mariposka komentáře u knih
Tak si myslím, že mám další českou spisovatelku do seznamu mých nej. Bude ve společnosti Kateřiny Tučkové, Petry Soukupové a Jiřího Hájíčka.
Krásná kniha. Doteď jsem netušila, co se tam na severu u polských hranic kdysi dělo.
Milý deníčku, byla jsem mladá a hezká a všimnul si mě známý zpěvák. Měli jsme spolu poměr. Nechtělo se mi studovat ani pracovat. Když šel zpěvák o slečnu dále, odjela jsem za sestrou do USA, kde se mi taky nechtělo studovat ani pracovat, ale nakonec jsem musela, neměla jsem už známého zpěváka a tedy ani peníze. Podařilo se mi dokončit školu a všimnul si mě známý režisér. Milujeme se dodnes a mám s ním dvě děti a nemusím pracovat.
Tak to vidím já.
Přiznám se: vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Líbil se mi ten název, i já si tak někdy připadám. O Martině Formanové jsem věděla jen, že je manželkou Miloše Formana. Říkala jsem si, že zkusila napsat román, tak uvidím jak se jí to povedlo. Netušila jsem, že jde o autobiografii. Lehce se to četlo a lehce se to zapomene. Jako story z časopisu.
"Když člověk dost pevně a na dost dlouho zavře oči, vybaví si téměř všechno, co mu kdy udělalo radost.
Několik málo chvilek. Člověk, úplně každý člověk, má za život mizivě málo šancí takovou chvilku prožít. Pustit z hlavy čas a jen tak padat. Bezvýhradně něco milovat. Vybuchnout vášní. Možná párkrát v dětství, máme-li to štěstí, že jsme dětmi. Ale co potom, kolikrát se nadechneme, aniž bychom pevně vězeli v sobě samých? Kolik čistých emocí nás přiměje nahlas a beze studu jásat? Kolikrát zažijeme to požehnání, že nás postihne ztráta paměti?
Vášně jsou dětinské. Banální a naivní. Nedají se naučit, jsou instinktivní a zcela nás přemohou. Zaplaví nás. Očistí nás. Všechny ostatní emoce jsou spjaty se zemí, ale vášeň sídlí ve vesmíru. A proto je vášeň cenná, ne pro to, co nám dá, ale pro to, co nás nutí riskovat. Naši důstojnost. Nepochopení ostatních a nesouhlasné kroucení hlavou."
"Žij odvážně. Překonávej sama sebe. Nespokojuj se s málem."
Dokud to jde.
To je poselství té knihy.
teď už chápala, že není na světě od toho, aby plnila sny ostatních lidí. Už jí bylo jasné, že se nemusí stát pomyslnou dokonalou dcerou nebo sestrou nebo přítelkyní nebo ženou nebo matkou nebo zaměstnankyní nebo čímkoli jiným než lidskou bytostí, která si jde za svým a zodpovídá se pouze sama sobě.
Měla jsem pochybnosti, jestli to bez Harryho Hola bude fungovat.
Ale zbytečně jsem se bála. Knížka byla skvělá! Napínavá a zajímavá od začátku do konce. Na Nesbovi se mi vážně líbí, že dokáže vystavět nejen netradiční zápletku, ale i románový, lidský příběh.
Jedna z mála knih, která mě rozplakala. Válka očima smrti a dítěte. Netradičně vyprávěné, smrt jako pozorovatel(ka) života. Na příběhu Liesel je vidět, že i za války, za všudepřítomného strachu (který ale vnímají hlavně dospělí) lze prožít krásné dětství a přátelství.
Vztah Liesel a Rudyho byla nakonec láska i když se jednalo o děti - a scéna polibku, po kterém on celou dobu toužil a který přišel pozdě, byla právě jedna z nejsilnějších.
Stejně vztah mezi "rodiči" Hansem a Rosou a Liesel, ze začátku tak nucený, nakonec přerostl v opravdové pouto, které bych na začátku nečekala.
Možná bych více rozvinula osud Maxe, chtěla bych o něm vědět víc. Stejně tak o starostově ženě, "dárkyni" knih.
Super, čtivé od začátku do konce! Nemohla jsem se odtrhnout. Trochu jsem měla problém s tématem unesených dětí, nedělalo mi to moc dobře, ale to je jen můj problém :-) Detektiv Carl normální chlap, bavil mě jeho asistent Asad i ujetá Rose - Yrsa. Záporák zase pěkně děsivý tím jak byl pro své okolí vlastně normální!
"Bylo toho moc, co musel pochopit, a třebaže chtěl, aby mu to docházelo co nejpomaleji, zároveň tomu toužil přijít na kloub nejpozději do hodiny či do dvou. Čas ho vždycky fascinoval. Nerozuměl tomu, a přece věděl, že všechno, na čem opravdu záleží - každá pořádná myšlenka, každý pravdivý poznatek -, přijde na člověka naráz. Chce-li, může třeba navěky čekat a zůstat jen při tom, ale taky se může začít pohybovat - v čase a s časem - může pomoct té myšlence na svět, a pak, náhle, protože vkočil do času a kráčel s časem, protože pomáhal zrodu té myšlenky, ono to přijde, přijde to celé, přijde to čisté a přijde to naráz."
hmm, dobrý, fakt jsem nečekala, že ten druhý díl bude tak dobrý. Samozřejmě první díl se četl jedním dechem, byla to senzace, něco nového, reklama veliká, proto jsem druhý díl četla s mírnou skepsí, ale líbil se mi víc než ten první, nebylo to už tolik o sexu, resp. už nehrál úplně hlavní roli, byl tam už i smysluplný příběh (nebylo to už tak pitomoučké jako první díl), který mě zajímá a jsem zvědavá na třetí díl, očekávám něco dramatického, soudě podle konce, ale happy end bude určitě. Tedy pořád jde o lehké čtení pro nás ženské, žádná těžká literatura :-), ale nápad je to super a ve své kategorii jednička!
Četla jsem nejdříve Jáchyma. Líbilo se mi to, přišlo mi to uvěřitelné. Kluk, který je okolnostmi donucen rychle dospět a potom hledá a vymýšlí, u čeho by mohl v životě zakotvit, cestuje, užívá si a zároveň se snaží být oporou svojí sestře.
Zato na Veronice se autor vyřádil po mužském způsobu. Neříkám, že nejsme my ženy nevyrovnané a labilní a nevím co chceme, to je fakt, ale z Veroniky udělal dle mého názoru úplnou husu, až jsem ti mnohdy říkala, tohle už snad ne!
Patrika Hartla mám moc ráda, ale toto je první kniha, kterou bych nedoporučila.
Tohle je prostě fantastická kniha. Murakami je génius. Tak zajímavě a poutavě napsat knihu o běhání a myšlenkách, které se člověku honí hlavou když běhá.
Mně se velmi líbila, i když chápu, že rozhodně nesedne každému.
Krásné, malebné, poetické, svým způsobem romantické prostředí kovbojů, i když jejich život měl do romantiky dost daleko. Knihou jsem se sice docela dlouho prokousávala, ne že by byla nudná, ale tak nějak jsem si vždycky potřebovala dát od ní oddech. Z tohoto prostředí jsem nikdy nic nečetla a lépe jsem si asi vybrat nemohla: kdo chce poznat opravdový život amerických kovbojů, nájemných honáků z přelomu 19. a 20. století, jejich oddanost přírodě a zvířatům, jejich těžkou každodenní dřinu a prakticky žádný soukromý život, ať čte.
Sakra, holka mladší než já a jak to umí :-) A navíc od nás, z Brněnska :-). Už se těším na Vyhnání Gerty Schnirch. Bohyně - skvělá kniha, místo, příběh, moc se mi líbila a určitě si ji někdy přečtu znovu!
Nádherné! Jeden z nejkrásnějších příběhů jaké jsem kdy četla. Velmi dojemné, jednou jsem se slzám opravdu neubránila, zároveň místy velmi drsné (vždyť je to z převážně z Afghánistánu). Doporučuji! Film ale vyhledávat nebudu, nechci si pokazit dojem z knihy a mnohé drsné pasáže bych ve filmu vidět nemusela...
Nádherně výtvarně zpracovná kniha. Kvůli tomu stojí za to ji mít doma. Kvůli tomu jsem si ji přála a nezklamala mě. Co mě trochu zklamalo, byly texty, které byly až moc jednoduché, zřejmě přizpůsobeny dětem a mladším čtenářům, což samozřejmě nevadí, jen jsem na to nebyla připravená.
Našlo se v knize hodně žen, o kterých jsem ještě neslyšela, zajímavý výběr.
Doporučuji!
neboť láska
je silná jako smrt
a touha
mocnější než
vláda tmy
Vážně jsem se snažila, ale tohle nejde číst. Skončila jsem ve dvou třetinách a je mi líto ztraceného času. Tak zbytečná knížka úplně o ničem. Bláboly psané bez rozmyslu. Ani nevím proč jsem po ní v knihovně sáhla, asi jsem zapomněla, jak slabá byla Biomanželka.
Kniha má hodně negativních referencí, ale mně tak špatná nepřipadala. Naopak, četla se mi dobře a bavila mě. Samozřejmě, je to dost jiný styl, než je u Coelha zvykem a spíše to vypadá jako by ji psala paní Coelho :-) I když v pár pasážích a rozmluvách o Bohu a o lásce jsem Coelha poznávala.
Knihu doporučuji spíše zralejším ženám, které už "ví". Není pro mladé idealistky, ty by ji pravděpodobně nepochopily.
"Sama sobě dávám dárek, jaký si po tolika letech dobrého chování zasloužím."
"Měl jsem ty nejlepší úmysly: znovu prožít začátky naší lásky. Ale je něco takového možné? Ovšemže ne. Jsme už zralí lidé. Teď žijeme pod tlakem, jaký jsme dřív neznali. Musíme neustále disponovat základními prostředky k zajištění vzdělání, zdraví, stravy. O víkendu se snažíme bavit, poněvadž to dělají všichni, a protože se nám nechce z domu, myslíme si, že s námi něco není v pořádku."