MartiSku komentáře u knih

Roztomilý romantický příběh, u kterého od začátku víte, jak začne, jaká bude zápletka a jaký závěr. Ale vím, že čtu Caplin, a tak vlastně neočekávám nic jiného. A tak si užívám rysy jednotlivých postav, prostředí Chorvatska (které mohlo být popsané ještě o něco více a lépe) a to jednoduché čtení, kvůli kterému jsem knihu vlastně otevřela. Takže proc ne

Knihu přečtěte za jeden-dva dny. Příběh je zajímavý, ale celkem rychlý. Myslím, že některé pasáže a postavy by si zasloužily více propracovat. Všechno to bylo takové šup šup a je hotovo. Ale možná to právě sedí i k té době, ve které se příběh odehrává. Nejvíc mě bavil vztah Lindy a Hanky.

Příběh to byl opravdu hodně silný. Dokonce mi tam u dvou-tří scén ukápla slza. Škoda, že skončil na místě, kde by se ještě dalo pokračovat.

Zařadila bych mezi lepší české detektivky :-) Vraha můžete odhalit asi tak v polovině knihy, ale nebrání to zvědavosti číst dál a zjistit, jak se na něj přijde. Celkem mě bavil vyšetřovatel Standa, který podle popisu působí trochu jako nekompetentní vesnický strejda, ale ukáže se, že moc dobře ví! Děj hezky odsýpá, není tam žádný zbytečný balast, takže za mě zábavné čtení:-)

Ještě že to bylo tak krátké a svižné. Narozdíl od prvních dílů, nad kterými jsem se upřímně několikrát zasmála, tady se mi to nestalo. Rozhodně nejslabší, a pro mě úplně zbytečný, díl celé série.

Celou dobu jsem čekala na nějakou "pecku". Na obrovské odhalení, které nám prozradí, proč měla Bára s Ptáčníkem takové dětství a co se teda v tom Brodě stalo. No, ukázalo se, že moje očekávání byla až moc vysoká. Jedno poselství ale kniha nese - co všechno může způsobit slovo, pomluva. Mnohdy to ani netušíme, když něco takového vypustíme z pusy.
Pokud bych se měla vyjádřit k jazyku, kniha je psána poměrně jednoduše, dobře se v ní orientuje, a to jak v postavách, tak v časových rovinách. Co mi ale vadilo, to bylo několik gramatických chyb.

Až je mi líto, že se už nedozvíme, jak se bude Calle, Jonahovi, Marii a Tylerovi dál žít. Tahle série mě naprosto nadchla, ale kdybych vám měla říct konkrétně proč, tak asi nebudu vědět. Možná je to tou nádhernou, divokou přírodou. Možná hlavními postavami, které máte rádi, i když se někdy chovají tak, že byste je propleskli. Možná zvířaty, která jsou nedílnou součástí příběhů. Možná láskou, která má pro čtenáře předvídatelný vývoj, lechtivý náboj, ale přesto ho chytí za srdce. Možná tím, že nemáte těžkou hlavu z intrik, podvodů, dramat. Pravděpodobně to bude ale vším tímhle dohromady.
A pokud vás Marie v předchozích dílech moc nezaujala, nebo dokonce štvala, věřím, že tady si ji oblíbíte!

Browna miluju. ALE... Tajemství všech tajemství mě zklamalo. Možná jsem měla až příliš velká očekávání. Těšila jsem se na historická místa, kterých je v Praze požehnaně, symboliku a souvislosti, které jsme dosud nikdo netušili. I když mě téma zážitku blízké smrti zajímá, bylo to všechno až moc utahané, opakovalo se. Popravdě, kdybych už v první polovině knihy věděla, že se děj nijak neposouvá, odložila bych ji. Pak už to bylo jen "ať už je sakra konec".

Dočetla jsem do půlky, a pak knihu musela odložit. Nebavilo mě na ní nic - příběh, postavy ani styl psaní. Možná jen to prostředí... Ale ani to mě nepřesvědčilo, že mám číst dál. Jen ta obálka je hezká. Život je krátký na to, abychom četli špatné knihy }:)

Moje první setkání s Betty. Musím říct, že obdivuju, jak se v tak mladičkém věku zakousla do práce a nevzdávala to (alespoň ne v téhle knize). Bavilo mě její vyprávění a sousedech, díky skvělým popisům jsem si živě představovala, jak to u nich asi tak může vypadat. Děsila jsem se při vyprávění o Indiánech. Zajímalo mě, jak se těžilo dřevo... A přitom jsem Betty, láskyplné, vzdělané, snaživé a oddané ženě přála mnohem hodnějšího a citlivějšího manžela, který by ji ocenil.

Roye Opgarda nejde nemilovat. Nebo? Je kladná, nebo záporná postava? Jisté je jedno. Tomuhle chlapovi to setsakramentsky pálí a je vždycky o krok, ne-li o dva, napřed. A teď k sobě ještě navíc našel dalšího parťáka, resp. parťačku, který se nebojí svěřit i ty nejtemnější tajemství. Vyplatí se mu to, nebo ne?
Nesbo opět dokazuje, že je mistr vypravěč. Chytí vás hned první větou a nepustí až do té poslední. Nutí vás ne číst, ale přímo hltat. Žádná informace a situace se v příběhu neobjevuje náhodou, každou dříve či později využije. Postavy nejsou černobílé, každá z nich má své stinné, ale i kladné stránky (i když... ty kladné by nám někdy dalo hodně práce najít). Nesbo zkrátka nezklamal ani tentokrát!

Nenechte se zmást tou růžovou obálkou. Protože téma, které kniha řeší, rozhodně růžové není. Dívá se na něj jinýma očima. Zatímco, troufnu si říct, že většina, by takového člověka odsoudila v první vteřině, teď máte šanci nahlédnout do hlavy někomu, kdo si ten "úděl" nevybral. Nikdy nebude autentický, nikdy nezažije opětovanou lásku, nikdy nebude šťastný. Příběh je rychlý, krátký, ale je v něm všechno. A ještě dlouho o něm budete přemýšlet.

Povedená česká detektivka se zajímavou zápletkou z atraktivního prostředí nekonečného televizního seriálu. Poslechnuto jako audiokniha namluvená herečkou Janou Strykovou.

Šumava zase z jiného úhlu pohledu. Nejsou to jen ty krásné, malebné kopce a šumějící řeky a říčky... Je to krajina, která zažila krutosti, nespravedlnost. Život v ní je drsný a autorka to dokázala skvěle vystihnout. Dávám dolů jednu hvězdičku za trochu složitější orientaci v ději kvůli různým časovým obdobím.

Posloucháno jako audiokniha. Kromě úplného konce, který nebudu prozrazovat, mě vlastně děj knihy vůbec nepřekvapil. Je to taková "klasika" z doby 70. let o rebelské mládeži vůči režimu.

Poslouchala jsem jako audioknihu, kterou perfektně namluvil Martin Pisařík. Co se týče příběhu, docházejí mi slova. Je vůbec možné, že se něco takového stalo? Je možné, jak lidé dokážou být zlí, lhostejní, zákeřní? Jak najednou dokážou držet při sobě, pokud se jedná o zatajování něčeho tak hrozného... Pokud budete číst tuhle knihu, připravte se na hodně silný konec, který vás možná rozbrečí a jistojistě neskutečně naštve!

Skvěle napsaná kniha se silným příběhem, kterou přečtěte jedním dechem. Příběh o odvážných ženách, zvláštním poutu mezi personálem a zaměstnavatelem, o lidské zatvrzelosti i zlobě. Je pro mě neskutečné, že to není nijak dávná historie. V 60. letech se narodili moji rodiče a (nejen) v Mississippi se řešilo, že barevní nesmí používat stejný záchod jako bílí...

Téma je velmi originální, ale na můj vkus už byl příběh až zbytečně rozvleklý, některé pasáže mě moc nebavily. Možná jsem, na základě anotace na obálce knihy, čekala hlubší příběh. Líbila se mi postava Bo a její vývoj. Těšila jsem se na Irsko a víc z jeho přírody, ale bohužel :-)

Příběh Amandy se mě hluboce dotknul... Je plný bolesti, smutku, ale i naděje. Ukazuje, že všechno má svůj čas, že každá bolest se musí prožít, aby mohla odejít a uvolnit místo pro něco nového, hezkého. A každému to trvá jinak dlouho, někomu rok jako Amandě, někomu dva jako Julii... Ukazuje, jak moc je důležité mít v životě lidí, kteří vás tím nechají procházet, ale zároveň jsou pro vás stále oporou. Korelace mezi zahradou, domem a Amandou mě hodně bavila. Příroda umí uzdravovat. Pocity, které Amanda prožívá, jsou tak do detailu popsané, že si říkám, že si autorka knihy musela projít něčím velmi náročným, aby to dokázala dostat do takového příběhu.

Nemám ráda hádky. Ať už ve filmech, divadelních hrách, knihách, v životě. Dvě třetiny této knihy bylo dohadování, popichování, kritizování. Ano, vím, v některých rodinách je to realita a uznávám, že se to autorce podařilo vystihnout velmi dobře. Ostatně tak, jak to umí vždycky. Jen mi to nesedlo. Nejvíce mě zajímaly pasáže, které vypravuje Marie. Ještě zmíním, že absence uvozovek v přímé řeči mi znepříjemňovala čtení.