martini.ce komentáře u knih
Když jsem byla malá, tak mě to úplně minulo. Doháním resty a přečteno společně se synem. A i v dnešní době je to hezký příběh o přátelství.
Moje první knížka s Erikou Fosterovou. Ta mi sice přišla fajn, ale není to série, ve které budu pokračovat. Pro mě velké množství postav, policejní týmy, kde jsem byla schopná si kromě Eriky zapamatovat tak 2 kolegy. Násilné scény se mi nečetly dobře, ke konci jsem hodně přeskakovala, abych zjistila, jak to dopadlo. V hlavě mi dlouho nezůstane.
Přečteno téměř na jeden zátah, od rozečtené knihy se špatně odcházelo. Co je pravda a co fikce, kde jsou hranice šílenství a co je obyčejná lež? Strhující a zajímavá kniha.
Podle popisu jsem myslela, že hlavní dění bude kolem srazu, tak mě překvapil velký prostor pro školní minulost. Ale bylo to hezky popsané, přišlo mi to realistické a na rozdíl od holek (které mi dlouho splývaly a nepamatovala jsem si, která je která) jsem fandila Kryštofovi. Část v přítomnosti byla taky uvěřitelná, otevřený konec mi nevadil. Odpočinkové čtení.
Uf, to byla knížka. Ze současnosti, ze světa sítí, followerů a srdíček. Místy to bylo děsivější než kdyby tam tekla krev a pobíhal sériový vrah. Jako mámě mi bylo těch dětí líto. A docela by mě zajímalo, jak by knížku hodnotily různé Insta mámy/ celebrity, jestli by to změnilo jejich pohled na sdílení života svých dětí s celým světem. Doporučuji k přečtení.
Neměla jsem od knížky vůbec žádné očekávání a v knihovně mi padla do ruky jen tak. A byla jsem příjemně překvapená. Mám moc ráda středomořské prostředí a způsob života a tak i to přispělo k hodnocení. Některé postavy nebo situace mi přišly neuvěřitelné, některé mě štvaly. Ale celkově to bylo fajn čtení, možná právě na tu pláž, zatímco do čtení šplouchá moře...
Tomáš Volf mi přišel jako sympatický detektiv, tak jsem mu fandila. Četlo se to lehce a rychle, byl to příjemně strávený čas.
Přečteno za jedno líné nedělní odpoledne. První půlka mě bavila dost, pak zájem trochu opadl a zbytek knížky jsem prolistovala, abych zjistila, jak to vlastně bylo. A umím si to představit ve filmové podobě.
To je tak krásná kniha! Když jsem ji četla poprvé, bylo mi kolem 20 a četla jsem ji opakovaně. A teď po 20 letech mi přišla do ruky znovu a zajímalo mě, jaké to bude s odstupem. A bylo to za srdce beroucí.
Firma prodávající náhrobky, Ludvík, bratři Krollové, Isabella, René, Železný Oř.... Některé příběhy se mi vybavovaly z paměti, na některé jsem už zapomněla a bylo to pro mě kouzelné setkání. Cynismus, nadhled, humor i romantické filozofování, všechno dohromady a moc mě to bavilo. Poválečné Německo, hyperinflace, vzpomínky na válku i na "staré dobré časy" přináší poučení i dnes, pro nás a naši dobu.
Četli jsme se synem (10 let) a tak dávám jeho hodnocení. Za mě by to bylo méně hvězd. Je to klasický pohádkový příběh a boj mezi dobrem a zlem. Okořeněno slovními hříčkami, propojkami s naším moderním a online světem. Ale někdy už toho bylo až moc. Nevím, na koho kniha míří - menší děti se asi ztratí v množství postav, starší budou čekat, kdy se konečně bude dít něco hustého (když to psal Kovy). Z pohledu rodiče je to fajn čtení, ale v hlavě mi asi nezůstane z toho nic.
Některé fejetony jsem četla už dříve online, ale knížka je knížka. A zrovna tuto potřebuju mít doma, po ruce. Pro dny, kdy mi chybí odvaha, radost nebo pocit, že všechno je tak, jak má být. Díky za to, Petře Fialo!
Vím, že svět není černobílý a i v knížce je vidět, jak se lidé mění - někdy k horšímu, jindy k lepšímu - jak jsou naše životy a plány propletené s politikou a osudem jiných lidí. Přesto se mi při čtení často do hlavy vracela věta "komunismus je svinstvo a komunisti jsou svině".
Knížka je výborná, díky.
O knize jsem vůbec netušila, že existuje, až jsem ji objevila v knihovně mezi vrácenými. A až doma jsem zjistila, že je to 2. díl série. Ale vůbec to nevadilo.
Příběh mě zaujal a Tomáše Volfa jsem si oblíbila. Bavilo mě prolínání časů pátrání a vypravování i propojení s předvolební situací. Asi by se tam našlo pár nesrovnalostí, ale četlo se to dobře (až na drsné finální rozuzlení) a jsem ráda, že jsem našla nového českého autora.
Nečetla jsem žádné spoilery, ale i tak jsem v recenzi postřehla, že to bude těžší čtení. A ano, místy temné a místy tak smutné, až se mi srdce svíralo. Jarkovi jsem fandila, dojímala mě jeho samota a opuštěnost ve světě. Propojení se životem zahrady bylo krásné, úplně jsem viděla před očima to nadechnutí a rozkvétání. Velmi mě oslovil i vztah k Bohu, tomu zastupovanému církví a tomu osobnímu. Závěr byl strhující, byla to smršť smutku a naděje. Klobouk dolů, výborná kniha.
Zvláštní kniha s krutým příběhem. Místy mě pátrání bavilo, někdy jsem Elišce přála, ať to už pustí z hlavy a "jen" žije. Přijde mi, že i po konci zůstává ve vzduchu plno otázek.
Vydržela jsem 130 stran, ale víc ne. Párkrát jsem se během čtení usmála, ale nic mi to nedalo. To není můj šálek kávy.
Krása české vesnice, kde se lidé znají, mají k sobě blíž, pomáhají si... Může se zdát, ale tak to opravdu není. Ve skutečnosti je knížka plná nešťastných, zlých, závistivých lidí, uvíznutých v tom, co si řeknou lidi/ aby nebyla ostuda / tak se to vždycky dělalo. Bylo to pro mě smutné čtení, protože v podobné dědině jsem vyrostla. A tak bohužel potvrzuju, že přesně takové to tam bylo. Perfektně popsané charaktery, prostředí i situace, díky použitému nářečí to bylo autentické a působivé.
Michaela Klevisová mě baví. Jakékoliv prostředí umí popsat tak, že to přímo vidím před sebou. V tomto případě malá zapomenutá vesnička na konci světa, nedaleko rakouských hranic. Lidé nejsou černobílí, mají svoje lepší i horší vlastnosti a všechny jejich příběhy a osudy na mě působí lidsky, uvěřitelně.
Během čtení každé knížky od MK mám ale dilema - jak to čtení zpomalit, abych mohla být ještě o kousek déle ve společnosti Josefa Bergmana a jeho kolegyně Sylvie?
Četli jsme s 9letým synem, ale nezaujala nás.
Aleš mi přišel jako fajn chlap, fandila jsem mu. Ale tak od poloviny už mě to nebavilo a zbytek knížky jsem prolistovala. Protože jsem na Čeladné strávila pár let, přidávám jednu hvězdu za úsměvné - "aby se člověk dostal ze Soulu do Čeladné, musí letět do Vídně ".