malazluta komentáře u knih
Poměrně nudný příběh, který mě definitivně přesvědčil v tom, že si další knihu tohoto autora již nepřečtu.
Měla jsem z pojetí tohoto komiksu poněkud obavy, ale zbytečně. Neil Gaiman opět prokázal svoji genialitu a napsal příběh, který bere dech. Výtvarná stránka je již jenom pomyslná třešnička na dortu.
Knihy Colleen Hoover mám opravdu moc ráda, bohužel každé její dílo je poměrně hodně emočně náročné. Každá sice jinak, ale vždycky ve mě zanechají smutek a vnitřně se mě dotknou. Z tohoto důvodu jsem si začala zvažovat, kdy se do její další knihy zase začtu. Knihu "To nejlepší v nás" jsem odkládala hodně dlouho, ale po jejím přečtení musím konstatovat, že autorka opět nezklamala.
Dechberoucí příběh, který nabízí víc otázek, než odpovědí ... nemůžu se dočkat, až se začtu do dalšího dílu.
Tato knížka se mi zpočátku jevila jako typická oddechová romance, dialogy hrdinů byly zábavné, ale příběh se zdál být stejný jako u hromady jiných, podobných knih. Když ale vyšel na světlo Reedův "problém", tak se můj pohled se na ni změnil, protože to se nejedná o tak jednoduchovou, pohodovou knihu, jak se na první pohled zdála. Tato tématika se mě osobně poměrně hodně dotýká a poselství této knihy určitě zvýšilo moje hodnocení.
Tato kniha splnila přesně to, co jsem od ní čekala - byla příjemná, oddechová, romantická... No ikdyž na můj vkus na konci této knihy bylo romantiky až moc, mám raději, když hlavní hrdinové svádějí slovní i jiné bitvy a navzájem se špičkují, ale to je jenom drobná vada na kráse u tohoto příběhu.
Moje chyba - měla jsem dát na vnitřní pocit, který jsem při přečtení názvu a anotace této knihy měla, a vůbec se do ní nepouštět. Mám ráda J. Austenovou a nebráním se příběhům, které jsou jejími díly inspirované a netají se tím, ale... tato kniha mi přišla úplně zbytečná a sama se divím, že jsem ji dočetla do konce. Docela jsem se u ní bavila představou, kolik energie musela autorka při psaní vložit do toho, aby do své knihy "narvala" oblíbené citáty z Pýchy a předsudku, a přitom stvořila tak nudný a jednoduchý příběh. Všechny postavy, hlavní i vedlejší, mi přišly nemastné neslané, a jediné Heleně jsem věřila nějakou motivaci a docela mě mrzelo, že jí v knize není víc. Také přiznávám, že nejsem zrovna nadšenec do psích výstav a všeho kolem nich, a tento fakt měl notný podíl na tom, že mě knížka neoslovila. Neříkám, že si kniha své čtenáře nenajde, to jistě ano, u mě ale zapadne v do říše zapomnění a příště si raději přečtu Pýchu a předsudek od Jane Austenové...již poněkolikáté.
Kdo hledá v této knize historický román, hledá marně. Troufám si říct, že mnoha znalcům druhé světové války by při čtení této knihy vstávaly vlasy na hlavě z toto, jak moc je příběh historicky neautentický. Jedná se o pohádku, jejíž příběh je zasazený do válečného prostředí. Autorův styl psaní je velmi čtivý a dá se říct, že knížku doslova zhltnete (ona taky zas tak moc stránek nemá). Po přečtení mě trošku mrzelo, že autor nešel více do hloubky, příběh mi přišel hrozně nereálný a plochý. Konec je přesně takový, jaký čtenář celou knihu očekává, takže ani tady se překvapení nekonalo. Celkově se mi kniha líbila, akorát moje očekávání u ní bylo poněkud větší.
Komentář od "havrmoni" tak nějak vystihuje vše, co bych o této knize napsala i já...
Po přečtení této knihy jsem se rozhodla zhodnotit autorčinu tvorbu tak nějak celkově. První sérii, kterou jsem od ní četla je Coctail a tu mám hodně ráda, je vtipná, odlehčená, zábavná a určitě se k ní ještě někdy vrátím. Knihy o Zrzce mě už zase tolik nebavily, ale pořád z nich čišela ona lehkost a vtipnost, které si u A. Clayton tolik cením. No a pak přišla série Údolí Hudsonu...první díl Sexy farmář nebyl tak špatný. Knihám o Nabíječi se sice nevyrovnal, ale bavila jsem se. Druhý díl série se mi vážně nelíbil - hlavní hrdinka mi připomínala hárající fenu, která před každým jen kroutí zadkem. Kdybych měla žebříček "hlavních hrdinek, které nemůžu vystát", tak by Natalie obsadila jednu z předních příček. No ale druhý díl mě neodradil a dala jsem šanci Sexy hoteliérovi. Tato knížka je tak někde "mezi". Nebavila mě jako první díl, ale není tak hrozná jako druhý. Hašteření mezi Clarou a Archiem bylo zábavné, ale bohužel se v knize našly místa, kdy jsem se vyloženě nudila. Taky Clařin "problém" mi přišel přitažený za vlasy a zdálo se mi, že autorka už vaří z vody. Každopádně po přečtení této knihy mám pocit, že A. Clayton tak nějak dochází dech, kvalita jejích knih má sestupnou tendenci - nejsou už tak zábavné a vtipné. Škoda.
Úžasná kniha, ale nejděsivější na této knize je to, do jaké míry je historicky autentická...
Po dlouhé době jsem si přečetla knihu od L. Kleypas a musím říct, že jsem udělala dobře. Autorka napsala opět skvělý příběh, který jsem doslova zhltala:-)
Opravdu nenáročné čtení, krásně popsané prostředí skotské vysočiny. Příběh má rozhodně spád, pořád se něco děje a tak člověku ani nepřijde, kolik má tato kniha stran. Já osobně moc nemusím napřirozené jevy v historických romancích, proto tuto knihu hodnotím jako lepší průměr.
Knihy Julie James jsou příjemné, vtipné a zábavné, bohužel je třeba dávkovat si je s větším odstupem od sebe, protože jsou si velmi podobné. Nejinak je to i u tohoto příběhu. Nejde mu nic vytknout, ale ani se nijak nevymyká od předchozích dílů této série.
Na tuto knihu jsem se těšila a příběh mě nezklamal - je lehký a zábavný. Moc se mi líbila myšlenka twitterového teroristy ... má mé veškeré sympatie.
Styl psaní těchto dvou autorek mě prostě baví. Nejsem zrovna fanda do gay romancí, ale jsem ráda, že jsem si tento typ knihy přečetla zrovna od dua Kennedy/Bowen. Hlavní postavy nejde nemilovat a vůbec mi nevadilo, že jsem už díky přečtené knize Hodnej kluk předem věděla, jak to celé dopadne. No... a teď mám chuť si opět přečíst příběh Blakea a Jess:-)
Já od této knihy vlastně ani zase tolik nečekala, což je dobře, protože není nijak výjimečná a tak zklamání z ní nebylo tak velké. Není špatně napsaná a čte se dobře, ale příběh je "tuctový" a obávám se, že pro mě tato kniha brzo zapadne v šedi jí podobných.
Opět skvělé putování s princem Ládíkem. Tentokrát dávám o hvězdičku míň kvůli první části o Gruzii, kterou očividně autor procestoval převážně v alkoholovém opojení a kromě nemálo stakanů si z ní, jako čtenář, nic moc nepamatuju. Zato putování po Arménii a Náhorním karabachu mě uchvátilo, popisovaná příroda mě láká a hned bych se tam vydala, ikdyž i tady Zibura vyprázdnil nejeden stakan:-)
Elle Kennedy opět nezklamala a napsala příběh, který se čte sám. Hlavní i vedlejší postavy jsou super a čtenář si užívá už jenom vzájemné dialogy. Těším se na další knížku této autorky, její knihy si opravdu vychutnávám.
Příjemný, pohodový příběh, kterému skoro není co vytknout - no, skoro - na můj vkus byl konec trošku víc přeslazený a poněkud jsem nechápala dlouhé rozhodování hrdinky, když za mě byla volba více než jasná:-)