Marika Vanova komentáře u knih
Docela hezky nakresleno, ale mohlo by tam toho být více napsáno.
Rychle jsem se začetla, ale pak jako by děj pro mě stagnoval, prokousala jsem to a 3/3 už zase měla svůj spád. Ale jo, přesto se mi to líbilo a za nějaký čas se pustím do třetího dílu.
Mám ráda takové příběhy, nejvíce z období 1. a 2. světové války a mezi nimi. Obdivuji všechny ty silné ženy, které do úmoru a v popření sebe samých udržovaly své rodiny a snažily se nakrmit svá mláďata (lidská a zvířecí) a muže a nenechat je padnout. Doufám, že paní Klimecká opět zasedne a napíše další úchvatný román.
Stalker neboli Piknik u cesty je pro mě snad prvním sci-fi románem, když nepočítám detektivní sérii od J. D. Robb, ale to je úplně jiný kafe.
Cítím z toho zajímavý spisovný a ruský styl, nevím proč, ale úplně vidím tu ruskou mentalitu, i když je to zasazeno do jiného prostředí.
Příběh o Marian Sutrové se četl moc dobře, děj mi plynul před očima jako film. Doporučuji.
Ale jo, má to svoje kouzlo. Jen té závisti a pomlouvání bylo na mě trošku moc a za vypravěčský jazyk dávám taky jednu * dolů, mně by to stačilo jen v přímé řeči.
Příběh je zvláštní, horoskopy mě neberou, ale paní Dušejková mě pěkně vodila za nos. I přesto jsem si to užila, za mě je to na 90 %.
Mráz - co bych k tomu... hodně stránek a vlastně jakoby se tam toho neděje tolik, ale je to tak čtivě psáno a je dobrý, že tam není popis brutality, ale jen jakýsi nástřel a přiblížení a vy si to prostě představíte a furt máte takový divný pocit, co bude dál... nedokážu to úplně vystihnout, ale panu spisovateli se povedlo mě dokonale vtáhnout do příběhu, dokud mě to nakonci nevyplyvlo. Hned bych si dala druhý díl.
Eleanor se má vážně skvěle a po dočtení tohoto příběhu už tomu mohu věřit.
Jak strašných věcí se dopouštějí rodiče na svých dětech. A jakou práci, pokud vůbec, to dá, se z toho vyhrabat. Doporučuji tuto knihu všem, kteří se chtějí seznámit s neobyčejně silnou dívkou Eleanor Oliphantovou.
Tak jsem se konečně dostala k této spisovatelce a její sérii s Lacey Flintovou. Skoro až do konce mi připadalo, že mě autorka tak trochu vodí za nos, ale nakonec mi to docvaklo a mám v tom jasno. Dobře se to čte a těším se na další díly.
A opět, diky krátkým kapitolám a napínavému ději, rychlé a dobré čtení.
Viktor Koutecký je zvláštní postava, rozhodně setkání s ním zanechá vždy stopu, buď se líbí a nebo okolí strašně štve a to se mu zřejmě stává osudným. Jako další příběh od oblíbeného Františka Niedla to rozhodně stojí za přečtení. A taky se hodí do letošní výzvy.
Tato milá kniha se spousty malých okýnek a informací o včelkách se synovi moc líbila. A víte, že i včelky tančí?
Pro malé nadšence velkých stavebních strojů je toto leporelo ideální.
Moc pěkná knížka s posuvnými obrázky, kdy děti poznávají, že to velké strašidlo v rohu pokoje je vlastně věšák plný oblečení apod. Škoda, že jsem tuto publikaci nemohla prozkoumat jako malá, možná bych se ještě po čtyřicítce nebála temných koutů :-)
Asi ve třetině knihy jsem přemýšlela, že to číst nebudu, nečekala jsem, že to bude drsnější vyprávění, ale pak mi zvědavost nedala a musela jsem svoji představivost ztlumit. Konec mě překvapil.
Andělin popel je kniha o lidské bídě, o Irsku a jeho chudých, o náboženské zmatenosti, o trápeních i touhách člověka, který vyrůstá v nuzných podmínkách, ale je to psáno s takovou lehkostí a humorem, že se musíte smát a číst, protože jste zvědaví, jak to s tím klukem irskym, s tim Frankem dopadne. Držíte mu palce a čekáte, jestli se mu jeho sen vyplní. Moc se mi to líbilo.
Holt policajti nejsou supermani, ale David Raker to je věc jiná. :-) je to hodně čtivé, musíte číst a číst a trochu se bát.
Celý příběh působí velmi drsně, studeně, neutěšeně. Německé dialogy vypadají autenticky, ale potřebovala bych je mít hned přeložené, takhle jsem z nich lehce zmatená. Jen ten konec by mohl být více dotažen. Ale četlo se to dobře, film jsem neviděla, možná ho někdy zkouknu.
Kniha Sestřičky mi dlouho ležela na hromadě knih, až jsem se bála, že se do ní nepustím, bála jsem se, že je to přeslazená červená knihovna a to už nečtu, ale mýlila jsem se, je to pěkný odpočinkový příběh začínajících sestřiček v Londýnské nemocnici Nightingale pár let před vypuknutím druhé světové války. Časem bych si dala druhý díl, jsem zvědavá, jak to s Dorou, Helen a Millie dopadne.