Malachime komentáře u knih

Perfektní kniha s opravdu silným příběhem. Líbilo se mi, že kromě silného samotného příběhu holokaustu je zde načrtnutý i tragický rodinný generační problém přeživších holokaustu. Koncem války nic nekončí a tahle hrozivá zkušenost se promítá až do třetí generace přeživších. Rodiny a jejich členové trpí posttraumatickými stresovými poruchami, depresemi...

7 27.01.2020

Tato knížka je moc pěkně psaná, ale je tak strašně podobná Geniálním přítelkyním, že se mi až nechce věřit, že je to jen náhoda?! Škoda, prostě to bylo až moc stejné, ale Geniální přítelkyně jsou několikanásobně lepší!

4 24.01.2020

Nádherná kniha s pochmurným dějem. Ostatně takový život občas je. Dlouho jsem nečetla takhle strhující a smutný příběh.

6 13.08.2019

Začátek byl trochu zmatený. Pořád jsem přemýšlela, jakým způsobem Ke dnu navazuje na Do tmy?! V polovině knihy jsem přišla na to, že nijak :-) a to mi hodně pomohlo. Ke dnu má rozhodně rychlejší spád, napínavou zápletku a trochu plastičtější postavy než Do tmy.

2 12.08.2019

Jachina je perfektní vypravěčka, její scénáristické vlohy jsou nepopíratelné. První polovina byla geniální, u druhé jsem se už trošku nudila. Myslím ale, že by z toho byl skvělý film!

2 12.08.2019

Ideální by bylo mít tuhle knihu na nočním stolku a každý den ji někde otevřít. Změna začíná v nás, v našich přesvědčeních. Kéž bychom se všichni dokázali zdravě milovat a vážit si sami sebe. Potom bychom dokázali respektovat i lidi okolo nás.

2 12.08.2019

Hodně zajímavá kniha. Moc se mi líbí, že nabízí člověku další stupně vývoje a sebezdokonalování. Pokud se najdete ve svém čísle, dojde u vás nejdříve k pěknému šoku. Po nějaké době se to ale změní v neuvěřitelnou úlevu a možná až v lásku k sebe sama, protože každý máme své strachy a slabosti, se kterými můžeme bojovat a své neuvěřitelně plodné silné stránky, které můžeme rozvíjet. Díky za tento nový pohled na lidstvo. Pomohlo mi to mít větší soucit se mnou i s lidmi okolo.

5 12.08.2019

Tahle kniha se čte spíš jako učebnice, musíte si ji dávkovat, aby z ní ve vás něco zůstalo a neustále se k ní vracet. Je v ní tolik nových podnětů ke změně v komunikaci nejen mezi rodiči a dětmi, ale i mezi dospělými. Z vlastní zkušenosti tvrdím, že změny jdou velice postupně a pomaličku, musíte být hodně v přítomnosti, abyste mohli tuto komunikaci začít zasazovat do své současné. Dochází ke změně uvažování a zažitých způsobů, které se předávaly v rodinách po generace, ale věřím, že když se chce, tak to jde. Mnoho lidí tuto knihu nechápe a s technikami v ní zmíněné nesouhlasí, těm bych radila, aby nejprve začali více zkoumat sami sebe a budovat svou sebeúctu a sebevědomí.

"Sebeúcta se vztahuje k tomu, kdo jsme, jakou máme hodnotu jako lidé. Znamená také vážit si sám sebe, mít se rád, pocit „zasloužím si být šťastný“. Člověk s vysokou sebeúctou si je vědom svých předností, ale i svých rezerv. Neobává se přiznat své chyby a snaží se o nápravu. Uznává a dovede ocenit sebe i druhé."

"Vyšším cílem než naučit dítě číst, psát nebo se lépe chovat je přivést je k tomu, aby zakusilo samo sebe jako hodnotného a kompetentního člověka."

"To, jak se chováme sami k sobě, k druhým lidem, ale i k přírodě a k věcem, má klíčový význam pro to, jak si vážíme sami sebe."
(Respektovat a být respektován)

3 12.08.2019

Až moc silné vyprávění, ale to se dalo u knihy s touto tématikou čekat. Celou dobu jsem si musela připomínat, že toto není fikce, toto je realita, se kterou se setkávají tisíce lidí v Serverní Koreji každý den, i dnes, právě teď, co píšu tohle hodnocení. Je mi z toho úzko, špatně a jsem hrozně naštvaná. A pravděpodobně s tím neudělám nic... Také jsem se dočetla, že Sin po vydání knihy poupravil svou výpověď, ale pro mě to neznamená nic zásadního. Hrůzy, které tam byly líčeny, se určitě dějí a je jedno, jestli Sin utekl z tábora 14 nebo 18. Prostě je fakt, že na druhé straně Země lidé žijí v nehorázném strachu ještě horším než zvířata v kotcích, která jdou na porážku a nevěří ani sami sobě. A co bylo pro mě vůbec nejhorší, jak Sin líčil, že když se dostal do Číny, přišla mu jako neuvěřitelně hojná a úžasná země. Čína, na kterou se celý svět dívá jak porušuje lidská práva a opět nikdo nezakročí. Jaké to musí být v Severní Koreji, když Čína je oproti tomu skvělé místo k žití?!? Neumím si to vůbec představit.

3 06.06.2019

Moc dobře napsaná kniha. Viktorie je má oblíbená spisovatelka, a tak jsem si šla pro Rekonstrukci s jistotou. Třetí kniha a opět jiná než ostatní, jiná a opět skvělá. Jen mě, asi jako většinu čtenářů, zarazil konec. Ale vlastně proč by to takto nemohlo skončit, že? Ostatně jako poctivý čtenář Viktoriiných knih vím, že všechy mají konec otevřený.

4 05.06.2019

Moc zajímavá kniha. Můj mozek nemohl celý začátek pochopit, jak někdo s těžkým autismem dokáže napsat to, co čtu?! Prostě jsem to nechápala. Obzvlášť pak ta sekce krátká zamyšlení nebo jak se to jmenovalo. Ta mě úplně rozsekala. Naoki je krásný člověk. Díky této knize se mi rozbořila další z mých stereotypních myšlenek a jsem za to moc ráda.

2 30.05.2019

Další nesmírně silná kniha od mé oblíbené autorky. Musím říct, že každá její nová kniha je snad lepší a lepší. Tiché roky jsou vyprávěním otce a dcery, kteří se prakticky vůbec neznají, ačkoliv vedle sebe celý život žijí. Čtenář si říká, kolik by toho mohlo být jinak, kdyby spolu lidé upřímně mluvili ?!? Kdyby dokázali odhalit své slabosti, strachy, kdyby si odpouštěli, kdyby si naslouchali, kdyby, kdyby ... Tahle kniha je vykřičníkem pro nás pro všechny, impulsem ke změně a k tomu nebát se být zranitelným.

10 21.05.2019

Skvělá kniha. Zezačátku jsem úplně nevěděla, co si o ni myslet, ale pak se to rozjelo. Měla vtip, měla spád, měla napětí. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Určitě doporučuji.

4 20.05.2019

Hodně zvláštně vyprávěná knížka. Místy jsem se nemohla prokousat neustálým načechraným a nabobtnalým popisem a sledem myšlenek vypravěče. Ale příběh to byl mistrovský, to se musí nechat. Možná se mi více líbila druhá polovina. Nesmrtelná Lolita, tahle kniha nestárne.

1 03.05.2019

Kniha, ve které se 280 stránek nic moc neděje a posledních 100 stran je skvělých. Já z toho mám takový dojem, slabý příběh na pozadí ohromné události. Celou knihu jsem se nutila do čtení a až na konci přišlo uspokojení. Simon Mawer asi není pro mě. Ale to nevadí.

2 18.04.2019

Strašně zajímavá kniha. Pomůže rozklíčovat vztahy v rodině a lépe pochopit naše chování i chování nejbližších lidí.

1 04.04.2019

Nádherně napsaná a vyprávěná kniha. Hodně podobná Anně Bolavé (Do tmy), ale troufám si říci, že je ještě lepší. Knihy Viktorie Hanišové mne hodně baví a těším se, co dalšího od ní čas přinese.

7 10.02.2019

Krásně napsaná kniha, ovšem v této své prvotině Alena Mornštajnová teprve hledala styl, jakým by napsala úžasné dílo Hana. Vyprávění mi přišlo poněkud překotné, ztrácela jsem se v postavách. Nemohu říci, že se mnou dočtení knihy něco udělalo, že bych se nějak zamyslela nad koncem. Téma knihy bylo takové nijaké, ale čeština krásná.

07.02.2019

Zajímavá kniha, ke konci trochu depresivní. Rozhodně se jí ale nemůže odepřít napětí, neboť jsem ji nedokázala odložit. Na druhou stranu byl jazyk knihy poněkud jednodušší. Vadily mi ty krátké popisné věty. Žádná květnatá čeština jakou ovládá třeba Alena Mornštajnová to tedy nebyla... ale knihu jsem dočetla jedním dechem, i když byl konec dost předvídatelný.

27.01.2019

Skvělá kniha. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Kéž by si ji přečetli všichni rodiče a poučili se z ní o komunikaci s dětmi.

3 12.01.2019