marcela6425 komentáře u knih

Stárnoucí samotář, fingovaný sňatek - Pomalý rozjezd a nakonec celkem bouřlivá jízda. Víc než knížka vykreslující problematiku evropského přistěhovalectví a bourající stereotypy je tohle ale prostě zábavný román o sebelítostivém a ne úplně sympatickém homosexuálovi, který se v jedné rovině příběhu sžívá s novou spolubydlící - černoškou manželkou a její osobitostí a v druhé vzpomíná na svůj bouřlivý vztah a zašlou slávu filmové branže.
Připravte se na cestopisné a umělecké popisy i živé vzpomínky na nejrůznější...no, sexuální aktivity.

1 03.02.2021

Sama autorka knihu označila za "červenou knihovnu pro holky s červeným diplomem." Já bych ji červenou knihovnou teda nenazvala. Ta knížka vlastně není ani tak o příběhu, jako spíše o myšlenkách, které jsou na základní dějovou linku naskládány: Pátrání po ztraceném synu kolegyně slouží hlavní hrdince jako platforma, na níž vrství svoje vlastní postřehy o podivnostech okolního světa. Nutno říci, že potud je kniha brilantní a nabitá sarkastickými komentáři přesně podle mého gusta.
Příběh je ale navíc protkaný podivnými sny hlavní hrdinky a hlavně neustále se opakujícím zpravodajstvím ze Šumperska. Jejich význam pro vlastní příběh mi ale není úplně jasný. Závěrečné vyústění v experimentu s magickým realismem mi taky bohužel nic neříká, navíc se mi ten závěr zdál takový uspěchaný a nedotažený.
Přesto je to podle mě kniha kvalitní hlavně pro ty myšlenky a úvahy při pozorování okolního světa.

2 16.05.2019

Radka Denemarková v jednom rozhovoru řekla, že chce psát knihy, které nebudou "jako zákusek po večeři, ale zaseklá kost v krku." Touhle knihou se jí to myslím povedlo. Tak trochu román, tak trochu politicko-filozofický manifest.
Na 740 stranách nastavuje nelichotivé zrcadlo české společnosti, na podobenství s Čínou poukazuje na syndrom vyhoření a krizi středního věku nejen hrdinů knihy, ale i společnosti - české, čínské a potažmo i světové. Na ignoraci, konzum, zavíraní očí před nepříjemnou pravdou a na ekonomické zájmy postavené nad lidskost. Není to lehké čtení formou ani obsahem. Navíc si myslím, že to knížka bude mít s přijetím dost těžké - že se v hodnocení čtenáře chtě nechtě vždycky promítne jeho politický světonázor.
"Ve státě, který má cestu, slova postačí k úspěchu. Ve státě, který cestu nemá, mlčení postačí k přežití."
"Konzumní společnost rodí kolektivní myšlení a kolektivní myšlení rodí totalitní systémy."

Po knížce Jeden z nás - Príbeh o Nórsku opět skvělá reportážní kniha z edice Prokletí reportéři. Tentokrát o švédském masovém vrahovi imigrantů a bankovním lupiči z počátku 90.let, který se údajně měl později stát vzorem Breivika.
Musím vyzdvihnout skvělou a mravenčí novinářskou práci zahrnující jak rodinné zázemí Johna Ausonia a jeho okolí, jeho psychologický profil, tak i detailní průběh policejního vyšetřovaní a hlavně politicko-společenskou atmosféru Švédska po pádu železné opony a během uprchlické krize vzešlé z válek na Balkáně. Z dnešního českého úhlu pohledu je ovšem smutnou realitou, že v politických diskuzích o imigračních otázkách jsme za Švédskem právě těch cca 30 let pozadu.
????????????????????????????????????????????
Měla jsem snahu tu knížku dočíst ještě před Vánoci, abych si ve sváteční dny mohla dopřát něco lehčího, no, povedlo se až dnes. Je nadupaná informacemi a rozhodně stojí za to! Komu nevadí číst ve slovenštině, běžte do ní ještě dnes!

1 26.12.2018

Tahle knížka ve mně bude rezonovat ještě dlouho.
Autorka monitoruje doslova vznik teroristy Breivika - od jeho rodinného prostředí až k politickým reáliím Norska a vytváří mozaiku s několika osudy jeho obětí - mrtvých i přeživších.
Několikrát jsem musela přestat číst - ať už proto, abych to všechno zpracovala anebo proto, abych si na googlu vyhledávala další a další články a fotky.
Opravdu skvělá práce autorky - vedla rozhovory s obětmi, rodinami, kamarády Breivika z mládí - i jeho rodiči, psychology, rešeršovala články a zprávy, jako novinářka se účastnila soudního procesu... klobouk dolů.
Ze závěru knihy: "Milý čitateľ, knihu Jeden z nás budeš čítať ako dokonalý thrillers vedomím, že opísaný príbeh sa skutočne udial..."

6 08.09.2018

Příjemně plynoucí román ve stylu Velkého Gatsbyho - je zasazený do konce třicátých let v New Yorku mezi tamní smetánku. Vyprávěn je přitom chudou písařkou, dcerou ruského imigranta, která ale nemoralizuje, jak by se prvoplánově mohlo nabízet. Naopak - snaží se vydobýt si své místo a po společenském žebříčku stoupá postupně vzhůru.
Snad poprvé (no dobrá, podruhé) se mi stalo, že jsem po dočtení měla chuť se vrátit zpět na první stránku a začít zase od začátku.

6 20.08.2018

Pořád je to dobré, ale styl je trochu slabší - jak už bylo psáno přede mnou - hodně vracení se v ději, hodně opakování, hodně oslích můstků nejspíš v pokusu o tajemno a napětí. Přesto se mi ale líbí ten pohled na 2. světovou válku "švédskýma očima".

24.05.2018

Skvělá kniha na pozadí českého 20.století. Moc se mi líbil i vypravěčský jazyk. Celou dobu jsem si říkala, že předčí i tolik vychvalovanou Hanu. Až na ten patetický závěr, ten celé dílo bohužel trochu shodil.

7 04.01.2018

Rozhoduji se mezi 3 a 4 hvězdičkami, ale vzhledem k tomu, že ani ten konec knihy mě nijak extra nevtáhl, nakonec jen 3. Vlastně to ani není pořádný třetí díl, spíš dovětek ke druhému. Dovětek na téměř 700 stranách. Moc jmen, moc propletenců, moc obložených chlebů a kafe. Jako by Larssonovi už docházely síly - vyjadřovat se o Lisbeth jako o žábě, popř. žabce mi přijde teda totálně mimo. Škoda. Jediným zajímavým bylo pro mě to samotné soudní přelíčení, což je ale trochu málo.

4 20.10.2017

Knížku jsem přečetla během 1,5 dne nemoci, stáhla jsem si ji do čtečky, abych se s tou bichlí v posteli tolik nenadřela, přesto mám ztuhlou ruku z toho, že se prostě nedala odložit. Neporovnavala bych ani tak, zda je lepší první nebo druhý díl, každý jsou úplně jiný a oba jsou skvělé. V tomhle jsou skvěle a detailně popsány příčiny "podivnosti" Lisbeth, její motivace i její morálka. Zápletka je napínavá až do konce, přestože superschopnosti Lisbeth už tady byly vyšroubovány trochu přes čáru. Atraktivnosti příběhu to ale neuškodilo. Jediné, co mi do psychologického profilu Lisbeth nezapadá, je ta plastická operace, ale možná tím chtěl autor říci, že tuhle holku fakt nejde na sto procent poznat.

5 15.09.2017

STAVITELÉ MOSTŮ uvádí rodinnou ságu norských bratrů odeslaných hříčkami osudu na inženýrská studia do Drážďan. Po promoci se jejich osudy rozdělí a my sledujeme Lauritze budujícího bergenskou železnici v Norsku a Oskara budujícího železnici v německých koloniích v Africe. Pro mě tím nejzajímavějším bylo ale společensko-politické pozadí knihy vykreslující Německo a Norsko na počátku dvacátého století, probíhající společenské změny, emancipaci žen i „vývoz“ německé kultury do Afriky.
Největší dojem na mě udělal soudní proces s africkými kanibaly a německá právní argumentace a pak taky Lauritzova žena Ingeborg – vzdělaná německá šlechtična, sociální demokratka bojující za volební právo žen a proti předsudkům obecně.
Kniha se dá pojmout buď jako román či rodinná sága – anebo sonda do uvažování lidí té doby a vykreslení její celkové atmosféry. Takové knihy mám nejradši. Rozhodně mě nadchla a chystám se na další (zatím vyšlo pět dílů, v listopadu by měl vyjít šestý). Jedinou výtku mám k občas až příliš násilným „oslím můstkům“ a skokům v čase. Dala bych tak 4,5*

4 08.09.2017

První díl byl takový ponurý - o smrti a vzpomínkách na dospívání autora. Druhý je o poznání optimističtější - jak by taky ne - autor vzpomíná na období, kdy se sbalil a z Norska se tak nějak naslepo přestěhoval do Stockholmu, poznal svou druhou ženu a narodily se mu 3 děti (dnes už má 4). Je to taková sonda do mužské zamilované duše. Karl Ove první zamilované týdny s Lindou a něhu k ní popisuje tak dojemně, že jsem si ji musela vygooglit - tak trochu bohužel, protože dnes už je jejich vztah někde jinde, ale to už by byl spoiler přesahující knihu. (Díky překladači si o tomhle spisovetelském páru přečtete v norských a švédských bulvárech dost).
Samozřejmě jak kniha plynula, naznačovala, že život s depresivní ženou není úplně jednoduchý.
Vypráví taky o narození první dcery a všedních dnech, kdy s ní zůstal doma, aby Linda mohla dokončit studium. Jo, mluvil mi úplně z duše!
Nečekejte strhující příběh, čekejte spíš "deníček" zamilovaného (a vystřízlivělého) chlapa protknutý vzpomínkami a úvahami. Stojí to každopádně za to.

Z knížky jsem trochu rozpačitá. Měla ohromný potenciál, podle mě ale zůstal nevyužit. Autorovi se sice podařilo docela dobře vystihnout atmosféru doby, i jazyk a vyjadřování Freudovy sestry Adolfiny sedělo k věku vypravěčky. Přesto - nebo možná proto to místy sklouzávalo k patetickému tlachání. Dočetla jsem, ale znovu číst nemusím.

2 27.01.2017

Příběh "odhalující" praktiky dánského vzdělávacího a výchovného systému 60.-70.let protknutý úvahami o čase, ale i významu pochvaly a hodnocení, individuality a přirozenosti.
"Prirozenost není sveraci kazajka, kterou je třeba roztrhat. Prirozenost je darem z milosti,moznosti rustu,kterou vše živé dostalo do vinku."

16.01.2017

Po oslavných komentářích na všemožných fórech jsem si tuhle knížku nechávala na Vánoce, že si ten příběh užiju. Přečetla jsem ji ale s vypětím všech sil a jsem docela zklamaná. Té náboženské a kostelní tematiky je tam na mě prostě moc, navíc ty protiválečné pasáže, příběh opravdu absurdní... Bylo tam pár zajímavých myšlenek a světlejších míst, ale vlastně jsem se do čtení musela nutit. Není to zkrátka kniha pro mě. Jsem ráda, že to nebyla první kniha od Irvinga, po které jsem sáhla, protože do dalších bych se asi nepustila - přitom Svět podle Garpa je jednou z mých oblíbených.

2 10.01.2017

Tuhle knížku jsem s velkými nadějemi koupila před vánoci celkem 3x - z toho jednou pro sebe a 2x jako dárek. Bohužel jsem byla trochu zklamaná. Téma mě opravdu zajímalo a těšila jsem se na ucelený lidský příběh, na "Evropu očima uprchlíků" a na to, že mě kniha donutí vcítit se do imigrantů...ale ty emoce se nedostavily. Za to spousta popisů, a ano, opravdu to působilo trochu scénářovitě. Každopádně jsem ale ráda, že se tématu migrace někdo věnuje, vymačkat by z něj šlo ale víc...

02.01.2017

Jsem taková rozpačitá.Na jednu stranu to není knížka, kterou by člověk prostě nemohl pustit z ruky, ale je pravda, že mě zajímalo, co bude dál a jak to dopadne. na své poměry jsem ji četla ale neobvykle dlouho.
Anotace knihy dává tušit, že půjde o příběh Rút a jejím vyrovnávání se s odchodem matky, když byly Rút 4 roky. Téma zajímavé, ale že by to bylo tím stěžejním, o čem kniha je, to bych neřekla. Spíše bych ji popsala jako román o životě spisovatelů, o jejich čerpání inspirace a ano - o vztahu mladších mužů ke starším ženám. Konec mi pak přišel takový nedotažený a nevysvětlený. Irving to prostě umí lépe.

Nejlepší knížka, která se mi letos dostala do ruky.
Fiktivní životní příběh Josefa Kaplana, českého lékaře židovského původu vás provede prakticky celým dvacátým stoletím "jak jsme to tu u nás měli."
Sledovat zvraty v našich dějinách jako mnohdy násilné rozvrácení rodin během války, poválečný přechod k socialismu, život v komunistickém Československu v hledáčku StB i následný převrat a otevření svazků StB veřejnosti očima Francouze je zajímavým nahlédnutím do naší historie - obzvlášť pro někoho, kdo to vlastně nezažil.
Guenassia popisuje, jak plíživě antisemitismus prorůstal společností, jak nikdo ve vypuknutí 2. světové války doopravdy nevěřil a nakonec bez zbytečného patosu na příběhu jedné, nebo vlastně dvou rodin ukazuje, jak se ty komunistické ideály zvrhly...
Kniha je psaná příjemným stylem, vyprávění ozvláštní deníkové záznamy Josefa Kaplana z Alžírska, dopisy Che Guevary i fiktivní záznamy ze svazků StB.
Celou moji recenzi najdete tady: http://kropacovamarcela.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=563623

4 30.10.2016

Dnes ve 2 v noci jsem jí dočetla, byla to trochu šichta. Oproti Dva proti říši trochu suchopárnější a více odborná. I když možná ten dojem mám jen proto, že jsem všechny ty události až tak neznala předem. Opět smekám před autorovými znalostmi. Kniha provází 30.lety v Československu a Německu, odhaluje fungování tehdejší rozvědky na obou stranách a popisuje události vedoucí až k podpisu Mnichovské dohody. Jmen i funkci je hodně, na obou stranách jsou přitom lidé čestní i prospěcháři. Knížka tak ukazuje, že i ti Němci nebyly všichni totálně zfanatizovaní a taky si to odnesli...

1 09.10.2016

Těžko říct, zda ke knížce přistupovat jako k životopisu nebo spíše románu či dokonce reality show ze života jedné Norské rodiny. První část knihy provází autorovým dětstvím, jeho vztahem k oběma rodičům, bratrovi, i několika kamarádům i dívkám. Nebojí se vyjádřit svoje sympatie, i pohrdání, přiznává se k plytkým i zištným vztahům.
Zajímavě vykresluje vztah rodiče a dítěte – nejen, že dítě vyroste z malého človíčka, který své rodiče nekriticky miluje v dospělého člověka, který své rodiče najednou posuzuje a hodnotí dospěle. Stejně tak se na svém otci odhaluje vývoj vztahu rodiče k dítěti – od závislosti prakticky k rovnosti.
Vedle toho popisuje zdánlivě nedůležité, všední zážitky. I v nich se však skrývá nějaké poselství, nad nímž se člověk pozastaví se a řekne si „jo, takhle to děcka v tom věku asi fakt mají“. Promlouvá ke čtenáři, jakoby mu chtěl říct, že to všechno nejsou jeho individuální prožitky a myšlenky, že tohle všechno vlastně zažíváme všichni, že je nám to známé, jen jsme to dosud nepojmenovali – nebo se pojmenovat styděli. Člověk má při čtení opravdu pocit, že je to celé tak trochu i o něm.
Druhá část se už věnuje skutečně té smrti v rodině. A ta je drsná – a o to čtivější. Šok ze smrti, boj s vlastním nitrem a studem, kam to ten otec „dotáhl“ a proč. Co se to s ním vlastně v posledních letech dělo? A cítí Karl Ove nad jeho smrtí smutek nebo spíše úlevu? A co po člověku po smrti vlastně zbyde? Prach? Vzpomínka?
Není to lehké čtení, místy zdlouhavé, místy opravdu syrové. Upřímnost a hloubka se mu ale opravdu upřít nedá. Myslím, že to ale není takový ten typický druh bestselleru.

8 26.09.2016