Marekh komentáře u knih

Tato kniha vyšla v roce 2011, ale upřímně řečeno jsem tuto knihu v minulosti nezaregistroval a myslím si, že jsem neviděl ani film, který byl natočený podle této knihy. Na tuto knihu mne nalákala také knižní videa některých booktuberů a také vysoká hodnocení na Databázi knih. V současné době lze koupit tuto knihu jen v paperbacku, což je škoda. Určitě kniha měla vyjít v pevné vazbě jako v roce 2011. Knihu hodnotím na 100 % a určitě knihu doporučuji. Časem se podívám také na film.

Děj knihy se odehrává v 60. letech 20. století na americkém Jihu – v Mississippi. Kniha má 34 kapitol, jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z různých úhlů pohledů. Jedná se o první knihu (debut), kterou autorka napsala. V knize se popisuje život černých hospodyň v bílých rodinách. Dívka Skeeter, která se navrací domů z univerzity, si začíná všímat bezpráví na černých hospodyních, vidí to novýma očima, a napadne ji myšlenka, že by mohla sepsat vyprávění hospodyň o jejich bílých pánech. Je to zajímavý námět. V knize se vyskytuje vyprávění AIBILEEN (je moudrá, má životní zkušenosti, vychovala hodně dětí bílým paničkám), MINNY (je hubatá, často si pustí pusu na špacír před bílými paničkami, vychovává několik svých dětí) a dalších hospodyň. Neměl jsem rád HILLY, bílou paničku, která byla proti černochům vysazená a měla nesmyslné nápady. Pozastavuji se nad tím, když lidé si osobují právo říkat, že jsou lepší než ostatní jen kvůli tomu, že mají jinou barvu kůže a vymýšlejí pak pravidla, kdy jsou lidé černé pleti diskriminováni. Mezi nesmyslná nařízení patřilo například, že pro bílé osoby je nezákonné brát si někoho jiné rasy než bílé, žádný barevný holič nesmí obsluhovat bílé ženy či dívky, hrobník nesmí pohřbívat barevné do půdy používané k pohřbům bílých obyvatel, jsou oddělené knihovny pro bílé a černé obyvatele. A mnoho dalších nesmyslných nařízení, které postrádají logiku. Žádný člověk nemůže za to, s jakou barvou pleti se narodí. Někteří páni a paničky se chovali ke svým černým hospodyním dobře, jiní páni a paničky je považovali za něco podřadného, méněcenného a tak se k nim také chovali. Přitom tyto černé hospodyně vychovávaly od narození jejich děti, dávaly dětem lásku, staraly se o ně, hrály si s nimi, povídaly jim příběhy, zpívaly jim písničky. Mnohdy daly těmto dětem více lásky a věnovaly jim více času, než jejich vlastní mámy, což je smutné. Děti měly často tyto černé hospodyně raději než vlastní mámy!

Kniha se četla celkově dobře, příběhy paniček a černých hospodyň byly zajímavé. Přestože hodně události bylo smutných a pozastavoval jsem se nad nimi a pokládal jsem si otázky, proč se běloši takto chovají v černochům, vždyť je to něco hrozného a nepochopitelného. Kdo dal právo bílým lidem se považovat za něco lepšího?! V knize jsem postřehl myšlenku, že nezáleží na tom, v jakém postavení se člověk nachází – jestli je pán nebo sluha, nikdo nemá právo se povyšovat nad ostatní, ať se nachází na jakékoliv pozici. V knize se vyskytovaly také humorné situace.

Autorka napsala knihu v New Yorku, narodila se ve státě Mississippi. Autorka uvádí: „Černobílý svět je z větší části fikce. Přesto jsem při jeho psaní často přemýšlela, co si o knize asi pomyslí má rodina, co by si o ní myslela Demetrie, i když už byla dávno mrtvá. Často jsem se také bála, že překračuju nějakou hrozivou čáru, protože píšu za černé. Bála jsem se, že se mi nepodaří popsat vztah, který tak silně ovlivnil můj život a který je plný lásky, ale v americké historii i literatuře je často popisován jen pomocí stereotypů.“ Od vydání knihy uplynulo hodně času, ale prozatím autorka nenapsala další knihu. Knihu se rozhodla napsat z důvodu, že si v pozdějších letech začala uvědomovat, postavení černých hospodyněk ve společnosti v místě, kde vyrůstala. Měla hospodyni Demetrie, kterou měla ráda a také s ní ráda trávila hodně času. Jak píše: „Jsem si poměrně jistá, že nikdo z naší rodiny se Demetrie nikdy nezeptal, jaké to je, být černá v Mississippi a pracovat pro bílou rodinu. Nikoho z nás ani nenapadlo se jí na to zeptat. Byl to náš každodenní život. Něco takového lidé příliš nezkoumají.“ Lidé s černou pletí jsou rovnoprávnými lidmi a měli by mít stejná práva jako lidé se světlou pletí, měli by si být ve všem rovni. Autorka v závěru knihy uvádí, že v Mississippi se narodili také významné osobnosti a je na místo svého původu hrdá, ačkoliv si je vědoma problematikou černých a bílých. Uvádí, že v Mississippi se narodil například americký spisovatel WILLIAM FAULKNER, od kterého jsem prozatím ještě nečetl žádnou knihu, možná časem se do nějaké knihy pustím, anebo třeba zpěvák ELVIS PRESLEY.

V knize ČERNOBÍLÝ SVĚT samozřejmě černé hospodyně nejsou otrokyněmi, mají svůj domov, mohou si ve svém volném čase dělat, co chtějí, mohou se vzdálit od svého bydliště, aniž by museli požádat o svolení svého pána. Jejich bílí páni je nemrskají bičem, anebo je veřejně nestřílejí svými pistolemi, neznásilňují je, jak by tomu bylo v dávných dobách, kdyby byly otrokyněmi. Nicméně autorka chtěla poukázat v této knize, že i v 60. letech 20. století není na americkém Jihu rovnoprávnost mezi bílými a černými, což je určitě zarážející a také mnohá nařízení jsou pro černé diskriminující a ponižují jejich důstojnost.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Jsme jen dva lidé. Zas tolik nás neodděluje. Rozhodně ne tolik, jak jsem čekala.

A vím, že ona taky neřekne to, co mi chce říct, a děje se tu něco zvláštního, protože nikdo nic neříká a stejně mezi náma probíhá rozhovor.

6 05.07.2020

Od Vladislava Vančury jsem v minulosti četl už více knih. Vančurův styl je nenapodobitelný a řekl bych, že pro většinu běžných čtenářů jsou jeho knihy náročnější na čtení. Samozřejmě záleží na konkrétní knize. Pokud čtenář ještě nečetl žádnou knihu od tohoto autora, určitě nedoporučuji začíst se čtením knihy POLE ORNÁ A VÁLEČNÁ. Tato kniha by mohla leckterého čtenáře odradit od další jeho tvorby a já po přečtení této knihy jsem byl otrávený, jakým způsobem knihu napsal (dlouhá souvětí, nezáživné čtení..). Více se mi líbila kniha PEKAŘ JAN MARHOUL, anebo kniha ROZMARNÉ LÉTO, kterou nemám zaznamenanou v Databázi knih, ale určitě jsem knihu také četl a viděl jsem také film. Vzpomínám si, když jsem psal přijímací test z českého jazyka na Obchodní akademii a v testu se vyskytovala otázka, kdo je autorem pohádkové knihy KUBULA A KUBA KUBIKULA. Bohužel tehdy jsem nevěděl, kdo knihu napsal, dnes to už vím. Tuto knihu jsem nečetl, ale časem možná vyzkouším tuto knihu. Není dlouhá, takže knihu bych přečetl rychle. Uvádí se, že Vladislav Vančura je jeden z největších českých spisovatelů.

O knize MARKÉTA LAZAROVÁ jsem už dlouhou dobu uvažoval. Nebyl jsem si jistý, jestli mne kniha osloví, poněvadž se jedná o historický román, který je zasazený do středověku. Historické romány nejsou mým šálkem čaje a ještě jsem přitom věděl, jakým způsobem autor píše, ale přesto jsem se pustil do čtení. Jedná se o baladický příběh (BALADA V PRÓZE) plný lásky mezi Markétou a Mikolášem, kteří pocházejí z rozdílných rodů. V knize se vyskytuje také jiný příběh lásky mezi mladými lidmi. V průběhu čtení jsem si říkal, že knihu patrně budu hodnotit průměrně jako většinu Vančurových knih, ale od určitého momentu, zejména když se román blížil k závěru, jsem hodnocení zvýšil na 80 %. Kniha se nečte úplně jednoduše, což je pro autorovy knihy typické, ale z druhého hlediska obdivuji, jak dokáže pracovat s jazykem a se stavbou věty. To je určitě autorovo pozitivum a myslím si, že pro učitele literatury je to pastva pro oči. Příběhem nás provází vypravěč, který se čas od času obrací se svými myšlenkami také na čtenáře.

3 30.06.2020

Knihu mi poslala Martina Zrubcová (v Databázi knih má profil Mandalka74). Za knihu děkuji. Námět knihy je zajímavý – cestování v čase. V minulosti jsem si povídal s tátou o tom, jaké by to bylo, kdyby se lidé v současné době dožívali vysokého věku, jak je to popisováno v Bibli ve Starém zákoně. V té době se někteří lidé dožívali vysokého věku. Nejstarší muž se jmenoval Metuzalém, který měl přes 900 let. V knize VĚZEŇ ČASU hlavní hrdina Tom má přes 400 let, ale vzhledově vypadá na čtyřicetiletého muže, stárne pomaleji než normální smrtelníci. Zažívá různá dobrodružství, setkává se s významnými osobnosti – Shakespeare, Fitzgerald, Cook, v jeho životě se vyskytují také ženy.. Kniha má 5 částí, autor přeskakuje z minulosti do přítomnosti v různých stoletích, což lze určitě očekávat od knihy s tématikou cestování časem. Kniha se celkově četla dobře, občas jsem se přistihl, že moje myšlenky odlétají jiným směrem a na knihu se dostatečně nesoustředím, ale to nebyla autorova chyba. Spíše to bylo způsobeno smutkem, který mne chytil do svých spárů, ale jen na chvíli. :) Kniha určitě nedosahuje vrcholu, při které bych ji hodnotil všemi 5 hvězdičkami. Každopádně si zaslouží 80 % a čtenáři, kteří mají rádi knihy s námětem cestování časem, mohou tuto knihu vyzkoušet. V knize jsem nalezl také citáty, které upoutaly moji pozornost.

Zdá se mi, že v minulosti jsem už psal komentář, ve kterém jsem uvedl, že není důležité, jak vysokého věku se člověk dožije, ale jak svůj život prožije. A tuto informaci jsem už četl v několika knihách. Určitě je na tom kus pravdy. Někdo se dožije vysokého věku a je třeba celý život nešťastný, neprožil ho naplno, jak si přál a trápí se tím, cítí se osamělý a nešťastný, a protikladem může být člověk, který se dožil nízkého věku, ale život prožil s plným nasazením a užil si ho plnými doušky. Když se zamyslíme nad těmito případy, co je pro člověka lepší, když by si měl vybrat mezi těmito dvěma možnostmi? Kniha je o čase. V dnešní době hodně lidí říká, že nemá čas na spoustu věcí, plánují si svoji budoucnost, navracejí se do minulosti a přítomnost jim často uniká mezi prsty. To se také často píše v některých motivačních knihách. I já se někdy přistihnu, že se navracím do minulosti, ale myslím si, že už je to méně intenzivní než v minulosti. Do budoucnosti se raději nedívám, mám pocit, že nebude moc růžová. :) Každopádně se pokusím zaměřit na přítomnost a žít v přítomném okamžiku. Myslím si, že určitě není nic špatného na tom zavzpomínat si, anebo mít nějaké plány do budoucna, které bychom chtěli zrealizovat, ale hlavní část by měla tvořit přítomnost. Hodně jsem se zase rozepsal, ale už končím. :)

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Klíčem ke štěstí není být sám sebou, protože co to vlastně znamená? Každý máme řadu já. Ne. Klíčem ke štěstí je najít lež, která nám nejvíce vyhovuje.

Když nemáte co ztratit, není proč se bát změn, ale ani je není nutné vítat. Změna je život.

Lidé, které miluješ, nikdy neumřou.

Ten, kdo má strach, že bude trpět, už trpí tím, čeho se bojí.

Nemluvím pravdu tak často, jak bych měl, ale tak často, jak si troufám, a až budu starší, budu si snad troufat o něco víc.

Nic v životě není jisté. Právě díky nejistotě víte, že existujete.

Minulost byla – je – jednosměrná. Musíte po ní jít vpřed. Ale nemusíte se jen ohlížet. Někdy se můžete prostě jen rozhlédnout a být šťastný tam, kde právě jste.

4 29.06.2020

Po této knize jsem už pokukoval dlouho. Viděl jsem ji ve výběru 100 KNÍŽEK, KTERÉ BY SI MĚL PŘEČÍST KAŽDÝ, dále jsem knihu také viděl na Instagramu a v neposlední řadě mne také zlákalo vysoké hodnocení čtenářů v Databázi knih. Měl jsem nutkání si tuto knihu co nejdříve přečíst, pociťoval jsem, že nyní je správná doba, abych se do knihy začetl. Musím říci, že jsem se rozhodl správně. Kniha je napsaná formou deníkových záznamů. Hned od prvních stránek působí příběh autenticky a to díky tomu, jak Charlie – hlavní postava, si zapisuje pracovní hlášení, ve kterém se vyskytují pravopisné chyby a různá zkomolená slova. Zpočátku jsem měl obavy, aby takto psané záznamy nebyly od začátku až do úplného závěru, poněvadž by se kniha nečetla moc dobře, ale naštěstí to bylo jenom pár stran a splnilo to svůj účel. V knize se střídá přítomnost s minulostí, námět knihy je originální, v knize se vyskytují sny hlavního hrdiny, operuje se s pojmy vědomí, podvědomí a nevědomí. Autorovi se tato kniha moc povedla. Knihu jsem přečetl během jednoho dne, poněvadž byla hodně čtivá a následující den po přečtení jsem si v knize ještě listoval. U některých částí jsem se musel pozastavit a zamyslet se nad nimi. Knihu doporučuju a knihu hodnotím na 100 %. Kniha určitě stojí za přečtení a tuto knihu určitě zařadím mezi nejlepší TOP knihy za rok 2020.

Hlavním námětem knihy je mentální postižení. Pro rodiče je určitě těžké, pokud jejich dítě má mentální postižení. Záleží také na stupni postižení. Myslím si, že rodiče se musí rozhodnout, jestli budou dítě vychovávat sami, anebo dítě předají do ústavu, kde bude o něj postaráno odbornými pracovníky. Pokud se rodiče rozhodnout vychovávat dítě s mentálním postižením, musí ho plně přijmout takového, jaký je a vyrovnat se s jeho postižením, projevovat mu lásku po celý jeho život, aby dítě mělo pocit, že ho rodiče mají rádi. Děti s tímto postižením jsou více vnímavější a citlivější než zdravé děti. Pokud rodiče nejsou schopni vychovávat dítě s tímto postižením, nebudou se k těmto dětem chovat dobře, budou upřednostňovat jiné jejich děti, které jsou zdravé, pak asi těmto dětem bude lépe v nějakém ústavu, kde se mohou mít lépe než u vlastních rodičů. Osobně znám několik lidí s mentálním postižením a určitě jejich rodiče si zasluhují moji úctu a obdiv, že se o tyto děti starají po celý jejich život. Vím, že to nemají jednoduché, ale přesto přese všechno je mají rádi, věnují se jim, jak nejlépe dovedou, a myslím si, že nikdy v životě by je nenapadlo, že by se jich dobrovolně vzdali. Je to starost na celý život. Ne každé dítě s mentálním postižením má takové štěstí. Je smutné, pokud se někteří lidé posmívají lidem, kteří jsou mentálně postižení a mají z nich legraci, jak se také dočteme v tomto románu, kdy Charlie je vystaven posměchu některých lidí. To je doopravdy smutné, ale bohužel existují takovýto lidé. Doufám, že jich je minimum.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

I ve světě, kde je všechno jenom jako, musejí být nějaká pravidla. Jednotlivé části musejí patřit k celku a zapadat jedna do druhé.

A jaký blázen jsem to byl, že jsem si kdy myslel, že profesoři jsou intelektuální velikáni. Jsou to lidé - a mají strach, že se to svět dozví.

Ale nemůžu mu to mít za zlé, protože si neuvědomuje, že zjistit, kdo skutečně jsem, najít smysl celku mojí existence, k tomu patří stejně znát své možnosti do budoucna jako svou minulost, stejně tak to, kam jdu, jako odkud jsem přišel. I když víme, že na konci bludiště života je smrt, teď je mi také jasné, že ze mě to, čím jsem, činí právě zvolená cesta bludištěm. Nejsem jen věc, jsem i způsob bytí – jeden z mnoha způsobů -, a pokud poznám cesty, kterými jsem se ubíral, i ty, které mi zbývá projít, pomůže mi to pochopit, co se ze mě stává.

Život a práce jsou nejbáječnější věci, které člověk může mít.

Inteligence zbavená schopnosti dávat a přijímat cit vede k mentálnímu a morálnímu zhroucení, k neuróze, možná i k psychóze. Řekl bych dokonce, že když je mysl pohlcena sama sebou, pracuje jen k vlastním cílům a vyloučila jakékoli lidské vztahy, vede to pouze k násilí a bolesti.

Když budu jenom stát, dojedu až dolů, ale když začnu běžet, třeba aspoň vydržím na jednom místě. Důležité je pořád upalovat nahoru, ať se děje co se děje.

6 25.06.2020

Kniha se mi líbila, pohádkový příběh (fantasy), který je zasazený do ruského prostředí a do zimního období. Kniha má 3 části. Líbila se mi hlavní hrdinka Vasilisa, v knize se setkáváme s různými démony a bytostmi. Jedná se o prvotinu, kterou autorka napsala, takže kniha se jí povedla. Myslím si, že kniha určitě osloví mladší čtenáře, ale také čtenáře v jakémkoliv věku, kteří mají rádi pohádkové příběhy. Časem určitě vyzkouším 2. díl z této série – DÍVKA VE VĚŽI. V závěru knihy se nachází SLOVNÍČEK. Kniha má nádherný přebal. Knihu hodnotím na 100 %.

2 24.06.2020

Od autorky jsem četl všechny knihy, které napsala. Nejvíce se mi líbila kniha MANŽELÉ ODVEDLE. To byl strhující thriller plný napětí a neustálých zvratů. Myslím si, že touto knihou autorka nastavila vysokou laťku. Bohužel její další knihy se mi líbily méně – NĚKDO CIZÍ V DOMĚ a NEVÍTANÝ HOST. Bohužel kniha JEDEN Z NÁS mi připadala nejslabší. Celkově se mi kniha nelíbila, postrádal jsem napětí, po obsahové stránce mi to připadalo na hranici průměrnosti. Je to jedna z knih, kterou jsem přečetl a na kterou brzy zapomenu. Někdy jsem se při čtení nudil. Kapitoly jsou krátké, takže knihu jsem měl rychle přečtenou, což je pozitivum u této autorky. Závěr knihy je svižnější, v závěru je všechno vysvětleno a všechno do sebe zapadá. Neodhalil jsem vraha. Knihu hodnotím na 50 %.

Jsem zvědavý, jestli SHARI LAPENA napíše knihu, kterou budu hodnotit na plný počet hvězdiček, jako tomu bylo u knihy MANŽELÉ ODVEDLE. Kniha JEDEN Z NÁS má docela vysoké hodnocení, takže spíše budu patřit k menšině, kteří z knihy nejsou nadšeni.

7 23.06.2020

O této knize a o tomto autorovi jsem se dozvěděl poprvé v tomto roce z knižních videí. Předtím jsem neměl vůbec žádné povědomí, že by tento autor existoval. Kniha mne lákala, a tak jsem se pustil do čtení. Musím říci, že se mi kniha líbila a přečetl jsem jí během jednoho dne. Styl vyprávění byl zajímavý, v knize se vyskytují magické prvky, romantika, zajímavé vynálezy, dočteme se o několika receptech na přípravu jídla, příběh je prostoupený hudbou, cítíme melancholickou atmosféru. Zajímavé je, že Colin – hlavní postava příběhu, nemá rád práci a projde si řadou zajímavých zaměstnání. V knize se také řeší tématika práce. Když se kniha blíží k závěru, tak to nabírá větší napětí. Se závěrem knihy mám trochu problém. Nepochopil jsem poslední kapitolu, co chtěl autor závěrem vyjádřit. Nad tím se musím ještě zamyslet. Knihu hodnotím na 100 %.

Kniha je také pěkně zpracovaná po grafické stránce. Kniha obsahuje fotografie a také fond písma je tučně zvýrazněn.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Budu potřebovat měsíce, celé měsíce, než se nasytím polibků, které vám chci dát. Bude to trvat celé roky a měsíce, než vyčerpám všechny polibky, kterými chci pokrýt vás, vaše ruce, vaše vlasy, vaše oči, váš krk…

Parte tráví dny v jedné kavárně, pije a píše spolu s jinými lidmi, jako je on sám, tam chodí pít a psát, popíjejí vždycky čaj Mořské dálavy a jemné alkoholické nápoje, což jim nedovoluje myslet na to, co píší, a spousta lidí přichází a zase odchází, tím se myšlenkami zamíchá ode dna a každý si vyloví tu či onu, žvásty se neeliminují, vezme se trocha myšlenek, přidá se trochu žvástů, zředí se to. Lidé to tak lépe stráví, zvláště ženy nemají rády nic, co je příliš jasné.

5 18.06.2020

Tuto knihu jsem si přidal na SEZNAM KNIH Z KLASIKY, které bych si chtěl přečíst a konečně jsem se odhodlal a knihu přečetl. Jedná se o protiválečný satirický román. Kniha je hodně obsáhlá, má 42 kapitol + ztracenou kapitolu, ve které náš hrdina zjišťuje, že nejlepší tělocvik je žádný tělocvik. Většina kapitol je pojmenována podle hlavních hrdinů, kteří se v knize vyskytují. Knihu hodnotím na 70 %.

Hlavní postavou je kapitán Yossarian, který za 2. světové války na ostrově Pianosa ve Středozemním moři vykonává svou povinnou leteckou službu. Jeho cílem je, aby skončil s létáním a navrátil se domů. Neustále dochází ke zvyšování povinného počtu letů a tak stůj co stůj se chce vymanit z této válečné mašinerie. Hlava XXII je symbolem nesmyslnosti celého válečného běsnění, vidíme odumírání jakýchkoliv mravních jistot, ztrácejí se logická měřítka, pozorujeme degradaci citu a sounáležitosti. V knize proti sobě nestojí americký voják a nepřítel, ale voják a armáda a o to je to absurdnější. V knize se nachází humor, vidíme absurdnost jednání vysokých činitelů, kteří vymýšlejí nové rozkazy, vidíme absurdnost dialogů mezi vysokými představiteli a obyčejnými vojáky, vidíme také rivalitu mezi samotnými vysokými představiteli armády..

Autor pracoval na románu 8 let, což je docela dlouhá doba. Často je kniha přirovnávána k ŠVEJKOVI od Jaroslava Haška. Autor byl ve skutečnosti pilotem ve 2. světové válce, takže nepochybně využil svých zkušeností a ty zakomponoval do románu. Autor se nenechal inspirovat Švejkem, při psaní Hlavy XXII tuto knihu neznal. Kniha působí na jedné straně komicky, z druhé strany chtěl autor poukázat na hrůzu války satirickou formou. V knize se vyskytuje hodně postav, takže nějaký čas trvalo, než jsem se v jednotlivých postavách jakž takž zorientoval. Autor velmi dobře prokreslil charaktery postav včetně jejich vzezření. V oblibě jsem měl samozřejmě Yossariana a vůbec jsem se mu nedivil, že už nechtěl létat, protože bylo letcům řečeno, že musí dosáhnout určitého počtu letů, aby je nahradili jiní letci a oni se mohli vrátit domů. Jenže když dosáhli potřebného počtu letů, tak byly zase plukovníkem CATHCARTEM navýšeny, a tak se není čemu divit, že Yossarian chtěl prásknout do bot. Oblíbil jsem si také postavy kaplana, majora Majora, náčelníka Bílého Polozuba, doktora Daneeku, Hladového Joea aj. Některé kapitoly se mi líbily, četly se samy, jiné části mne nebavily a nudily, například úseky s Milem, kdy je popisováno, jakým způsobem provádí své obchody. Naši hrdinové se také potloukají Itálií a jejich cílem je užít si zábavu s děvčaty.

Četl jsem komentáře od čtenářů, kteří napsali, že kniha mohla být kratší a tím by se zvýšila její kvalita a možná by kniha byla ještě více čtivější. Těžko říci, možná kdyby tomu tak bylo a některé části byly seškrtány, tak by to knize spíše prospělo, než uškodilo a knize bych pak patrně dát vyšší hodnocení. Ačkoliv má kniha kolem 530 stran, tak jsem ji zvládnul přečíst za 2 dny, takže jsem zase u knihy strávil poměrně velkou část dne, ale určitě nelituji, že jsem strávil čas nad čtením této knihy. Je pravda, že autor některé situace znovu čtenáři připomíná v průběhu románu, ale to mi celkem nevadilo. Časem se třeba k některým kapitolám vrátím. Autor napsal také volné pokračování, které pojmenoval ZAVÍRÁME!, ale s největší pravděpodobností tuto knihu už nebudu číst.

Autor napsal: „Humor je mou silnou stránkou. Jenže mé knihy nebyly nikdy myšleny jako žertovné čtení. Dodnes mě mrazí, když mi lidé říkají, že Hlava XXII je nejveselejší kniha, jakou kdy četli. V Hlavě XXII vyrůstá humor z krveprolití a utrpení.“

3 18.06.2020

Od Franze Kafky jsem už přečetl více knih – Proces, Zámek, Proměna a jiné povídky. Jak už jsem psal v jiných komentářích, knihy od tohoto autora jsou náročnější na četbu, čtenář se musí více soustředit na text, pro mnohé čtenáře včetně mě jsou jeho texty v některých částech těžce pochopitelné a složité, ačkoliv vím, kam autor svými myšlenkami směřuje a co kritizuje. Jeho knihy si nestačí přečíst jen jednou, ale vícekrát.

Musím říci, že kniha AMERIKA se četla celkově dobře, neměl jsem větší problémy s porozuměním textu oproti třeba knihám PROCES nebo ZÁMEK. Kniha pojednává o mladíkovi Karlu Rossmanovi, který se musí odstěhovat do Ameriky, poněvadž ho svedla služka a čeká s ním dítě. Karel se potkává se svým strýcem, následně musí od něj odejít a postavit se na vlastní nohy. Získá práci, na své cestě se seznamuje s novými lidmi. Některé z nich má rád, jiných by se nejraději zbavil a už je nikdy neviděl. Některé scény mi přišly legrační, zejména se to týkalo Bruneldy. Četl jsem komentáře, že román není dokončený. Z jednoho hlediska by určitě autor vymyslel další příhody Karla, ale z druhého hlediska i tímto způsobem mohl být román ukončený. Kniha obsahuje dodatky. Knihu hodnotím na 80 %.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

… každý využívá své moci a nadává tomu, kdo je v nižším postavení. Když si člověk na to jednou zvykne, nezní to jinak, než jako pravidelné bití hodin.

4 14.06.2020

Tato kniha má poměrně nízké hodnocení v Databázi knih. Dalo by se souhlasit s tím, že kniha je rozvláčnější, některým čtenářům může připadat nudná, místy je náročnější na četbu. Děj knihy se odehrává především během 2. světové války z pohledu dvou německých rodin. Vidíme, jak na válku pohlíželi Němci, jaká propaganda se hustila do dětí, cítíme atmosféru bombardování Berlína. Zajímavé byly také dialogy s paní Millerovou a Müllerovou. Hlavními postavami jsou dívka Siggi a chlapec Erich, kteří vyrůstají v rozdílných rodinných poměrech. V románu se také nachází tajemný vypravěč, který komentuje dění kolem sebe. Když se kniha blížila k závěru, tempo vyprávění se zrychlilo a kniha byla více čtivější oproti předcházejícím částem. Závěr byl překvapivý..

Autorčin styl vyprávění a celkové pojetí příběhu se mi líbilo, i když by se daly vytknout některé věci, a proto dokážu pochopit čtenáře, kteří dali knize nižší hodnocení. Z druhého hlediska je kniha napsána jiným způsobem, než jsme asi zvyklý u těchto příběhů, ale to mi na tom připadalo zajímavé. Autorka v závěru knihy uvádí zdroje, ze kterých čerpala. Autorka přiznává, že některá fakta jsou překroucená, ale udělala to záměrně.

Jsem rád, že jsem si knihu koupil a myslím si, že kniha stojí za přečtení, pokud čtenářům nevadí, že tok vyprávění je pomalejší a místy to pro některé čtenáře může působit nezáživně. Přesto tato kniha byla pro mě zajímavá, a kdyby tomu tak nebylo, patrně bych nevydržel číst 5 hodin v jednom kuse. Knihu jsem přečetl za 2 dny. Knihu hodnotím na 100 %. Kniha má pěkný přebal.

3 12.06.2020

Od autora jsem v roce 2017 přečetl venkovskou trilogii – SELSKÝ BAROKO, RYBÍ KREV A DEŠŤOVÁ HŮL. Nejvíce se mi z této trilogie líbila kniha RYBÍ KREV. Když jsem zahlédl, že vydal novou knihu, řekl jsem si, že si knihu přečtu. Hodně mne nalákala anotace knihy, kdy Marie – rozvedená docentka literatury se seznámí s knihkupcem Filipem, který je o generaci mladší než ona. Pro mě to bylo lákavé téma. Musím říci, že kniha se celkově četla dobře. Děj knihy se odehrává v Českém Krumlově, který jsem v minulosti navštívil. V některých okamžicích jsem si říkal, že Marie by se měla zachovat jinak a měla by mít rozum, když je vysokoškolská pedagožka, z druhého hlediska je také jenom člověk, který potřebuje lásku a v dané chvíli nemá potřebu se dívat do budoucnosti, a proto může dělat neuvážené kroky. V dané chvíli potřebuje hlavně objetí, pochopení, pohlazení, aby nebyl osamělý. V knize se vyskytují také odkazy na různé knihy, řeší se v ní také rodinné vztahy, autor se také navrací do minulosti. Vidíme pohled života na vesnici a ve městě. Kapitoly jsou pojmenovány podle jednotlivých měsíců roku 2018. První kapitola začíná říjnem 2018, druhá kapitola je pojmenována Leden 2018 a tak dále. Knihu hodnotím na 100 % a časem si určitě přečtu další knihu od tohoto autora.

V minulosti jsem navštívil přednášku Jiřího Hájíčka v Karviné, kdy navštívil naši knihovnu. Mluvil o své tvorbě, četl ukázky z knih, které napsal, mluvil také o vltavínech, které promítal na plátně, odpovídal na dotazy čtenářů. Působil skromným a příjemným dojmem. Bydlí v Českých Budějovicích, které jsem v minulosti navštívil. Pamatuji si na čtvercové náměstí v centru města, na kterém se nachází Černá věž, na kterou jsem vystoupal a z jejího vrcholu jsem se rozhlížel po okolí. Jiří Hájíček se také dotkl tématu, jestli se dá psaním knih v České republice uživit. Toto téma by patrně sám neotevřel, ale na dotazy čtenářů odpověděl. Existují čeští autoři, kteří se psaním knih dokáží uživit – například Michal Viewegh a někteří další autoři, ale Jiří Hájíček bohužel nepatří k těmto autorům. Vedle psaní knih má samozřejmě civilní povolání. Určitě českým autorům velmi pomůže, pokud se prosadí v zahraničí, tím si otevírají cestu, aby se mohli živit jenom psaním. Venkovské romány mám rád, ačkoliv celý život bydlím ve městě. Venkov mne přitahuje, život na venkově je zcela odlišný než život ve městě. Život na venkově je v mnoha ohledech tvrdší, většinou všichni lidé se znají a mají k sobě blíž, ale někdy si také dělají naschvály a jsou k sobě nepříjemní, což život znepříjemňuje, pokud máme takového člověka za souseda. Jiří Hájíček umisťuje děj románů do míst, které důvěrně zná, do Jižních Čech, což je fajn.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Nedokážu nikomu pořádně vysvětlit, co cítím, v čem jsem uvízla. Myslím, že právě v tom spočívá osamělost, že lidi neumějí druhejm sdělit svoji situaci. Nebo nechtějí.

Připadá mi, že moji nejbližší jsou stejně osamělí jako já. Neumějí nikomu vysvětlit, proč se trápí.

11 09.06.2020

Moje desátá přečtená kniha od Hemingwaye. Příběh několika přátel, kteří pijí ve velkém množství alkohol, navštěvují kavárny a bary, rozhodnou se podniknout výlet do Španělska, kde začínají býčí zápasy. V knize se objevují také milostná vzplanutí. Důvodem, proč konzumují ve velké míře alkohol a proč nemohou žít „normálním“ běžným životem, jsou důsledky zážitků z války nebo jiné důvody.

Kniha se celkově četla dobře, má 3 části, jedná se o prvotinu. Autorův styl psaní je nezaměnitelný - úsečné dialogy, krátké věty, málokdy používá rozvětvená souvětí, nelibuje si v synonymech. Dialogy působí uvěřitelně, nevyumělkovaně, realisticky tak, jak se běžně mluví mezi lidmi. V tom spočívá jeho kouzlo psaní. V tomto románu se nacházejí také zmínky o tématech, o které se autor zajímal – box, lov, dostihy a samozřejmě o býčích zápasech, které autor miloval a byl na ně odborník. Svoje znalosti uplatnil v knize SMRT ODPOLEDNE, kterou jsem v minulosti četl, a je kompletně zaměřena na býčí zápasy.

Líbily se mi popisy cestování jednotlivými městy, popisy začátku a průběh býčích zápasů včetně celkové atmosféry mezi lidmi. Osobně bych neměl potřebu navštívit býčí zápasy a mnoho lidí se s tímto sportem neztotožňuje a příčí se jim po všech stránkách. Ve Španělsku je to však národní sport..

Knihu hodnotím na 100 % a časem vyzkouším některé další knihy z jeho tvorby.

3 08.06.2020

Agatha Christie je považována za královnu detektivek. Detektivky příliš nevyhledávám, od autorky jsem v minulosti přečetl jen 2 knihy – VRAŽDA NA FAŘE a knihu povídek TŘINÁCT ZÁHAD, kterou jsem hodnotil průměrně. Hodně čtenářů o této knize říká, že patří mezi její nejlepší knihy, a tak jsem se rozhodl, že si knihu přečtu. V minulosti jsem viděl film, ale neviděl jsem ho celý, poněvadž jsem usnul. Při četbě se mi některé momenty vzdáleně vynořovaly z mysli, ale hodně věcí jsem zapomněl. Možná se na film v budoucnu podívám znovu. Při čtení jsem přemýšlel o tom, kdo může být vrahem, dal jsem si určitý tip, ale bohužel nebyl správný. Kniha se četla celkově dobře, měla zajímavý námět, bylo to promyšlené do všech detailů a v závěru knihy je všechno vysvětleno. Knihu hodnotím na 100 %.

16 03.06.2020

Tato kniha mne oslovila na první pohled svým zpracováním, když se mi dostala do rukou. Chtěl jsem si přečíst něco kratšího, a tak jsem neváhal a pustil se do čtení. Jedná se pohádkový příběh, kdy Radostovi zemře žena a on se s tím nemůže vyrovnat. Potkává několik průvodců, kteří mu vysvětlují, jaký postoj by měl zaujmout, aby byl znovu šťastný. Knihu hodnotím na 100 %.

Autor knihu také ilustroval. Ilustrace se mi líbily. Kniha je také velmi pěkně zpracována po grafické stránce. Kapitoly jsou krátké, jsou graficky zvýrazněné různou barvou, v knize nalezneme také autorovo psací písmo, což působilo pozitivně. Autorův styl psaní je pěkný a kniha určitě stojí za přečtení. Kniha je přečtena na jedno posezení. :)

Citáty z knihy, které mne oslovily:

… kdo má velký smutek, krásu kolem sebe nevidí.

4 03.06.2020

Od autora jsem už četl více knih a rozhodl jsem se, že vyzkouším pohádkovou knihu KORALINA. Tato kniha mne lákala. Přestože se jedná o dětskou knihu, tak si myslím, že si ji může přečíst čtenář v kterémkoliv věku a může se mu líbit. Autor tuto knihu psal pro svoji dceru, psaní této knihy přerušil, takže vznikala poměrně dlouhou dobu. V PŘEDMLUVĚ se mi líbil tento citát: „Chtěl jsem napsat příběh pro moje dcery, který by jim pověděl něco, co jsem si moc přál vědět, když jsem byl malý chlapec: že když jste odvážní, neznamená to, že se nebojíte. Být odvážný znamená, že se bojíte, opravdu se bojíte, hrozně moc se bojíte, a stejně uděláte to, co je správné.“ Kniha má strašidelnou atmosféru, takže možná když děti budou číst tuto knihu, tak se budou bát, a nejenom děti. :) Kniha se mi celkově líbila, knihu hodnotím na 100 %.

Kniha má pěkné ilustrace, v závěru knihy se nacházejí také fotografie z natočeného filmu, dále je v knize uvedena kapitola – PROČ JSEM NAPSAL KORALINU a také se v knize nachází - ROZHOVOR S NEILEM GAIMANEM.

Kniha má pěkný přebal.

3 31.05.2020

Od autora jsem už četl knihu - NEŽ VYSTYDNE KÁVA, kterou jsem hodnotil pozitivně. V této knize nalezneme 4 povídky, jedná se o druhý díl. Přestože se jedná o povídky, postavy v knize jsou vzájemně propleteny. Myslím si, že námět knihy je zajímavý – návrat do minulosti, anebo ocitnout se v budoucnosti s lidmi, na kterým nám záleží. Autor dost často na různých místech opakuje pravidla, které musí člověk splnit, aby se mohl přesunout do doby, kterou si zvolí. Podle mého názoru by to nemusel stále dokola připomínat. Podle mě stačí, když jsou tato pravidla uvedena v PŘEMLUVĚ. Také mi nějakou dobu trvalo, než jsem se dokázal zorientovat v postavách, které se v knize vyskytují. Oceňuji a chválím autora za to, že na počátku knihy znázornil grafické schéma POSTAV A JEJICH VZTAHŮ. Čtenář se tak může lépe zorientovat v jednotlivých postavách. Toto schéma jsem si přečetl až po dočtení jednotlivých povídek. V krátkosti jsou na některých místech připomenuty příběhy z prvního dílu. V závěru knihy se dočteme nějaké informace o autorovi. Mimo jiné je v tomto medailonku zmíněno, že autor vydal také třetí díl, který se jmenuje - NEŽ ZMIZÍ VZPOMÍNKY. Pokud nakladatelství tuto knihu časem vydá, knihu si přečtu. Myslím si, že čtenář může začít číst klidně tuto knihu, aniž by přečetl první díl. Všechna pravidla jsou znovu a opakovaně vysvětlena a jsou rovněž připomenuty vztahy mezi postavami. Knihu hodnotím na 90 %. Myslím si, že kniha stojí za přečtení.

Autor se v předmluvě dotazuje, jestli bychom stáli o návrat do minulosti po vyslechnutí pravidel, která bychom museli dodržet. Já bych o návrat do minulosti určitě stál a rád bych se setkal s několika lidmi, kteří zemřeli. Jsem si vědom, že bych nemohl ovlivnit přítomnost, ale přesto bych o takové setkání stál. V mnoha případech by mohl být člověk šťastný, ale není tomu tak, protože si za to často může sám. Nedokáže se například vyrovnat se situacemi, které v jeho životě nastaly, a tímto způsobem zabraňuje, aby žil plnohodnotný a spokojený život, což je velká škoda. Člověk může mít výčitky svědomí, pokud se nezachoval k blízkému člověku dobře během života, anebo nesplnil věci, které slíbil, příčin může být více. Rád by se vrátil do minulosti a s dotyčným člověkem si všechno vyjasnil, omluvil se, uznal svoji chybu, řekl mu, že ho má rád, i když mu to během života nedával najevo. Myslím si, že návrat do minulosti by uvítalo více lidí, přijali by všechna pravidla kavárny a ještě jednou a naposled se setkali s osobou, kterou by chtěli vidět a promluvit si s ní.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

A pro rodiče zůstanou děti navždy dětmi, bez ohledu na věk.

Moje štěstí bude důkazem toho, že žila…

Jsou věci, o nichž člověk dokáže mluvit pouze s někým, komu důvěřuje, ale jsou zase takové, s nimiž se dokáže svěřit právě někomu, koho se daná věc netýká.

6 31.05.2020

Kniha obsahuje 14 povídek. Celkově se mi líbila většina povídek. V povídkách se vyskytují magické prvky, mají tajuplnou atmosféru, vyskytují se v ní také existenciální témata (láska, osamělost, odcizení, krize identity, vina, smrtelnost). Přenesla se na mne atmosféra jiné kultury. Povídky jsou krátké, u některých povídek si nejsem jistý, jestli jsem pochopil jejich smysl, takže některé povídky vybízejí k tomu, abych se k nim časem vrátil a znovu se do nich ponořil. Čtenář se musí na čtení povídek více soustředit. Líbily se mi například tyto povídky: Třetí rezignace, Eva uvnitř kočky, Natanael jde na návštěvu a další. Nejméně se mi asi líbila povídka Rozhovor v zrcadle. Povídky mne zaujaly svými náměty a knihu hodnotím na 100 %. Kniha má pěkný přebal.

Dlouhodobě zvažuji, že si od autora přečtu knihu STO ROKŮ SAMOTY, ale stále jsem se k této knize nedostal, něco mě stále od ní odrazovalo, možná její náročnost, těžko říci. Každopádně po přečtení knihy OČI MODRÉHO PSA jsem se rozhodl, že dám knize STO ROKŮ SAMOTY šanci a vyzkouším ji a uvidím, jestli se začtu a bude se mi líbit. :)

2 26.05.2020

Dočetl jsem 3. díl z této série. Musím říci, že kniha mne v určitých částech nebavila, jindy se mi zase více líbila. V průběhu četby jsem si pokládal otázky, jestli knihu vůbec dočtu, protože jsem pociťoval, že se na čtení netěším a trochu se do čtení nutím, v jistých okamžicích jako by mi bylo jedno, jak to celé dopadne.. Kniha má 4 části, jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z různých úhlů pohledů. Knihu jsem přečetl poměrně rychle, kapitoly jsou krátké. Tento díl z této série se mi líbil asi nejméně. V tomto dílu se nachází hodně akčních soubojů, smutných okamžiků, ale také čeká na čtenáře překvapení.. Líbila se mi autorova přemluva, kterou věnoval synovi. Knihu hodnotím na 60 %.

Pokud bych měl shrnout celou sérii NIXIA, tak si myslím, že tyto knihy jsou spíše určeny pro mladší čtenáře, které asi budou více bavit nežli mě. Možná jsem už na tyto knihy příliš starý a nedokážu je ocenit tak jako mladší čtenáři současné doby. Knihy si drží průměr, námět NYXIE je zajímavý, některé části jsou výborné, ale některé scény mne neoslovily. Myslím si, že knihy z této série si získají své čtenáře a fanoušky, kteří těmto knihám budou dávat vysoká hodnocení a možná je budou číst opakovaně a stanou se jejími nejoblíbenějšími knihami. SCOTT REINTGEN je začínající autor a svou spisovatelskou kariéru zahájil těmito knihami. Jsem zvědavý, jakou další knihu napíše. Určitě má tento autor potenciál, aby psal knihy, takže bude zvědavý, jaký námět vymyslí příště.

Přebal knihy je pěkný.

1 26.05.2020

Kniha FOUKNEŠ DO PĚNY je první kniha, kterou jsem přečetl od Radky Třeštíkové. Tato kniha má prozatím na Databázi knih velmi nízké hodnocení, ale z mého pohledu si myslím, že kniha si zaslouží vyšší hodnocení. Nepochybně se asi nebude jednat o TOP knihu, kterou autorka napsala, ale bohužel nemůžu porovnat tuto knihu s jejími dalšími knihami, poněvadž jsem je nečetl. Časem se třeba odhodlám a některou její knihu vyzkouším. Kniha je spíše určená pro ženy, ale mne také zaujala. Knihu hodnotím na 80 %.

V anotaci se nevyskytuje mnoho informací o obsahu knihy. V knize se střídají časové roviny. S hlavní hrdinkou jsem nesouhlasil s názorem na nevěru a nelíbily se mi také některé věci, které podnikla. Mnohdy se chovala iracionálně a myslím si, že mnoho žen, které budou číst tuto knihu, se také budou podivovat nad jejím chováním.. Na druhou stranu to přinášelo zase něco jiného, netradičního. Je pravda, že autorka někdy používá dlouhá a rozvětvená souvětí, ale myslím si, že v celku to bylo pochopitelné až na nějaké výjimky. V knize jsem také nalezl zajímavé myšlenky, které jsem si poznamenal.

Kniha má pěknou obálku. V úvodní a závěrečné části se nacházejí modré a fialové strany. Je škoda, že kniha nevyšla v pevné vazbě, ale v paperbacku. Čtenářky, které mají rády tuto autorku, mohou vyzkoušet tuto knihu a vytvořit si vlastní názor, jestli se jim kniha bude líbit, anebo ji budou považovat za „nejslabší“, kterou napsala.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

… nikdo z nás není tak rychlý, aby ho špatný osud nedohnal, když se rozhodne, že za ním poběží.

Znervózňují mě lidi, co jsou schopni takhle spontánně, nekonfliktně a přátelsky narušit můj osobní prostor, nenápadně se do něj vetřít, vnutit mi myšlenku, že jsem je k sobě sama pozvala, fascinuje mě jejich bezprostřednost a srdečnost, připadají mi lepší než já, ale nejsou, nejsou lepší, jsou jenom jiní a kvůli tomu milému úsměvu to mají mnohem jednodušší, protože jim všichni věří.

… člověk pořád o něčem sní, a když to konečně má, tak je kolikrát dost rozčarovaný z toho, jaké to ve skutečnosti je, ale nebude si stěžovat, k čemu by to bylo?

Nejde přece jen o to, jít pořád hlouběji, není nutné se dotknout dna, je důležité, dotknout se těch správných věcí, některé z nich plavou na hladině, akorát jste si jich zatím nevšimla.

Když to bolí, tak aspoň víš, že žiješ.

9 21.05.2020

Dlouhou dobu jsem zvažoval, že si přečtu nějakou knihu od Charlese Dickense. V minulosti jsem četl knihu VÁNOČNÍ KOLEDA, která se mi líbila, a patrně tuto knihu budu číst vždy kolem Vánoc. Charles Dickens napsal hodně knih a já jsem si vybral knihu DAVID COPPERFIELD. Tato kniha je autobiografickým dílem. Sledujeme příběh Davida Copperfielda, v jehož okolí se vyskytují lidé, kteří ho mají upřímně rádi a naopak lidé, kteří mu ztrpčují život. Seznamuje se s různými lidmi, dostane se do různých prostředí, dočteme se o tvrdé práci, kterou vykonával. V knize se vyskytují také dojemné okamžiky, které citlivějšímu čtenáři vženou slzy do očí. Některé postavy mi přirostly k srdci a oblíbil jsem si je (Peggotka), jiné postavy jsem neměl rád a při jejich činech mi tuhla krev v žilách, některé postavy působily úsměvně, ale měl jsem je také rád. Autor dobře vykreslil charaktery postav a prostředí. Časem si určitě přečtu nějakou jeho další knihu. Kniha se mi celkově líbila a knihu hodnotím na 100 %.

Občas se v textu vyskytovaly překlepy. :(

Citáty z knihy, které mne oslovily:

… milující srdce je lepší a mocnější než moudrost

6 19.05.2020