martina2704 komentáře u knih

Za mě trochu zklamání. Samozřejmě, nehodnotím, jaká zvěrstva Dita Krausová během svého života zažila, ale od knížky jsem čekala, že se bude více věnovat Osvětimi a fungování rodinného tábora. I tak ale kniha rozhodně stojí za přečtení, i kvůli tomu že příběhy, jako je ten Ditin, by se rozhodně měly připomínat.

1 23.05.2019

Moc nechápu, jaký smysl tahle kniha má. Chápu, že Trump, Orbán, Kim, Erdogan nejsou asi nijak skvělí vůdci státu, ale určitě bych je nenazvala fašisty. Celá definice fašismu, kterou Albrightová v této knize předkládá, mi přišla dost účelová a sloužící jen k tomu, aby mohla do jednotlivých kapitol zahrnout lidi, které potřebovala zkritizovat. Zároveň mi dost vadil ten jeden velký paradox, kdy na jedné straně si stěžuje na to, jak se dnes všechno nálepkuje pojmem "fašista", ale sama dělá v knize právě toto.

10 23.05.2019

Jediný problém, který jsem s touto knihou měla, je, že si myslím, že by klidně mohla být o pár desítek stránek kratší. Ze začátku jsem byla nadšená, je to krutý obraz naší společnosti a hrozně oceňuji, že se autorka nebála rýpnout i do dnešní politické situace. Bohužel ve druhé části knihy jsem měla pocit, že se situace a úvahy až moc opakují a kniha tak u mě malinko ztratila na přitažlivosti. Každopádně nelze jí upřít svou kvalitu a mohu ji i tak jen doporučit.

4 23.05.2019

Bohužel knížky Bruce Camerona v tomto směru nastavily laťku opravdu vysoko. Jezevčík byl sice místy vtipný, ale to je bohužel asi tak vše.... Dám asi šanci ještě jednomu dílu, protože jsem prostě pejskomil a tyhle typy knížek mám moc ráda, ale za mě spíše zklamání.

1 15.04.2019

Je to určitě originální nápad a provedení, způsob psaní mi přišel dost zajímavý. Každopádně na celé knize a příběhu postrádám jeho uzavření, které mi bohužel závěrečná přednáška nepřinesla. Po celou dobu čtení jsem čekala na odpověď na otázku, jak dlouho vlastně trvá nechat se zmanipulovat režimem a zapadnout do něj a za jak dlouho člověk zapomene na to co bylo a přestane si být jistý svými vzpomínkami. Zkrátka mi tam chybělo větší vysvětlení, jak se ze Spojených států stala teokratický totalitní stát a co je vlastně za jeho hranicemi, jak to všechno souvisí... Jinak ale k přečtení určitě doporučuji.

4 25.01.2019

Já mám prostě Bryndzu ráda. Má to spád, Erika a její kolegové jsou sympatičtí a vše dává hlavu a patu. Přečteno za den a už aby tu byl další díl :).

6 21.01.2019

Ehhh.... Co na to říct. Autorka píše čtivě, ale pořád nějak nechápu, jak je možné, aby se to odehrálo zrovna takto. První polovina knihy byla v pořádku, ale ta druhá mi přišla dost přitažená za vlasy.

3 10.01.2019

Na téhle knížce je snad pouze špatně to, že není řádně odcitována (v závěru knihy je jen seznam literatury). Jinak se ale moc povedla - pan Kosatík píše čtivě a poutavě a moc pěkně míchá politické dějiny s Masarykovým soukromím. A ta knížka je prostě nádherná - od ilustrací až po obálku.

3 07.01.2019

Upřímně nerozumím tomu, proč je kolem této knihy takový humbuk. Theo mi přišel až moc dokonalý - a zrovna sympatické mi to nebylo. Navíc mi to přišlo i trochu přitažené za vlasy a až moc prvoplánové. Další díl, pokud bude, si asi tedy nechám ujít.

8 28.12.2018

Ach jo... Aristokratka se bohužel s každým dílem zhoršuje. Opravdu bych při čtení jedničky nevěřila, že bych pokračování někdy hodnotila pouhými dvěma hvězdičkami. Je sice fajn, že Boček změnil styl vyprávění z deníkových zápisů na retrospektivu, ale bohužel zatímco jsem se u čtení prvních dvou dílů chlámala na celou tramvaj, tady jsem se místy pouze trochu pousmála. Myslím, že mi nejvíc vadilo, že děj byl až moc přitažený za vlasy - a to i na humoristický román. Tak snad se už celá série chýlí ke konci a Boček brzy přijde s něčím novým, neokoukaným...

6 19.11.2018

Touhle knížkou jsem si asi definitivně potvrdila, že na YA jsem už stará a přestala jsem být cílovka. Čekala jsem dojemný příběh, který mě chytne za srdce a bohužel... Myšlenka zajímavá, ale ani s jednou z postav jsem se nedokázala ztotožnit.

1 16.11.2018

Klidně by to mohlo mít o sto stránek míň. Každopádně na téhle knize oceňuji, že se Picoultové velmi pěkně podařilo ukázat podstatu amerického porotního systému soudnictví. Jako vždy to bylo čtivé, ze začátku trochu více postav, ale velmi rychle jsem si na ně zvykla. Jedinou výtku mám k tomu, že "vraha" jsem odhadla už někdy v polovině příběhu...

Jasně, asi kdyby tahle knížka nevznikla, ničemu by to nevadilo, protože zkrátka děj jí nějak chyběl. Celé bych to spíše viděla jako prvních několik kapitol plnohodnotného čtvrtého dílu, ale když už to SJM vydala touto formou, tak mi to nemohlo ujít. A asi jsem dostala, co jsem čekala. Těch dvě stě stránek jsem měla sfouklých opravdu za chvilku, opět jsem se setkala s Faire a Rhysandem a připomněla si celý svět Dvorů. Takže jo, dobrý průměr a už aby tu byl čtvrtý díl, který snad nebude tak prvoplánový jako byla trojka.

1 16.11.2018

Tahle knížka zhruba od půlky trochu začala nudit, myslím, že by jí určitě neuškodilo, kdyby autor pár stránek textu ubral. Na druhou stranu se ale četla hezky a jakmile jsem si zvykla na ryze italské charaktery, kulturu a způsob života (který mi popravdě místy lezl trochu na nervy), tak jsem si čtení i užívala. Rozhodně to není ten nejlepší historický román, který jsem ze druhé světové četla, ale i tak ho můžu s menšími výhradami doporučit.

16.11.2018

Wow. Tak tohle jsem fakt nečekala. Téma adopce romské holčičky vypadalo zajímavě, ale i tak jsem od knížky nečekala, že mě takhle dostane. Hanišová píše čtivě, surově, skvěle rozpracovává psychologii postav. A moc se mi líbilo střídání jednotlivých časových rovin. Anežka (a i následně přečtená Houbařka) patří do mých top knih přečtených za tento rok a Hanišová se řadí mezi autory, u kterých netrpělivě čekám na další knížku.

4 25.10.2018

Tahle knížka byla náročná na přečtení a bohužel hodnotím nízko i proto, že jsem čekala trochu něco jiného. Autorka zajisté udělala kvalitní rešerši na pojetí socialistického člověka, bohužel mi ale chybělo lepší napasování na české poměry a nějaké hlubší závěry. Celé je to navíc napsané velmi nezáživně...

1 25.10.2018

Z téhle knížky se vyklubovalo strašně milé překvapení. Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem se k Žítkovským bohyním dostala - podle názvu a "hypu" kolem mě knížka vůbec nelákala. Ale nakonec i na ni došlo.

Za co autorku chválím je zpracování a vůbec celý nápad. Jako někomu, kdo studuje historii a archivařinu, se mi fakt líbila myšlenka zpracovat archivní bádání jako román. Z první půlky jsem byla nadšená, ta se mi četla jedním dechem. Ke konci jsem se začínala trochu nudit, přišlo mi, že spousta věcí se opakuje. Ale i tak můžu jenom doporučit, dokonce bych řekla, že Žítkovské bohyně jsou lepší než Gerta (a to je co říct!)

7 12.10.2018

Druhá část Hostiny celkový dojem z tohoto dílu trochu vylepšila, ale i tak bohužel musím říct, že mě čtení moc nebavilo, chvílemi i přímo nudilo. Ztrácela jsem se v postavách, zapomínala děj a musela jsem se hodně nutit a přemlouvat, abych vůbec knížku dočetla.

V druhé části je fajn, že děj přece jenom začal trochu gradovat a více se točil kolem hlavních postav. A jo, ke konci jsem už byla i docela zvědavá na pokračování. K Tanci s draky asi neusednu rovnou, ale určitě se do něho pustím - a to jsem si při čtení první části fakt nemyslela...

12.10.2018

No, nevím, jestli je to tím, že jsem od knížky měla přílišná očekávání (protože Tělo se mi fakt líbilo), ale tahle knížka mi přišla dost o ničem.
Myslela jsem, že to bude příběh, který mě uvede do deprese. Že se tam budou prolínat rozdílné charaktery obou partnerů. Že pocítím bezmoc v jejich vztahu. Ale nic takového se nestalo. Nečetlo se to špatně, ale myslím, že pokud by knížka měla víc jak sto dvacet stran, měla bych problém ji dočíst, protože na můj vkus se tam nic moc nedělo...

3 12.08.2018

Na tuhle knížku jsem se strašně těšila, protože Psí poslání a Psí cesta jsou pro mě jedny z nejdůležitějších knížek, co jsem kdy četla.

Nemůžu říct, že by mě Psí domov zklamal. Ale nebyl to tak silný příběh, jako v předchozích knížkách. Pořád je zde nádherně vyobrazena psí věrnost a láska mezi člověkem a psem, pořád jsou zde vtipné a dojemné pasáže, nicméně předchozí dvě knížky mě dostaly o trochu víc. Ale i tak stojí Psí domov za přečtení a myslím, že všichni pejskaři se dokáží s příběhem Belly a Lucase ztotožnit.

12.08.2018