mariposka komentáře u knih

teď už chápala, že není na světě od toho, aby plnila sny ostatních lidí. Už jí bylo jasné, že se nemusí stát pomyslnou dokonalou dcerou nebo sestrou nebo přítelkyní nebo ženou nebo matkou nebo zaměstnankyní nebo čímkoli jiným než lidskou bytostí, která si jde za svým a zodpovídá se pouze sama sobě.

10 24.12.2023

"Když člověk dost pevně a na dost dlouho zavře oči, vybaví si téměř všechno, co mu kdy udělalo radost.

Několik málo chvilek. Člověk, úplně každý člověk, má za život mizivě málo šancí takovou chvilku prožít. Pustit z hlavy čas a jen tak padat. Bezvýhradně něco milovat. Vybuchnout vášní. Možná párkrát v dětství, máme-li to štěstí, že jsme dětmi. Ale co potom, kolikrát se nadechneme, aniž bychom pevně vězeli v sobě samých? Kolik čistých emocí nás přiměje nahlas a beze studu jásat? Kolikrát zažijeme to požehnání, že nás postihne ztráta paměti?
Vášně jsou dětinské. Banální a naivní. Nedají se naučit, jsou instinktivní a zcela nás přemohou. Zaplaví nás. Očistí nás. Všechny ostatní emoce jsou spjaty se zemí, ale vášeň sídlí ve vesmíru. A proto je vášeň cenná, ne pro to, co nám dá, ale pro to, co nás nutí riskovat. Naši důstojnost. Nepochopení ostatních a nesouhlasné kroucení hlavou."

9 25.11.2023

Nádherně výtvarně zpracovná kniha. Kvůli tomu stojí za to ji mít doma. Kvůli tomu jsem si ji přála a nezklamala mě. Co mě trochu zklamalo, byly texty, které byly až moc jednoduché, zřejmě přizpůsobeny dětem a mladším čtenářům, což samozřejmě nevadí, jen jsem na to nebyla připravená.
Našlo se v knize hodně žen, o kterých jsem ještě neslyšela, zajímavý výběr.
Doporučuji!

3 04.05.2021

Tak si myslím, že mám další českou spisovatelku do seznamu mých nej. Bude ve společnosti Kateřiny Tučkové, Petry Soukupové a Jiřího Hájíčka.
Krásná kniha. Doteď jsem netušila, co se tam na severu u polských hranic kdysi dělo.

16 06.09.2020

"Bylo toho moc, co musel pochopit, a třebaže chtěl, aby mu to docházelo co nejpomaleji, zároveň tomu toužil přijít na kloub nejpozději do hodiny či do dvou. Čas ho vždycky fascinoval. Nerozuměl tomu, a přece věděl, že všechno, na čem opravdu záleží - každá pořádná myšlenka, každý pravdivý poznatek -, přijde na člověka naráz. Chce-li, může třeba navěky čekat a zůstat jen při tom, ale taky se může začít pohybovat - v čase a s časem - může pomoct té myšlence na svět, a pak, náhle, protože vkočil do času a kráčel s časem, protože pomáhal zrodu té myšlenky, ono to přijde, přijde to celé, přijde to čisté a přijde to naráz."

5 18.04.2020

Stárnu. Před 20 lety by mě možná tato intelektuální konverzace nadchla a vypisovala bych si citace o Bohu. Teď jsem knížku dočetla s velkou námahou i přesto, že mi všechny postavy byly sympatické a celá rodina mě bavila a zajímala, ale ráda bych se o nich dozvěděla víc a ne jen rozbor momentálního citového rozpoložení jednoho mladého děvčete.

2 01.04.2020

Měla jsem pochybnosti, jestli to bez Harryho Hola bude fungovat.
Ale zbytečně jsem se bála. Knížka byla skvělá! Napínavá a zajímavá od začátku do konce. Na Nesbovi se mi vážně líbí, že dokáže vystavět nejen netradiční zápletku, ale i románový, lidský příběh.

9 27.07.2019

Četla jsem nejdříve Jáchyma. Líbilo se mi to, přišlo mi to uvěřitelné. Kluk, který je okolnostmi donucen rychle dospět a potom hledá a vymýšlí, u čeho by mohl v životě zakotvit, cestuje, užívá si a zároveň se snaží být oporou svojí sestře.
Zato na Veronice se autor vyřádil po mužském způsobu. Neříkám, že nejsme my ženy nevyrovnané a labilní a nevím co chceme, to je fakt, ale z Veroniky udělal dle mého názoru úplnou husu, až jsem ti mnohdy říkala, tohle už snad ne!
Patrika Hartla mám moc ráda, ale toto je první kniha, kterou bych nedoporučila.

4 27.05.2019

V nejdůležitějších chvílích je člověk sám. Tváří v tvář životu, smrti nebo velkému rozhodnutí se s druhým nepočítá. Musí na něho zapomenout a žít, nic víc. Je to její absolutní právo, povinnost, kterou má vůči sobě samé.

2 26.01.2019

neboť láska
je silná jako smrt
a touha
mocnější než
vláda tmy

1 04.07.2018

Já nevím, takové dětské čtení. Pěkné, milé. Čekala jsem ale víc.

2 17.10.2017

Vážně jsem se snažila, ale tohle nejde číst. Skončila jsem ve dvou třetinách a je mi líto ztraceného času. Tak zbytečná knížka úplně o ničem. Bláboly psané bez rozmyslu. Ani nevím proč jsem po ní v knihovně sáhla, asi jsem zapomněla, jak slabá byla Biomanželka.

Nesbo je génius! 700 stran přečteno za 5 večerů a rán na dovolené.

5 31.07.2017

Tohle je opravdu klasický ruský román. Nečte se lehce, je na něj potřeba čas, ale postavy, tak bohatě vykreslené, s nevšedními a nelehkými osudy, se vám vryjí do paměti.

2 15.04.2017

Čekala jsem "jen" detektivku, ale kniha mně překvapila zajímavým příběhem o chorvatském nájemném vrahovi. Zatím nejlepší co jsem od Nesba četla.

2 15.04.2017

Skvělé, vtipné postřehy ze života dospělé ženy. Určitě se ke knize ještě vrátím. Doporučuji přečíst i mužům.

15.04.2017

Tohle je prostě fantastická kniha. Murakami je génius. Tak zajímavě a poutavě napsat knihu o běhání a myšlenkách, které se člověku honí hlavou když běhá.
Mně se velmi líbila, i když chápu, že rozhodně nesedne každému.

4 15.04.2017

Musím říct, že se mi do toho nechtělo, tolik povyku, vůbec jsem si nedovedla představit o čem to vlastně bude. Konalo se ale překvapení, chytlo mě to hned od začátku. Až tak kolem půlky mi došlo, že čtu vlastně román pro teenagery (a to já už dávno nejsem :-). Trochu moc pohádka, říkám si, ale ten pocit po pár kapitolkách zase zmizel. Bylo to napínavé, trochu děsivé, nádech duchařiny, příběh nevšední, časové smyčky mě moc bavily a nevylučuji, že v budoucnu přečtu i další díly. A ty podivné až bizarní fotky to vše perfektně doplňují.

1 16.11.2016

Milý deníčku, byla jsem mladá a hezká a všimnul si mě známý zpěvák. Měli jsme spolu poměr. Nechtělo se mi studovat ani pracovat. Když šel zpěvák o slečnu dále, odjela jsem za sestrou do USA, kde se mi taky nechtělo studovat ani pracovat, ale nakonec jsem musela, neměla jsem už známého zpěváka a tedy ani peníze. Podařilo se mi dokončit školu a všimnul si mě známý režisér. Milujeme se dodnes a mám s ním dvě děti a nemusím pracovat.

Tak to vidím já.
Přiznám se: vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Líbil se mi ten název, i já si tak někdy připadám. O Martině Formanové jsem věděla jen, že je manželkou Miloše Formana. Říkala jsem si, že zkusila napsat román, tak uvidím jak se jí to povedlo. Netušila jsem, že jde o autobiografii. Lehce se to četlo a lehce se to zapomene. Jako story z časopisu.

12 16.10.2016

Po přečtení této knihy se budu na Brno dívat jinýma očima. Představovat si všechny ty budovy, které už nestojí nebo jsou z nich jen ruiny. Autorce se podařilo i z toho mála informací, které o rodinách textilních továrníků jsou, utvořit poutavý historický příběh, příběh lidí i města. Získala jsem spoustu zajímavých informací a kniha se mi moc dobře četla.

1 06.08.2016