Markéta137 komentáře u knih
Opět barvitý příběh několika generací, ale vzhledem k takovému jemnému stylu, nevyznívají špatné události dost silně. Což mi trochu vadí a ztrácí to pro mě autentičnost.
Za mě zatím nejlepší díl série. Robert mě opravdu chytnul, jak psaním, tak stylem, jakým se prezentuje.
Námět mi přišel velmi originální a styl vytříbený, přesto mě to, nevím proč, úplně nepohltilo.
Nejzajímavější příběhy píše sám život a tohle je jeden z nich. Sice jen pohled z jedné strany na čtvrtstoletí života, který by si asi málokdo vybral, ale Jane je, podle mě, silná osobnost.
Jestli ten pan Robert nemá nějaké rodinné problémy... Opět podobný námět (četla jsem po Temných hlubinách), ale kniha mi nedovolila ji přestat číst a líbila se mi. Množství Slováků a gayů mě nijak neznepokojovalo. :-)
No, takže na tohle jsem se těšila, protože jsem byla na přednášce pana autora o středověké medicíně. A bohužel jsem byla zklamaná. Špatně se mi to četlo, nemělo to spád a přišlo mi to spíš jako pohádka než detektivka.
Překvapivě dobrá detektivka, od které jsem se nemohla odtrhnout. Mám chuť si přečíst dalšího Bryndzu, což se mi u těchto "bestsellerů" často nestává.
Můj první Houellebecq a....bylo to super. Čekala jsem něco těžkého a byl to svižný román se zajímavým námětem. Mělo to hloubku a mělo to smysl. Erotické scény fajn, ale nějak podezřele to byl vždycky success... :-)
Do dvou třetin jsem si říkala, že čtu pohádku, ale nakonec jsem měla pocit hořkosti. A i přes skvělý literární styl mi to přišlo trochu méně uvěřitelné.
Tak krátké a tak smutně výstižné. Celý život na pár stránkách. Další výborný současný český spisovatel.
Přesně takhle si představuju, že to na policii chodí. Zajímavý detektivní příběh a krásný popis začátku devadesátých let.
Prostě Rychlé šípy na ostrově. Nakonec se jim to teda trochu vymkne, ale happy end nechybí. Slabé tři hvězdy.
Člověk by si pachatele skoro zamiloval :-). Líbilo se mi to, ale konec mě v tomto případě překvapil. Podle mě k němu nic nesměřovalo.
Moc se mi líbilo, jak je knížka napsaná. Některé obraty byly výborné a líbilo se mi i to, že nechává prostor pro fantazii. Vyznění pro mě nebylo přehnaně negativní, spíš - takový je prostě život - a aktéři se s ním prali celkem statečně.
Simmel byl oblíbený autor mé maminky. Protože už se nemám koho zeptat na oblíbenou knihu, vybrala jsem si ho do Výzvy. Před lety jsem od něj také četla pár románů, které se mi líbily, ale tyto povídky mě moc nezaujaly.
Škoda, že autorka lépe nevyužila tak zajímavé téma. Tohle je bohužel červená knihovna jak vyšitá.
Četla jsem Žítkovské bohyně od Tučkové a chtěla jsem zjistit další informace. Žítkovské čarování samozřejmě není román, takže se nečte tak lehce i proto, že je použito hodně nářečí.
"Pro mnoho lidí je večer nejpříjemnější částí dne. Neměl bych se tolik utápět v minulosti a měl bych naopak zaujmout pozitivnější přístup a snažit se co nejvíc vytěžit ze svého soumraku dne." Co dodat...
Vynikající kniha, která se zařadila do mých top10 a z které jsem si musela poznamenat některé věty, jak moc mě zaujaly. Např. "Ušlechtilí lidé jsou ti, co nejlépe naloží s tím, co mají v hlavě" nebo "Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje co se děje".