Martyne komentáře u knih

Kniha, kvůli které jsem se musela zeptat v "krizových chvílích" kamarádky, jestli dopadne dobře, protože mi děj neskutečně drásal nervy. :D A také kniha, která mě pevně lapila do svých spárů, ale také mě donutila si ji přestat číst v autobuse, abych si mohla konečné slzy radosti pořádně "vychutnat" až doma. :D Dlouho mě hlavní postava nechytla tak moc za srdce jako Jane. Jak už zde bylo řečeno, není to jen klasické vyprávění o lásce, autorka je podle mě hodně nadčasová co se týče zpochybňování hodnot té doby. Ať už v podobě Helen, která svým způsobem zpochybňuje klasické chápání Boha, nebo Jane, která si stojí za svým ideálem samostatné a nebojácné ženy. Tato kniha pro mě symbolizuje lásku, ať už tu velkou, po které prahne každá romantická duše, nebo tu, kterou mám k příběhu v ní.

7 13.05.2017

Tato kniha ve mně vyvolala hodně široké spektrum emocí odpovídající počtu zvratů, které se v ní odehrávají a které autorka nepochybně moc dobře promyslela, protože přesně věděla, jakými spletitými stezkami chce své čtenáře vést. Nejdříve se objevil úsměv, že hlavní hrdinku potkala taková překvapivá rána osudu. Následovalo pochopení a lítost nad tím, že je pouze jakýmsi stínem, kterým na Menderley každý opovrhuje a zdá se, že její manžel není výjimkou. Slzy romantické duše, že to je nespravedlivé a vztek na něj, že jí ničí život. Rezignace, ať už tedy podlehne vyšinuté služebné, že jí tak možná bude lépe, až mnou nakonec smýkala radost z toho, že co bylo většinu knihy servírováno, je trochu jinak. Pak zase nervozita a nedočkavost, jak to dopadne, i když to vlastně víte, protože už ze začátku se dozvíte, že hlavní hrdinka žije spokojeně. Ale právě v tom má kniha svou sílu, jelikož i když jste s koncem obeznámeni už na začátku, pořád chcete vědět "jak to dopadne", a co k tomu konci povede. Skvělá kniha, kterou jsem nemohla zavřít ani ve tři ráno, kdy mi oči i chápání vět už vypovídaly službu.

Tak možná jsem už na úrovni pokročilých nešťastníků - přišlo mi, že kniha spíš popisuje mé myšlenkové pochody, než že by mě s něčím do-neštěstí-zavádějícím seznamovala. :D A taky, pokud jste četli Jak skutečná je skutečnost, je tato kniha už asi zbytečná, protože v ní Watzlawick používá hodně (HODNĚ) stejných příkladů, které předtím používal k poukázání na dvojsmyslnost konverzace, ale.. Úvod do neštěstí je vlastně taky v podstatě o interpretaci skutečnosti, takže proč ne, akorát nedoporučuji číst hned pár dní po sobě. :D ..

Po pár přečtených knížkách jsem si říkala, že Havlíček je taková princezna v pekle - píše o všech těch hnusech okolo tak poeticky a nakonec vám jemně oznámí přicházející herdu do zad - a přímo v téhle knížce Havlíček sám píše o princezně v pekle (až mě potěšilo, že se mé přirovnání tak samovolně trefilo :D), které ji, na rozdíl od všech pohádek, bohužel sežehlo. Další z realit, kde je všechno marnost nad marnost, člověk by nejraději navždy zůstal doma.

Pokud máte špatný den, Pessoa vás ještě zkropí vědrem zoufalství. Krásné imaginativní obrazy a příliš velké přehrabávání v nitru, které se mi čas od času podaří zdárně hluboko ututlat, takže Knihu neklidu je asi lepší číst ve chvíli, kdy máte podobnou náladu a potěší vás ujištění, že tady byl někdy někdo, kdo trpěl podobně. Jen lituju ty, kteří se se pak musí dívat na můj výraz při čtení ve vlaku..

Knihu jsem četla hodně dávno, takže mi konkrétní obrazy příběhů už vymizely z hlavy, ale pocit, že je to dobrá kniha, zůstal a měla jsem chuť dostat se k ní znova, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí. :D Nevím, jestli "lidské sci-fi" je to správné pojmenování, ale právě toto mi vyvstane v mysli, když si vzpomenu na příběhy Manžela z Marsu. Eduard Martin ma úžasnou fantasii, kterou mu strašně závidím, a navíc dokáže do svých lehce pohádkových příběhů vložit hodně hluboký podtext, takže se při čtení dá pobavit nad kroucením fantasie všemi směry, ale ke konci i zamyslet. (A díky za to, že si občas kolemjdoucí představuji oblečené ve velkých modrých chlupatých koulích. :} )

2 17.01.2014

Docela by se mi líbilo se taky občas proletět nad střechami ostatních a nakouknout do jejich životů, zjistit nad čím přemýšlí a kvůli čemu nemůžou spát..V této knize se dají zachytit velmi zajímavé podněty, nad kterými není škoda se delší chvíli pozastavit, jindy, přiznávám, příběhy vybízely k přeskočení pár stránek, ale tak to je vlastně i v našich každodenních životech, tudíž Le Sage podává v podstatě docela věrné svědectví o realitě. :} Tedy až na pár výjimek, které od 18. století trochu změnily tvář :D ..(což je možná škoda - kdo by nechtěl, aby se pro jeho záchranu někdo trmácel přes půlku světa, bojoval s piráty... )

Jeden člověk, který je svázaný s tolika pohledy na svou osobnost. Je zajímavé, jak lidé dokáží s jistotou dávat svěděctví o druhých, přičemž mají pocit, že je dobře znají. Bylo by zajímavé, kdybychom si všichni nechali sepsat podobné knížky od svého okolí..I když, možná je někdy lepší sladká nevědomost. :D .. Každopádně, skvělá kniha. :}

4 16.01.2014

Při čtení této knihy si můžete do veškerých detailů přehrávat hrozné osudy vyhnaných lidí (bohužel,někdy pro mě až do moc velkých detailů(ale alespoň už teď znám přesný postup opravy auta;) )) ...Během četby jsem si říkala,že by se už mohlo něco stát,nějaký vodopád na konci dlouhé řeky.Až za pár dní po dočtení mi došlo,že se vlastně pořád něco dělo a jejich utrpení trvalo tak dlouho,celých těch 500 stran,a pravděpodobně až do konce jejich životů,protože štěstí po vyprahlých silnicích zrovna moc nechodilo..Nechápu,kde brali tu sílu.Tato kniha jen prohloubila můj názor,že svět je prohnilé místo,kde dobro zřejmě nemá dlouhodobou šanci.Za vším hledejte peníze..:X