MarketV komentáře u knih

Syrově vylíčené, naturalistické svědectví o zkáze jednoho města a tisíců životů. Hrůzné obrazy kontrastují s nadějí autora, když v závěru slyší zvony z rozbořeného města.
Ideální povinná četba pro ty, kteří zapomínají na minulost a pohrávají si s hračkami jménem atomové bomby či jaderné zbraně. Protože není nic horšího, když po návratu domů nenajdete svoje blízké, ale jenom zbytky ohořelých kostí.

Tajuplná atmosféra přímo dýchající zázraky, nebeský Jeruzalém a jeden člověk, který hledá svou cestu.
Zase nový pohled na dobu, v němž žil Ježíš a jeho apoštolové. Vykreslení Piláta a jeho manželky mi trochu připomínalo Piláta z Mistra a Markétky - muže, který je často vnímán tak, že o odsouzení Ježíše vůbec nepřemýšlel a vůbec ho nějak netrápilo svědomí, kdežto tyto dvě knihy je oba vnímají jako lidi s pochybnostmi a odůvodňuje jejich rozhodnutí a chování.
Zároveň oceňuji zajímavý a uvěřitelný pohled na ustrašené apoštoly, kteří nejsou vnímání jako superhrdinové, ale ti, kteří po Ježíšově smrti nevěděli, jak dál žít bez svého učitele, jejich nejistota a obavy jsou hluboce lidské. Hledat pravdu bylo vždycky složité a to, že se Marcus setkává na začátku i v průběhu příběhu s nepřijetím a nedůvěrou je až zarážející, ale dokonale uvěřitelné, protože po pravdě: nedíváme se zpočátku na změnu života některých lidí k lepšímu s nedůvěrou? Pro Marca muselo být hledání pravdy o to složitější, že to byl vzdělaný muž, znal spoustu spisů a filosofii. Proto musel být jeho střet s novým učením a náboženstvím, které se bylo teprve v počátcích, obzvláště těžké. Dokázala jsem pochopit jeho bezmoc, ale i jeho radost, když našel to, co hledal.

12 25.11.2016

Není kanál jako kanál - pro mě byla kniha zajímavé zpestření při rýsování kanalizace do školy. Atmosféra knihy mě úplně pohltila, je zde spousta originálních nápadů - už jenom ten pocit, když otevřete dveře a můžete se octnout na úplně jiném konci Londýna či světa kolem. Takové skládání různých světů Nadlondýna a Podlondýna je jako skládání kousků podvědomí - jako ve snu, kde je kousek místa ze základní školy, ve druhé najdete město, které jste navštívili a ve třetí místnosti se nachází oblíbená prázdninová destinace u babičky. Podlondýn je naprosto jedinečným světem, kterému by vůbec neuškodilo, kdyby jeho mytologie a prostředí byly více popisně rozvedeny. To platí i o charakterech postav. Po přečtení doslovu a zjištění, že kniha vlastně vznikla zároveň se scénářem seriálu mi bylo jasné, že zde šlo hlavně o příběh. Ten je svým způsobem výjimečný. Čtení knihy bylo jako otevírání dalších a dalších dveří v neznámém domě - člověk nikdy nevěděl, kde číhá nebezpečí. Pozorně jsem si nepřečetla anotaci knihy, tak jsem netušila, kde se skrývá hlavní záporák, možná to byl o to lepší zážitek a překvapivé zjištění.

5 24.11.2016

Kniha si dokáže čtenáře omotat do své sítě - nepustí ho, dokud knihu nedočte. Aspoň takový jsem z ní měla pocit já. Obdiv k sítím Gaarderovy imaginace, kde dokáže splétat jednotlivá vlákna a nitky příběhů.

1 04.11.2016

Po knize jsem v knihkupectví sáhla ze zajímavosti, cože to bude za ,,skvost´´. Facebook nemám ráda, tak mě zajímalo, co z té modré nádhery vyleze a taky z čeho se dají vydělat peníze. Přečetla jsem namátkou pár stránek a opravdu jsem se zděsila. Pokud paní ještě píše co všechno provedlo její dítě, tak je to ještě docela čtivé. Nevím ale, jestli bych si to jako její dcera/syn chtěla v pozdějším věku číst, vadilo by mi, že o tom vědělo celé moje okolí. Celkově fenomén psát na facebook s prominutím o každém prdnutí opravdu neuznávám. Za druhé informovat celý svět o tom, jak mi pes poblinkal či jiným způsobem znečistil koberec mi nepřijde vůbec vtipné, natož třeba psaní o tom, že některý potomek nebyl úplně plánovaný. Vůči dětem je takové šíření informací opravdu nezodpovědné. Pokud si ovšem celou knihu nevymyslel úplně někdo jiný než maminka nudící se na mateřské dovolené.

Možná už nejsem ta správná věková skupina, ale čekala jsem větší rozvedení příběhu. Kladně hodnotím příběh, poselství a také graficky zajímavé a povedené obálky. Ovšem mám radši, když kniha obsahuje více popisů a je klidně tlustší. Vzhledem k tomu, že je kniha primárně určena pro teenagery, tak chápu, že tu jde hlavně o napínavý děj a duchovní podtext. Asi by se mi více líbilo přidat více logických argumentů proč jsou ty a ty věci špatně, sama si to samozřejmě odůvodním, ale tady to není moc rozvedené.

13.09.2016

Stejně jako Britt - Marie je Ove tak trochu sociálně nekompetentní, avšak možná mnohem větší morous. Backman se snaží na svých postavách vidět hlavně to dobré, které možná hned nevidíme - zjistíme, že se chovají tak a tak proto, že to v životě rozhodně neměli jednoduché. Díky svým novým sousedům, mnohdy velice zajímavým postavičkám Ove nachází znovu důvěru v lidi. Postavičky ze sousedství jsou kouzelné, stejně si mé sympatie získal i kocour. Prolínání současnosti s Oveho minulostí a vzpomínkami dává příběhu tu správnou atmosféru, stejně jako to, že se současný příběh odehrává v zimním období.

9 06.09.2016

V Babičce je Britt- Marie popisována spíše z pohledu malé holčičky, která z ní má respekt nebo se jí i trochu bojí pro její absolutní smysl pro řád a pořádek. V babiččiných pohádkách je to princezna, o kterou se kdysi prali dva princové - bratři a kvůli které se taky rozhádali. Pokračování této pohádky v reálném životě je to, že princ, kterého si nakonec vybrala a žila spíš jeho život než ten svůj, ji zradí a proto nasedne na svého plechového oře a vyráží do světa. Žít svůj život. S hořkosladkou příchutí, jednou krysou, věčně špinavými dětmi, všemi podivnými osobami v jedné podivné vesnici a taky s fotbalem.
Touha hlavní hrdinky po seberealizaci, aby si jí někdo vážil a pamatoval, ocenil její práci je asi každému vlastní. Jsem ráda, že autor rozvedl v další knize právě tuto postavu, bylo zajímavé pomalu odkrývat vzorce jejího chování a mnohé to vysvětlilo. V Babičce mnohdy působila protivně, ale tady jsem si ji úplně oblíbila. Obdiv pro její schopnost obětovat se pro druhé - ta první tichá a dlouholetá o které nikdo nemluví - pro manžela a ta druhá pro děti při přepadení - o které zase naopak ví všichni. Svět dětí se v knize prolínal s tím dospělým, ovšem otázka, který z nich byl chvílemi více krutý, ale i zde se najdou humorné chvíle a povedené hlášky.
Po přečtení knížky mám chuť vyzkoušet jedlou sodu, jestli to opravdu tak dobře funguje.

8 29.08.2016

Příběh pro dospělé - svět viděn očima malé holčičky s pohádkou navíc nebo pohádka pro děti s příběhem ze života? Obojí. Pohádka zde funguje jako krásná alegorie, kterou čtenář postupně odkrývá a zjišťuje tajemství všech postav. Kouzelné, vtipné i melancholické zároveň. Zvláštní severský smutek, ale i příjemná atmosféra domova. Vtipné scény, rychle ubíhající děj, ale i ztráta a bolest. Postava babičky mi tak trochu svým úmyslem pomáhat lidem z jednoho domu a spojovat jejich životní příběhy připomněla Amélii z Montmartru.
Važme si babiček. Pro jejich umění vždy chránit svá vnoučata.

11 17.08.2016

Po přečtení této knihy jsem ještě dlouho nemohla číst nějakou další, smísit doznívající příběh s nějakým jiným příběhem. Kniha zanechala dojem. Byla plná protikladů, kde stejně jako v životě člověk nemůže říct, že všechno je černobílé.
Netradiční prostředí - pohádková avšak zároveň krutá scenérie ostrovu s majákem a také touha a beznaděj jdou ruku v ruce jako ti dva spletení hadi.
V poslední době jsem nečetla nic, kde by bylo tolik bolesti.

3 10.08.2016

Na to, že je to poměrně krátká kniha, je dokonale strhující a dobře psychologicky vykresluje jednotlivé postavy. I přesto nechává čtenáře do poslední chvíle v nevědomosti - stejně jako dětská říkanka i ona neudává nápovědy, kdo je vlastně viníkem.

3 19.07.2016

Nejprve jsem viděla film Teorie všeho, který mě zaujal svým příběhem a také moc pěkným a kvalitním soundtrackem.
Kniha ovšem dá více nahlédnout do života na jednu stranu velkého génia, na druhou stranu muže, který by bez pomoci a odhodlání jeho nejbližších nepřežil. Hrdinkou knihy je ale především Jane, z jejíž perspektivy dostává příběh geniálního vědce úplně nový rozměr, přesvědčuje čtenáře o tom, co se skrývá za zdánlivě nablýskanou skořápkou slávy a vítězství nad nemocí. Příběh není jen cestou do nekonečna vesmíru, černých děr, ale i do nekonečna Stephenovy duše, tak, jak se ho jen jeho manželka snažila pochopit, ale i do nekonečné Janeiny trpělivosti , bezedné studnice lásky, kterou projevovala nejen manželovi, ale i svým dětem, příbuzným, přátelům a všem z vědeckých kruhů, kteří se kolem Stephena pohybovali. V tomto vesmírném i nesmírném chaosu se snažila vytvořit dětem i manželovi domov, stála mu po boku od začátku, kdy ještě nebyl slavný a lékaři mu dávali pár let života, ale i v průběhu dalších let, kdy to také nebylo jednoduché. Patří jí můj velký obdiv.
Naopak postava ošetřovatelky Elaine mi byla dosti nesympatická (i ve filmu), působila jako vypočítavá manipulátorka jak Stephena, tak i ostatních sester.
Kniha je čtivě napsána, obohacující je nejenom laicky vysvětlená Stephenova práce, ale i krátké pasáže z historie vesmírných objevů, španělské literatury (kterou se zabývá Jane), nebo popisy cest do různých zemí, které společně navštívili.

5 28.06.2016

Výborný krátký přehled o dějinách umění. Stručné a výstižné, pokud ale chcete zkoumat jednotlivá období do hloubky, hodila by se nějaká obrazová publikace. Pro shrnutí jednotlivých období, jejich představitelů a jejich nejdůležitějších děl a naučení se faktů v krátké době je to ovšem dostačující.

Knihy ze španělského prostředí už patří k mojí tradiční prázdninové četbě. Strhující příběh, tajemné postavy, ale i vývoj jednání hlavní hrdinky hodnotím kladně.
Možná to je tak trochu pohádkový příběh, kterak se z tiché chudé švadlenky stává pod rouškou majitelky luxusního módního salonu emancipovaná a úspěšná špionka. Atmosféra dýchá rozpálenými marockými uličkami v kontrastu s válkou zničeným Madridem, kde hranice mezi bohatstvím a chudobou byly nejlépe viděny právě na oblečení. Nebo ne? I to občas klame.
Mimochodem povedená obálka.

1 09.09.2015

Kniha je mi velmi blízká svou napůl dopisní formou. Dopisy jsou projevy důvěry, takové krátké deníkové záznamy. Stejně je to i u Charlotte. Prostřednictvím dopisů předává svědectví o svém životě, o víře a o nelehkých situacích, do kterých se dostala. Aniž by to tušila, její hodnoty a svědectví nejsou adresovány jenom sestře, ale i dívce úplně odlišného smýšlení o století později.
Příběh je opředen kouzelnou atmosférou, tajemstvím, a je to jedno velké hledání.
Škoda jen, že kniha není moc rozvinuta, jelikož námět je výborný.Klidně by tam mohlo být více popisů, což by atmosféru ještě více umocnilo.

4 17.09.2014

Budu hodnotit celou trilogii.
Lidstvo mělo, má, a nejspíš i bude mít tendence lidi zařazovat do různých škatulek, ať už jsou to porušení, divergentní, odevzdaní, neohrožení; ti, co mají moc a ti, co ji naopak nemají. K čemu psát dystopie, stačí se podívat do učebnice dějepisu. (Tím samozřejmě nechci tento žánr shazovat! Asi si všichni přejeme, aby to zůstalo jen na stránkách knih, ale to je možná utopické přání).
Atmosféra a prostředí knih je dokonale dekadentní, město plné šedivých budov, drsné podmínky, a v tom se rodí vztah dvou mladých lidí.
Fůra emocí, nestabilní vztah mezi hlavními hrdiny, nepředvídatelnost situací - to knihám přidává na čtivosti. Je tu krásně vidět vliv prostředí a také rodinného zázemí na chování člověka.
Je zde odpuštění, láska Trisiných rodičů a jejich snaha ochránit své děti, sebeobětování, rozhodnutí se pro druhého člověka a mít ho rád nezištnou láskou...Bohužel se tu ale vyskytuje moc násilí, roztržek, umírajících. V kombinaci s večerními zprávami mi to navodilo noční můry o válce a vojácích.
Byla jsem zvědavá, co se skrývá za hranicemi města a chtěla jsem pochopit původ celé společnosti. Chvílemi jsem ztrácela přehled kdo proti komu vlastně bojuje, na jaké straně jsou hrdinové, k čemu ta a ta rebelie byla vlastně dobrá, kdo komu píchl jaké sérum? V podstatě je to taková Eastasie bojující proti Eurasii nebo Oceánie proti Eurasii, no kdoví jak to bylo... Nebo je lepší zapomenout a vzpomínky jednoduše přepsat?
Závěr se mi zdál příliš useknutý a rychlý - stejně jako ,,náprava´´ celé společnosti a města.

2 17.09.2014

Čekala jsem, že kniha bude podobná Chatrči, ale autor mě překvapil svou neotřelou fantazií. Sice určitá podobnost tam je, ale je mírně obměněna a jsou zde přidány nové inovace.
Příběh je plný zdánlivě bezvýchodných situací, krajina Tonyho duše je nehostinná a pustá, plná úpadku. Pozvolna se ale začíná všechno měnit, je to dlouhodobý proces, ale ukazuje, že každý člověk má svoji cenu a že nikdy není pozdě se změnit.
Setkání s Trojicí, alegorickými postavami i záhadným Jackem, kteří zářili tajemstvím v té snové krajině se prolínalo s postavami z krajiny reálné, které naopak byly tak lidsky uchopitelné, že si je člověk musel hned oblíbit, zvláště Maggie. Vlastně jsem si oblíbila i Tonyho. Závěr knihy je nádherně symbolický.
Přesto, že kniha neměla příliš mnoho stran, tak byla nesmírně hutná, plná zajímavých myšlenek,filosofických či teologických rozhovorů. Oceňuji odkaz na Lewise, který je mým oblíbeným spisovatelem.
Na můj vkus tu bylo moc nemocničního prostředí, což nemám ráda, ale i tak byla kniha příjemným zážitkem.

1 12.09.2014

Začalo to tím, že jsem asi ve čtvrté nebo páté třídě dostala na Vánoce stejnou knížku jako kamarádka, a to právě Věrku. Předháněly jsme se ve čtení, kdo bude mít knížku dřív přečtenou, pak přišel na řadu druhý díl a taky třetí a postupně se přidávaly další čtenářky. Knížka se pro nás tři kamarádky stala kultovní, úsměvné příběhy Věrky, která brala doslovně všechna přísloví, dostávala se do různých komických situací, bojovala s partou nafoukaných kluků, vymýšlela jim přezdívky, to všechno jsme úplně hltaly. Byly jsme nehorázně zklamané, když jme dočetly poslední stránky třetího dílu, a tak jsme se rozhodly vymyslet a napsat vlastní ,,pokračování´´. Už nevím, jak naše pokračování dopadlo, ale myslím, že jsme s tím pletením se paní Řeháčkové do řemesla brzo skončily.
Myslím, že je to krásná vzpomínka na dětství, kdy jsme se ještě dokázali zabavit knížkou, vymýšlením příběhů a běháním po venku.

Gaudího architektura je něco jako magický realismus převedený z literatury do prostoru, jeho stavby mají narativní význam. Kámen, materiál, jakoby vyprávěl příběh, kde se střetává realita s fantazií, snové se skutečným, předvěké s moderním...
Tato kniha je jako mozaika, oblíbený architektův prvek - nabízí různé úhly pohledu a souvislosti s životem a dílem tohoto génia.
Nejen Gaudího život, popisy staveb, ale i zařazení do historického kontextu, dobové reakce na architektovy realizace, mnoho osobních výpovědí lidí z Gaudího okolí dělá z tohoto životopisu velice čtivou a zajímavou knihu.
Doporučuji přečíst před navštívením Barcelony a Katalánska.

4 24.05.2014

Krátký, ale hutný příběh, plný nenaplněné lásky, melancholie a úpadku. Zároveň na mě dýchlo exotické prostředí Jižní Ameriky, podobné jako v příbězích G. Garcíi Márqueze. Neoddělování kapitol a přímé řeči ještě více umocňuje kouzlo příběhu, pocit, že vám ho právě teď vypráví stařec Arminto, jako ohlédnutí za svým životem protkaným mýty, obchodními loděmi a především mandlovýma očima dívky, kterou miloval. A pro kterou také promarnil zbytek svého života.
Řecká báseň podtrhuje celé vyznění knihy.
Nenajdeš jiný kraj, nenajdeš jiná moře. Tvé město půjde s tebou...
Přílišné lpění zraňuje.

2 05.05.2014