mayhem993
komentáře u knih
Jak žít dobrý život: Starověké umění stoické radosti
William Irvine
Velmi poučná a cenná kniha, vyčnívající z bahna rádoby motivačního balastu o osobním rozvoji. Styl psaní bych označil jako syntézu stylu vědeckého a lidského, kdy autor zevrubně analyzuje jednotlivé stoické principy, jakožto silné základy na kterých můžeme (pře)stavět své životy, ale nechybí zde ani rady, postupy a techniky z autorovy stoické praxe. Kniha se totiž často jeví jako složitá, přesto zůstává neuvěřitelně čtivá.
Tato kniha, dle mého názoru, čtenáři zprostředkovává a zpřístupňuje skutečný osobní rozvoj hodný toho jména – být stoikem – žít jednoduchý život a vážit si i těch nejmenších maličkostí, které člověk může začít snadno považovat za samozřejmost. Vážit si a spokojit se s tím co má. Být připraven na to, že co dnes lidé obecně berou jako samozřejmost, to může skončit. Žít zocelen v souladu s přírodou a v pokoji, mimo shon a ubohé požadavky (moderního) světa. Nebýt pouhým pozorovatelem proplouvajícím životem, ale aktivně se jej chopit na cestě k neustálému sebezdokonalování, čímž můžeme pozitivně působit rovněž na své milované, na své okolí, a být jim zdrojem světla a inspirace - iluminovat jim cestu, kterou možná celý život hledali. Případný zájemce o stoicismus může pokračovat studiem stěžejních děl, na něž autor v knize odkazuje.
Tato kniha může být pro mnohé dobrým odrazovým můstkem pro transformaci života směrem k něčemu lepšímu, než co si doposud mysleli, že mají. Dovolím si tvrdit, že cesta stoicismu je nepostradatelným dílem mozaiky životní cesty samotného Nadčlověka, neboť, jak řekl Nietzsche, „člověk je cosi, co by mělo být překonáno. Co jsi učinil, abys jej překonal?“
Jeskyně a draci
kolektiv autorů
Na tuto knihu jsem čekal mnoho let! Vynikající počin. Tisíceré díky za českou verzi 5E! Kvalita zpracování je na vynikající úrovni. Papír je kvalitní a celkové provedení ve spojení s nádhernými ilustracemi mi zkrátka vyrazilo dech. Kniha je opravdu velká a těžká - vhodná spíše na stojan. :)
Pranýř
Michael Winkler
Pranýř je unikátní kniha. Autor zde systematicky a s chirurgickou přesností pranýřuje, nebo přesněji řečeno operuje jeden nádor dnešního vpravdě zločinného a satanského systému, za druhým. Kniha může mít hnedka dvojí funkci: zaprvé může buďto posloužit jako vynikající sbírka informací, souvislostí a střípků pro nepohodlné protisystémové hnidopichy, kteří už dávno ztratili veškeré iluze a uzřeli Matrix ve své nekompromisní brutálnosti, zadruhé může posloužit jako nekompromisně brutální kopanec do sterilních, globalistických koulí Franty Vomáčky, který po strastiplných letech zasrané fachy za pár šekelů, které neváhal rozfofrovat za iluzi svobody a štěstí v podobě královských dovolených, žrádel ve stylu švédských stolů a dalších výdobytků našeho dokonalého kapitalismu ("protože si to přece snad zaslouží"), najednou čumí jak puk, a diví se, jak se to všechno mohlo stát...
Ti prozíraví se připravili. A ti, kteří nic nedělali? Dobře jim tak, Fritole Šourku. A komu se to nelíbí, ať mi klobouk políbí!
Černý kámen
Robert Ervin Howard
Stydím se, že jsem se o R. E. Howardovi dozvěděl poměrně nedávno. Howard umí skvěle navodit a stupňovat tíživou atmosféru. Jsem skalním fanouškem H. P. Lovecrafta, ale v jeho povídkách nejsou prakticky žádné dialogy, kdežto v těch Howardových je jich dostatek. Tímto se oba spisovatelské světy skvěle doplňují. Jsem rád za Howardovo propojení povídek s Lovecraftovským universem. Z mého pohledu tedy jasná volba!
Čtyři nejlepší povídky: Černý kámen, Enlilův hlas, Démon prstenu, Nestvůrný kopytnatec. Poslední zmiňovanou povídku hravě vystihnou dvě slova: hell yeah!
Tolkien a jeho tajemný svět
Édouard Kloczko
Pěkný úvod do Tolkienova universa pro děti. Vzorek Gandalfova roucha je TOP!!!
Méně je více
Joshua Becker
Moje první (a poslední) kniha o minimalismu. Sice jsem měl pocit, jakoby mi Horst Fuchs opakovaně nabízel recept na štěstí, "který se vyplatí"...
Ale co si budeme povídat. O minimalismu by stačilo sepsat esej. Pokud o něm chcete vydat knihu, budete se muset opakovat. Často. Abych tady jen nemachroval, tak mne kniha skutečně popostrčila k tomu, abych se zbavil několika zbytečných krámů.
Volání Cthulhu 2
Howard Phillips Lovecraft
Vynikající kniha, stejně jako celá série. Barva z kosmu a Hrůza v Dunwichi jsou naprostý TOP.
Černá křídla Cthulhu
* antologie
Zklamání. Nejprve krásná obálka a poté jen studená sprcha. Z celých jednadvaceti povídek stojí za zmínku možná tak dvě. Povídky nejsou vůbec mrazivé, jen se tu a tam vyskytuje nějaký odkaz. Chápu, že Lovecraft mnohé inspiruje, ale tohle se prostě nepovedlo. Mé snahy o dočtení knihy se podobaly stavu soustavného polospánku na straně jedné, a strachem ze sežrání Cthulhem za čtení takových kacířských bezbožností na straně druhé. A já vůl na sebe neustále nadávám, že moje vlastní rukopisy v šuplíku stojí za ho*no. Raději si přečtěte přímo Lovecrafta.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Nudná kniha s plytkým dějem, nesympatickými postavami jejichž osud je vám buřt, nudným milostným trojúhelníkem a několika nelogičnostmi. Je zcela jasné, na jakou věkovou skupinu autorka cílí, ale tohle opravdu někoho baví? :)
Doporučuje dvanáct z dvanácti dvanáctek. Kokotina.
PS: Nájemná vražedkyně by měla být mimo jiné zdrženlivá a úskočná, a ne se v jednom kuse chovat jak afektovaná kráva.
Za zlatými mřížemi
Choga Regina Egbeme
Po přečtení jsem měl rozporuplné pocity. Nevěděl jsem, jestli to "nic", co cítím, je jen dojem z četby, nebo jestli se blíží moje nanebevzetí. Celé to bylo táhlé, plytké, téměř zdechlé. Debilní děj, debilní dialogy... něco ve stylu Ordinace v africké zahradě. Prostě taková tupá četba pro staré panny opepřena exotickým Jošuou, což dnes (snad kromě libtardů a šimpů) nikoho nezajímá.
Satanské rituály
Anton Szandor LaVey (p)
Styl rituálů a požadavky na všechny ty rekvizity jdou ruku v ruce se záměrem autora napsat knihu ve stylu odpovídajícímu smýšlení a poměrům v USA, ne v Evropě. Proto je podle většina rituálů v knize prakticky nepoužitelná. Z estetického hlediska by byl jedinou rozumnou volbou obal s Bafometem či cokoli "důstojnějšího", nikoli tento buzerantský, kýčovitý obrázek ukřižovaného Ďábla. Tohle byl poslední hřebík do rakve.
Goth - Magická stránka temné kultury
Raven Digitalis
Škoda, že v knize autor míchá magii, temnotu a gotickou subkulturu, kterou neustále omílá, přičemž hnutí Goths bylo a je především o hudbě, bohužel autor tomuto základnímu stavebnímu kamenu věnuje pramalou pozornost. Knihu nedoporučuji - tento úděsný "cash grab" neospravedlňuje ani podtitulek "magická stránka temné kultury". (Ne)vhodné leda tak pro nezletilé emo-goths, dále uslintané báby, které si se svojí mágijou v paneláku občas navzájem léčí bolestivá záda, a nebo neohrožené odvážlivce, kteří hledají nějaký škvár mentálních kuriozit. Kokotina.