím i další její knížky.
V příběhu poznáváme Libby, která neplánuje letos slavit Vánoce vůbec. Nedávno přišla o svou mámu a tak nemá na svátky ani pomyšlení. Její maminka je milovala a vzpomínky na to akorát jitří pocity.
Když najde na půdě svých rodičů dvacet let staré neotevřené přání adresované její mámě, tak se něco změní. Zkusí najít tajemnou CeCe, která přání poslala a s tím jí pomáhá i pohledný Adam. Ten Adam, který ji nazval Grinchem, protože mu rozbila vánoční výzdobu rodičů.
Jak tohle hledání dopadne? Kdo je tajemná Cece? Najde Libby zase kouzlo Vánoc? To se dozvíte v tomhle příběhu.
Mě se kniha líbila, i když k ní mám maličké výhrady. Ty jsou ale ukamenovány tou pohádkovou atmosférou amerických Vánoc s jejich výzdobou a citem pro všechno to krásné kolem.
Začetla jsem se hned a bavila se nad výměnou názorů u Libby a Adama. To nenápadné jiskření tam prostě bylo od začátku. K tomu všeobjímající vánoční atmosféra malého města i se všemi jeho lákadly a je vymalováno.
Je prostě moc vidět, že naše autorka má tohle v malíčku. Jako scénáristka, novinářka, spisovatelka a moderátorka, která píše scénáře pro Netflix a má na kontě úspěšné vánoční filmy Vánoční kemp a další, tak se není prostě čemu divit.
Doporučuji všem, co si chtějí vychutnat kouzlo svátků, světýlek a výzdoby. Chtějí si odpočinout a nasát tu pravou atmosféru jedinečných dnů v roce.

7 10.11.2023

Ideální čtení pro podzimní dny, které nenápadně směřují k Vánocům, to je Kouzelná Paříž - Obchůdek s knihami.
Kniha je celá prostoupena knihami a láskou k nim.
Pro mě byl začátek takový nijaký, ale jakmile jsme se ocitli z Ameriky v Paříži, bylo to jako kouzlo. Příběh se začal rozbíhat a ukazoval mi nejen skrytou krásu knihkupectví Bylo nebylo, ale hlavně Paříže. Dýchla na vás podzimní nálada, která se velmi jemně přeměnila na vánoční kouzlo se vším všudy a vygradovala do konce, který očekáváte, ale nevíte, zda to dopadne tak, jak si vy zrovna myslíte.
Sarah mi přišla občas jako zakřiknutá dívka, která neví, co si počít, ale jak rostlo její sebevědomí, rostl i můj zájem o celý příběh.
Romantická linka byla jemná a nebyla přehnaná, což mi vyhovovalo. Neodvracelo tak můj pohled od dění v knihkupectví se všemi jeho zaměstnanci a postavami, které jste v knize potkali.
Vánoční atmosféra na konci mě úplně pohltila. Cit, s jakým autorka popsala zasněženou vánoční Paříž, mě uchvátila. Přála jsem si tam být také. Mít noční piknik ve sněhu u Eiffelofky a opít se vínem tak, jako to dokázala partička z knihkupectví.

11 28.10.2023

Pobřežní cesta je tu s námi už delší dobu a i přesto k sobě poutá nové a nové čtenáře a právem.
Raynor a Moth jsou manželé dlouhá léta a když je najednou zasáhne rána, že Moth je nevyléčitelně nemocný a díky špatné byrokracii přijdou ne vlastní vinnou o dům a svůj veškerý majetek, zbývá jediné. Po vzoru knihy Procházka na pět set mil se sami vydají na cestu. Není myslitelné, aby si Raynor našla práci a byla pryč od milovaného muže. Neví, kolik času jim zbývá a tak ho chtějí využít jak jen to bude možné.
Stávají se z nich tuláci, které ne vždy s pochopením přijme okolí. Pouť Jihozápadní cestou, která vede po anglickém pobřeží, ze Somersetu přes Devon a Cornwall až do Dorsetu. Je to cesta dlouhá, mnohdy únavná, ale jsou spolu. I díky téhle cestě si uvědomí, že je v nich víc, než by se možná zdálo.

Tahle kniha je plná emocí, ale máme tu i pohled na anglické pobřeží. Já si schválně tu trasu i vyhledala na mapách v internetu a prošla se po ní s nimi.
Raynor nám předkládá příběh, který napsal sám život. Příběh nejen o bolesti ze ztrát, které život nabízí, ale naději na lepší zítřky. Fuj, to je ošklivé spojení, ale jinak to nedokážu popsat.
Ne vždy je chování našich hrdinů pochopitelné, ale oni sami vědí, proč to tak je. Jejich cesta je poutí, která se stát musela, aby došli tam, kde jsou nyní. O tom ale už je další knížka - Bouřlivé ticho, které vypráví, co bylo dál...

Za mě emocionální jízda a procházka po anglickém venkově jako bonus. Ne každý podrobné popisy asi zkousne, ale i díky nim se tu utváří celý obrázek těch dvou. Co pro ně ta cesta znamená a proč to bylo vše takové, jaké bylo.
Občas bylo těžké číst některé pasáže, protože drnkaly na struny duše, které chtěly být skryté. Zasáhlo to a slzy se pak nedaly zastavit. Přesto tam byla i naděje, radost a láska. Mix pocitů, které vytváří to správné kouzlo této knihy.

9 11.09.2023

Můžu. Ale nechci. od Erik Decimus je soubor povídek a básní, které se každého dotknou jinak.
Někoho možná osloví více jeho povídková tvorba, jiný se zahloubá nad tím, co vlastně ten básník chtěl říct.
Je tu touha, sny, ale i bolest a slzy. Je to citlivé, ale i velmi bláznivé. Je to hra se slovy a písmeny, ale i to málo na těch cca 75 stránkách vás něčím osloví a upoutá. Jistě k tomu i pomáhají Erikovi ilustrace, které se v knize objevují.
Já si knihu užila, o tom žádná.

3 11.09.2023

Přečteno a doporučuji.
Je to příběh o nových začátcích, cestování po Kalábrii, která Blance učarovala a která ji přihrála do života i mladého muže Agostina.
Je to příběh ženy, která se nebála vzít osud do svých rukou a začala žít tak, jak si přála a kam ji srdce táhlo. Že to nebyla cesta jen posetá štěstím, ale bylo tam i pár slz, je už dáno osudem.
Když jsem knihu prvně otvírala, neměla jsem velká očekávání. Těšila jsem se na vyprávění o Itálii, na kterou sama moc ráda vzpomínám, i když vzpomínky jsou už mlhavé, jak je tomu dávno, co jsem zde byla. Díky Blance jsem se ale mohla vrátit.
Mohla jsem objevit kouzlo Kalábrie a i dalších míst, kam ji osud zavál díky Agimu. K tomu všemu jsem dostala i příběh o odvaze ženy, která už není nejmladší. Je to rozvedená žena, matka tří dětí a dokonce babička, ale díky svému mladistvému elánu a pohledu na svět dokázala přesto okouzlit o 17 let mladšího italského přítele.
V knize nechybí humor, ani dávka sebeironie, ale hlavně z ní dýchá láska ke všemu italskému. Jako bonus jsou tu i recepty na dobroty, ze kterých si vybere každý a může je doma zkusit.

6 05.08.2023

Přečteno a....
Národní opruzení pro mě bylo opravdu opruzení, bohužel.
Kniha nalákala na svou neotřelou anotaci z dob národního obrození se všemi jeho aktéry, ať už se jedná o Boženu Němcovou, Tyla nebo K. H. Borovského. K tomu zakomponovaná linka s tajemnou vraždou.
Už na první pohled vás ke knize jistě naláká i barevná obálka, které dávám jedničku z hvězdičkou. Tady ale moje kladné hodnocení končí a jde to strmě dolů. Příběh nezachrání ani postavička mladého Jana Nerudy nebo tajemná linka kolem přízraku malého holčičky.
Začátek knihy se mi líbil.
Bylo to, jako by se člověk ocitl ve světě F. L. Věka od Jiráska a já si říkala, co z toho vyleze. No, ještě že to má necelých 200 stran. Očekávání jsme neměla vysoká od začátku, ale že to klesne do bodu, kdy si budu přát, aby byla kniha už za mnou, jsem vážně nečekala. Dočetla jsem jen s tím, že jsem chtěla vědět, kdo je vrah a i tam se mi to zdálo trochu uspěchané a nedotažené. Motiv taky pokulhával a řekla bych, že se to dalo pojmout lépe, když do toho byla víc zamotána i linka s tajemnem.
Kdybych tedy měla hodnotit dle hvězdiček, dala bych knize pouze 2 a to opravdu jen díky rošťáckému Nerudovi a knižní obálce.
Kniha prostě nebyla nakonec pro mě, ale vím, že kladné hodnocení má jinde, i když já nechápu proč.

6 30.07.2023