marketa7 komentáře u knih

Bylo to náročné a dlouhé čtení. Navíc v kombinaci s těžkým obdobím 50.let, tentokrát v cirkvi. Jsem ale ráda, že jsem se ke knížce konečně dostala, bylo tam spoustu zajímavého. A klobouk dolů autoce za prostudování a sepsání takového příběhu.

Rozdílný typ námětu než předchozí knížky autorky, které mne ale zaujaly více. Příběh řadím do oddychovek.

Vcelku zajímavý thriller s lehkými prvky hororu, nic ale zásadně děsivého. Závěrečné rozuzlení zvyšuje poutavost příběhu.

Opět velmi povedený příběh z pera S.Wilkové, který se četl sám. Prostředí Beskyd, charaktery lidí poplatné prostředí i době, závěr vše vysvětlující, i psi dostali své slovo. Skvělé.

Jednalo se o mé první setkání se Zeměplochou, kdy jsem potřebovala vyvážit hodně náročnou četbu a oddechnout si. Chvilka, kdy jsem se na Čarodějky ladila, velmi rychle pominula a následovala jen a jen zábava. Trio čarodějek si mne získalo naprosto a jedinečně. Škoda, že si pamatuji jen některé jejich průpovídky a vtipné hlášky. Aspoň je důvod se k příběhu znovu vrátit....

Můj první dočtený Kafka, předchozí studentské pokusy byly neúspěšné. Povídka se čte dobře, je smutná až bezvýchodná, dlouho jsem věřila, že se podaří podobu zvrátit zpět. Chudák Řehoř....odlišnosti těžko splývají s okolím.

Extrémně bolavé čtení, snad nejvíce ze všech dosud přečtených knih, včetně jiných titulů Petry Klabouchové. Musela jsem si ho dávkovat.
Je nutné nezapomínat - na ty, co donesli svědectví a bojovali, i na to, co za hrůzy se děly. Velké díky a obdiv autorce....

Mé první setkání s Lottie. Po prvních stránkách jsem váhala, zda té drsnosti a násilnosti není příliš. Nakonec mne napětí strhnulo a nedalo se jinak, než se co nejrychleji dostat k rozuzlení. Každopádně rodina Lottie má neuvěřitelně "naloženo", možná až nad rámec nutnosti..

Příjemná detektivka, která mi zpříjemnila několik večerů. Trocha pohanského tajemna, sousedské vztahy a obyčejní lidé namíchaní v napínavém příběhu z jižních Čech.

Hercule Poirot tak jak ho známe...čisté potěšení.

Autorka je pro mne značkou kvality, dosud jsem ji znala pouze v novinářském prostředí, v knižním rozhodně nezaostává. Příběh mi zůstane dlouho v hlavě nejen kvůli naprosto odlišnému konci světa od našeho, ve kterém se odehrává, ale i svou čtivostí a určitým vtipem, který se podařilo do tak pro mne nepředstavitelného prostředí vložit. Určitě doporučuji.

To byla zase čirá radost....děsivé i napínavé, s jiskřením mezi Robbin a Strike nabývajicím intenzity. A kdy že bude pokračování? :-)

Nevim už přesně, jak se stalo, že se mi knížka ocitla v mé audioknihovně, ale stalo, tak jsem si ji pustila. A velmi brzy ji chtěla i odložit. DK působí mile, na stejné vlně i vypráví své strasti spojené s koupí zámku. Působilo to na mne velmi naivně a dětinsky, takové zápisky přínosné maximálně pro autora. Bohužel se mi tím nechtěl ztrácet čas. Nakonec pomohla ČV, kde se má dočíst nedočtená kniha. Splněno ;-)

Tentokrát to bylo těžší, což bude především tím, že jsem neměla dost prostoru číst, a tak to dlouho trvalo. O to bylo náročnější se orientovat v postavach, přezdívkách i zamotaném ději, ale nakonec zvládnuto. Pani Spisovatelka prostě píše dlouhé romány, naštěstí i napínavé.

Kniha psaná v 1949 odehrávající se v 1984. A ani v aktuálním roce 2025 nelze tvrdit, že je vše nemožné a smyšlené.... Děsivé až fascinující.

Zpočátku jsem měla problém se začíst, děj mi přišel zdlouhavý a mírně nezáživný. Od druhé třetiny začalo být ale jasné, že mi nakonec zvědavost nedovolí nedočíst, neb potřebuji zjistit, jak to vlastně všechno bylo. Jak je u V.Perrin obvyklé - nic rozhodně není, jak vypadá, u Tety obzvlášť. Možná až moc složité.

Kniha líčí životní putování rodiny Kaprálových po celém světě na pozadí dějin 20.stoleti. Velmi užitečné připomenutí toho, co se dělo...

Na tuto knížku mi dlouho nevycházel čas, až nyní jsem se k ní dostala coby audia úžasně načteného T.Bebarovou a M.Táborským. A jsem tomu ráda. Zajímavý příběh z Žítkové prolnutý tajemnými silami a prostou lidskou duší, které není nic cizí (bohužel). A když se k tomu připojí historické události, tak ty příběhy nejsou příliš veselé.

Válce s Mloky se mi dařilo během školních let nějak vyhnout, s o to větší chutí jsem se do ní nyní pustila v rámci ČV, a díky za ni. Připomněla mi, jak velký byl Čapek spisovatel.
Příběh mne bavil, byť byl náročnější na sledování vzhledem ke střídání novinových článků s dějem případně se zápisy z jednání, a k tomu prostý pan Povondra. Dílo nadčasové, i dnes k zamyšlení.

Příjemné čtení pohledů na běžný život a názorů renomovaného psychiatra prof.Höschla. Lehce odborné, místy vtipné postřehy mne tak zpříjemňovaly cesty autem.