martina.culik komentáře u knih
Druhý díl dystopie, kterou jsem si zařadila mezi oblíbené, ačkoli je (jako ostatně všechny dystopie) děsivá, protože ukazuje, co by se mohlo stát. Uvádí, jak někdy úplně bláznivá a nepravděpodobná myšlenka, může změnit celou společnost.
V této knize se dozvídáme, co předcházelo přijetí Zákona o rozdělování.
Ačkoli díly vždy končí lehce uzavřeně, opět se nemohu dočkat dalšího pokračování, které doufám bude brzy k dispozici.
V knize se nic moc nedělo. Možná jsem nepochopila nějakou hlubší myšlenku, ale pro mě to bylo nezáživné čtení.
Margo mi byla celou dobu protivná a Quentina mi bylo líto, že je zakoukaný zrovna do ní - zasloužil by si někoho normálnějšího.
Myslím, že se jedná o slabší knihu od Sparkse.
Ostatní jeho knihy mě vždy vtáhly do děje tak, že i nějaká slza ukápla. Tentokrát ale nenastalo ani jedno.
Bavily mě vlastně jen vzpomínky na seznámení se manželů, ale zbytek mi přišel nudný.
Další zajímavá kniha od autorky, tentokrát zabývající se alkoholismem a problémy, které z něj vyplývají.
Nedokážu posoudit, jestli je vhled do mysli alkoholika odpovídající skutečnosti, každopádně to bylo zajímavé a v mnoha směrech poučné.
Četba na pokračování na Českém Rozhlasu - čteno Václavem Neužilem.
Začátek odehrávající se v divočině se mi líbil, ale část odehrávající se ve městě už mi nepřišla tak zajímavá.
Odposlechnuto jako četba na pokračování na Českém Rozhlasu - četl Petr Stach.
Vzhledem k tomu, že jsem dosud žádné knihy od autora nečetla, chvíli mi trvalo zorientovat se v postavách, u nichž se předpokládá, že jsou známé z předchozích dílů.
Samotný příběh byl zajímavý a líbil se mi styl, při kterém se postupně proplétaly jednotlivé linky, jež spolu na první pohled vůbec nesouvisely.
Příběh byl zajímavý, ale psán byl velice jednoduše. Musím říct, že mě kniha vlastně zase tolik nechytla, byla jsem spíš zvědavá, jak se to vše vyvine.
Vzhledem k údajům na obálce a předsádce, vlastně čtenář tuší, co se bude v knize dít a bohužel se nekoná žádné velké překvapení. Co je na obálce napsáno, to se stane. Tečka. Nic moc navíc.
K autorce jsem se dostala víceméně náhodou a velmi příjemně mě překvapila, takže se nejspíš brzy pustím i do jejích dalších knih.
Téma vůbec není jednoduché, ale podle mě bylo velmi citlivě a hezky zpracované.
Kniha samotná je dobře psaná a zajímavá - dobře se četla.
Vím, že se jedná o první díl série, přesto jsem čekala, že bude kniha alespoň trochu uzavřená, ale to jsem byla bohužel zklamaná. Za mě kniha končí uprostřed kapitoly, takže se nedozvíte, co se vlastně stalo. Za to dávám určitě nižší hodnocení.
Sice jsem zvědavá, jak bude série pokračovat, nevím ale, jestli budu další díly číst, dokud nebude jisté, že je série kompletní. Protože takhle neuzavřené knihy opravdu nemám ráda.
Nejsem čtenář sci-fi. Vadí mi dlouhé technické popisy, kterým málokdy rozumím. Andy Weir si mě ale získal už svou knihou Marťan (ačkoli kniha Artemis už mě tolik nechytla) a tuto knihu jsem opět četla s napětím od začátku do konce. Přestože fyzikální (i biologické) detaily pro mě nebyly úplně srozumitelné, knize to nijak neubralo na zajímavosti.
Tím, že hlavní postava má zpočátku problémy s pamětí, se vlastně i vše z historie dozvídáme spolu s hlavním hrdinou, čímž je kniha plná zajímavých překvapení, o která není nouze až do konce.
A samozřejmě nechybí ani typický humor, který knihu odlehčuje.
Jelikož nechci spoilerovat, musím vybrat jen jeden z mnoha citátů z knihy, který ale neprozradí téměř nic ze zápletky.
"- pár centimetrů za sekundu. Vida, u malých rychlostí kosmických lodí přemýšlím v metrických jednotkách! Jsou mnohem praktičtější než "lokte za čtrnáct dnů" nebo něco takového."
Nejprve jsem četla druhý díl, který mi přišel o něco vtipnější, než tento.
Přesto jsem se pobavila. Myslím, že knihu ocení především zaměstnanci v nějakém větším korporátu, jelikož situace někdy přesně odpovídají fungování ve větší firmě.
Stejně jako čtenáři níže jsem slyšela jen povídku Kazatel na scestí v rámci četby na pokračování v podání Petra Haničince.
Zápletka povídky byla zajímavá, oddechová. Budu-li mít možnost, ráda si přečtu i další povídky ze sbírky.
Četla jsem již před několika lety. V únoru jsem si poslechla jako četbu na pokračování čtenou Vendulou Fialovou.
Opět jsem se pobavila příhodami rodiny Kostků z Kostky. Humor mě ale neuchvátil tolik, abych uvažovala o četbě dalších dílů.
Jak je uvedeno níže, je hrozné, že se tyto věci v historii odehrávaly - přiznávám, že mě trochu překvapilo, že je postava Matthewa Hopkinse reálná. Dokonce i sám napsal někdy ve 40. letech 17. století knihu, o tom jak postupovat při výslechu a odhalování čarodějnic, a se svým společníkem usvědčili a dostali na popraviště více žen, než jejich předchůdci dohromady.
Kniha se mi ale četla ztěžka a musela jsem se do ní často nutit - děj byl pomalý a táhlý. V prvních dvou třetinách knihy se vlastně pořádně nic nedělo - stále jen náznaky, domněnky a vzpomínky. Když už se příběh trochu rozběhl, tak byl zase najednou konec.
Takže určitě oceňuji námět a přiblížení reálné postavy, ale zpracování mi nevyhovovalo a hodnotím knihu lekce podprůměrně.
Jelikož znám Brno i Nové Město nad Metují a dokonce i Lhotu, ve které se hrdinka knížky objevila, byla pro mě kniha v tomto velice zvláštní. Možná jsem se dokonce trochu více než na samotný příběh soustředila právě na popisy míst.
Přesto byla zápletka zajímavá a neotřelá a rozhodně ve mně podnítila zájem, dozvědět se o Primkách ještě něco navíc a projít si znovu místa, která zde byla popsána.
Bohužel musím konstatovat, že jsem zklamaná. Za mě byl nejlepší první díl. Vtip a pointa následujících má bohužel sestupující tendenci.
Určitě doporučuji první dva díly, které zůstanou součástí mé knihovny, ale další dva za to podle mě nestojí.
Musím přiznat, že tato kniha nedosahuje kvalit předchozích dvou (a především té první). Myslím, že si ji ani nebudu nechávat v knihovně. Mám ráda komiksy od Sarah, ale nebaví mě delší texty, které se v jejích knížkách občas objevují, protože nemají takový vtip a pointu.
Zajímavý námět, i když trochu depresivní. Hlavní hrdinka mi k srdci nepřirostla, ale postupem času se to trochu zlepšilo. Několik myšlenek bylo dost zajímavých a inspirativních a určitě stojí za zamyšlení.
Tato kniha se musí trochu rozebrat a pár komponent je třeba rozstříhat, ale přímo v knize je brašna, do které lze všechny tyto díly uschovat a hrát tedy opakovaně.
Je tu zajímavý systém nápověd, ale trochu mi chyběla jednotlivá řešení, aby bylo možné ověřit si správný postup. Posunout se ale lze i bez toho.
Kniha je zajímavě koncipovaná - bylo to mé první setkání s takovou formou únikovky. Velké plus je, že není třeba nic rozstříhat a hra se tedy dá hrát opakovaně.
Ocenila jsem i systém nápověd a případně možnost podívat se na řešení pro ověření správného postupu.