MaxQ
komentáře u knih
Cesta pokojného bojovníka
Dan Millman
Přiznám se, že jsem tuto knihu nedočetl. Pořád jsem čekal na nějaká životní a motivační moudra, ale stále jsem dostával jen klišé a obecné moudrosti. A protože ani děj se nikam velice nerozvíjel, knihu jsem odložil. Ale je možné, že v době svého vzniku mohla na čtenáře působit jinak.
Moře a jed
Šúsaku Endó
Popis životů několika lidí, kteří se účastnili vivisekce na amerických zajatcích. Autor někde v jejich osudech hledá příčinu, proč se dobrovolně k této hrůze přihlásili a nejsem si úplně jistý, zda ji našel.
Neznámý gulag
Lynne Viola
Další střípek do obrazu bídy, mizérie a krutosti komunistického režimu. Jak je zde zmiňováno, opravdu jsou v knize dlouhé pasáže se statickými údaji. Ale i ty jsou svým způsobem strašidelné, když si uvědomíme, co se za nimi skrývá. Příběhy jako přes kopírák - noční zatčení a deportace celé rodiny do vyhnanství, kde se umíralo na nemoci, hladem, vysílením a na kulku do týla. Pokud to někdo náhodou přežil a mohl se po deseti letech vrátit zpátky, byl opět zatčen. Následovala poprava nebo uvěznění v Gulagu.
CITÁTY:
Podle zprávy vedoucího uralské OGPU G. J. Rapoporta z května 1931 jsou všichni zvláštní osadníci bez ohledu na věk nuceni pracovat v lesích. 12letí, stejně jako staří, dostávají jako normu 2-2,5 m³ dřeva. (Průměrný pracovní úkol dospělého svobodného dělníka představuje 3 m³.) V důsledku takového neuvěřitelného očekávání nezbývá zvláštním osadníkům než setrvávat v lese dnem i nocí a strádat vyčerpáním a omrzlinami. Jinak riskují ztrátu přídělů potravin nebo tresty v podobě pokut či uvěznění.
Zvláštní osadníky bylo možno oželet. Stát fakticky spočítal, že „plánovaná ztráta zhruba 5% těchto lidí je přijatelná". Muži v postavení opor sovětské moci uznávali (a často dováděli dál) názor na plánovanou ztrátu, v některých případech dokonce uskladňovali rakve nebo s předstihem vykopávali hroby - což je jinak ojedinělá ukázka sovětské výkonnosti.
Ústřední výbor pak nařídil oblastním pracovníkům strany a aparátu NKVD zaregistrovat (vzjať na učot) všechny vracející se kulaky a zločince (z Gulagu), ty nejnepřátelštěji smýšlející okamžitě zatknout a zastřelit" a „ty méně aktivní, ale stále ještě nepřátelské živly poslat do vyhnanství. Telegram končil požadavkem, aby oblastní aparát oznámil do pěti dnů složení trojek a počty lidí, kteří budou zastřeleni a posláni do vyhnanství.
Dějiny, kdysi popírané lhaním, dnes ohrožuje neznalost; falšování bylo vystřídáno zapomínáním. Vyžádá si čas a odstup, dokud společná paměť nevstřebá stalinské dědictví.
Buď užitečný: 7 zásad pro život
Arnold Schwarzenegger
Přiznám se, že moc motivačních knížek jsem nečetl. Nejspíš proto, že jména autorů jsem neznal. Chtělo by se poznamenat, že tím pádem asi moc úspěšní nebyli. Ale Arnolda zná přece každý a tuhle knihu jsem si vychutnal. Své postupy motivace dokládá příběhy ze svého života, takže uvěřit, že to funguje, je o to lehčí.
CITÁTY:
Jako herec, předtím, než jsem dostal první roli, jsem viděl své jméno nad názvem filmu na plakátech v kinech, jako jsem tehdy vídával Clinta Eastwooda, Johna Wayna, Seana Conneryho a Charlese Bronsona s jejich jmény nad názvy jejich filmů, které jsem miloval. Od úplných začátků se mě snažili producenti a ředitelé castingů přesvědčit, abych si zkrátil jméno na Arnold Silný, nebo něco podobného, protože Schwarzenegger je jako jazykolam. Je to moc dlouhé, říkali. Co netušili, že já jsem viděl naprosto jasně, že Schwarzenegger vypadá kurva dobře VELKÝMI písmeny nad názvem filmu.
Neexistuje plán B. Plán B je uspět v plánu A.
Buďte hrdí na to, kdo jste! Na svůj příběh! Dokonce i když se vám nelíbí. I když je špatný a stydíte se za něj. Pokud utečete a schováte se před svou minulostí, pokud popřete svůj příběh a pokusíte se prodat jiný, i když to myslíte dobře, budete si připadat jako podvodník. Nebo ještě hůř, jako politik.
Mám pravidlo: žádné stěžování si na situaci, pokud nejste sami připraveni ji zlepšit. Pokud vidíte problém a nepřijdete s možným řešením, nechci od vás slyšet stížnosti, jak je to na nic. Očividně to není tak špatné, když neděláte nic, abyste to vyřešili.
Moje odpověď je jednoduchá: Poučte se ze svých chyb a pak řekněte: „Já se vrátím."
Vypněte televizi. Vyhoďte počítače z okna. Výmluvy si nechte pro někoho, koho to zajímá. A dejte se do práce.
Hotel
Arthur Hailey
Tak to se četlo samo. Krásně vylíčené postavy, ke kterým jste ihned získali sympatie. Nebo odpor k těm záporným. Vlastně tam ani o moc nejde, ale člověk se od knihy prostě nemůže odtrhnout. Navíc k ději dostanete bonus v zevrubném popisu hotelu šedesátých let a toho, jak takový kolos denně funguje a kdo všechno v něm vlastně pracuje.
Filmové spekulace
Quentin Tarantino
Tak tohle bylo opravdu pouze pro filmové fajnšmekry. Tarantino zde z pohledu tvůrce probírá na konkrétních filmech myšlenky a pracovní postupy scénáristů režisérů. Při tom zároveň přemýšlí, jak by filmy dopadly, kdyby se jich chopil někdo jiný či kdyby se obsadili jiní herci nebo studio dovolilo tvůrcům realizovat původní záměry. Také vzpomíná na dětství, které prakticky prožil v kině a tak se nemohl stát ničím jiným než výborným režisérem.
Gott: Československý příběh
Pavel Klusák
Knížka, která musela být napsána a děkuji za ni. Gotta beru jako profíka a slušného zpěváka, asi jako každý, nicméně jeho zbožštění jsem nikdy nechápal. Po přečtení mi leccos došlo. Autor zde vlastně vypráví historii ČSSR vedle příběhu Karla Gotta a jeho příběh nelze bez této souvislosti pochopit. Jeho image skromného velikána byla pečlivě budována po vzoru amerických idolů, které mohl Gott snad zahlédnout v Las Vegas a které si osvojil. Také musím autorovi poděkovat za narovnání několika legend, kterými je Gott opředen, včetně té o LA i o jeho cvičné emigraci. Líbil se mi citát, který podle mě Gotta krásně charakterizuje:
"Gott mnohokrát prohlásil, jak mnoho pro něj znamená publikum. Anticharta pomáhá takovému výroku porozumět. Publikum bylo pro zpěváka dozajista velmi cenné jako nepostradatelná podmínka jeho kariéry. Jako něco, bez čeho by se nemohl cítit uspokojený. Gott se v úspěchu zhlížel šťastně jako dítě. Bez obecenstva by se jeho láska k hudbě a úspěchu zhroutila.
Ale aby udělal něco pro svobodu, suverenitu a sebevědomí československého publika, aby dal najevo, že nesvobodným ženám a jejich mužům přeje lepší budoucnost to by byl příliš jiný příběh. Až sem Gottův zájem o publikum nikdy nesahal. "
Moje máma Jana Brejchová
Tereza Brodská
Kniha zajímavá formou i obsahem. Formou jde o tlustou bichli, ale jen na první pohled. Papír je tlustý avšak většinu stránek zabírají fotografie a dobové články. Vyprávění Jany Brejchové (tučný font) je doplněno vzpomínkami její dcery Terezy (normální font), což je místy matoucí, než si na to člověk zvykne. Ale samotné vzpomínky jsou autentické a většinu faktů jsem neznal. Vlastně jsem si ani neuvědomoval, jaká musela být Brejchová ve své době superstar. Já ji poznal až v 80. letech a to už hrála spíše starší paní. Všechna čest.
Souostroví Gulag - 3. díl
Alexandr Isajevič Solženicyn
Pokud by se dalo o nějaké knize říct, že mi změnila život, bylo by to určitě Souostroví Gulag. Po dětství stráveném v normalizačním komunismu jsem se pár let po pádu totality dostal k této knize a POCHOPIL jsem. Co je to komunismus, co je to Rusko, co je to absolutní lež, co je to utrpení. Kdo si knihu přečte, nemůže už nikdy naletět komunistickým lhářům a jejich pokračovatelům.
CITÁTY:
Uprchlík z přesvědčeni! To je ten, kdo ví, do čeho jde. Kdo viděl i mrtvoly zastřelených uprchlíků, pro výstrahu vystavené u nástupu. Kdo viděl i ty přivezené zaživa samá modřina, kašlající krev jak je vodí po barácích a nutí je křičet: „Vězňové! Podívejte se, jak vypadám! Totéž čeká vás!" Kdo ví, že uprchlíkovo mrtvé tělo je často příliš těžké, než aby bylo dopraveno do tábora. Proto přinášejí v batohu jen hlavu (podle táborového řádu je to tak jistější) a ještě pravou ruku, useknutou po loket, aby zvláštní oddělení mohlo zkontrolovat otisky prstů a vězně odepsat.
Otázka zní tak: jsi připraven ke smrti? Jsi. To znamená, že jsi připraven i k útěku.
Marie Sumbergová dostala za první rok práce v kolchoze dvacet gramů obili a 25 stalinských kopějek - tedy půldruhé chruščovovské kopějky. Za celoroční výdělek si koupila... plechové umyvadlo. Z čeho tedy byli živi? No, přece z balíčků z Pobaltí. Jejich národ byl ve vyhnanství, ale ne celý. A kdo posílal balíčky Kalmykům? Krymským Tatarům? Zeptejte se na hrobech.
Naše vyhnanství také téměř nezanechalo žádné fotografie: pokud tu byli fotografové, dělali snímky jen na doklady pro kádrové a zvláštní oddělení. Že by se skupina vyhnanců dala pohromadě vyfotografovat, co je to? Jak to? To by bylo hned jako udání: koukejte, to je ilegální, protisovětská organizace! Podle fotky by hned všechny sebrali.
Naše vyhnanství nezanechalo fotografie, víte, takové ty skupinky, dost veselé: třetí zleva - Uljanov, druhý vpravo Křižanovskij. Všichni vykrmení, čistě oblečeni, neznaji ani práci, ani bídu, když mají bradku, tak pěstěnou, když čepici tak z pěkné kožešiny.
Jak popsat v jediné větě celou ruskou historii? Je to země zmařených možností.
Hodina mrtvých očí
Harry Thürk
Z knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jedné straně špičkově od vyprávěný napínavý příběh německých výsadkářů, jejich motivace, osudy i konce. Na druhé straně linka se sovětským vojákem, hrdinnou rudou armádou, dobráckým komisařem NKVD, to je když ne k smíchu, tak k pláči určitě. Škoda, jinak by to byl světový román.
Meruňková zavařenina
Alexandr Isajevič Solženicyn
Ono snad ani nejde o povídky, spíše to připomíná literárně zpracované vzpomínky muklů z Gulagu, vojáků, zaměstnanců a dalších lidí, které se nějak dotkl absurdní, ale přitom smrtící sovětský režim.
Balada o pilotovi
Jiří Stránský
Tak tato kniha se mi teda moc dobře nečetla. Příběh se ztrácí v krátkých odbočkách a místo, aby napětí gradovalo, tak k závěru tak nějak doklopýtáme a jsme rádi, že kniha není delší. Možná kdybych si dal tu práci ještě jednou, našel si čas a v klidu ji celou přelouskal, byl by zážitek jiný, ale do toho se mi už nechce.
Havířská balada
Marie Majerová
První část mě příliš nezaujala, střední část s důlní havárií byla zajímavý, ale ten konec jsem musel dotrpět. S paní Majerovou se tímto prvním a posledním dílem asi rozloučím. Neříkám, že je to špatné, ale pro mě to není.
Paměti kata Mydláře
Josef Svátek
Ze začátku jsem trochu bojoval se starou češtinou, ale nakonec jsem do vyprávění vklouzl jako do dobrého filmu. Autor se kupodivu nevyžívá v krvavých detailech, naopak se jim téměř vyhýbá. Až tak, že někomu může katovské řemeslo připadat něco jako truhlařina nebo práce mlynáře. Vlastně jde spíše o historickou kroniku trochu kříženou s červenou knihovnou než o paměti velmi výkonného kata.
Taky by mě zajímalo, jak moc jsou tyto příběhy autentické. Člověk by jim chtěl i věřit, ale pak se dočtete o tom, že když popravenému přiložili hlavu zpátky na krk, začal chodit a mluvit a tomu se mi nějak nechce věřit. Ale každopádně paměti určitě za přečtení stojí.
Velká Jízda
Terry Pratchett
Taková postapo pro děti, kde jsme si té první apokalypsy ani nevšimli. A už se připravuje druhá apokalypsa, které si také nevšimneme, prostě se jen jeden starý obchoďák zbourá. A byť jde o knihu pro děti, myšlenky o náboženství a fanatismu, ale i o různém pohledu na svět podle toho, kde žijeme, dětem určitě neuškodí. Naopak!
Levý břeh
Varlam Šalamov
Příběhy z Gulagů mám rád. Zřejmě proto, že je to něco tak hrozného a tak obludně velkého, až se zdá nemožné, že něco takového mohlo existovat. A proto mě to přitahuje, ty mezní situace, které prožívaly miliony lidí každý den, každou hodinu po několik desítek let. Dnes chcípni ty, já umřu až zítra. Stát ve státě, nekonečný proud nejlevnější pracovní síly na světě.
Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
Jedna z nejlepší protiválečných knih plná bláta a krve, ale i kamarádství a myšlenek na mír. Mohlo by to znít pateticky, ale v téhle knize určitě ne.
CITÁTY:
Fronta je klec, v níž člověk musí nervózně čekat na to, co se stane. Ležíme pod mříží granátových oblouků v napětí nejistoty. Nad námi se vznáší náhoda. Když se blíží střela, můžeš se přikrčit, a to je všecko; kam dopadne, netušíš, ani to neovlivníš. Stejná náhoda rozhoduje o tom, jestli tě něco trefí nebo zůstaneš naživu. V betonovém krytu tě to může rozmačkat a naopak v otevřeném terénu můžeš bez jediného zranění přečkat i deset hodin bubnové palby. Voják zůstává naživu jen díky tisíci náhodám. A proto věříme a důvěřujeme náhodě.
První minuty v plynové masce rozhodují o životě a smrti. Přiléhá těsně? Znám tu hroznou podívanou z lazaretů: Lidé zasažení plynem se dáví a dáví po mnoho dní a zvracejí kusy spálených plic, až je vyzvracejí celé.
Pouhý rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; pouhý rozkaz by je mohl změnit v naše přátele. Na nějakém stole ležela listina - podepsalo ji několik lidí, nikdo z nás je nezná - a po celé roky bylo naším nejvyšším cílem to, na čem jinak spočívá opovržení světa a nejvyšší trest.
Černý obelisk
Erich Maria Remarque (p)
Další nádherná kniha mého oblíbeného spisovatele. Námětem se trochu podobá Třem kamarádům - Černý obelisk se také odehrává mezi dvěma válkami a krásně ilustruje, kde se v této společnosti vzal Adolf Hitler. Na osudech několika až panoptikálních postav Remarque popisuje podmínky, ve kterých tehdejší společnost v Německu žila a nálady, kterým propadala i jejich příčiny.
CITÁTY:
"Copak jsem na vlastní uši neslyšel, jak sis ještě v roce 1917 otvíral hubu? Francie měla být státem třetího řádu, měli jsme obsadit obrovské plochy Ruska a všichni nepřátelé měli platit a dodávat reparace až do poslední kapky krve! Tos říkal ty, Jindřichu! Teď ale řveš s celým sborem o nespravedlnosti, která nás postihla! Je mi na blití z vaší sebelítosti a pomstychtivého řevu! Vinen je vždycky někdo jiný! Smrdíte tou svou spravedlností na sto honů, vy farizeové! Což nevíte, že správný chlap se pozná především podle toho, že se přizná k tomu, co udělal?
Víš, to se mi na tobě líbí," prohlašuje Gerda. „Ze jsi takový beran se spoustou předsudků. Kdes ke všem těm nesmyslům přišel? Ucházíš se o lásku jako ozbrojený člen studentského spolku, který si myslí, že jde místo k tanci na souboj." Celá se třese smíchy.,,Ty vznětlivý Němče!" říká něžně.
„Má to být zase urážka?" ptám se.
„Ne, konstatování. Jen idiot si myslí, že jeden národ je lepší než druhý."
Miláčku," říká Gerda. „Láska neví, co je důstojnost. Ale já se bojím, že ty se nedokážeš bez světového názoru ani vyčurat."
Prohlížím si ho. Smokink je pěkný, ale zbrusu nový není. Nechci se dotknout Jiřího jemnocitu tvrzením, že i tyhle šaty jsou nejspíš po nějakém nebožtíkovi. Koneckonců, co nemáme po mrtvých? Zdědili jsme po nich řeč, zvyky, vědění, zoufalství - co všechno tedy po nich nemáme? Jiří ovšem nosil, zejména v posledním roce války, tolik uniforem po mrtvých, někdy ještě s vybledlými krvavými skvrnami a zašitými dírami po kulkách, že tohle u něho není jen neurotický jemnocit. Nechce to sice přiznat, ale je to vzpoura a touha po míru. A symbol míru spatřuje v tom, že už v životě nebude nosit šaty po nebožtících.
Kukly
John Wyndham (p)
Krásná kniha, tedy obsah, obálka je příšerná. Pokud se chcete dočíst něco o fundamentalismu v jeho krystalické podobě, je tato kniha přesně pro vás. Výborný děj a plno nadčasových myšlenek k tomu.
CITÁTY:
Podle mých zkušeností," vysvětloval mi, ,,když člověk před něčím utíká, protože se mu to nezamlouvá, nebude se mu líbit ani to, co najde.
"Člověk dostal vnější podobu ještě dřív, než vůbec věděl, že je člověkem. Teprve pozdější změny v jeho nitru ho udělaly lidským. Objevil, že má něco, co chybí ostatním bytostem, inteligenci. Teprve tak se dostal na vyšší úroveň. Co se týká vnějšího vzhledu, měl jako mnoho živočichů prakticky všecko, co potřeboval, ale tuhle novou vlastnost, inteligenci, zatím měl jen v raném stadiu a on si ji rozvinul. Nic jiného rozvíjet nemohl, člověk může rozvíjet pouze nové schopnosti svého mozku."
Podstatou života je žít, základem je změna, změna znamená vývoj a my jsme jeho součástí.
Nepřítelem života je neměnnost, je protipólem změny a je naším nesmiřitelným nepřítelem.
Šedý muž
Mark Greaney
Oddechové akční čtivo, v rámci svého žánru nadstandardní. Že je hrdina nesmrtelný ani moc nevadí, vlastně to od něj trochu očekávám. Film jsem neviděl, ale co jsem o něm četl, ani raději neuvidím. Nechci si kazit dobrý dojem z knihy.