martina2704 komentáře u knih

Hodně depresivní čtení o tom, jak se Jugoslávie vypořádala s válkou. Při čtení mi mrazilo - je neuvěřitelné, že se tohle dělo necelých třicet let zpátky, kdybych nevěděla, o čem čtu, asi bych odhadla, že autorka vypráví o nacistickém Německu nebo stalinistickém Sovětském svazu. Těch sto stránek, které tahle knížka má, je neobyčejně krutých...

2 30.07.2018

Krásná knížka o krásných věcech na ne úplně krásném místě. Příběh je založený na skutečných osudech Lalea a Gity, kteří se do sebe zamilovali v Osvětimi. A autorce se podařilo skvěle tento příběh zachytit, je to čtivé, kruté a i přes to plné naděje a lásky.

2 30.07.2018

Jsem ráda, že jsem Hotýlek četla s několikaměsíčním odstupem od Slepé mapy, protože myslím, že jinak by se mi tolik nelíbil, obě knížky mi totiž přišly svým námětem dost podobné. Paní Mornštajnová píše velmi osobitým způsobem, který je ovšem velmi milý, příjemný a krásně čtivý.
Příběh byl fajn. Je pravda, že jsem postrádala nějakou gradaci, ale Alena Mornštajnová je tak skvělá vypravěčka, že to vlastně nevadí. Opět se mi moc líbilo, jak dokázala vylíčit osudy tolika postav způsobem, který byl vždy přehledný a zábavný a nenechala čtenáře se ani chvíli nudit. Hotýlek krásně ukazuje každodennost komunistického režimu, aniž by příběh nějak silněji akcentoval zásadní historické momenty. Můžu tedy jenom doporučit.

1 24.07.2018

Další skvělá kniha od Ruty Sepetys, stylem psaní a vystavění příběhu dost podobná V šedých tónech. Ze začátku jsem měla zmatek v postavách, ale po pár kapitolkách (které jsou krátké, což se k příběhu hodí a nádherně ukazují příběh prostřednictvím různých pohledů) jsem se zorientovala a čtení mě moc bavilo.
Opět na vás dýchne zoufalství lidí, kteří si museli projít hnusem druhé světové války. Není to vůbec lehké čtení, ale i když je to kniha o příšerných zvěrstvech, je krásně napsaná a jakmile se jednou začtete, jen stěží ji odložíte. Navíc jsem moc ráda, že Ruta Sepetys napsala knihu o málo známé historické události, na kterou se dnes již zapomnělo, i když při ni zemřeli tisíce lidí - a i díky ní tito lidé nebudou zapomenuti.

6 17.07.2018

Moje první odeonka a wow, fakt jsem nečekala, že se mi bude takhle líbit.

Je to hodně surové čtení. Jednoduché věty, postavy, které nechápete a nemáte rádi, z každého slova na vás dýchá jejich demotivace dělat něco se svým životem, místy vulgární čtení. Celé to do sebe dokonale zapadá a dá vám pocítit atmosféru kodaňského ghetta v celé své "kráse".

Po dočtení jsem si hned běžela koupit Pohádku, která má podle recenzí být ještě lepší. No jestli tomu je vážně tak, tak se moc těším, protože Dívka jménem Sus byla fakt skvělé čtení.

17.07.2018

Není to jednoduché čtení, co věta, to nějaká nová informace, datum či jméno. Ale je fakt, že to je asi nejdetailnější popis předmnichovských událostí, na který jsem zatím narazila a že pan Kvaček vlastně tímto stylem píše všechny své knihy, takže to zas takové překvapení nebylo :).

1 17.07.2018

Sama nevěřím, že tahle knížka to nakonec dopracovala na pět hvězdiček. První třetinu knížky jsem totiž myslela, že nedočtu. Eleanor mi byla protivná, nechápala jsem, co čtu, příběh se rozbíhal pomalu a vlastně mi skoro v ničem nesedl a nudil mě.
Ale pak to začalo být skvělé a já druhou polovinu knížky přečetla jedním dechem a všechno tak hezky zapadlo. Jediné co bych vytkla - změny v chování Eleanor mi přišly hodně náhlé a nepředvídatelné a vlastně takové z extrému do extrému - až jsem nechápala, kde se to v ní vlastně vzalo.

3 17.07.2018

Ze začátku jsem se bála, že mě tahle knížka (byť je o druhé světové) nebude bavit a bude málo čtivá. Ale nakonec jsem byla příjemně překvapená.
Chvíli mi sice trvalo zvyknout si na styl, jakým je příběh psaný. Autor přeskakuje v čase i místě a střídá vyprávění o různých postavách a ke všemu přímé řeči neuvozuje uvozovkami. Ale jak jsem se začetla a zorientovala, příběh pěkně plynul. Přišlo mi sice, že gradace přišla zhruba v polovině knihy a ten zbytek byla už jen snaha osudy hlavních postav uzavřít, ale k tomuhle rozvláčnějšímu stylu vyprávění to asi patří.
Ale jsem moc ráda, že jsem si mohla přečíst i něco z druhé světové, co ale není "typický příběh z válečné Evropy".

2 17.07.2018

Ach jo, bohužel Projekt Kronos za mě asi největší knižní zklamání tohohle roku. Měla jsem ohromná očekávání, knížka vypadala moc zajímavě, obálka skvělá, autor sympaťák. Ale tak nějak jsem za celou dobu tomu příběhu nepřišla na chuť. Motaly se mi jednotlivé roviny, pořád jsem nevěděla, v jakém čase se příběh zrovna nachází, z postav jsem si neoblíbila vlastně nikoho a často jsem se nedokázala zorientovat ani v jejich plánech a cílech. A ve výsledku mě čtení vlastně nebavilo a četla jsem dál pouze proto, že jsem doufala, že mi to celé nějak docvakne. A ono nedocvaklo.
Pavel Bareš píše skvěle, kdybych nevěděla, že jde o českého autora, ani ve snu by mě to nenapadlo. Jenom ten děj mi prostě nějak nesedl.

2 16.06.2018

Do Skleněného trůnu jsem se pustila až po dočtení Dvoru a musím říct, že Dvůr mi zatím přijde lepší. SJM umí psát, ale děj mě tolik nechytl, uvidíme, jak se to rozjede v dalších dílech. Přišlo mi to trochu předvídatelné a bohužel jsem si zatím nezamilovala ani z jednu postav.

08.06.2018

Tohle je hrozně milá knížka. I když je kraťoučká a šla by přečíst za jedno odpoledne, četla jsem ji několik dnů - zkrátka jsem na ni potřebovala mít náladu. Chvílemi je to vtipné čtení, chvílemi moc smutné, Dvorecká dokáže dost pracovat s emocemi, pasáže, ve kterých ukazuje krutost některých lidí, se mi četly opravdu špatně a měla jsem z nich sevřený žaludek. A je to asi i důvod, proč jsem nedokázala najednou přečíst víc než pár (krátkých kapitol).
A ty ilustrace jsou prostě krásné, myslím, že kvalitu téhle knížky dost zvedly.
Jasně, stylem psaní a stylisticky by to mohlo být lepší, ale pokud máte rádi zvířata, tak to Dvorecké odpustíte.

3 03.06.2018

Uhhhh.... proč?
Tahle knížka je nejhorší ze série, a to že Hru o trůny mám fakt ráda. Měla jsem s ní dokonce takový problém, že jsem ji na půl roku odložila nedočtenou do knihovny a nechtělo se mi k ní vracet.
Namísto obvyklých (a skvělých postav) se první část Hostiny pro vrány točí kolem postav vedlejších, z těch hlavních se dočkáme jen Cersei (a zprostředkovaně Jamieho), Aryi a Brienne (a tu bych fakt jinak do hlavních postav nepasovala). Zbytek byl pro mě obrovský zmatek, tím že se postavy střídají, jsem si nemohla vůbec zapamatovat, kdo je kdo a která dějová rovina se k dané postavě váže. Zkrátka těch serů a pan na mě bylo hrozně moc.
Co se týče děje, jasně, je to první kniha tohohle dílu, ale i tak to nemělo žádný spád. Do pokračování se asi pustím, přece jenom nerada nedočítám série a slyšela jsem, že Tanec s draky má být opět nářez, ale nemůžu říct, že bych se na druhou část Hostiny těšila....

03.06.2018

Pěkné počteníčko. Asi nejsem přímo cílovka téhle knížky, sci-fi mám ráda, ale určitě se neřadím do skupiny geeků a v PC hrách a osmdesátkové kultuře se fakt neorientuju. Takže jsem spoustu věcí asi nedokázala docenit. To ale nemění nic na tom, že tahle knížka má bezvadný námět a ten svět je uvěřitelný. Přijde mi až strašlivé, jak moc jednoduše by vlastně k tomuhle všemu mohlo dojít.
Před tím než jsem se pustila do knížky, jsem viděla film - a jo, knížka je lepší. Líbilo se mi, že oproti filmu je tam víc propracovaný například vzdělávací systém a i to, že knížka se odehrává v průběhu delší doby, je to potom uvěřitelnější (přece jenom když pět let celá planeta hledá jeden klíč, nemůžete čekat, že potom ho najdete za pár dnů - tak jak bylo ve filmu).
Můžu tedy jen doporučit i těm, kterým stejně jako mě svět počítačových her nic moc neříká - Cline píše fakt skvěle a vtáhne vás do děje a ten svět a postavy jsou vážně skvělé.

3 03.06.2018

Mark je fakt skvělá postava. Tak skvělá, že jsem díky ní celou knížku dočetla. Můj problém totiž byl, že byla až moc technická - jasně, patří to k tomu, ale nějak jsem ty pasáže nedokázala uchopit. Posledních asi sto stránek mi přišlo dost pomalých - už bylo jasné, že se nejspíš Mark dopracuje tam, kam směřoval - jedinou otázkou zůstávalo, zda bude "happy end" či nikoli.
Každopádně oceňuji originalitu příběhu a autorovu schopnost vymyslet, jak by celá taková mise a její důsledky mohly vypadat.

3 18.05.2018

SPOILERY

Třetí díl mi přišel o malinko horší, než dvojka, která u mě teda bezkonkurenčně vede. Hodně mě zklamal konec, nemusel to být takový happy end - i když ruku na srdce, pokud by Rhys fakt umřel, hodně bych to obrečela. A pak se tam taky sehrálo na můj vkus až moc náhod. Jo a LGBT mám fakt ráda, jenom mi přijde, že SJM trochu podlehla trendu, v případě Mor mi to přišlo malinko zbytečné...

Celkově ale doporučuji. Je to čtivé a i když je to bichle, měla jsem během tří dnů přečteno. Trochu doufám, že další díly nebudou, i když jsem zaslechla, že by se točily kolem vedlejších postav. Ale tahle knížka pro mě tuhle sérii pěkně uzavřela a asi nepotřebuji další prodloužení (i když je mi jasné, že pokud vyjde, vrhnu se na to a nakonec se mi to nejspíš bude líbit).

2 18.05.2018

Moc lepší než první díl. Co je na týhle knížce strašně super, je propracovaná psychologie postav. Žádný z hrdinů není černobílý, každý si sebou nese nějakou stinnou stránku. Sarah J. Maas se musí nechat, že umí psát - přelouskala jsem to za dva dny a hned se pustila do třetího dílu. Je asi pravda, že by některé pasáže mohly být kratší a některé by mohly chybět úplně, ale nevadilo mi to tolik, aby mi to narušilo zážitek z knížky. Takže za mě jedině doporučuju a jsem moc zvědavá na třetí díl.

1 15.05.2018

Ehhh... nečetla jsem Fangirl (a bohužel to, že je to na ni nějak napojené, jsem zjistila až na závěr v poděkování). Ale jinak jsem dost zklamaná a moc nechápu, co jsem to vlastně četla. Přišlo mi to jako splácanina všeho možného - od Harryho Pottera, pres Stmívání až po LGBT. A přitom Rowellová psát umí. Bohužel u této knížky jsem měla od začátku do konce pocit, že se ztrácím, jako by mi někdo dal x-tý díl série a za celou dobu mi nevysvětlil, v jakém že světě se to vlastně nacházím.

2 05.05.2018

Musím přiznat, že na tuhle knížku jsem se hodně těšila a trochu mě mrzí, že jsem ji četla krátce po Někdo cizí v domě. První polovina mi ji totiž hodně připomínala a trochu mi zkazila dojem, ne že by byla horší - naopak, ale zkrátka přišlo mi, že čtu podobné téma a příběh mi nepřišel tak přitažlivý. Ale všechno vynahradil konec, ten se opravdu povedl. B. A. Paris každopádně umí psát, je to čtivé, nervy drásající, dokázala jsem se vžít do pocitů hlavní postavy. Dvě hvězdy strhávám kvůli první části, ale myslím, že časem své hodnocení přehodnotím a zvýším. A moc se těším na další knihu.

18.04.2018

Když jsem začínala číst, věděla jsem jen, že to má být výborná knížka nejen pro náctileté se silným koncem. No, nevím jestli je to mým věkem (asi jsem ve dvaceti třech už stařena), ale konec mi zas tak silný nepřišel, rozhodně to nebylo nic, u čeho by mi ukápla slza (a to že jinak mi při čtení všeho možného kape pravidelně...). Ale jinak nemůžu nic vytknout. Je to čtivé, postavy jsou roztomile naivní, ale právě ona naivita a způsob, jakým ji autorka dokázala vyjádřit, dělá knížku děsně zajímavou. Námět mi jinak přijde klasický young adult, dva nerdi, kteří se do sebe zamilují nad komiksy a nějaké ty problémy s rodinou a nezačleněním do kolektivu. Pro mě tedy super čtení, zhltla jsem to za den :)

Od téhle knihy jsem čekala hodně, ale jsem zklamaná. Námět dobrý, zpracování o dost horší. A konec to podkopal úplně.

30.03.2018