marcela6183 komentáře u knih

Na mne trochu netypicky heslovitě - četla jsem "už" na skolku roku 13 v angličtině na doporučení kolegyně z práce. Co si o té kolegyni myslím, bylo trošku upraveno tím, že knížku hodnotila jako nejlepší věc, co kdy četla.
Klady:
- co udělal Harry Potter pro děti, udělalo Fifty pro maminy z kuchyně. Maminy z kuchyně by ale měly mít rozum;
- pozitivně vnímám otevření (=polechtání) nového tématu D/s vztahu a BDSM;
- když od děje moc nečekáte, protože to berete jako porno, občas to překvapí.
Zápory:
- naivita hlavní hrdinky mne nutila pustit si na pozadí na počítači TBBT, abych to intelektově dorovnala;
- bombastická mediální kampaň spolu s neuvěřitelně tlustým českým vydáním (stále ho nemám, hýčkám si to to anglické v paperbacku);
- to opakující se klišé odměny/trestu, viny/odpuštění, útěku/návratu a zloby mě straší ještě teď, když to píšu.
Neutrál:
- vývoj postav - jelikož aspoň trochu naznačený byl;
- snaha šokovat - jelikož to se fakt povedlo;

A dovolila bych si polemizovat - nebyla to naprostá ztráta času. Ani to není ztráta soudnosti čtenářů/ek. Je to účinná masáž tím, co doma nemáme. Prostě porno pro kuchyňky = ta jedna a půlhvězda myslím sedí.

6 09.10.2015

Daleko zanesl věk onen časů vztek,
dalekoť jeho sen, umrlý jeho stín,
obraz co bílých měst u vody stopen klín,
takť jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,
dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt
vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,
to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.

Tuhle část mám nejraději. Tak nějak určuje sladce srdcebolný života běh můj :-)

7 06.10.2015

@woodward - škoda, že se pod to nelze podepsat - jelikož souhlasím.
Pro mne kdo nečetl Illiadu, Odysseu, Médeu, Orestea a Oidipa, ten jako kdyby nebyl. Anebo je - trochu - kulturní buran. Vzato od podlahy.
Děkuji za skvělou akci, kam se hrabe holywoodský akčňák. Má to úžasný Mertlíkovský jazyk (vydání 1980), který z toho pro mne dělá umělecké dílo vyššího řádu. Nelze jinak než za pět. A litovat, že Homér byl jen jeden.

6 06.10.2015

Na základce jsem četla Petišku. Jako dítě jsem tak dostala neocenitelný impulz. Dodneška mne Řecko a jeho mytologie fascinují.
Navíc překlad p. Mertlíka je pro mne srozumitelný a dává pro mne poezii soudobý přídech. Jistě, je to poezie, člověk se musí nutně povznést nad fakt, že některé zpěvy jsou vlastně jen umělecké (takové to jak vás našponovat, jak starou gumu v trenclích, abyste to čtení měli na dýl).
O chlup hvězdy horší než Orestea, protože tohle pro mne není lehké čtení. I tak nadprůměrná čtyři a půl.

2 06.10.2015

Jedna stránka celého díla je děj. Jasně, existujicí i spletitější dramata a tragédie. Viděno dnešní optikou. Nelze však upřít autorovi neuvěřitelnou schopnosti dobového zpracování.
Základní kámen dnešního divadla a divadelnictví. Stojí rozhodně za přečtení - už jen proto, že vůbec je. V době, kdy vychází kdejaká slátanina, je tohle poklad hodnotitelný od pětky výše.

1 06.10.2015

Tak četla jsem sestře - a unesená nebyla. Viděla jsem Johnieho Deppa a díky němu jsem to skousla. Starší filmová verze z 50. let mi taky moc vtipná nepřipadala. Bože nedopusť, aby tahle kultura převálcovala lišku Ryšku Erbena a Babu Jagu Krásy nesmírné.
Sice nejsem dítě, leckdo by mohl namítat, že pohádky jsou především pro ně. Ale přece taková Perníková chaloupka je docela slušný horor i pro dospělé.
Jinak mám pana Carrolla ve velké úctě, protože ne každý matematik je vybaven obrazotvorností. On zcela jistě je - jen nikoli takové, která by byla mým šálkem kávy. Ty dvě jsou tedy odrazem mé nechápavosti jeho tvůrčího génia.

2 06.10.2015

Všechna zvířata jsou si rovna.
Leč některá jsou si rovnější.
Aplikujte v životě a smeknete. Aplikujte v práci a můžete se smát. Aplikujte v politice a funguje pořád. Aplikujte ad absurdum a smát se přestanete.
Netuším, kde vzal odvahu napsat zrovna tohle. Po 1984 jsem si myslela, že takovýto alegoricko-satirický pohledu už nejde vylepšit. Ale fakt to jde. Poprvé chápu princip revoluce (protože Občanka na gymplu hadra); zakořeněný smysl pro propadnutí blahobytu je mi cizí (= prototyp "teta Skrblice"). Chtělo by se říct obyčejná bajka s poučením. Nicméně právě díky tomu, že tahle bajka tady fungovala 40 let, povyšuju ji na pět.

10 06.10.2015

Kniha je pro mne jednoznačně jedna z nejlepších červených knihoven, co jsem potkala (od doby, co čtu, podotýkám).
I přesto jsem z ní trochu rozpačitá. Ano - prvoplánovitá jednodušší verze charakterů mne mírně řečeno zlobila. Být to harlequin, napařím mu pět hv*zd a budu hledat šestou a sednou. Takhle jsem stále číhala na nějaké psychologično a vývoj hlavních postav. Ten vpodstatě nenastal. Katarzí prošla hlavní hrdnika (omezeně) a já dospěla k přesvědčení, že se jedná o jedinečný příběh na citlivé téma, který si ráda přečtu znova, abych si pořvala.
Mrzí mne, že moc keců o ničem nebylo přetaveno v pátou hvězdu myšlenkového posunu. Takže za čtyři.

1 06.10.2015

Je to větší mimino, rozšířil se akční rádius všiváren, styl je stejně briskní a vypointovaný jako u prvního dílu, takže to nejde dát jinak, než taky za čtyři.
Tuhle knihu ve stylu "milý deníčku" bych některým dnešním matkám dávala přečíst povinně. A pro některé by se měla stát životní nutností. Méně fakanů, více gentlemanů a malých milých princezen - a budeme se mít jak v pohádce. (Kdo neviděl ironii, nechť se prosím neurazí.)

1 09.09.2015

Možná proto, že sama děti (ještě) nemám, ale měla jsem o dost mladší sestru, přišla mi kniha poměrně vtipná. Sice jsem otce s vizourem v ruce (spojler) nenachytala, ani jsem ho neviděla spát pod gaučem v obýváku, ale zato vím přesně, jak cvičit s rodiči.
Jedno je jisté: schopnost něco si vyřvat děti používají, když něco potřebují. Obvykle pozornost. Fakt existují různé typy řevu a pláče - a jejich popis byl docela výstižný. Trénink regurgitace neměl chybu a jako správně svéhlavá individualita neměl chybu ani Prevít.
První rok byl fakt hustej a já dávám čtyřku.

1 09.09.2015

Vážně náhodou jsem se dostala k tomu, že jsem potřebovala něco interpretovat (haha, jak jinak na bohemistice). A měla jsem dvě možnosti: vařit z vody, nebo vařit podle Eca. Ukázalo se, že vhodný průsečík je tak někde uprostřed. Nějaké zákonitosti mi čtení přece jen dalo - a univerzitní eseje se hned patlaly lépe.
Docela jsem byla překvpená, jak je kniha nadčasová a nakolik se dá alikovat téměř na jakýkoli text. Je třeba jen používat selský rozum a respektovat autora.
Pro me jedno z nejzáživnějších teoretickcých děl o textové interpretaci vůbec.

2 21.08.2015

Jak mi Eco-beletrista nesedí, je mi Eco-esejista sympatický.
Můžu říct jen jedno - pomohlo mi přežít vysokou, dopsat a nezbláznit se.
Stále v ní vidím svůj nevyužitý potenciál a dávám čtyři.

1 21.08.2015

Někdy se najde kniha, která je tak hluboká, že ji čtete jen jednou, nepochopíte ji a víte, že ji už nikdy číst nebudete chtít. Můj případ.
Jinak mám Eca ráda - jako univerzitního lektora a skvělého rétora. V rovině populárně-vědné. S beletrií se my dva míjíme. Začala jsem totiž podobně číst i Baudolino. Ale dopadlo by to stejně, takže patří mezi knihy, které jsem nedočetla.
Určitě jedinečný příběh a náročné čtení skrz několik žánrů. Plavala jsem a nevěděla, který si vybrat. Takže pro mne osobně těžce stravitelné, zdlouhavé a nedoceněné. Za dvě.

3 21.08.2015

Je to jako když v Stargate nahradíte skomírající goa'uldy Orii - taky dostane příběh úplně jiné grády! Takže miluju Bastardy a čekám od nich opravdu pecka zábavu a komplikace!
Emočně silné, ale kapku nedotažené. Pohle ze strany Thora a No'One (v české verzi Nijaké) se jakoby míjejí a narážejí do sebe v tom nejhorším možném okamžiku, až se vám chce s přibývajícími stránkami výt nad marností jejich vztahu. Na to tu ale máme postavu a hybatele jak ze středověkého eposu - deus ex machina pimprlového divadla, co všechnoví, všechnozná a všudebyl. Dík bohu za zářícího anděla a jeho oběť.
Čert vem morálnosti rozhodnutí pořídit si převoznický vztah. Děláme to všichni. Ale přiznat si, že se z převozníka stal cílový přístav, dok i molo, to se Ward povedlo.
Rozjíždějící se vlak Xcor - Leyla - Qhuin - Blay nejspíš nebude snadné uřídit, takže jsem zvědavá, na jakou stranu trampolíové sinusovky se posuneme. Protože tohle stačí na slušnou tři a půlku.

18.08.2015

Turbulentní a tourbulentní sága. Pro mne nejslabší díl. Podle mne roztažená vata za dvě hvězdičky. Napíchala bych z toho tři kapitoly do Phuryho momentky a mohla z těch dvou příběhů být docela slušně uplácnutá trojka. Takhle je to za dvě.
Mannyho i Payne mám ráda, kvality jsou ale podle mne jinde.
Takže vlastně pozitivem bylo jen bratrstvo kočičí pracky a přijemné osvěžení Xcorem.

18.08.2015

Pořád neveřím tomu, co čtu. A pořád si nejsem jistá, jestli je to o Johnovi a Xhex nebo o duševním dospívání tří upířích mláďat, z nichž jeden mlíčňák se uvázal na starší babu (s čímž mimochhodem nemám problém, ale autorka asi jo).
Jelikož Johnův lajtmotiv je tady od prvního dílu a bylo nutné jej posunout dál, přišel tenhle díl. Nepůsobí na mne jako něco, co by se autorce psalo lehce. Spíš mám dojem, že trpěla víc, jak obě hlavní postavy dohromady. Chtěla napsat přesvědčivou knihu o silné ženě a silném muži. A napsala nepřesvědčený pokus o dvou hledajících se charakterech, které na sebe tak nějak slepě narazily. Řemeslně tomu není co vytknout, ale tápu myšenkově. Nejspíš pro roztříštěnost do tolika knih. Mám příběh téhle dvojice ráda, ale pozitivní dojem jsem si odnesla z Lashova vývoje a Qhuinnova dozrávání.
Leze to ze mne jak z chlupaté deky (podobně jako asi z autorky) - takže je to čtyřka.

A zůstává ještě jedna otázka: kdy už konečně vyleze z Johnovy hlavy Darius?

1 18.08.2015

Tenhle díl jsem vzala do ruky z nostalgie - a taky trochu z povinnosti. V šestce mi připadalo, že se autorka dopsala k osobnímu minimu (klesající úroveň) i maximu (délka kompaktního příběhu) v jednom.
Čtenářka nechť se prosím oprostí od nakladatelských blábolů a používá při čtení hlavu. Sympatha mám místy radši, jak upíry. Navíc jeho role u Marissy a Belly je v totálním rozpou se způsobem života, jaký mu vybrala autorka. Surprise, surprise. Být schizofrenik, je dokonalý. Být člověk, řekneme gauner. Optikou autorského pohledu dobrovolná oběť a nárazník. Formování osobnosti skrz osud, mravní sílu a životní přístup - cením si toho, že Bird měla sílu právě takovou postavu vytvořit. A neudělat z něj sentimentálního hrdinu Gatsbyho typu. Už jen za tohle si ty tři a půl zase zaslouží.
Hrdinství naruby a pointa nečekaným směrem. Aspoň pro mne. Měla jsem za hrdinu Rehva, ne Ehlanu.
Lezou mi na nervy poloviční kapitoly s odbočkami do jiných dějových linií. Nepůsobí na mne dobře. Asi kostnatím. Konečně ale zase jedna mnohovrstevná kniha, která otevírá víc dějových linií do budoucna.

18.08.2015

Jedno Jessice nelze upřít - má to dobře vymyšlené, na předchozích romancích si vytříbila styl a s postavami žije, dýchá, vstává, zapadá i mrká řasami.
A jede to stále dolů takže překladem to není. Tak na dvě a půl hvězdy to zatím stačí.
Myšlenkové pochody závislého zmatence byly jak jinak než nerozhodné, zmatečné, zmatené a nejednozančné. O psychologii postavy by se dalo napsat totéž. Nevím, na jakém příkladě Jessica závislost popisovala, ale těch 500 stránek blábolení s 3 stránkami absťáku jí neodpustím. Knihou tak jako normální a uzemňovací prvek proplouvá naivně prostoduchá nanynka Cormia. Sedl by mi k ní (ztracený a domů donesený zářivým andělíčkem Lassiterem) Tohr. Sorry, dámy.
I pro mne se závěr původní šestice bratrstva jeví jako nejslabší díl - ač měl zcela jistě ambice vysoké. Bohužel přepálil na celé čáře a u mne prohrál v tom, v čem předchozí knihy vynikaly: v dobré znalosti a práci s psychologií postavy. Silný pocit nedomyšlenosti převládá.

1 18.08.2015

Jedno Jessice nelze upřít - má to dobře vymyšlené, na předchozích romancích si vytříbila styl a s postavami žije, dýchá, vstává, zapadá i mrká řasami.
Nevím, na kolik má na čtenářský prožitek vliv čtení v češtině oproti originálu, ale tady jsem nejspíš prokaučovala. Na další knihy se vracím opět do angličtiny.
Postrádala jsem jednoduchou břitkost humoru Butch vs. Vishous. Bylo to sice vtipný, ale příiš mnoho slov. Totéž příběh. Psychologie postavy je jedna věc, ale dostat se k ní po třech stránkách žvatlání? Vydržím hodně, ale tohle chtělo ořezat o sto stran. Proto se propadáme postupně na tři.
Dějová i myšlenková linie košatí, objevují se první nejasnosti a mezery ve světovém konceptu - kdo že bude krmit hladové upíry, kde se mávnutím kouzelného proutko objeví další Vyvolené...
Jessico, bude to chtít trochu přidat na domyšlení konceptu a ono to zas půjde.
Nicméně vzít hlavní postavě její vize, nechat ji slepou a tápající, se docela zdařilo.
Navíc duchy jsme tu už dlouho neměli, tak proč ne.
Matka Stvořitelka má u mne bod.

18.08.2015

Jedno Jessice nelze upřít - má to dobře vymyšlené, na předchozích romancích si vytříbila styl a s postavami žije, dýchá, vstává, zapadá i mrká řasami.
Tak po mém oblíbeném třetím díle přiše trochu sešup na necelou čtyřku a o něco níž. Může za to Marissa a její rozháraný charakter viktoriánské panny-vdovy, obětního berana a naivní husopasky. Což bohužel ovlivňuje má analytická povaha se smyslem řešit problém a škatulkovat poznatky. Tady hlavní hrdina 90 procent knihy čeká, co s ní bude a nedokáže se rozhodnout. Ještěže je tam Butch a jeho nerozlučný stínový bratr a Vishous. Chvíli jsem autorku podezírala, že dá dohromady zrovna tyhle dva. Nicméně tohle tabu zatím nedala.
Já miluju problémové hochy a výtržníky, takže nejde nemít ráda Butche - člověka, upíra, poldu, alkoholika a depresivního šprýmaře.
Vedlejší linie v hlavě Johna (a Thora) trochu unylá, ale asi potřebná.
Kam se vytratilo hlavní zlo?

1 18.08.2015