Malýmedvěd komentáře u knih

Hezká dětská knížka. Hezký příklad jak se dětem dají předat důležité životní zkušenosti a postoje ke vztahům, k lásce, ke smrti. Podané je to něžně až romanticky a zároveň otevřeně a upřímně (poctivě).

15 29.02.2024

Skvělá dětská knížka. Skvělý odrazový můstek k diskusím s dětmi o tolika důležitých tématech. Skvělý doslov. Jednoduchý a krátký příběh, který se lehce čte a zároveň podněcuje k otázkám.

16 29.02.2024

Zajímavě a nebál bych se říci mistrně vyprávěný příběh. Knížku můžeme chápat jako dokument toho, jak mohl být život těžký a jak se s ním lidé museli rvát, ale může ji brát i jako psychologický román, který Vám dá nahlédnout do duší postav. Ukáže Vám i popis vnitřního boje sama se sebou a popis toho, jaké to je, žít s psychickými problémy.
Zajímavě zpracovaný motiv STRACHU, co s námi dělá, jak ho zpracováváme, jak na něj reagujeme k čemu nás nutí a od čeho nás odrazuje. Bojíme se osudu? Bojíme se druhých lidí, nebo jen tmy? Bojíme se našich činů a jejich následků, bojíme se sami sebe? Jakou má ten strach vazbu na naší morálku, na morálku společnosti?
Přes všudypřítomný strach, je ale kniha i plná NADĚJE a já se musím ptát, co těm lidem v takových těžkých chvílích tu naději přináší? Je to nádherná a spravedlivá příroda? Jsou to lidé okolo a lidská vzájemnost? Naše rodina? Víra?
Nebo jsou strach a naděje jen naše lidská přirozenost?
Kdy se smíříme s osudem a kdy s ním budeme bojovat?
Nepřímo vás děj bude provokovat k mnoha takovým otázkám a i proto se mi to moc líbilo.
Musím pochválit i "ženský" pohled na mužské postavy, který je rozhodně pestrý, od zrůd přes šedivý průměr až po životní kotvy a pilíře chrámů a slunce dnů.
Ještě jedna věc pro psychoanalýzu "Kočičí palice", proč ten příběh čtenáře tak drží? Všechny ty střípky a odhalené detaily už od půlky dávají tušit hrubou osnovu, ale my jsem fascinovaní a chceme vědět detail, chceme vědět jak to bylo. Chceme vědět všechno! Proč? Nebylo by nám lépe, kdybychom o některých věcech nevěděli? Kåra se ptá na totéž a je na Nás, abychom si odpověděli. I blázen může mít dobrou otázku a i my můžeme mít stejné dotazy (myšlenky) jako blázen.

19 26.02.2024

Tohle je opravdu velmi povedené, pokud si chcete přečíst knihu do které se vejde snad úplně všechno a přitom, to není hloupé, tak máte skvělou příležitost. Co všechno na Vás může čekat?
Antické drama - láska a nenávist včetně katarze.
Kruhový román - končí to tam, kde to začíná.
Rodná historie mnoha generací.
Sociální sonda - do života lidí v čase a místě, sonada do způsonu živobytí mnoha postav a mnoha řemesel.
Psychologický román - bohatá paleta propracovaných bočních postav a pohledy na jejich motivace. Najdete lásku k bratrovi i k ženě schovanou za maskou frajera a drsňáka. Najdete nenávist schovanou za příjemným sousedem, nebo příbuzným.
Experimentální román - střídání vypravěčů (lidských i zvířecích), vnitřní myšlenky, něha a poezie v krásných popisech přírody, alegorie a přirovnání která berou dech. Narazíte i na nespolehlivého vypravěče a mystifikaci čtenářů. Příběh Vás chytne a magicky zakleje a vezme Vás s sebou. Zažijete zmatek a nepřehlednost, něco se vyjasňuje a něco zapadá do skládačky, aby se to mohlo za chvíli zase změnit a aby nové věci mohly vyplouvat a aby mohly přijít zvraty.
Je tam sžíravá touha se pomstít za něco, o čem si vy i postava myslíte, že tomu rozumíte, ale ve skutečnosti se v tom oba pletete.
Kniha je hold nezdolnosti, vytrvalosti, houževnatosti v kontrastu s popisem sebeklamu a sebelítosti.
Je tam bildungsromán s cestou a touhou postavit se na vlastní nohy a najít si své místo ve světě (hned několika postav Simone, Jenny, Viv, Lee).
Velmi doporučuji, je to těžké na čtení, ale je to silný zážitek a kvalitní čtení.

19 04.02.2024

Sice krátké, ale o to milejší pohlazení. Když někdo umí popsat lidi z okraje společnosti tak, že je máte rádi, jsou vám sympatičtí a fandíte jim, tak je to nejen ukázka dobrého spisovatele, ale i ukázka lásky k lidem obecně. Steinbeck je za mne opravdový mistr, skvělý pozorovatel a výborný vypravěč, jak si hraje s psychologií postav, jak si hraje s detaily, jak mu ten děj plyne volně jako voda mezi prsty, ta pestrost a hloubka bočních postav.

22 02.02.2024

Velké zklamání, jak se ta kniha mohla dostat do top100? Sice tuším proč, ale za mne tam tedy nepatří. Začátek příběhu zajímavý s obrovským potenciálem a ve výsledku něco nepravděpodobného a stěží uvěřitelného. Postavy šablonovité, že víc už to snad ani nejde. Postoje a uvažování z 20. století v hlavách lidí ve středověku mě rozčiluje. Literárně je to šílené, ani kuchařka ani cestopis ani pořádný bildungsromán. Co chválím je osvěta jména "Abú ʿAlí al-Ḥusajn ibn ʿAbd Alláh ibn Al-Hasan ibn Ali ibn Síná" alias Avicenna.

18 12.01.2024

Sázka na klasiku se většinou vyplatí, stejně tak tomu bylo i v tomto případě. Vědecké věci sice nesedí, ale přesto je to nadčasové dílo. Otázky o lidství, o morálce, o našem vztahování k ostatním druhům, na tom si můžete brousit světonázor pořád. Navíc autor tu sice trochu napovídá co si máte myslet, ale je napsáno tak, že Vás to donutí zamyslet se a postavit se za nějaký názor, přístup, postoj.

18 12.01.2024

Velmi originální. Klobouk dolů, téma živé planety, jiné inteligence, zhmotnělých vzpomínek, bravurní nápady.
Technické věci i literární styl poplatný době vzniku, dnes už možná trochu nezajímavý, ale podle mne pořád v pohodě.
Dobrá odpočinková sci-fi.

18 12.01.2024

Čte se to snadno a dobře. Je to kvalitně odvyprávěný a zajímavý příběh. Moc se mi líbilo, jak byla zpracovaná postava mladé reportérky Monique. Ze začátku mi lezla na nervy, jak byla "hloupá", možná snad lépe říci nezkušená a profesně špatná a kladla opravdu "hloupé" otázky. Ale je to autorčin výborný záměr když nechá vedle sebe kontrastovat mladí a stáří, životní vyzrálost a nevyzrálost, nízké a vysoké sebevědomí, různé ambice, osobní i profesní. Hezky se v tom příběhu ukazuje, jak je v široké populaci obrovská fascinace celebritami a jak se lidé ženou po drbech z jejich soukromí. Evelyn to umí využít i zneužít a čtenář vidí zcela jasně a zřetelně, jak mediální obraz je na hony vzdálený realitě. V knize se několikrát použitý motiv odpuštění. Abychom mohli lidem odpustit musíme je buď pochopit a nebo je milovat a někdy potřebujeme ještě něco "navíc" a co v případě, že tím něčím navíc je můj osobní prospěch? Je potřeba dát publiku (šéfovi) co chce, nebo je dobré si upravit realitu podle svých potřeb a svézt se na vlně? To, jak si na to odpoví a jak se zachová Monique, se dozvíte, ale zda s tím budete souhlasit je už na Vás.

14 12.01.2024

Když vás kniha donutí přemýšlet, tak je to jistá známka o její kvalitě. Styl vyprávění kde se soudní jednání střídá s příběhy a úvahami vypravěče, mě z počátku vůbec nesedl. Navíc postavě otce nejde věřit a vy víte, že spousta věcí může být jinak. Nicméně ... on ani ten styl, ani ty postavy nejsou napsané takto bezúčelně, dokonce je to chytré. Po čtenáři se nakonec chce aby on sám se rozhodl, co bude dělat s nedostatkem důkazů a jak naloží s nepřímými důkazy. Po čtenáři se chce aby si alespoň pro sebe rozhodl o trestu a vině a zodpovědnosti. Kniha nás donutí si klást spousty otázek.
Proč má společnost institut trestu?
Pro koho je takový institut trestu dobrý?
Je trest jiná forma pomsty? Trestáme a schvalujeme tresty abychom ochránili sebe? Nebo vynášíme tresty a soudy abychom ochránili společnost a ostatní?
Jak se rozhodneme, když fakta budou říkat "možná vinen" a "možná nevinen"?
Umíme rozhodnout? Umíme trestat? Umíme s tím žít?

14 01.11.2023

Kvalitně napsaná kniha, výborně se to četlo. Příběh byl hezky vystavěný a dobře gradoval směrem k očekávanému závěru. Velmi dobře se podařilo zachytit "šílené" zaujetí jednou věcí (šachem) i jistou citovou prázdnost postavy. I když spíše než o prázdnosti, bych mluvil o jinakosti, která je u geniálních lidí často přítomná. V tomto ohledu je kniha oproti seriálu o parník dál, čtenář zde s postavou žije, cítí, fandí a vlastně chápe ji mnohem více, než z obrazovky.

29 01.11.2023

Tahle klasika, je tak pěkná, že se to dá číst i dnes. Některé postupy vyprávění (velká a detailní popisnost) a vykreslení postav (romantické a idealizující) je poplatné době vzniku, ale přesto všechno je to napsáno tak pěkně a kvalitně, že jsem si to moc užil a výsledek se mi velmi líbí. I dnes si v něm čtenář může najít přesah a to svoje. Kniha může být stále inspirující a povzbuzující a ukazovat nám, že i se špatně rozdanými kartami se má člověk snažit žít kvalitní a důstojný život. Navíc je taková snaha krásně odměněna k závěru happyendem, který se líbil tenkrát i dnes.

25 01.11.2023

Dobře se to čte, dávám 4*. Zajímavá zápletka, ale málo uvěřitelná 3*. Psychologii postav nedostatečná 2*. Zápletka je dobrá, ale autorka zde nevyužila její potenciál. Někde někdo chválil styl psaní a přirovnával to k Dickensovi, no nevím, s Dickensem to má společného podle mne jen prostředí Anglie 19. století. A ten konec? Ten byl s prominutím, špatný, hloupý a Béčkový. Celkově 2*.

11 01.09.2023

Můj druhý pokus o Virginii Woolfovou. Bojím se jí a do třetího pokusu už nepůjdu. Proud vědomí je zajímavý styl, ale mně bytostně nesedí. Oceňuji jazykovou formu. Oceňuji psychologii postav. Oceňuji propojenost mezi postavami. Uznávám, že to je dobrá kniha, ale není pro mne.

17 01.09.2023

Skvělé. Nejdříve jsem dal4*, protože ano, je to slabší než Atlas mraků, ale pak jsem musel uznat, že si zaslouží 5*. Ta hra se čtenářem, střídání vypravěčů, proplétání příběhů, uzavírání kruhu, to je prostě skvělé. Při čtení ve čtenáři podněcuje hravost, tvoření vlastních teorií, hledání spojek, pokládání spousty otázek. To je přesah, který velmi oceňuji. Hlavní otázkou není, kdo, nebo co hýbe s našimi osudy? My? Náhoda? Ti druzí? Všechno z toho. Otázkou je, jak se ti hybatelé podělí.

20 01.09.2023

Štítky jako přátelství, láska, rodina, vztahy, historie, všechny takové k tomuto skvělému románu určitě patří. Zápletka nešťastné lásky je jednoduchá a možná až banální. Ptáte se, zda máte tuto knihu o 450 stranách číst? Rozhodně ano, doporučuji ji. Je to podle mne drahokam. Autor je skvělý vypravěč a použil hned několik stylů a technik aby vám dovolil zahlédnout třpyt vybroušeného kamene z několika směrů a v různých odstínech. Já jsem si literární formu vyprávění moc užíval. Způsob jakým "skončí" motiv nešťastné lásky ve mne vyvolal wow efekt. Protože tomu věřím, protože to je jako ze života a něco jsem si už odžil. Znova a jasně mi to ukázalo starou známou pravdu, že láska a vztahy se v čase mění a vyvíjí a že je to tak dobře. Ta knížka není pohádka o nešťastné lásce, ta kniha je o životě, který je hořký, bolí a přitom je nádherný.

29 01.09.2023

Moc pěkná knížka. Psychologie postav je bravurně zachycena a v příběhu vidíme do hlavy všem hlavním postavám a i mnoho bočním. Způsob vyprávění a literární styl je uchvacující, drží pozornost, podněcuje zvědavost a ukazuje věci z mnoha úhlů. Ng je opravdu výborná vyprávěčka příběhů.
Do kontrastu se zde staví organizovaný a uspořádaný život jedné ženy proti svobodnému a uměleckému životu druhé ženy. Oba životy mají svoje výhody a nevýhody. Jaké jsou ale naše preference, naše priority, čemu dáváme přednost? Který z těch životů chceme a který žijeme? Jaké dopady má naše rozhodnutí na hmotné okolí a jaký to má dopad na lidi? Kniha hezky ukazuje, že i svobodné rozhodování může být zodpovědné, ohleduplné a může mít i morálku.
Další zajímavé téma, které se jako červená nit v knize objevuje je otázka lásky a rodičovství. Kdo je rodič/matka? Ten kdo dítě odnosí, porodí, materiálně zajistí, vychová, ten kdo ho má rád, ten kdo je pro dítě vzorem, ten kdo je pro dítě autoritou, ten kdo je kotvou a oporou? Ano, rodič má být všechno, ale v příběhu vidíme, jak to může vypadat, když se něčeho z toho nedostává. Jak na to budeme reagovat My, naše společnost, naše soudy? Jak budeme rozhodovat? K čemu přihlédneme, co upozadíme? Na co má člověk právo, čeho se může domáhat? Má člověk právo na chybu? Má právo na odpuštění?
Třetí motiv, který mne zaujal, bylo hledání podstaty, které utvářejí naše osobnosti. Evropané mají rádi škatulky a víme dobře jak to nefunguje, člověk není jednoduchý, aby spadl do jedné škatulky. Ng zde ukazuje, že podstata člověka může být i ve věcech, které mohou být v zásadě i protipólem a člověka utváří právě tato dualita. Možná to je vliv asijské kultury, ale je to podáno, tak jednoduše a srozumitelně, že tomu rozumíme i my v "západním" kulturním okruhu. Závěr s fotkami tento motiv tak bravurně vypointuje, že jsem se neubránil "wow" pokrčení brady a pokyvování hlavy.

43 14.07.2023

Zajímavý a smutný příběh o opravdu nevyváženém vztahu. Člověka to tíží, když vidí, co vše se dá pro lásku obětovat, o co vše se dá přijít. Nedá mi to se ptát zda to má smysl, tolik obětovat? Mají naše oběti vůbec smysl? Odpověď je, že asi mají, ale kde je ta míra? Kde se to má zastavit? Jak najít rovnováhu mezi osobním životem, zodpovědností k rodině, povinnostem k okolí? Na knize se mi líbí, že dává prostor i myšlence, že člověk nežije jen sám pro sebe, ale zároveň na matce ukazuje extrém, kdy patologická postava ničí své blízké. Člověk by asi chtěl aby se mu druzí přizpůsobili a někdy se obětovali. V první vteřině to asi všichni oceníme a někdy po našem okolí i vyžadujeme, ale stačí se zamyslet, nebo přečíst takovouhle knihu a hned máte chuť dát lidem ze svého okolí svobodu a nechceme aby pro nás trpěli. A to je asi hlavní sdělení této knihy, rozhlédněte se kolem sebe, co pro Vás okolí dělá a Vy děláte pro druhé? Je to v rovnováze? Je to tak správně?

20 14.07.2023

Pěkná knížka o lásce a o šílení. Na tváři vykouzlí úsměv a u v duši smutek. Otázky, které se nabízejí jsou těžké a jdou opravdu na dřeň naší lidské podstaty. Jakou cenu má láska a jakou rozum? Kde je hranice mezi rozumem a šílenstvím, kde je dělící čára mezi zodpovědností a svobodou? Máme se snažit věci okolo sebe řídit, nebo je máme přijmout takové, jaké jsou? Připomíná mi to teorii doktora Vlacha ze Saturnina, který dělí lidi podle toho, jak se zachovají k míse koblih v přeplněné kavárně. Je nás většina, kteří si přestavujeme a bavíme se představou, kdyby někdo překročil tu hranici a koblihami začal házet, ale zároveň nechceme být v takové kavárně v takovém čase, abychom nějakou neschytali. Stejně tak, v této knize, se většině z nás bude líbit to šílení a bláznovství a vybočení z normality a překročení mantinelů. Zároveň by nikdo nechtěl být v kůži ani jedné postavy a aby něco podobného postihlo naší rodinu, nebo naše blízké. Máme strach jen pomyslet, co bychom dělali v takovém okamžiku my. Může pak láska být lék, řešení, cesta, opiát? Děsíme se myšlenky, že by láska láska v takových případech nebyla oním lékem a řešením. A nebo snad byla? Bude záležet jak se na to budete dívat. Proto si to přečtěte, stojí to za to.

27 16.06.2023

Vydařená rodinná sága. Dobře se to čte, příběh hezky plyne, každý si tam najde to svoje. Milovníci lidských osudů najdou příběhy bohaté na životní zkoušky a nepřízně okolí. Čtenáři toužící poznat exotiku dostanou bohatý a barvitý popis nám neznámých krajů. Dozvíte se něco o australské politice a australských reáliích. Jako červená niť se románem vine linka osudu tří žen, ve třech generacích. Ty ženy měly mnoho společného a přitom byla každá jiná. I když by se z jiných popisů mohlo zdát, že je to holčičí čtení hlavně o zakázané lásce, tak opak je pravdou. Tuhle dobrou knihu mohou a měli by číst i muži. Láska je tady totiž popsaná ve všech možných formách, láska k sourozencům, láska k rodičům, láska k místu, k poslání, k církvi, k práci. Nepoužívá laciná klišé a uvěřitelně ukazuje všechny formy lásky a jejich touhy a strachy. Strach ze samoty, strach z odmítnutí. Zamyslíme se proč utíkáme od něčeho po čem toužíme, proč zraňujeme sebe a své okolí? Je to hrdost, nebo naše hloupost? Co je ve vztahu úcta, co odpovědnost? Nakolik si vztahu a lásky ceníme, co jsem pro ni ochotni udělat a co obětovat?

33 12.06.2023